10 As 226/2014 — Nejvyšší správní soud

37 A 38/2024- 11 - text 6 37 A 38/2024 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky ve věci žalobce: B. V. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2024, č. j. MSP-472/2024-OSV-OSV/2, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce dne 15. 5. 2024 podal ke Krajskému soudu v Praze (dále též „povinný subjekt“) žádost podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. V ní uvedl: „1. Požaduji sdělit dle jakého zákonné normy si KS-Praha dovolil uprat mně zákon né práv o dle § 38 spr.ř. se vztahu k spisu čj. spr. 604/91. 2) Požaduji sdělit dle jaké právní normy vydávalo vedení KS-Praha pokyny s vztahu k mé osobě podřízeným soudům viz spr. 536/06. 3. Požaduji podat inf. kdy shora uvedení soudci dokončili PF, kde všude působili v justici a proč se staly soudci KS-Praha – jakož kupř. Škubalová místopředsedou KS-Praha 4. Zda-li KS-Praha, jeho soudci a n. jsou si vědomi, že se vztahu k mé osobě jsou vázáni ze zákona § 1 až 4 zák č. 198/93 sb.“ 2. Povinný subjekt dne 27. 5. 2024 žalobci poskytl informace vztahující se k profesní historii žalobcem vybraných soudců a zároveň rozhodnutím z téhož dne, sp. zn. Si 198/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), podle § 15 odst. 1 a § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, rozhodl o částečném odmítnutí žádosti. V odůvodnění uvedl, že žádost o informace v rozsahu odmítnutých informací směřuje k zaujetí stanoviska, a proto je nelze poskytnout. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Žalovaný napadeným rozhodnutím žalobcovo odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil, neboť se se závěry povinného subjektu ztotožnil. Účelem informačního zákona není poskytovat právní poradenství či komentovat postup soudu či jiného orgánu veřejné moci v jakémkoli soudním či jiném řízení. 3. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a domáhá se, aby jej soud zrušil. Podle žalobce je prokázáno, že povinný subjekt vůči němu jedná na politickou objednávku, protože postupuje podle metodiky Státní bezpečnosti vytvořené její expoziturou v roce 1982 za účelem žalobcovi dehonestace a represe. Na tom se měla podílet i dřívější ministryně spravedlnosti, protože se měla pokoušet o žalobcovu fyzickou likvidaci. Okresní soud v Kutné Hoře podle zmiňované metodiky postupoval tak, aby zločiny spáchané předchozím režimem vůči žalobci byly označeny jako „nezávadné“. Ve vztahu k žalobci jsou ignorovány § 1 až § 4 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. K prokázání tvrzených skutečností žalobce odkázal na řadu spisů povinného subjektu a okresních soudů v obvodu jeho působnosti. Závěrem žalobce vyjmenoval různé články Ústavy a Listiny a § 2909 občanského zákoníku (porušení dobrých mravů). Podmínky řízení 4. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je žaloba způsobilá k věcnému projednání. Shledal, že tomu tak není. 5. Podle § 2 s. ř. s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. 6. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, který je podle tohoto zákona nepřípustný. 7. Již v usnesení ze dne 13. 11. 2014, č. j. 10 As 226/2014-16, NSS dovodil, že důvodem pro odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. může být i zneužití práva spočívající v opakovaném podávání předem zcela zjevně neúspěšných podání, která namísto ochrany žalobcových veřejných subjektivních práv sledují vedení sporu pro spor samotný (obdobně viz též usnesení NSS ze dne 9. 3. 2017, č. j. 5 As 63/2017-9). 8. Podle § 68 písm. f) s. ř. s. ve zněním účinném od 1. 1. 2024 žaloba je nepřípustná také tehdy, sleduje-li zjevné zneužití práva. 9. Od 1. 1. 2024 tedy zákonodárce zákaz zneužití práva podat žalobu podle s. ř. s. akcentoval a výslovně stanovil, že se jedná o nutnou podmínku řízení, jejíž nesplnění soudu brání věc posoudit meritorně. Žalobcova žaloba je zneužitím práva 10. Soud v usnesení ze dne 7. 11. 2023, č. j. 54 A 71/2023-11, podrobně shrnul, že je mu z jeho vlastní úřední činnosti známo, že žalobce opakovaně podává velké množství různých žalob. Žaloby vždy obsahují jen velice heslovité odkazy na různé spisové značky či čísla jednací, častým motivem je tvrzená perzekuce žalobce podle metodiky Státní bezpečnosti z důvodu jeho podpisu Charty 77 v roce 1982 a účasti v disidentském hnutí, jež má podle žalobce trvat i za současného režimu a podílet se na ní mají různé úřady či soudy, státní zastupitelství a bezpečnostní sbory. Podané žaloby však v drtivé většině případů nejsou věcně projednatelné, protože obsahují vady, které žalobce odmítá odstranit. Takto kupříkladu soud usnesením ze dne 6. 4. 2023, č. j. 49 Ad 2/2023-18, podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl žalobu proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ve věci žalobcova příspěvku na živobytí, neboť žalobce ani po předchozí výzvě soudu nebyl ochoten doplnit relevantní žalobní body a toliko trval na tom, že je perzekuován podle metodiky Státní bezpečnosti. Stejně tak rozsudkem ze dne 16. 2. 2023, č. j. 49 Ad 6/202236, soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl jinou žalobu proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, neboť v tamním případě byly žalobní body sice vzneseny, nicméně se téměř netýkaly napadeného rozhodnutí, přestože byl žalobce vyzván k odstranění vad žaloby a řádně o tomto poučen. Obdobně soud unesením ze dne 19. 10. 2022, č. j. 46 Ad 5/2022-56, podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl žalobcovu žalobu proto, že ani po ustanovení právního zástupce z řad advokátů nebyl žalobce ochoten doplnit relevantní žalobní body směřující proti napadenému rozhodnutí. V případě usnesení ze dne 26. 9. 2023, č. j. 54 A 28/2023-23, pak řízení podle § 47 písm. c) s. ř. s. zastavil, jelikož žalobce nezaplatil soudní poplatek. Z jiných rozhodnutí soudu lze pro stručnost alespoň odkázat např. na usnesení ze dne 21. 6. 2019, č. j. 43 A 33/201919, ze dne 30. 11. 2022, č. j. 51 A 56/2021-47, ze dne 27. 6. 2023, č. j. 51 A 40/2023-15, ze dne 17. 7. 2023, č. j. 54 A 53/2023-10, ze dne 20. 12. 2022, č. j. 43 A 84/2022-19, nebo ze dne 27. 6. 2023, č. j. 43 A 40/2023-6. Žalobce též bezúspěšně podává mimořádné opravné prostředky (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3023/22, kterým byla žalobcova ústavní stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost). Tamní případ se týkal žalobcova sporu s Ministerstvem pro místní rozvoj, které mu uložilo pořádkovou pokutu, a žalobce se posléze domáhal obnovy řízení o uložení pořádkové pokuty, přestože neuvedl žádné nové dříve neznámé skutečnosti. Soud proto zmíněným usnesením č. j. 54 A 71/2023-11 odmítl žalobcovu žalobu, protože představovala zjevné zneužití práva. V tomto usnesení soud žalobce také poučil o tom, že i v budoucnu může jím podané žaloby odmítat, pokud z nich nebude zjevné, že jejich účelem je skutečně ochrana práv žalobce, a nikoliv opakované a bezúčelné vedení sporu. 11. Ani v právě posuzované žalobě soud neshledává, že by žalobce sledoval ochranu svých veřejných subjektivních práv. Z okolností nyní projednávaného případu je zjevné, že pokud by soud v tomto řízení konal další přípravné úkony pro účely meritorního přezkumu postupu žalovaného, tak by mu žalobce opět neposkytl žádnou součinnost. Úkolem správního soudu je přitom ochrana veřejných subjektivních práv, a nikoliv činění zbytečných úkonů v případech četných žalob, jejichž vady žalobce opakovaně odmítá odstranit, a proto tyto žaloby nikdy nejsou věcně projednatelné. Z obsahu napadeného rozhodnutí je zjevné, že žalobce ve skutečnosti žádal, aby mu povinný subjekt sdělil, proč postupoval, jak postupoval. Na takové informace však žalobci právo podle zákona o svobodném přístupu k informacím nenáleží. Žalobce nemá právo na to, aby mu orgány veřejné moci dodatečně a podrobněji vysvětlovaly své postupy a opakovaně zdůvodňovaly svá rozhodnutí či postupy nad rámec procesních předpisů. Toto právo nelze dovodit ani ze zákona o svobodném přístupu k informacím. Naopak z jeho § 11 odst. 4 písm. b) výslovně vyplývá, že na poskytování informací o rozhodovací činnosti soudů se tento zákon nevztahuje. Žalobce navíc ani tak nepožaduje poskytnutí informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, jakožto spíše projevuje svoji nespokojenost (nesouhlas) s tím, jak povinný subjekt v jeho věcech postupoval. Zákon o svobodném přístupu k informacím však nemá sloužit k tomu, aby jím žadatel projevoval svoji nespokojenost s postupem orgánů veřejné moci 12. Navíc z kusé žalobní argumen