4 Ads 13/2003 — Nejvyšší správní soud

42 Ad 17/2021- 99 - text 15 42 Ad 17/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Janem Čížkem ve věci žalobce: L. K., narozený dne X t. č. X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Smíchov, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 9. 2021, č. j. X, takto: Žaloba se zamítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002, soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 29. 9. 2021 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila předchozí rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2021 č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím žalovaná zamítla žalobcovu žádost o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Míra poklesu pracovní schopnosti žalobce podle posudku o invaliditě v námitkovém řízení činí pouze 10 %. 2. Žalobce namítá, že mu bylo v prvostupňovém rozhodnutí upřeno právo seznámit se s podklady rozhodnutí, neboť žalovaná se podle prvostupňového rozhodnutí opírala o posudek posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Nymburk (dále jen „OSSZ“) ze dne 7. 5. 2021, ačkoliv byl posudek vydán dne 10. 5. 2021. 3. Dále namítá, že posudek lékaře OSSZ ze dne 10. 5. 2021 je vnitřně rozporný, neboť není zřejmé, zda je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu „homosexuální sadismus s násilnickými rysy“ nebo „ smíšená porucha osobnosti s rysy disociality“. Pokud jde o duální diagnózu, tj. smíšenou poruchu osobnosti provázenou homosexuálním sadismem s násilnickými rysy, pak jde o funkčně významnou poruchu osobnosti provázenou jiným závažným duševním postižením podle kapitoly V, položky 7c vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Závažné maladaptivní chování s opakovanými situačními dekompenzacemi odpovídá postižení dle kapitoly V, položky 7b vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek lékaře OSSZ je nepřesvědčivý, rozporuplný a neúplný a nese znaky libovůle. Žalovaná převzala jeho závěry, aniž by byly řádně odůvodněny. 4. Posudková lékařka žalované se v posudku v námitkovém řízení nevypořádala se závěrem posudku lékaře OSSZ, který zvolil horní hranici rozpětí pro závažné maladaptivní chování, což odpovídá položce 7b. Žalobce rovněž nesouhlasí s odůvodněním posudkové lékařky žalovaný, proč se nejedná o postižení podle položky 7c. Posudková lékařka tuto položku nesprávně interpretovala a citovala. Nezabývala se položkou 7b. Žalobci byla diagnostikována funkčně významná porucha osobnosti (soubor poruch) provázená jiným závažným duševním postižením, pro které byla žalobci uložena ochranná psychiatricko-sexuologická ústavní léčba. To samo o sobě naplňuje kritéria položky 7c. Žalobce dále uvádí, že mu byla diagnostikována destruktivní agrese predátorská dosahující intenzity až k homicidnímu jednání. V chorobopisu PL Opava je uvedeno, že byly diagnostikovány schizoidní rysy. Psychopatologický projev smíšené poruchy osobnosti se tak blíží schizotypní poruše, což také naplňuje kritéria položky 7c. Žalobci byla navíc uložena ústavní ochranná psychiatricko-sexuologická léčba, kterou začal vykonávat v PL Opava od 19. 11. 2006 do 11. 2. 2008, kde byl tlumen hormonálně i psychofarmaky. Od 11. 2. 2008 byla léčba změněna na ambulantní, která dosud trvá. Ústavní léčba trvala déle než rok, a pokud by žalobce v té době požádal o invalidní důchod, splnil by kritéria položky 7c. Po propuštění z ústavního léčení by invalidita mohla být změněna na 2. stupeň, popřípadě ponechána v 3. stupni, protože jde o postižení trvalé a neměnné. 5. Žalobce dále uvádí, že od roku 2013 není tlumen hormonálně ani psychofarmaky. Bez hormonální terapie (sexuologické léčba) a terapie psychofarmaky (psychiatrická léčba) se obnovil nežádoucí stav žalobce, jako byl před zahájením ochranné léčby, a tudíž není stav stabilizovaný. Žalobce nedochází k lékaři od roku 2013, a tudíž nemůže být vězeňským lékařům znám jeho stav. Dále žalobce obsáhle citoval za závěrů Posudkové komise MPSV v Hradci Králové ze dne 13. 5. 2016, a to jednak vlastní závěry posudkové komise, tak i část, v níž jsou shrnuty předchozí závěry posudkových lékařů o invaliditě žalobce. Posudková komise v Hradci Králové v posudku z 13. 5. 