30 A 28/2010

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobců: a) PhDr. I. B., b) Bc. S. M., a c) V. M., všichni zastoupeni JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem se sídlem Slavíkova 1568/23, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor regionálního rozvoje, se sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. KERAMIKA SOUKUP a.s., Chebská 2, 322 02 Plzeň, zastoupené JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem Advokátní kanceláře Svejkovský, Kabelková, v.o.s., se sídlem Kamenická 1, 301 12 Plzeň, 2. O. B., 3. E. B., 4. J. C., 5. A. V., v řízení o spojených žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.10.2008 č.j. RR/2872/08,

t a k t o :

O d ů v o d n ě n í

Třemi samostatnými žalobami předanými k poštovní přepravě dne 23.12.2008 se žalobce PhDr. I. B. (jehož žaloba byla u soudu zapsána pod sp. zn. 30Ca 147/2008), žalobce Bc. S. M. (jehož žaloba byla u soudu zapsána pod sp. zn. 30Ca 148/2008) a žalobce V. M. (jehož žaloba byla u soudu zapsána pod sp. zn. 30Ca 149/2008) domáhali zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje, ze dne 14.10.2008 č.j. RR/2872/08 a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Rozhodnutím ze dne 14.10.2008 č.j. RR/2872/08 Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor regionálního rozvoje, způsobem nikoli podstatným změnil část rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru stavebně správního, ze dne 9.6.2008 č.j. STAV/955/08/JIR-19, jímž bylo žadateli KERAMIKA SOUKUP a.s. vydáno územní rozhodnutí o umístění stavby „SKLADOVÁ HALA – DOSTAVBA AREÁLU KERAMIKA SOUKUP“ na tam specifikovaných pozemcích v kat. území Radčice u Plzně a v kat. území Křimice.

Usneseními Krajského soudu v Plzni ze dne 12.1.2009 byly samostatné žaloby sp. zn. 30Ca 147/2008, sp. zn. 30Ca 148/2008 a sp. zn. 30Ca 149/2008 spojeny je společnému projednání s tím, že takto spojené žaloby budou nadále vedeny pod sp. zn. 30Ca 148/2008.

Ve svých takřka identických žalobách žalobci uplatnili sedm podrobně formulovaných žalobních bodů (viz níže).

Žalovaný správní orgán se vyjádřil k žalobním bodům a navrhl zamítnutí žalob.

Na vyjádření žalovaného reagovali žalobci replikou datovanou dne 15.4.2009 a došlou soudu dne 24.4.2009.

Z osob zúčastněných na řízení se k věci vyjádřila KERAMIKA SOUKUP a.s. (podáním datovaným dne 30.3.2009 a došlým soudu dne 3.4.2009) a J. C.

Osoba zúčastněná na řízení KERAMIKA SOUKUP a.s. [žadatel] ve svém vyjádření podporuje argumentaci žalovaného správního orgánu, osoba zúčastněná na řízení J. C. [účastník územního řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) stav. zák.] ve svém vyjádření podporuje argumentaci žalobců.

Rozsudkem ze dne 24.8.2009 č.j. 30Ca 148/2008-144 Krajský soud v Plzni rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje, ze dne 14.10.2008 č.j. RR/2872/08 a rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru stavebně správního, ze dne 9.6.2008 č.j. STAV/955/08/JIR-19 zrušil a věc se vrátil k dalšímu řízení žalovanému. V tomto svém rozsudku shledal zdejší soud žaloby důvodnými co do žalobního bodu č. 2, co do části žalobního bodu č. 5 [v rozsahu nevypořádání se s námitkou týkající se hlukové studie], co do části žalobního bodu č. 6 [v rozsahu námitek obsažených sub 6/b)] a co do žalobního bodu č. 7.

Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24.8.2009 č.j. 30Ca 148/2008-144 podala kasační stížnost osoba zúčastněná na řízení KERAMIKA SOUKUP a.s. Kasační důvody přitom stěžovatel směřuje proti způsobu, jakým se krajský vypořádal s žalobními body 2, 5, 6 a 7, v ostatních bodech (1, 3 a 4) s rozsudkem krajského soudu souhlasí.

Ke kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení KERAMIKA SOUKUP a.s. se vyjádřili žalobci a osoby zúčastněné na řízení J. C. a A. V. [účastník územního řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) stav. zák.].

Rozsudkem ze dne 23.4.2010 č.j. 2 As 86/2009-237 Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24.8.2009 č.j. 30Ca 148/2008-144 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu především ve vztahu k žalobním bodům 2, 5, 6 a 7.

Od obdržení zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu jsou výše uvedené spojené žaloby u zdejšího soudu nově vedeny pod sp. zn. 30A 28/2010.

Podáním datovaným dne 20.8.2010 a došlým zdejšímu soudu dne 25.8.2010 se k věci vyjádřili žalobci.

Podáním datovaným dne 3.9.2010 a došlým zdejšímu soudu dne 7.9.2010 se k věci vyjádřila osoba zúčastněná na řízení KERAMIKA SOUKUP a.s.

Věci územního plánování a stavebního řádu byly v rozhodném období upraveny zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném od 4.4.2007 do 2.6.2008 (dále jen „stavební zákon“ nebo „stav. zák.“) [čl. II zákona č. 191/2008 Sb.].

Územní řízení a související záležitosti jsou podrobněji upraveny vyhláškou Ministerstva pro místní rozvoj č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření (dále jen „vyhláška č. 503/2006 Sb.“).

Obecné požadavky na využívání území jsou stanoveny vyhláškou Ministerstva pro místní rozvoj č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“).

Pokud stavební zákon nestanovil jinak, použila se v rozhodném období na postupy a řízení ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném od 1.1.2006 do 19.10.2008 (dále jen „správní řád“ nebo „spr. ř.“) [§ 192 stav. zák.].

Posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví a postup při tomto posuzování byly v rozhodném období v souladu s právem Evropských společenství upraveny zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění účinném od 22.8.2007 do 30.6.2008 (dále jen „zákon o posuzování vlivů na životní prostředí“ nebo „zákon č. 100/2001 Sb.“).

Ochrana ovzduší byla v rozhodném období upravena zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění účinném od 1.7.2008 do 31.1.2009 (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“ nebo „zákon č. 86/2002 Sb.“).

Ze správních spisů soud zjistil, že žadatel KERAMIKA SOUKUP a.s. podal dne 25.1.2008 Magistrátu města Plzně, odboru stavebně správnímu, žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby. Navržené pozemky k umístění stavby: parc. č. 751/5, 751/3,2,1 v k.ú. Křimice a parc. č. 946/12, 947//5, 945, 947/17, 946/2-11, 947/16, 947/6,4 v k.ú. Radčice u Plzně. Druh zamýšlené stavby: Haly s administrativou, komunikace, inž. sítě. Půdorysná velikost, výška stavby: 133,8 x 46,5 x 9,5 m. Účel (kapacita) stavby: Sklady pro keramiku, administr. – kanceláře 15 zaměst.

Ze správních spisů bylo dále zjištěno, že dne 7.2.2008 pod č.j. STAV/955/08/JIR Magistrát města Plzně, odbor stavebně správní (dále též jen „stavební úřad“), oznámil podle § 47 odst. 1 spr. ř. a § 87 odst. 1 stav. zák. zahájení územního řízení o umístění stavby a současně nařídil veřejné ústní jednání na den 28.3.2008. V předmětné věci v této době uplatnili námitky Ing. F. K. (došlo správnímu orgánu dne 28.2.2008) a R. C. a J. C. (došlo správnímu orgánu dne 26.3.2008). [Na tyto námitky reagoval žadatel podáním datovaným dne 3.6.2008 a podáním došlým správnímu orgánu dne 4.6.2008.] Při ústním jednání dne 28.3.2008 zástupkyně Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje prohlásila, že dokumentace předložená k vydání územního rozhodnutí nebyla doložena jim jako dotčenému orgánu a tudíž nelze stavbu k dnešnímu dni posoudit a odsouhlasit. Dne 31.3.2008 pod č.j. STAV/955/08/JIR Magistrát města Plzně, odbor stavebně správní, vyzval žadatele k doplnění žádosti dle § 86 stav. zák. ve lhůtě do 31.10.2008 a současně podle § 64 odst. 1 písm. a) spr. ř. územní řízení o umístění stavby přerušil dnem 31.3.2008, a to na dobu do 31.10.2008.

Ze správních spisů soud dále zjistil, že dne 29.4.2008 pod č.j. STAV/955/08/JIR Magistrát města Plzně, odbor stavebně správní, vyrozuměl, že v souladu s § 65 odst. 2 spr. ř. pokračuje v řízení, neboť pominuly důvody, pro které bylo řízení přerušeno, a současně nařídil k projednání doplněných podkladů spisu ústní jednání na den 5.6.2008. Při ústním jednání dne 5.6.2008 byly do protokolu zaznamenány námitky M. M. a J. C. a dále byly převzaty písemné námitky Bc. S. M. a I. M., A. V., K. B. a PhDr. I. B. a M. M. a V. M. Na tyto námitky reagoval žadatel podáním došlým správnímu orgánu dne 9.6.2008. Územním rozhodnutím č. 4085, vydaným dne 9.6.2008 pod č.j. STAV/955/08/JIR-19, Magistrát města Plzně, odbor stavebně správní, v souladu s § 79 odst. 1 a § 92 stav. zák. a § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb. vydal územní rozhodnutí o umístění stavby: SKLADOVÁ HALA - DOSTAVBA AREÁLU KERAMIKA SOUKUP na pozemcích č.par. 946/2, 946/3, 946/4, 946/5, 946/6, 946/7, 946/8, 946/9, 946/10, 946/11, 946/12, 945, 947/1, 947/4, 947/5, 947/6, 947/16, 947/17, 948/12 k.ú. Radčice u Plzně a na pozemcích č.par. 751/1, 751/2, 751/3, 751/5 k.ú. Křimice.

Ze správních spisů bylo dále zjištěno, že proti územnímu rozhodnutí č. 4085 se odvolali A. V., J. C., I. M. a Bc. S. M., M. M. a V. M. a K. B. a PhDr. I. B. K odvolání těchto účastníků řízení se žadatel vyjádřil v pěti samostatných podáních došlých správnímu orgánu dne 8.8.2008. Rozhodnutím ze dne 14.10.2008 č.j. RR/2872/08 Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor regionálního rozvoje (dále též jen „odvolací správní orgán“), podle § 90 odst. 1 písm. c) spr. ř. rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru stavebně správního, vydané pod č.j.: STAV/955/08/JIR-19 ze dne 9.6.2008, kterým bylo vydáno územní rozhodnutí o umístění stavby „SKLADOVÁ HALA - DOSTAVBA AREÁLU KERAMIKA SOUKUP“ na pozemcích č. par. 946/2, 946/3, 946/4, 946/5, 946/6, 946/7, 946/8, 946/9, 946/10, 946/11, 946/12, 945, 947/1, 947/4, 947/5, 947/6, 947/16, 947/17, 948/12 k.ú. Radčice u Plzně a na pozemcích č. par. 751/1, 751/2, 751/3, 751/5 k.ú. Křimice, ve výroku změnil takto: část výroku „na pozemcích č. par. 946/2, 946/3, 946/4, 946/5, 946/6, 946/7, 946/8, 946/9, 946/10, 946/11, 946/12, 945, 947/1, 947/4, 947/5, 947/6, 947/16, 947/17, 948/12 k.ú. Radčice u Plzně a na pozemcích č. par. 751/1, 751/2, 751/3, 751/5 k.ú. Křimice“ po provedené změně zní: „na pozemcích č. par. 946/2 – orná půda, 946/3 – orná půda, 946/4 – orná půda, 946/5 – orná půda, 946/6 – orná půda, 946/7 – orná půda, 946/8 – orná půda, 946/9 – orná půda, 946/10 – orná půda, 946/11 – orná půda, 946/12 – orná půda, 945 – ostatní plocha, 947/1 – ostatní plocha, 947/4 – ostatní plocha, 947/5 – ostatní plocha, 947/6 – ostatní plocha, 947/16 – ostatní plocha, 947/17 – ostatní plocha, 948/12 – ostatní plocha v kat. území Radčice u Plzně a na pozemcích č. par. 751/1 – ostatní plocha, 751/2 – ostatní plocha, 751/3 – ostatní plocha, 751/5 – ostatní plocha v kat. území Křimice“. V ostatních částech byl výrok rozhodnutí potvrzen.

Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „soudní řád správní“ nebo „s.ř.s.“).

Žaloby jsou [částečně] důvodné.

Žalobci byli účastníky územního řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) stav. zák. [„osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno“].

Osoba zúčastněná na řízení KERAMIKA SOUKUP a.s. ve svém vyjádření k věci vyzvala soud, aby se zabýval pouze těmi žalobními námitkami, které byly uplatněny při územním řízení.

Zdejší soud nemá za to, že by tu k této otázce byla k dispozici konstantní judikatura. Vzhledem k tomu je podle názoru zdejšího soudu třeba přezkoumávat rovněž žalobní body, (konkrétně) namítající rozpor s § 2 odst. 4 spr. ř. v případě, že porušení této základní zásady činnosti správních orgánů má dopad do vlastní právní sféry žalobce či žalobců [srov. „na svých právech“ a „na právech, která jemu příslušejí“ (§ 65 odst. 1 a 2 s.ř.s.)], a to i tehdy, jestliže to nebylo (a někdy ani nemohlo být) namítáno v lhůtě uvedené v § 89 odst. 1 větě prvé stav. zák.

– 1 –

Žalobci v žalobách namítají absenci náležitostí (- grafické přílohy) rozhodnutí (rozpor rozhodnutí zejména s § 92 odst. 5 stav. zák. a § 9 odst. 1 a 5 vyhlášky č. 503/2006 Sb. a jeho nepřezkoumatelnost).

Sub 1/i) se v žalobách uvádí, že dle závěru napadeného rozhodnutí je jeho přílohou „ověřený situační výkres v měřítku 1:500“. Grafickou přílohu územního rozhodnutí vyžaduje i § 9 odst. 5 vyhlášky č. 503/2006 Sb. Tato příloha rozhodnutí však nebyla účastníkům řízení doručena (bylo doručeno pouze rozhodnutí bez přílohy), doručeno bylo tedy pouze nekompletní rozhodnutí (jedná se tedy o vadné doručení rozhodnutí, které brání nabytí právní moci) - nelze doručit pouze část rozhodnutí a část až někdy v budoucnu a jen některému z účastníků. Jedná se tedy o vadné doručení rozhodnutí. Z tohoto důvodu též žalobce žádal, aby kompletní rozhodnutí (tedy včetně všech jeho příloh) bylo znovu a řádně celé doručeno tak, aby bylo možno případně doplnit odvolací důvody týkající se i dosud nedoručené části rozhodnutí, případně aby odvolací orgán pro tuto vadu řízení rozhodnutí zrušil a uložil v novém řízení tuto vadu odstranit - nic z toho však přikázáno ani učiněno žalovaným nebylo, čímž touto vadou žalovaný zatížil i rozhodnutí své. Žalobce připomíná, že rozhodnutí bez jeho přílohy je rozhodnutím nepřezkoumatelným a neurčitým, neboť není zřejmé, jak byla stavba umístěna. Jedná se totiž o podstatnou grafickou informaci zásadní důležitosti - přiložena k doručovanému rozhodnutí ale nebyla. Účastníci řízení musí mít v době plynutí odvolací lhůty komplexní a srozumitelnou informaci o stavbě i o podmínkách, za nichž je umístěna. Obsahuje-li rozhodnutí nějakou přílohu, musí být tedy k rozhodnutí přiložena, aby bylo zřejmé, jak bylo rozhodnuto. Nelze rozhodnutí rozdělit tak, že nějaká jeho část bude doručena všem a některá jen někomu a někdy v budoucnu. Jinými slovy, jestliže rozhodnutí obsahuje přílohu (viz výše uvedená vyhláška a text rozhodnutí), tak tato příloha musí být k němu přiložena. Přílohou rozhodnutí však nemůže být něco, co k němu bude přiloženo až někdy v dosud neurčité době po právní moci rozhodnutí a co navíc bude předáno pouze některému účastníku řízení (co bude přiloženo až někdy v budoucnu a jenom k některému vyhotovení rozhodnutí). Uvedeným je navíc porušena zásada rovnosti účastníků řízení, neboť není přípustné, aby rozhodnutí určené pro jednoho účastníka obsahovalo něco jiného než rozhodnutí pro účastníka jiného. Jinými slovy, je hrubým porušením zásady rovnosti účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, je-li (navíc po právní moci rozhodnutí) k rozhodnutí doručenému jednomu z účastníků něco přidáváno a ostatním nikoli.

Sub 1/ii) se v žalobách uvádí, že žalovaný jím uvedeným dokladům přisoudil zmatečně dvojí, navzájem neslučitelnou procesní roli. V případě předmětných výkresů se totiž jednak jedná o výkresy, které ovšem skutečně až po právní moci rozhodnutí budou stavebním úřadem opatřeny doložkou (pak ale nemohou figurovat jako příloha vydaného a ještě nepravomocného rozhodnutí), což je však předepsáno ustanovením obecně závazného právního předpisu a netřeba to tedy v rozhodnutí opakovat. Vedle toho (zcela správně) tato podstatná a vyhláškou předepsaná grafická informace zásadní důležitosti tvoří přílohu rozhodnutí (přiložena k doručovanému a nepravomocnému rozhodnutí ale nebyla). Ostatní účastníky při doručení rozhodnutí nezajímá, že snad - pokud rozhodnutí nabude právní moci - bude stavební úřad postupovat podle prováděcí vyhlášky ke stavebnímu zákonu a stavebník obdrží stavebním úřadem doložkou opatřenou dokumentaci. Tito účastníci musí v době plynutí odvolací lhůty mít komplexní a srozumitelnou informaci o umisťovaném záměru i o podmínkách, za nichž je umístěn - z tohoto důvodu musí dle výše uvedené vyhlášky územní rozhodnutí obsahovat grafickou přílohu, která samozřejmě musí být doručována spolu s rozhodnutím (rozhodnutí jako individuální správní akt musí být samostatným obsahovým celkem, který nese celistvou a srozumitelnou informaci nezbytnou k řádné účasti v řízení a uplatňování procesních práv účastníků). Odkaz na § 92 odst. 4 stav. zák. nikterak nevyvrací důvodnost uvedené žalobní námitky - spíše naopak. Stavební úřad při vydání rozhodnutí k němu přiloží přílohu dle § 92 odst. 5 [správně: § 9 odst. 5] vyhlášky č. 503/2006 Sb., která je ověřena, tj. je na ní vyznačeno, že se jedná o podklad pro umístění stavby, který byl projednán v územním řízení a tvoří přílohu územního rozhodnutí. Po nabytí právní moci stavební úřad může stavebníku předat i ověřené jiné části dokumentace (ty však netvoří přílohu rozhodnutí) a v souladu se stavebním zákonem opatří územní rozhodnutí (včetně jeho již přiložené přílohy) záznamem o účinnosti (tím pravděpodobně stavební zákon míní doložku o vykonatelnosti a právní moci rozhodnutí). Žalobce opakuje, že podstatné je, že je-li – a dokonce dle právního předpisu musí-li – nějaký dokument být přílohou rozhodnutí, musí být k rozhodnutí vždy přiložen, aby bylo zřejmé, jak bylo rozhodnuto. Tím, že rozhodnutí neobsahuje všechny jeho náležitosti, nelze též v úplnosti proti němu v odvolacím řízení brojit.

