2 As 146/2015 — Nejvyšší správní soud

44 A 11/2022- 22 - text 8 44 A 11/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Šimůnkovou ve věci žalobkyně: J. M. bytem X zastoupena advokátem JUDr. Emilem Fleglem sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2022, č. j. 096169/2022/KUSK/Hro, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Votice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 29. 6. 2022, č. j. 28380/2022/SD-JH, sp. zn. 7177/2022/SD-JH (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou z úmyslného spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se měla dopustit tím, že (zkráceně) dne 27. 1. 2022, v době od 21:28 do 21:30 hod řídila motorové vozidlo tov. zn.: Peugeot 508, reg. zn.: X, přičemž po zastavení vozidla Policií České republiky a výzvě, aby se podrobila dechové zkoušce na zjištění ovlivnění alkoholem, tuto odmítla a přes řádné poučení odmítla i výzvu, aby se podrobila odbornému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, čímž porušila § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu, za což jí byla dle § 125c odst. 5 písm. a) a odst. 6 písm. a) téhož zákona uložena pokuta 25 000 Kč, zákaz řízení motorových vozidel všech skupin na dobu jednoho roku a stanovena povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobkyně v žalobě uplatnila dva žalobní body. V prvním namítá, že neodmítla podrobit se dechové zkoušce, ale policistu žádala o nasazení respirátoru z důvodu obavy o svoje i synovo zdraví (oba trpí chronickým onemocněním astma bronchiale, žalobkyně prochází onkologickou léčbou), neboť v předmětné době bylo nařízeno nošení respirátorů z důvodu pandemie onemocnění covid 19. Policisté její žádosti nevyhověli, roušky si nenasadili, což zdůvodnili tím, že takovou povinnost nemají. Odešli s doklady žalobkyně ke služebnímu vozidlu, zpět se vrátili s již nasazenými rouškami. Za této situace byla žalobkyně ochotna podrobit se orientační dechové zkoušce, avšak tu policisté již odmítli provést s odůvodněním, že jedou k jinému případu a proto již nemají čas. Žalobkyně nesouhlasí s tvrzením obsaženým k tomu v prvostupňovém rozhodnutí, v němž se uvádí, že „Správní orgán k danému uvádí, že v době přestupku se nejednalo o vrchol pandemie, školy zavřené nebyly, povinnost nosit respirátory venku nebyla. Obviněná jako řidička musela počítat s tím, že ke kontrole může dojít a nemůže požadovat po policistech něco, co není nařízeno. To, že se obviněná obávala o svůj život, není důvod, aby odmítla dechovou zkoušku a pokud tak učinila, byla srozuměna s tím, co bude následovat.“ Žalovaný se s odvolací námitkou, že žalobkyně byla poté, co si policisté nasadili roušky, ochotna se dechové zkoušce podrobit, nevypořádal, proto je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Povinnost fyzických osob nosit v dané době na veřejnosti ochranu dýchacích cest (respirátory) plyne z (v době spáchání přestupku dne 27. 1. 2022) platného Mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR 15757/2020-61/MIN/KAN ze dne 27. 10. 2021 (dále jen „mimořádné opatření“). 3. V druhém žalobním bodě žalobkyně namítá, že k odbornému lékařskému vyšetření nebyla řádně, zákonně, srozumitelně a jednoznačně vyzvána, což potvrdil zasahující policista ve svědecké výpovědi, a plyne to i z přepisu kamerového záznamu, z něhož je zjevné, že zmatečná sdělení policistů nesplňují požadavek na zákonnou výzvu k podrobení se odbornému lékařskému vyšetření. Žalobkyně byla pouze obecně, neformálně a zmatečně dotázána policistou, zda „chce jet na krev“. Věta obsahující výzvu pak byla formulována jako otázka: „Já Vás ze zákona vyzývám, pojedete s náma na krev?“ Žalobkyně tedy vůbec nebyla vyzvána k lékařskému vyšetření, když ze strany policisty byla vyzývána toliko k „jízdě na krev“. Zákonná výzva navíc nemůže být kladena formou otázky, kdy je v dotyčné osobě vyvoláván dojem, že je dotazována pouze na svůj názor a je na její libovůli a svobodném rozhodnutí, jak bude dále postupovat. Ve zjevném rozporu s realitou je konstatování žalovaného v napadeném rozhodnutí, že „kontrola obviněné proběhla naprosto standartně a v souladu s platnými právními předpisy a veškeré námitky obviněné tak nejsou důvodné“. Závěrem žalobkyně ocitovala § 125c odst. 1 písm. d) a § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu a shrnula, že obě napadená rozhodnutí jsou nezákonná a jako taková mají být zrušena. 4. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí, neboť z oznámení přestupku vyplývá, že žalobkyně k výzvě, aby se podrobila orientační dechové zkoušce a následně odbornému lékařskému vyšetření, vlastnoručně uvedla a podepsala „Odmítla jsem…“. Zdůraznil, že zákon o silničním provozu žádné liberační důvody pro odmítnutí (např. nenasazení roušky ze strany policistů) nepřipouští, vyjma ohrožení života a zdraví provedením orientační dechové zkoušky nebo odborného lékařského vyšetření, což žalobkyně neprokázala. Podle žalovaného není orientační dechová zkouška ani odborné lékařské vyšetření zdravotnickým úkonem, který by ohrožoval život či zdraví, a to ani v případě onkologického pacienta, který se při onkologické léčbě podrobuje mnohem náročnějším vyšetřením. Žalovaný dále konstatoval, že forma a rozsah výzvy není žádným právním předpisem formalizována. Podle žalovaného stačí pouze srozumitelná výzva oprávněné osoby, aby byla výzva považována za zákonnou. Kamerový záznam i výslech policistů v přestupkovém řízení prokázal výzvu k podrobení se orientačnímu i odbornému vyšetření. Žalovaný odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 10 As 24/2022-51, bod [14] Dále stěžovatel namítá, že výzva učiněná policisty nebyla kvalifikovaná a v souladu se zákonem. Formou výzvy podle § 5 odst. 1 písm. f) a g) zákona o silničním provozu se správní soudy již také zabývaly. Podle krajského soudu byla výzva v daném případě opakovaná a prokázaná. Stěžovatel navíc její opakování osvědčil doloženou zvukovou nahrávkou ze svého mobilního telefonu. Strážník není povinen zahájit výzvu slovy „jménem zákona“; stěžovatel byl poučen dostatečně. Výzva podle § 5 odst. 1 písm. f) a g) zákona o silničním provozu by měla být činěna pouze v případech, kdy je důvodné podezření, že alkohol či jinou návykovou látku před řízením motorového vozidla řidič požil (rozsudek NSS ze dne 11. 3. 2010, čj. 5 As 24/2009–65, č. 2063/2010 Sb. NSS, nebo usnesení rozšířeného senátu ze dne 10. 5. 2016, čj. 2 As 146/2015–45, č. 3441/2016 Sb. NSS). Úřední výzva je charakteristická svou neformálností a fakticitou. Bývá vyslovena nebo projevena při výkonu pravomoci úřední osoby a musí k ní dojít v souvislosti s tímto výkonem (rozsudek NSS ze dne 20. 7. 2017, čj. 1 As 114/2017–26). NSS nemá výhrady k posouzení této otázky krajským soudem (důraz byl přidán žalovaným). Žalovaný dále připomněl obsah vyřízení podnětu žalobkyně na přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 19. 12. 202, v němž nadřízený správní orgán konstatoval, že „Z videozáznamu je zřejmé, že paní Mrázková byla vyzvána, jak k podrobení se dechové zkoušce, tak k odbornému lékařskému vyšetření, přičemž obé odmítla. Orgán přezkumu doplňuje, že je k předmětu řízení irelevantní, jakým způsobem postupovala ve vztahu k nasazení ochrany dýchacích cest jiná jednotka Policie ČR v případě jiného účastníka řízení“. Žalovaný uzavřel, že výzva byla žalobkyni sdělena srozumitelně a v souladu s výkonem pravomoci zasahujících policistů. Skutková zjištění ze správního spisu 5. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 4. 2. 2022 obdržel správní orgán I. stupně od Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územního odboru Benešov (dále jen „policejní orgán“) oznámení přestupku ze dne 3. 2. 2022, z něhož se podává, že žalobkyně je podezřelá ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu. Přílohou oznámení je „Potvrzení o zadržení řidičského průkazu“ žalobkyně a „Oznámení (předání) přestupku (věci) řízení vozidla pod vlivem alkoholu“ ze dne 27. 1. 2022, v němž je zaznamenáno, že žalobkyně se coby řidička kontrolovaného vozidla odmítla podrobit orientačnímu vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněna alkoholem, s poznámkou, že toto oznámení žalobkyně odmítla (na první straně) podepsat a s podepsaným nečitelným vyjádřením žalobkyně k věci na druhé straně. V „Úředním záznamu o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před anebo během jízdy“ sepsaném rovněž dne 27. 1. 2022