2016 dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je postižení podle kapitoly V, položky 7b vyhlášky o posuzování invalidity, ovšem míru poklesu pracovní schopnosti hodnotila na spodní hranici předepsaného rozpětí ve výši 30 %. Od tohoto hodnocení by se posudková komise neměla odchylovat. Posudková komise v Hradci Králové přitom zvolila dolní hranici z toho důvodu, že žalobce nepodstoupil medikamentózní psychiatrickou léčbu. K tomu uvedl žalobce, že mu při ústavní léčbě v PL Opava byla podávána psychofarmaka a hormonální přípravky. V medikamentózní léčbě žalobce pokračoval i po propuštění z ústavní léčby. Ve věznici, kde je žalobce umístěn, není zajištěna psychiatrická péče, a proto nemůže být nasazena medikamentózní léčba potřebná pro potřebná pro snížený práh pro psychickou zátěž, přičemž věznice je prostředím se zvýšenou psychickou zátěží. Podávání medikamentózní léčby také brání zákonná překážka, neboť podle § 83 odst. 2 věta poslední zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, podmínky výkonu ochranného léčení nesmí ovlivnit podmínky výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce nenavštěvuje praktického lékaře a věznice nemá psychiatra. Od roku 2013 tak nejsou záznamy o psychickém stavu žalobce. Až v roce 2020 uvedl MUDr. S., že trvá neurovegetativní labilita a afektivní tenze s psychomotorickým neklidem (stav není stabilizován). Tyto skutečnosti neměla Posudková komise v Hradci Králové k dispozici, když zvolila dolní hranici míry poklesu pracovní schopnosti. S těmito údaji by byla zvolena horní hranice míry poklesu. 6. Žalobce dále poukazuje na skutečnost, že žádá o invalidní důchod od 31. 12. 2009, kdy byl na svobodě a měl přístup k alkoholu, kdy došlo k „závažnému maladaptivnímu chování a závažné opakované situační dekompenzaci (pokusu o vraždu).“ K tomuto dni splňoval snížení pracovní schopnosti nejméně o 45 % a následně měli hodnotit posudkoví lékaři, zda došlo ke změně. Opačným postupem došlo ke zkreslení zdravotního stavu žalobce k uvedenému dni. K tomuto dni vypracovali na stav žalobce obsáhlý znalecký posudek ze dne 17. 5. 2010 soudní znalci MUDr. H. a PhDr. K. Ke dni 31. 12. 2009 tak byla potřebná medikamentózní psychiatrická léčba, stejně tak i v roce 2012, pro znaky neurovegetativní lability a afektivní tenze s psychomotorickým neklidem, byla potřebná i v roce 2015 a tato potřeba trvá i v roce 2020. Nikdy tedy nedošlo ke stabilizaci stavu a postižení žalobce je trvalé na neměnné. 7. Žalobce rovněž uvádí, že ve věci jeho předchozí žádosti o invalidní důchod konstatoval MUDr. Z., soudní znalec v oboru sexuologie ustanovený Krajský soudem v Hradci Králové, že stav žalobce je stabilizovaný a může vykonávat jednoduchou, psychicky nenáročnou práci při trvalém dohledu a režimových opatřeních. V té době nebyla ovšem známa lékařská zpráva MUDr. S. z roku 2020. Věznice Jiřice, kde je žalobce umístěn v přípisu soudu ve věci sp. zn. 43 A 56/2021 uvedla, že žalobce není zaměstnán, neboť nedisponuje střeženým pracovištěm, kde by mohl být zaměstnán podle doporučení odborného personálu věznice. Nelze určit, zda bude zaměstnán i s ohledem na jeho špatnou pracovní historii. Dle žalobce ale došlo u něj v letech 2011 a 2013 k excesům (situačním) dekompenzacím na pracovišti, vždy v souvislosti s prací, a proto byl z pracoviště vyřazen. Žalobci byly dříve nastaveny zcela mimořádné podmínky, za nichž mohl pracovat, které jsou neuskutečnitelné ve vězení i na svobodě, což ho vylučuje z pracovního fungování. V této souvislosti žalobce poukázal na obecná posudková kritéria stanovená pro kapitolu V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a uvedl, že vykonávat jednoduchou, psychicky nenáročnou práci při trvalém dohledu a režimových opatřeních není normální ani ve věznici. 8. Konečně žalobce také namítá, že je v jeho anamnéze uvedena závislost na alkoholu. Posudkoví lékaři nezkoumali dopad užívání alkoholu po více než roční abstinenci, přičemž žalobce měl sníženou úroveň odpovědnosti, kterou zcela ztratil. Jde o stav podle kapitoly V položky 2c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. 9. Podle žalobce jsou v posudcích posudkového lékaře OSSZ i posudkové lékařky žalované v námitkovém řízení uvedena nesprávná posudková kritéria, a ty