7 Afs 347/2016 — Nejvyšší správní soud

41 A 12/2024- 39 - text 7 41 A 12/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudce Josefa Straky a soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a ve věci žalobkyně: H. H. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Vlčkem sídlem Elišky Krásnohorské 123/10, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2024, č. j. 028072/2024/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně chovala 34 psů, kteří byli z důvodu jejich ochrany proti týrání umístěni do předběžné náhradní péče podle § 28c odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona na ochranu zvířat proti týrání“). 2. Krajská veterinární správa Státní veterinární správy pro Středočeský kraj (dále jen „KVS“) provedla ve dnech 25. 7. 2023, 22. 8. 2023 a 11. 10. 2023 u žalobkyně kontrolu podmínek chovu psů. Zjistila, že ke dni 22. 8. 2023 žalobkyně chovala celkem 38 psů. Při kontrole konané dne 11. 10. 2023 se na místě nacházelo pouze 34 psů – dvě štěňata žalobkyně v mezidobí prodala a dva psi uhynuli. Všichni psi byli očipovaní a v dobrém výživném stavu. Uhynulou fenu Milku (nar. 1. 3. 2023) vyhodila žalobkyně do komunálního odpadu, čímž dle KVS porušila § 40 odst. 1 písm. a) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „veterinární zákon“). Fena Blondie (nar. 3. 3. 2023) uhynula v důsledku zranění, které jí způsobili ostatní psi ve smečce. Fena Ewa (nar. 21. 8. 2022) byla pokousána v oblasti lopatky, rána již byla v době kontroly zahojena. KVS dále zjistila, že žalobkyně chovala psy ve smečce, ve které docházelo k hierarchickým bojům a k projevům sexuálního chování. Tento nevhodný způsob chovu neumožňoval neustálou kontrolu psů. KVS proto dospěla k závěru, že žalobkyně své psy týrala, neboť u nich bezdůvodně vyvolávala nepřiměřené působení stresových vlivů a chovala je a rozmnožovala v nevhodných podmínkách [§ 4 odst. 1 písm. k) a l) zákona na ochranu zvířat proti týrání]. Při kontrolách provedla KVS fotodokumentaci chovného místa a průběh kontroly zaznamenala do protokolů. 3. Městský úřad Příbram (dále jen „orgán ochrany zvířat“) na základě zjištění KVS rozhodnutím ze dne 1. 11. 2023, č. j. MeUPB112523/2023/OŽP/Krat (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), nařídil umístění psů do náhradní péče. Orgán ochrany zvířat zejména upozornil, že se psi ve smečce vzájemně napadali a skákali jeden přes druhého. V takových stresových podmínkách neměli zejména slabší jedinci možnost odpočinku. Dva psi dokonce v důsledku vzájemného napadání uhynuli. Na přilehlé zahradě se rovněž nacházelo nadměrné množství exkrementů a nebezpečných předmětů (např. plechovek), o které se mohli psi poranit. Orgán ochrany zvířat dále upozornil, že se žalobkyně již v minulosti dopustila přestupků na úseku týrání zvířat, která chovala v nevhodných podmínkách v pražském bytě. Po odstěhování do pronajatého rodinného domu pak žalobkyně chov ještě rozšířila, aniž by psům zajistila vhodné podmínky. 4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž zejména namítala nepřiměřenost předběžné náhradní péče, neboť dle jejího názoru šlo odebrat pouze „zlé“ psy. Žalobkyně nepopírala úhyn dvou psů. Považovala to však pouze za ojedinělý exces. I pro ni osobně znamenal úhyn psů významnou újmu. Ostatním psům byla zajišťována řádná výživa a veterinární péče. Psi měli dostatečný výběh a žalobkyně s nimi chodila na procházky. Na podporu svých tvrzení žalobkyně předložila k odvolání několik fotografií a faktury za krmivo pro psy. 5. Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 2. 2024, č. j. 028072/2024/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný se zcela ztotožnil se závěry orgánu ochrany zvířat, resp. KVS, s tím, že umístění psů do předběžné náhradní péče nepokládal za nepřiměřené opatření. II. Obsah podání účastníků 6. Žalobkyně v žalobě namítá, že správní orgány zcela nepřiměřeně zasáhly do jejích práv, čímž jí způsobily vážnou újmu. Správní orgány nezohlednily citovou vazbu žalobkyně k jejím psům, s nimiž trávila veškerý svůj volný čas a kteří se stali nepostradatelnou součástí jejího života. Odebrání psů a jejich umístění do předběžné náhradní péče představuje toliko krajní