6 As 26/2023 — Nejvyšší správní soud

51 A 94/2023- 49 - text 9 51 A 94/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka a ve věci žalobce: JUDr. L. M. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2023, č. j. 13010/2023/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci se soud zabývá otázkou, zda mělo být vyhověno žádosti o dočasné odnětí části pozemku určeného k plnění funkce lesa (dále jen „PUPFL“) ve smyslu § 15 odst. 1 a 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon), ve znění zákona č. 261/2021 Sb. (dále jen „lesní zákon“). 2. Žalobce se svou manželkou jsou vlastníci (v rámci SJM) dvou staveb, které se nacházejí na vícero sousedících pozemcích k. ú. X ve vlastnictví různých odlišných vlastníků: Jednak jde o rekreační chatu ev. č. XB (dále jen „chata“) na pozemku parc. č. XA ve vlastnictví státního podniku Lesy České republiky s. p. (dále jen „Lesy ČR“). Dále se jedná – pro nyní posuzovanou věc významnější – o kůlnu s terasou o zastavěné ploše 21 m2 (dále jen „kůlna“) na sousedním pozemku parc. č. XC ve vlastnictví Mgr. B. H. (dále též „vlastnice pozemku parc. č. XC“). 3. Vlastnice pozemku parc. č. XC požádala dne 6. 12. 2022 o odnětí jeho části z režimu PUPFL, a to ve prospěch žalobce a jeho manželky, kteří se snaží pro zde umístěnou kůlnu získat dodatečné povolení stavby. Nezbytnou podmínkou k dodatečnému povolení je totiž právě dočasné odnětí části pozemku z PUPFL.Z přiložené dokumentace stavby vyplývá, že kůlna je zděnou stavbou s železobetonovým stropem, která byla postavena svépomocí přibližně v roce 1985 a slouží pro uskladnění věcí. Střecha kůlny je dlážděná a po obvodu opatřena ocelovým zábradlím. K žádosti bylo předloženo též nesouhlasné vyjádření odborného lesního hospodáře Ing. Z. N. ze dne 4. 12. 2022. 4. Městský úřad Černošice (dále jen „orgán státní správy lesů“) si v průběhu řízení o žádosti vlastnice pozemku parc. č. XC v souladu s § 1 písm. i) vyhlášky č. 77/1996 Sb., o náležitostech žádosti o odnětí nebo omezení a podrobnostech o ochraně pozemků určených k plnění funkcí lesa (dále jen „vyhláška č. 77/1996“) vyžádal závazná stanoviska dotčených orgánů. 5. Dotčený orgán územního plánovací v negativním závazném stanovisku ze dne 27. 2. 2023, č. j. MUCE 40363/2023 OUP (dále jen „závazné stanovisko ze dne 27. 2. 2023“), shledal, že odnětí pozemku ze ZPF odporuje platné územně plánovací dokumentaci. Územním plánem obce Březová-Oleško byl pozemek parc. č. XC zařazen mezi plochy lesní NL (dále jen „plochy NL“) v nezastavěném území. V dané lokalitě je dále vymezen nadregionální biokoridor NK 59 Údolí Vltavy – Štěchovice (dále jen „biokoridor NK 59“). Na plochách NL je přípustné umísťovat pouze prvky drobného mobiliáře (turistické přístřešky, odpočívadla), drobná informační zařízení, protipovodňová, protierozní a ekostabilizační opatření, liniové stavby technické infrastruktury a nezbytné účelové komunikace. Odnětí pozemku z PUPFL za účelem užívání stavby kůlny není v souladu s hlavním, přípustným ani podmíněně přípustným využitím těchto ploch. 6. Dotčený orgán ochrany přírody v závazném stanovisku ze dne 1. 3. 2023, č. j. MUCE 42107/2023 OŽP/Bo (dále jen „závazné stanovisko ze dne 1. 3. 2023“), shledal, že odnětí pozemku by v rozporu s § 4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 261/2021 Sb. (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) zasáhlo do lesa jakožto významného krajinné prvku. Daná lokalita má z hlediska přírodních hodnot značný význam. Na přilehlých pozemcích je vymezen biokoridor NK 59. V těsné blízkosti se dále nachází evropsky významná lokalita V Hladomoří. Rozšiřování stávajících rekreačních objektů a výstavba doplňkových staveb je v dané lokalitě obecně nežádoucí, neboť to může mít negativní dopad na ekologicko-stabilizační funkci lesa. 7. Orgán státní správy lesů následně rozhodnutím ze dne 3. 4. 2023, č. j. MUCE 57487/2023 OZP/L/Mi (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žádost o odnětí části pozemku z PUPFL zamítl. Učinil tak podle § 149 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) s ohledem na negativní závazné stanovisko ze dne 27. 2. 2023 a negativní závazné stanovisko ze dne 1. 3. 2023. 8. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce (coby vedlejší účastník řízení) odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 10. 