Rozhodnutí je tedy podle žalobců rozporné s § 92 odst. 5 stav. zák., § 9 odst. 5 vyhlášky č. 503/2006 Sb. a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a je neurčité a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů; zároveň nebylo dosud prvostupňové rozhodnutí doručeno řádně – tím, že tyto vady žalovaný neodstranil, zatížil jimi i rozhodnutí své.

K tomu se žalovaný správní orgán vyjádřil tak, že umístění stavby skladové haly je ve výroku rozhodnutí stanoveno jednoznačně, a to jak v samotném výroku, tak podmínkami č. l - 6 rozhodnutí. Ve výroku rozhodnutí se neodkazuje při určení umístění stavby na grafickou přílohu, grafická příloha není součástí výroku územního rozhodnutí a stavební úřad nebyl povinen ji doručovat účastníkům řízení. Poznámka týkající se přílohy není součástí výroku územního rozhodnutí a dokládá splnění povinnosti stavebního úřadu stanovené ustanovením § 92 odst. 2 [správně: § 92 odst. 4] stav. zák., který je povinen po nabytí právní moci územního rozhodnutí předat žadateli mimo jiné i ověřenou grafickou přílohu v měřítku katastrální mapy. Postupem stavebního úřadu tedy nebyla porušena ani zásada rovnosti účastníků řízení, protože stavební zákon přímo určuje, že ověřená grafická příloha se doručuje žadateli a nikoliv všem účastníkům řízení. Žalovaný trvá na tom, že územní rozhodnutí je přezkoumatelné, povolené umístění stavby je výrokem rozhodnutí a jeho podmínkami jednoznačně určeno, územní rozhodnutí neobsahuje žádnou přílohu, kterou by bylo nutné doručovat všem účastníkům řízení a územní rozhodnutí bylo řádně doručeno všem účastníkům řízení.

V replice žalobci uvedli, že netvrdí, že grafická příloha je součástí výroku územního rozhodnutí, tvrdí ovšem – důvodně, že tato příloha (logicky jako jakákoli jiná příloha nějakého dokumentu) měla být dle § 9 odst. 5 vyhlášky č. 503/2006 Sb. i dle závěru územního rozhodnutí k němu přiložena, což se však nestalo. Odkaz na § 92 odst. 4 stav. zák. nikterak nevyvrací důvodnost uvedené žalobní námitky – spíše naopak, jak bylo uvedeno a odůvodněno v žalobě; postup dle tohoto ustanovení (který přichází v úvahu až po nabytí právní moci rozhodnutí) však v každém případě nikterak nesouvisí s předmětnou námitkou žalobců.

Tento žalobní bod nebyl krajským soudem v jeho původním rozsudku ze dne 24.8.2009 č.j. 30Ca 148/2008-144 shledán důvodným; stěžovatel tudíž proti způsobu, jakým se s ním soud vypořádal, nebrojil a Nejvyšší správní soud se uvedeným bodem ani z moci úřední nezabýval.

K tomuto žalobnímu bodu proto zdejší soud opětovně uvádí, že podle § 92 odst. 5 stav. zák. obsahové náležitosti jednotlivých druhů územních rozhodnutí stanoví prováděcí právní předpis.

Podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 503/2006 Sb. rozhodnutí o umístění stavby kromě obecných náležitostí rozhodnutí a náležitostí stanovených v § 92 stavebního zákona obsahuje a) druh a účel umisťované stavby, b) parcelní čísla a druh pozemků podle katastru nemovitostí, na nichž se stavba umisťuje, c) umístění stavby na pozemku, zejména vzdálenosti od hranic pozemku a sousedních staveb, d) určení prostorového řešení stavby, zejména půdorysnou velikost, výšku a tvar a základní údaje o její kapacitě, e) vymezení území dotčeného vlivy stavby. V § 9 odst. 2 této vyhlášky jsou vymezeny podmínky, které obsahuje rozhodnutí o umístění stavby a jimiž se zabezpečují stanovená hlediska, v § 9 odst. 3 a 4 uvedené vyhlášky jsou upraveny další obsahové náležitosti rozhodnutí o umístění stavby pro některé zvláštní případy. Podle § 9 odst. 5 vyhlášky č. 503/2006 Sb. grafická příloha rozhodnutí o umístění stavby, ověřená stavebním úřadem, obsahuje výkres současného stavu území v měřítku katastrální mapy se zakreslením stavebního pozemku, požadovaného umístění stavby, s vyznačením vazeb a vlivů na okolí, zejména vzdáleností od hranic pozemku a sousedních staveb, a popřípadě vybranou část dokumentace podle přílohy č. 4 k této vyhlášce. U liniových staveb delších než 1 000 m a staveb zvláště rozsáhlých lze doplnit půdorysné vyznačení stavby na mapovém podkladě v měřítku 1 : 10 000 až 1 : 50 000.

Ustanovení § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb. tedy v odst. 1 až 4 stanovuje obsahové náležitosti rozhodnutí o umístění stavby, kdežto v odst. 5 nestanovuje další obsahové náležitosti rozhodnutí o umístění stavby, nýbrž toliko vymezuje výraz grafická příloha rozhodnutí o umístění stavby, ověřená stavebním úřadem; podle názoru soudu nic neopravňuje k domněnce, že tento výraz užitý v prováděcím právním předpisu představuje něco jiného než výraz ověřená grafická příloha užitý v § 92 odst. 4 stav. zák.

Soud se tudíž ztotožňuje s názorem žalovaného správního orgánu a osoby zúčastněné na řízení KERAMIKY SOUKUP a.s., že ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky č. 503/2006 Sb. se již nevztahuje k obsahovým náležitostem rozhodnutí o umístění stavby, nýbrž upravuje pouze samotné náležitosti grafické přílohy rozhodnutí o umístění stavby, kterou je stavební úřad povinen podle § 92 odst. 4 stav. zák. po nabytí právní moci rozhodnutí o umístění stavby předat žadateli v jednom vyhotovení.

Jinak řečeno: Žadatel podává žádost o vydání územního rozhodnutí a k této žádosti připojí stanovené přílohy. Obsahové náležitosti žádosti o vydání územního rozhodnutí a jejích příloh stanoví prováděcí právní předpis (§ 86 odst. 6 stav. zák.). Podle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 503/2006 Sb. k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby žadatel připojí přílohy uvedené v části B formuláře žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby (příloha č. 3 k této vyhlášce) a dokumentaci podle přílohy č. 4 k této vyhlášce, která se zpracovává v rozsahu a podrobnostech s ohledem na podmínky v území a charakter stavby. V části B přílohy č. 3 k vyhlášce č. 503/2006 Sb. se jako přílohy k žádosti uvádějí mj. „Kopie katastrální mapy a situační výkres současného stavu území v měřítku katastrální mapy včetně parcelních čísel, se zakreslením stavebního pozemku, požadovaného umístění stavby / změny stavby, s vyznačením vazeb a účinků na okolí, zejména vzdálenosti od hranic pozemku a sousedních staveb.“ (pod bodem 4) a „Dokumentace stavby podle přílohy č. 4 vyhlášky č. 503/2006 Sb.“ (pod bodem 6). Podle § 3 odst. 4 vyhlášky č. 503/2006 Sb. se grafické přílohy žádosti a dokumentace přikládají ve dvou vyhotoveních, a není-li stavebním úřadem obecní úřad v místě stavby, ve třech vyhotoveních.

Následuje postup podle § 87 až 91 stav. zák.

Je-li záměr žadatele v souladu s požadavky uvedenými v § 90 a jestliže umístěním a realizací záměru nemohou být ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem nebo zvláštními právními předpisy, stavební úřad vydá územní rozhodnutí. Podle § 92 odst. 5 stav. zák. obsahové náležitosti jednotlivých druhů územních rozhodnutí stanoví prováděcí právní předpis. Obsahové náležitosti rozhodnutí o umístění stavby stanovuje vyhláška č. 503/2006 Sb. v § 9 odst. 1 až 4. Podle § 92 odst. 3 stav. zák. je-li v území vydán územní nebo regulační plán, doručuje se územní rozhodnutí účastníkům řízení uvedeným v § 85 odst. 1 a dotčeným orgánům jednotlivě. Účastníkům řízení uvedeným v § 85 odst. 2 se doručuje územní rozhodnutí veřejnou vyhláškou.