prostředek, jehož užití musí předcházet užití mírnějších nástrojů. V daném případě mohly správní orgány ze smečky odebrat pouze potenciálně nebezpečné zlé psy. Krátká 80minutová kontrola KVS navíc neprokazuje negativní následky chovu psů ve smečce. Zvířecí pudy a instinkty jsou přirozeným jevem, který se vyskytuje u psů chovaných jak samostatně, tak ve smečce. Kromě toho nelze vyloučit rozrušení psů způsobené přítomností neznámých osob. 7. Žalobkyně rovněž namítá, že se o psy vždy řádně starala, zajišťovala jim dostatek kvalitního krmiva a řádnou veterinární péči. V souvislosti s úhynem poraněného psa nelze přehlédnout, že žalobkyně usilovala o jeho záchranu a celou noc s ním čekala v Příbrami na parkovišti před veterinární klinikou, která otevírá až ráno. Podle žalobkyně je navíc zcela irelevantní zmínka správních orgánů o dřívějším spáchání přestupků na úseku na úseku týrání zvířat. 8. Žalobkyně dále k žalobě přiložila obsáhlé vyjádření (označené jako moje slova k žalobě), v němž popisuje svou citovou vazbu k odebraným psům a těžkosti, jimž čelí v osobním životě. 9. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě setrval na závěru, že žalobkyně psy týrala, neboť jim nezajistila vhodné chovné podmínky. Psi proto museli být umístěni do náhradní předběžné péče. 10. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně replikou. V ní opakovaně zdůrazňuje, že správní orgány dostatečně nezohlednily veškeré okolnosti případu, a to zejména „výjimečné a nestandardní citové pouto žalobkyně k chovaným psům“. Odebrání psů způsobilo žalobkyni psychické útrapy. Ani nakládání s uhynulým psem, kterého žalobkyně vyhodila do komunálního odpadu, navíc s napadeným rozhodnutím přímo nesouvisí. III. Průběh jednání a posouzení věci soudem 11. Soud předesílá, že rozhodnutí o umístění týraného zvířete do předběžné náhradní péče podle § 28c odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týraní není rozhodnutím předběžné povahy ve smyslu § 70 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), a proto podléhá soudnímu přezkumu (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 5. 2023, č. j. 63 A 4/2023-48, č. 4504/2023 Sb. NSS, odst. 35–42). 12. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s., ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného, přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je podle § 75 odst. 2 věty prví s. ř. s. vázán. Vady, k nimž by bylo nutné přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 13. Při jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Soud při jednání neprováděl žádné dokazování, neboť veškeré rozhodné skutečnosti bylo možné zjistit z obsahu správního spisu. 14. Žaloba není důvodná. 15. Orgán ochrany zvířat je oprávněn podle § 28c odst. 1 věty první zákona na ochranu zvířat proti týrání „nařídit předběžnou náhradní péči o týrané zvíře, jestliže lze ve správním řízení očekávat uložení propadnutí týraného zvířete, rozhodnutí o jeho zabrání nebo rozhodnutí o umístění týraného zvířete do náhradní péče.“ 16. Smyslem a účelem předběžné náhradní péče podle citovaného ustanovení je okamžitá a zatímní ochrana týraného zvířete. Rozhodnutí o předběžné náhradní péči je vykonatelné ihned po vyhlášení a odvolání proti němu nemá odkladný účinek (§ 28c odst. 1 věta třetí a čtvrtá zákona na ochranu zvířat proti týrání). Základním předpokladem pro vydání rozhodnutí o předběžné náhradní péči je skutečnost, že lze ve správním řízení očekávat: i. uložení propadnutí týraného zvířete, ii. rozhodnutí o jeho zabrání, nebo iii. rozhodnutí o umístění týraného zvířete do náhradní péče. Případy, kdy se vydávají taková rozhodnutí, blíže upravuje zákon na ochranu zvířat proti týrání (viz zejména § 27 odst. 13, § 27b odst. 2 a 3, § 27c, § 27d, § 28a a § 28b). Zejména se jedná o případy, kdy chovatel zvíře týrá ve smyslu § 4 téhož zákona. Není-li však takové rozhodnutí následně vydáno, orgán ochrany zvířat rozhodne na žádost chovatele o vydání zvířete z předběžné náhradní péče. Před skončením řízení o uložení propadnutí týraného zvířete, o jeho zabrání, nebo o jeho umístění do náhradní péče však orgán ochrany zvířat nesmí chovateli zvíře z předběžné náhradní péče vydat (§ 28c odst. 2 téhož záko