2023, č. j. 13010/2023/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Odkázal přitom na závazné stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování ze dne 31. 7. 2023, č. j. 100649/2023/KUSK (dále jen „závazné stanovisko ze dne 31. 7. 2023“), jímž bylo potvrzeno negativní závazné stanovisko ze dne 27. 2. 2023. Závazné stanovisko ze dne 1. 3. 2023 změnil nadřízený orgán ochrany přírody v rámci odvolacího řízení závazným stanoviskem ze dne 27. 7. 2023, č. j. 099419/2023/KÚSK (dále jen „závazné stanovisko ze dne 27. 7. 2023“) na souhlasné s tím, že ekologická stabilita pozemku parc. č. XC ani celého lesního komplexu není umístěním stavby kůlny ohrožena. K odvolacím námitkám žalovaný uvedl, že předmětné řízení se týká žádosti o odnětí části pozemku z PUPFL, nikoliv dodatečného povolení stavby kůlny. Žalovaný dále upozornil, že výjimku pro využití PUPFL k jiným účelům podle § 13 lesního zákona lze udělit pouze v případě, že je dostatečně odůvodněn a prokázán jiný veřejný zájem nad zájmem plnění funkce lesa. Žalobce užívá stavbu kůlny v čistě soukromém zájmu, čímž negativně působí na PUPFL. II. Obsah podání účastníků 9. Žalobce v žalobě namítá, že závazná stanoviska orgánů územního plánování jsou nesprávná a nezákonná. Upozorňuje, že podle sdělení orgánu územního plánování ze dne 22. 9. 2022, č. j. MUCE 1398001/2022 OUP (dále jen „sdělení ze dne 22. 9. 2022“), které bylo vydáno v rámci řízení o dodatečné povolení stavby, se v daném případě závazné stanovisko podle § 96b zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 465/2023 Sb. (dál jen „stavební zákon 2006“) vůbec nevydává. Jedná se totiž o záměr uvedený v § 96b odst. 1 písm. h) ve spojení s § 103 odst. 1 písm. c) až e) stavebního zákona. Kůlna nepřesahuje maximálně přípustných 25 m2 zastavěné plochy ani 5 metrů výšky. V dané lokalitě je povoleno stavět objekty k individuální rekreaci, jak ostatně vyplývá i z platného územního plánu. Výklad zastávaný orgány územního plánování je restriktivní a nerozlišuje účelové určení jednotlivých pozemků. Užívání chaty se nemůže omezovat na pouhé užívání pozemku parc. č. XA, na kterém se chata nachází, nýbrž zahrnuje i nejbližší okolí. Zřízení příslušenství chaty je zcela běžnou praxí většiny chatařů. 10. K zaplacení poplatku za odnětí pozemku z PUPFL žalobce uvádí, že žádost se týkala pouze dočasného odnětí, nikoliv odnětí trvalého. O tom měla být vlastnice pozemku ze strany orgánu státní správy lesů poučena a mělo jí být umožněno žádost doplnit. 11. Žalobce dále namítá, že stavba kůlny je umístěna na lesním pozemku u chaty pro rodinnou rekreaci. Pozemek parc. č. XC navazuje na zastavěnou část obce Oleško a je součástí velkého lesního komplexu. Kůlna se nachází mezi chatou a sousedními rekreačními objekty, a je tedy zřejmé, že ji lze celou zařadit do zastavěného území. Ekologická stabilita pozemku nemůže být stavbou kůlny jakkoliv narušena. Les jako významný krajinný prvek není a do budoucna ani nebude stavbou ohrožen. Ohledně biokoridoru NK 59 není v katastru nemovitostí žádná zmínka. 12. Žalobce má rovněž za to, že správní orgány neoprávněně omezily vlastnické právo vlastníka lesa a nesprávně aplikovaly lesní zákon. V daném případě mohly pro stavbu kůlny udělit výjimku podle § 13 odst. 1 a 2 lesního zákona, což však neučinily. Předmětný pozemek je navíc ostře svažitý a navazuje na něj 50metrový sráz k Vltavě. Nelze jej tedy smysluplně obhospodařovat, z hlediska plnění funkcí lesa jde o pozemek prakticky bezvýznamný. Na výjimku podle § 13 odst. 1 a 2 lesního zákona má vlastnice pozemku parc. č. XC právní nárok a jejímu udělení nelze administrativně bránit. Restituční zákony, na jejichž základě zmiňovaný pozemek nabyla, musí být vykládány v souladu s úmyslem zákonodárce. Je proto nutné vlastníkovi lesních pozemků umožnit vyjádřit svůj názor na způsob jejich využití a neomezovat jej „úředními dokumenty“. Pokud jde o související stavbu oplocení, správní orgány zcela pominuly požadavek na to, aby byly třetí osoby (zejména četní houbaři) varovány, že vstupují do svažitého terénu spojeného s nebezpečím pádu. 13. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě setrvává na závěru, že odnětí části pozemku parc. č. XC z PUPFL by odporovalo regulativům platného územního plánu, jak