47 Ad 26/2025 – Krajský soud v Praze

47 Ad 26/2025- 65 - text 6 47 Ad 26/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: M. B., narozená X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 7. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 9. 7. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) dodanou do datové schránky soudu dne 14. 8. 2025 domáhá zrušení rozhodnutí žalované označeného shora (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 27. 3. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) žádost žalobkyně o invalidní důchod, neboť podle posudku posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 24. 3. 2025 není invalidní, neboť její pracovní schopnost poklesla pouze o 25 %. 2. Žalobkyně namítá nesprávně zjištěný skutkový stav – nesprávně posouzenou tíži jejího zdravotního postižení. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalované, že Parkinsonova choroba, která byla určena jako hlavní příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, odpovídá lehké formě (položce 3b). Žalobkyně podrobně vyjmenovala jednotlivé symptomy Parkinsonovy choroby, kterými trpí, a pro které má za to, že její tíže onemocnění odpovídá již položce 3c – středně těžkému postižení. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že je u ní dán pokles míry pracovní schopnosti 60 % až 70 % při zohlednění dalších onemocnění. 3. Žalovaná s ohledem na námitky žalobkyně navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „organizační zákon“). 4. V replice žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s vyjádřením žalované, která trvala na závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí. Žalobkyně dále namítala systémovou podjatost IPZS a žalované 5. V průběhu jednání, jež byl soud povinen nařídit, neboť ve věci prováděl nad rámec správního spisu dokazování posudkem posudkové komise MPSV v Praze, žalovaná setrvala na svém procesním stanovisku. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení jednání nežádala. V přípisu vyjádřila, že souhlasí se závěry posudku posudkové komise MPSV v Praze. Soud neprováděl při jednání dokazování lékařskou zprávou ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze ze dne 23. 9. 2025 (MUDr. K. P., Ph.D.), neboť se s jejím obsahem seznámil prostřednictvím posudku posudkové komise, která tuto lékařskou zprávu zohlednila a má odborné znalosti ke zhodnocení oborných informací v ní obsažených. Soud neprováděl dokazování Lékařskou zprávou ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze ze dne 27. 5. 2025 (MUDr. K. P., Ph.D.), neboť je součástí správního spisu a správním spisem se dokazování neprovádí. 6. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně podala dne 14. 1. 2025 žádost o přiznání invalidního důchodu. 7. V posudku o invaliditě ze dne 24. 3. 2025, č. j. LPS/2025/119-PB_CSSZ, vypracovaném IPZS dospěla posudková lékařka k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je Parkinsonova nemoc, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 3b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 % s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky nemění. 8. S odkazem na závěr posudku posudkového lékaře IPZS vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí ze dne 27. 3. 2025, kterým podle § 38 zákona o důchodovém pojištění zamítla žádost žalobkyně s odůvodněním, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně poklesla její pracovní schopnost pouze o 25 % a nejedná se tak ani o invaliditu prvního stupně. 9. Žalobkyně prvostupňové rozhodnutí napadla námitkami, ve kterých rozporovala zjištěný skutkový stav a žádala nové posouzení jejího zdravotního stavu. K námitkám doložila řadu lékařských zpráv. 10. Posudková lékařka IPZS zpracovala posudek ze dne 11. 6. 2025, a to na základě lékařských zpráv jako posudková lékařka v prvostupňovém řízení a dále na základě lékařských zpráv, které k námitkám doložila žalobkyně. Uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně je parkinsonský syndrom rozvíjející se od roku 2022, diferenciálně Parkinsonova nemoc či multisystémová atrofie, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 3b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30 %. Posudková lékařka vyhodnotila, že léčba odpovídá lehké tíži onemocnění. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky o posuzování invalidity dále neměnila. 11. Na základě tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 9. 7. 2025, jež žalobkyně převzala téhož dne, zamítla námitky žalobkyně a v odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že s ohledem na zjištěný pokles pracovní schopnosti nejsou splněny podmínky pro vznik nároku na invalidní důchod. 12. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Dospěl přitom k závěru, že žaloba je důvodná. 13. Soud s ohledem na argumentaci žalobkyně provedl důkaz posudkem posudkové komise MPSV v Praze ze dne 18. 11. 2025. Žalobkyně byla vyšetřena odbornou lékařkou z oboru neurologie. Posudková komise po rozboru všech posudkově významných lékařských zpráv shrnula, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je Parkinsonova nemoc, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 3b vyhlášky o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti z rozpětí 20-40% při horní hranici 40 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se s ohledem na další onemocnění ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity dále zvýšila o 10 %. Celková míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně tak činila 50 %. Posudková komise uvedla, že žalobkyně byla schopna výdělečné činnosti s podstatně menšími nároky na pohybové schopnosti a v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Žalobkyně byla schopna vykonávat lehčí práce s využitím své kvalifikace a nabytých zkušeností, s vyloučením prací fyzicky a psychicky náročných, prací v riziku. Datum invalidity druhého stupně určila posudková komise lékařským nálezem z neurologie ze dne 27. 5. 2025, který podrobně dokladoval funkční postižení a tíži onemocnění. Platnost posudku určila komise do 31. 12. 2028, neboť podle poznatků lékařské vědy nebyly vyčerpány všechny možnosti léčby. 14. Relevantní právní úpravu posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod obsahuje § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně. A konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. 15. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod závisí především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud se napadené rozhodnutí zakládá na posudku žalované; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle běžných zásad dokazování v soudním řízení správním (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). S ohledem na jeho mimořádný význam bývá tento posudek rozhodujícím důkazem, pokud z hlediska své úplnosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, které by správnost posudku mohly zpochybňovat (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003-54, publ. pod č. 511/2005 Sb. NSS, či ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20). 16. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodují