7 Azs 303/2023 — Nejvyšší správní soud

57 A 5/2025- 45 - text 11 57 A 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci žalobce: M. M. narozený X, státní příslušník Ukrajiny bytem X zastoupený Mgr. Alenou Holubkovou, advokátkou sídlem Revoluční 726/13, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2025, č. j. OAM-483-16/ZR-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Průběh správního řízení 1. Žalobce obdržel povolení k trvalému pobytu na území ČR s platností od 7. 4. 2008 (nicméně v ČR pobývá dle svého tvrzení již od roku 2000). 2. Dne 26. 2. 2025 žalovaný zahájil řízení o zrušení tohoto pobytového oprávnění. Učinil tak z moci úřední na základě podnětu Okresního soudu v Klatovech, který trestním příkazem ze dne 6. 9. 2024, sp. zn. 3 T 112/2024 (dále „trestní příkaz 3 T 112/2024“), žalobce odsoudil za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky. 3. Žalovaný si následně opatřil opis z evidence rejstříku trestů žalobce, příslušná pravomocná rozhodnutí trestních soudů a výpis z žalobcovy evidenční karty řidiče. Zjistil, že: · Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. 103 T 53/2014 (dále „trestní příkaz 103 T 53/2014“), byl žalobce odsouzen za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (dne 8. 4. 2014 řídil motorové vozidlo přesto, že věděl, že pozbyl řidičské oprávnění) k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 15 měsíců. · Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 37 T 40/2015 (dále „rozsudek 37 T 40/2015“), byl žalobce odsouzen za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku (dne 1. 3. 2015 řídil motorové vozidlo a bylo mu naměřeno 1,83 a 1,91 g/kg alkoholu v dechu) k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let. Dále mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel na 20 měsíců. · Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 45 T 10/2021 (dále „rozsudek 45 T 10/2021“), byl žalobce odsouzen za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku (od února 2018 do července 2019 společně s dalšími osobami zkrátil daň z příjmů právnických osob o 5 401 825 Kč a DPH o 5 970 438 Kč). Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 4 let. Současně mu byl uložen peněžitý trest ve výši 1 140 000 Kč a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti a družstev v délce 5 let. · Trestním příkazem 3 T 112/2024 byl odsouzen za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku (dne 15. 7. 2024 řídil osobní motorové vozidlo, způsobil dopravní nehodu a bylo mu naměřeno 3,45 g/kg alkoholu v krvi) k peněžitému trestu ve výši 45 000 Kč a trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 let. · Ve výpisu z evidenční karty řidiče měl žalobce ke dni 3. 3. 2025 celkem 18 různých záznamů. 4. Dne 12. 5. 2025 se žalobce k těmto podkladům vyjádřil. Uvedl, že velice lituje svého protiprávního jednání, za které však již byl náležitě potrestán. Vydání rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu by podle něj bylo nepřiměřeným zásahem do jeho soukromého a rodinného života. Fakticky celý život (již od roku 2000) žije v České republice, kde má celou rodinu, tedy obě svoje děti. V ČR má veškeré sociální vazby a je zde zaměstnán u společnosti FiliSta – úklid s.r.o. Podotkl, že součástí správního spisu nejsou informace o jeho rodinném životě ani o jeho vazbách na ČR. Před vydáním rozhodnutí by měl správní orgán zjistit skutkový stav věci a provést pohovor s žalobcem. Za situace, která na Ukrajině panuje, se žalobce ani nemá kam vrátit. 5. Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím ze dne 20. 5. 2025 (dále „napadené rozhodnutí“) zrušil platnost žalobcova povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“). Současně žalobci stanovil lhůtu k vycestování z území ČR v délce 30 dní od právní moci napadeného rozhodnutí. 6. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zdůraznil, že žalobce byl čtyřikrát odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu a má více než 15 záznamů prokazujících protiprávní jednání na úseku dopravy. Případné zahlazení dříve uložených odsouzení není relevantní, podstatné je, že se žalobce opakovaně na území ČR dopouští protiprávního jednání. Tím naplnil důvod pro zrušení svého pobytového oprávnění podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť jeho protiprávní jednání představuje opakované a závažné narušení veřejného pořádku a zásah do práv a svobod druhých. Žalobce kromě velmi sofistikovaného podvodného jednání se značnou škodou, jehož byl jednou z ústředních postav, usedá za volant vozidla, kde nemá co pohledávat, neboť mu tato činnost byla zapovězena správními orgány. Dále opakovaně a ve značném stupni opilosti řídí motorové vozidlo takovým způsobem, který vede k dopravní nehodě. Ohrožuje životy, zdraví i majetek ostatních lidí. Ani přestupkovou protiprávní činnost vyplývající z evidenční karty řidiče nelze podceňovat (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec ze dne 1. 10. 2024, č. j. 60 A 8/2024-41). Opakovaná protiprávní činnost žalobce představuje aktuální, skutečné a dostatečně závažné ohrožení základních zájmů společnosti a práv a svobod druhých. 7. Žalovaný současně neshledal, že by napadené rozhodnutí nepřiměřeně zasahovalo do soukromého a rodinného života žalobce. Žalobce získal povolení k trvalému pobytu v roce 2007, je rozvedený a nejde o nezaopatřenou osobu. Na území ČR se nachází jeho bývalá manželka S. M., která se ovšem znovu vdala za jiného občana Ukrajiny a vede vlastní rodinný život. Společně s ní v ČR žijí i její děti, D. M. (narozená X), která je zároveň dcerou žalobce, a D. N. (narozený X), jehož biologický otec zemřel. Obě děti jsou zletilé a mají české občanství. Žalovanému není známo, že by tyto osoby byly existenčně vázány na žalobce. Sám žalobce rovněž nesdělil nic, co by nasvědčovalo tomu, že by na něm byl někdo z rodiny existenčně závislý. Z toho plyne, že zrušení pobytového oprávněné žalobce nemá na kvalitu života jeho rodinných příslušníků zásadní vliv. Samotný fakt, že žalobce má v ČR rodinné vazby, nemůže založit nepřiměřenost napadeného rozhodnutí. Odebráním pobytového oprávnění žalobce nedojde k zákazu jeho pobytu na území. Žalobce tak má možnost být s blízkými v kontaktu i nadále. Rozhodnutí páchat trestnou činnost bylo vědomým rozhodnutím žalobce. Muselo mu být zřejmé, že takové rozhodnutí bude mít pro jeho pobyt v ČR následky. Významným argumentem ve prospěch žalobce zůstává celková délka jeho pobytu v ČR, nicméně jeho ustavičná protiprávní činnost nesvědčí o jeho dostatečné integraci do české společnosti. Naopak existuje značně vysoké riziko recidivy. Žalobce na území ČR nevlastní ani nemovitost, ve které bydlí. Tvrzení žalobce o zaměstnání nemá vliv na posouzení věci. Pokud existovaly zásadní informace týkající se žalobcových soukromých vazeb na území ČR nad rámec toho, co je zaneseno ve správním spisu, měl je žalobce sám konkretizovat a doložit, což se nestalo. Žalovaný k tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 20. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015-38. Z návrhu na výslech žalobce není ani patrné, co jím mělo být nad rámec obsahu správního spisu zjištěno. 8. K poukazu žalobce na probíhající válečný konflikt na Ukrajině žalovaný uvedl, že tato skutečnost nemůže být automatickou ochranou cizinců, kteří páchají v ČR úmyslnou trestnou činnost. Navíc napadeným rozhodnutím není žalobci ukládán návrat na Ukrajinu, ale pouze povinnost opustit území ČR. Poté, co se osvědčí, může též požádat o nové pobytové oprávnění v ČR. Žalobci není navíc zapovězeno, aby využil bezvízového styku mezi ČR a Ukrajinou či požádal o nižší pobytový titul. Zrušením trvalého pobytu nedojde k porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“). II. Shrnutí podání účastníků 9. Žalobce podal dne 23. 6. 2025 žalobu proti napadenému rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). 10. V ní podotýká, že nijak nezlehčuje svoji trestní minulost, nicméně uložené tresty řádně vykonal a od to doby činí řádné kroky k nápravě: je zaměstnán, vede spořádaný život a plní podmínky soudem povoleného oddlužení. S ohledem na jeho současný způsob života a snahu o integraci na něj nelze nahlížet jako na osobu, která by představovala aktuální nebo závažnou hrozbu pro veřejný pořádek. Důraz, který žalovaný klade na je