2 As 64/2005 — Nejvyšší správní soud

51 A 82/2023- 73 - text 8 51 A 82/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka a ve věci žalobkyně: L. K. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2023, č. j. 074709/2023/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci se soud zabývá otázkou, zda měl být žalobkyni zrušen údaj o místu trvalého pobytu podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“). 2. Žalobkyně se dne 2. 3. 2021 přihlásila k trvalému pobytu na adrese X. Její nezletilé dcery byly na téže adrese přihlášeny k trvalému pobytu již od 14. 5. 2020. Na dané adrese se má podle výpisu z katastru nemovitostí nacházet stavba pro rodinnou rekreaci ev. č. X, která je součástí pozemku parc. č. X v katastrálním území X ve vlastnictví Ing. A. N. (dále jen „vlastník pozemku“). K přihlašovacímu lístku k trvalému pobytu žalobkyně doložila Smlouvu o nájmu pozemku uzavřenou dne 1. 6. 2018 s vlastníkem pozemku (dále jen „nájemní smlouva“). Nájem byl sjednán na dobu určitou do 1. 6. 2021. Podle Dodatku č. 1 k nájemní smlouvě byla doba nájmu prodloužena do 31. 10. 2025. 3. Vlastník pozemku následně podal k Městskému úřadu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (dále jen „ohlašovna“) podnět ke zrušení údaje o místu trvalého pobytu žalobkyně s tím, že žalobkyně opakovaně neplatila nájemné, a proto jí sjednaný nájem dne 20. 9. 2022 vypověděl. Pozemek navíc mohla žalobkyně užívat výlučně k pěstování zeleniny a ovoce a chovu psů, nikoliv k bydlení. Již před uzavřením nájemní smlouvy se na pozemku žádný objekt k bydlení nenacházel. Původní chata částečně vyhořela, a proto ji vlastník pozemku zboural. 4. Ohlašovna rozhodnutím ze dne 15. 3. 2023, č. j. MÚBNLSB-OVS-37736/2023-PINMA (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), zrušila žalobkyni a jejím nezletilým dcerám údaj o místu trvalého pobytu na dané adrese s tím, že jeho zápis byl proveden na základě nepravdivě nebo nesprávně uvedených skutečností. 5. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne ze dne 27. 7. 2023, č. j. 074709/2023/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl. Podle žalovaného z nájemní smlouvy nevyplývá, že by žalobkyně byla oprávněna užívat objekt na dané adrese za účelem bydlení. Jiný doklad podle § 10 odst. 6 písm. c) zákona o evidenci obyvatel svědčící o oprávněnosti užívání tohoto objektu žalobkyně nepředložila. Ohlašovna proto z moci úřední zrušila údaj o místu trvalého pobytu zcela v souladu s § 12 odst. 1 písm. a) zákona o evidenci obyvatel. K žalobkyní namítané podjatosti úřednice ohlašovny M. P. žalovaný odkázal na pravomocné usnesení tajemníka ohlašovny ze dne 30. 3. 2023, č. j. MÚBNLSB-KVÚ-49292/2023-DUNRA (dále jen „usnesení ze dne 30. 3. 2023“), podle kterého není tato úřednice vyloučena z projednávání a rozhodování dané věci. K odvolacím námitkám dále žalovaný uvedl, že k prokázání oprávněnosti užívání objektu nepostačuje ústní či telefonický souhlas vlastníka pozemku. Správní orgány přitom nejsou oprávněny posuzovat spory týkající se nájemních smluv a jejich výpovědí. II. Obsah podání účastníků 6. Žalobkyně namítá, že jí ohlašovna zrušila údaj o místu trvalého pobytu neoprávněně na základě nepravdivých a nesprávných skutečností. Při uzavření nájemní smlouvy si žalobkyně s vlastníkem pozemku ústně ujednala, že na pozemku může též bydlet. Vlastník pozemku tuto skutečnost pouze nechtěl zanést do nájemní smlouvy. Sjednávání nájemní smlouvy bylo výlučně v režii vlastníka pozemku, který se nyní podle § 2237 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) nemůže dovolávat neplatnosti nájemní smlouvy z důvodu absence její písemné formy. Ujednala-li si s vlastníkem pozemku, že k obývání bude pronajat jiný než obytný prostor, měly by být podle § 2236 odst. 1 občanského zákoníku strany zavázány stejně, jako by byl pronajat obytný prostor. Podle žalobkyně se vlastník pozemku podáním podnětu ke zrušení jejího trvalého pobytu rozhodl dokonat činy, které jsou trestné, a pro které ho v současnosti vyšetřuje policie. 7. Žalobkyně dále namítá, že správní orgány vycházely z nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu. Na pozemku se v minulosti nacházela chata, která vyhořela, a vlastník pozemku ji proto zboural. Na původním základu chaty byl následně v souladu se zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů umístěn nový objekt, který vlastní rodina žalobkyně. Tento objekt není pevně spojen se zemí, nejedná se tak o nemovitost. Ohledně užívání tohoto objektu tudíž neměly správní orgány vyžadovat souhlas vlastníka pozemku, či dokonce jeho písemné úředně ověřené potvrzení. Vlastník pozemku navíc s umístěním tohoto pozemku ústně souhlasil, pouze to nechtěl uvést do nájemní smlouvy. 8. Žalobkyně rovněž namítá, že její situace je velmi specifická a zákon její řešení nijak neupravuje. Zápis údaje o trvalém pobytu proběhl tak, že vlastník pozemku udělil svůj souhlas telefonicky příslušnému úředníkovi ohlašovny. Proto žalobkyně nyní nemůže doložit doklad o oprávněnosti užívání objektu. Vlastník pozemku navíc nemá co udělovat souhlas s užíváním objektu, který sice stojí na jeho pozemku, ale není v jeho vlastnictví. 9. Podle žalobkyně je ve veřejném zájmu, aby měla hlášenou adresu trvalého pobytu tam, kde skutečně bydlí. Zrušení údaje o místu trvalého pobytu je pouze v zájmu vlastníka pozemku, který se žalobkyní nyní vede spor a chce ji podvést a okrást. 10. Žalobkyně má dále za to, že ve věci rozhodovala podjatá úřednice ohlašovny M. P., která se jí snaží pouze poškodit. Je nepřijatelné, že tato úřednice rozhodla ve věci před tím, než služebně nadřízená úřední osoba rozhodla o vznesené námitce podjatosti, k níž se navíc tato úřednice ani nevyjádřila. Jmenovaná úřednice se vůči žalobkyni chovala neuctivě a ponižovala ji tím, že s dětmi půjde do azylového domu. Když zjistila, že ji žalobkyně nahrává, byla nepříčetná a vyhrožovala jí uložením pokuty. Pod záminkou opravy data navíc žalobkyni podstrčila k podpisu papíry, v nichž se nevědomky vzdala svých procesních práv. Tento incident žalobkyně oznámila na policii. 11. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě setrval na závěru, že ohlašovna po právu zrušila žalobkyni údaj o místu trvalého pobytu. Správní orgány považovaly na základě tvrzení vlastníka pozemku a žalobkyně za nesporné, že se stavba pro rodinnou rekreaci ev. č. X na daném pozemku navzdory zápisu v katastru nemovitostí již nenachází. Z veřejně dostupných zdrojů (článek Chovatelka drží psy na řetězech a v klecích. Podle veterinářů je ale její chov v pořádku na serveru www.blesk.cz) vyplývá, že žalobkyně žije se svými dcerami ve stavební buňce, v níž nemůže mít zapsaný trvalý pobyt. 12. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně replikou. V ní uvádí, že objekt, který je řádně označený ev. č. X, je způsobilý k bydlení, neboť má stěny, strop, podlahu, kuchyň, koupelnu, vytápění a běžné vybavení domácnosti. Tyto skutečnosti nikdo v průběhu správního řízení nezjišťoval. Žalovaný neuvádí žádnou legislativu, která by zakazovala zápis trvalého pobytu v mobilním domě, který má řádně přidělené evidenční číslo. 13. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích, žalobkyně zdůraznila potřebu svědeckého výslechu vlastníka Ing. A. N. Současně žalobkyně dovysvětlila, že podjatost úřednice ohlašovny M. P. spatřovala v tom, že jí měla sdělit, že o zrušení jejího trvalého pobytu rozhodne tak jako tak z moci úřední bez ohledu na to, že Ing. A. N. vzal svůj podnět zpět. III. Posouzení věci soudem 14. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel v souladu s § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného, přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je podle § 75 odst. 2 věty prví s. ř. s. vázán. Vady, k nimž by bylo nutné přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 15. Žaloba je nedůvodná. 16. Soud předesílá, že v posuzované věci došlo ze strany žalobkyně k částečnému nepochopení toho, co se rozumí místem trvalého pobytu coby úředně evidovaného místa ve smyslu zákona o evidenci obyvatel, a jak se toto liší od soukromoprávního ujednání o možnosti užívat určitý prostor k bydlení či k jiné činnosti. 17. Místem trval