Podle § 92 odst. 4 stav. zák. po dni nabytí právní moci územního rozhodnutí stavební úřad předá žadateli jedno vyhotovení územního rozhodnutí opatřené záznamem o účinnosti spolu s ověřenou grafickou přílohou v měřítku katastrální mapy; územní rozhodnutí opatřené záznamem o účinnosti zašle také obci, pokud není stavebním úřadem, a popřípadě speciálnímu stavebnímu úřadu, který povede stavební řízení. Grafickou přílohu rozhodnutí o umístění stavby, ověřenou stavebním úřadem, vymezuje vyhláška č. 503/2006 Sb. v § 9 odst. 5 [= výkres současného stavu území v měřítku katastrální mapy se zakreslením stavebního pozemku, požadovaného umístění stavby, s vyznačením vazeb a vlivů na okolí, zejména vzdáleností od hranic pozemku a sousedních staveb, a popřípadě vybraná část dokumentace podle přílohy č. 4 k této vyhlášce].

Z citovaných právních ustanovení vyplývá, že po vyhotovení rozhodnutí stavební úřad doručuje rozhodnutí o umístění stavby [s obsahovými náležitostmi podle § 9 odst. 1 až 4 vyhlášky č. 503/2006 Sb.] všem účastníkům řízení; je-li v území vydán územní nebo regulační plán, doručuje rozhodnutí o umístění stavby účastníkům řízení uvedeným v § 85 odst. 1 jednotlivě, ostatním účastníkům řízení veřejnou vyhláškou.

Až po dni nabytí právní moci rozhodnutí o umístění stavby stavební úřad předá z účastníků řízení toliko žadateli jedno vyhotovení rozhodnutí o umístění stavby opatřené záznamem o účinnosti spolu s ověřenou grafickou přílohou v měřítku katastrální mapy, tj. s jedním – stavebním úřadem ověřeným – vyhotovením výkresu současného stavu území v měřítku katastrální mapy podle bodu 4 části B přílohy č. 3 k vyhlášce č. 503/2006 Sb. a popřípadě vybrané části dokumentace podle přílohy č. 4 k uvedené vyhlášce, kteroužto přílohu a dokumentaci přikládal žadatel ve dvou, resp. třech vyhotoveních k žádosti o vydání územního rozhodnutí.

Soud má proto za to, že požadavek žalobců, aby územní rozhodnutí bylo všem účastníkům řízení doručeno spolu s ověřenou grafickou přílohou v měřítku katastrální mapy, nemá oporu v právních předpisech; informace o stavbě a o podmínkách, za nichž je umístěna, které nejsou patrny ze samotného rozhodnutí o umístění stavby, mají účastníci řízení možnost získat v době plynutí odvolací lhůty s použitím jiných institutů, zejména nahlížení do spisu.

Na řečeném nic nemění, naopak je zcela potvrzuje to, že v územním rozhodnutí č. 4085 stavební úřad na jeho konci (tedy po otisku úředního razítka a podpisu oprávněné úřední osoby, po předtisku údajů o vyvěšení na úředních deskách, po rozdělovníku a po žádosti o vyvěšení) uvedl – citováno ovšem v plném rozsahu – : „Příloha: ověřený situační výkres v měřítku 1: 500 pro žadatele, ÚMO Plzeň 5, Křimice a odbor stavebně správním Magistrátu města Plzně po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.“.

Žalobní bod namítající rozpor napadeného rozhodnutí s § 92 odst. 5 stav. zák. a § 9 odst. 1 a 5 vyhlášky č. 503/2006 Sb. a jeho nepřezkoumatelnost v rozsahu výše uvedeném nebyl tudíž soudem shledán důvodným.

– 2 –

V žalobách se namítá absence náležitostí (výroku územního) rozhodnutí (rozpor rozhodnutí s § 92 odst. 5 stav. zák. a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 503/2006 Sb. a jeho neurčitost a nepřezkoumatelnost).

Sub 2/i) se v žalobách uvádí, že územní rozhodnutí v rozporu s § 9 odst. 1 vyhlášky č. 503/2006 Sb. neobsahuje: základní údaje o kapacitě stavby (písm. d) a vymezení území dotčeného vlivy stavby (písm. e). Tím, že rozhodnutí neobsahuje všechny uvedené náležitosti, zejména údaje o kapacitě stavby a o území dotčeném vlivy stavby, žalobcům též znemožňuje v úplnosti se vyjádřit ke všem vadám navrhované stavby a rozhodnutí, jež ji umisťuje.

Sub 2/ii) se v žalobách uvádí, že výčet uvedený v příloze č. 4 k vyhlášce č. 503/2006 Sb. je výčtem pouze příkladným. Žalobci dále uvádějí, že pojem kapacita = schopnost něco obsáhnout, něco pojmout. Ve výroku rozhodnutí by měl být tedy stanoven např. rozsah či objem skladovacích ploch, množství skladovaného materiálu, maximální množství dopravní kapacity, která může areál obsluhovat apod. – nic z tohoto však stanoveno není (a to ačkoli i žalovaným zmiňovaná příloha k vyhlášce č. 503/2006 Sb. uvádí příkladmo např. údaje o užitkové ploše, obestavěném prostoru apod.). Ohledně absence údaje o území dotčeném vlivy stavby žalobci uvádějí, že není pravdou, že by toto území mělo být ve výroku rozhodnutí o umístění stavby uvedeno pouze v případě, kdy by mělo být stanoveno ochranné nebo bezpečností pásmo – v tomto případě se totiž vydává územní rozhodnutí o ochranném pásmu a území je vymezeno v něm. Území dotčené vlivy stavby v rozhodnutí o umístění stavby tedy nikterak nesouvisí s ochranným nebo bezpečnostním pásmem, ale s vlivy stavby na okolí. Žalovaný není oprávněn rozhodovat, kdy je rozhodnutí dostatečné a kdy nikoli, resp. které předepsané náležitosti mít má a které nemusí – absentují-li některé náležitosti rozhodnutí, měl je odstranit (jako tak učinil v případě absence druhu pozemků), což však neučinil.

Územní rozhodnutí je tak podle žalobců pro absence náležitostí výroku rozhodnutí neurčité a nepřezkoumatelné a rozporné s § 92 odst. 5 stav. zák. a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 503/2006 Sb.; tím, že tyto vady žalovaný neodstranil, zatížil jimi i rozhodnutí své.

K tomu se žalovaný správní orgán vyjádřil tak, že územní rozhodnutí obsahuje údaje stanovené v ustanovení § 9 odst. l písm. d) vyhlášky č. 503/2006 Sb., protože obsahuje údaje o zastavěné ploše, výšce stavby, počtu parkovacích míst pro osobní automobily a kamiony. Tyto údaje jsou podstatné pro posouzení kapacity stavby, která bude využívána jako sklad, protože v takové stavbě neprobíhá žádná činnost, která by mohla mít nežádoucí vliv na své okolí. Podstatná je intenzita dopravy v okolí skladu a ta je určena počtem parkovacích míst v areálu. Vzhledem k tomu, že z předložené projektové dokumentace ani ze stanoviska odboru životního prostředí Krajského úřadu Plzeňského kraje k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí nevyplynuly požadavky na zřízení ochranného či bezpečnostního pásma, je území dotčené vlivem stavby vymezené výčtem pozemků, na kterých je stavba umísťována, podle názoru žalovaného dostatečně vymezeno.

V replice žalobci uvedli, že i zde vyjádření žalovaného nikterak nevyvrací důvodnost námitky, tj. že základní údaje o kapacitě stavby ani vymezení území dotčeného vlivy stavby v rozhodnutí uvedeno – v rozporu s právním předpisem – není. Kapacitou stavby (nejedná-li se o garáž) není zcela jistě počet parkovacích míst, ale – jak již bylo uvedeno v žalobě – např. rozsah či objem skladovacích ploch, množství skladovaného materiálu, maximální množství dopravní kapacity (tj. objemu nákladu), která může areál obsluhovat apod. Tento údaj, stejně jako údaj o vymezení území dotčeného vlivy stavby, však chybí. Ohledně absence údaje o území dotčeném vlivy stavby žalobci opakují, že není pravdou, že by toto území mělo být ve výroku rozhodnutí o umístění stavby uvedeno pouze v případě, kdy by mělo být stanoveno ochranné nebo bezpečností pásmo – v tomto případě se totiž vydává zvláštní územní rozhodnutí o ochranném pásmu a území je vymezeno v něm.

Osoba zúčastněná na řízení KERAMIKA SOUKUP a.s. se k tomuto žalobnímu bodu vyjádřila tak, že rozhodnutí o umístění stavby obsahuje všechny náležitosti stanovené zákonem i předmětnou vyhláškou, tedy i náležitosti uvedené v § 9 odst. 1 písm. d) a e) vyhlášky č. 503/2006 Sb., neboť obsahuje údaje o zastavěné ploše, výšce stavby i počtu parkovacích míst pro osobní automobily a kamiony, což jsou podstatné údaje pro vyjádření kapacity stavby. Územním rozhodnutím byla dále i dostatečně vymezena území dotčená vlivem stavby, neboť ani z projektové dokumentace, ani ze stanoviska odboru životního prostředí Krajského úřadu Plzeňského kraje k posouzení vlivů stavby na životní prostředí nevyplynuly žádné požadavky na zřízení ochranného či bezpečnostního pásma, a proto je tedy území dotčené vlivem stavby dostatečně vymezeno výčtem pozemků, na kterých je stavba umisťována.

K tomuto žalobnímu bodu se podává, že v územním rozhodnutí č. 4085, vydaném stavebním úřadem dne 9.6.2008 pod č.j. STAV/955/08/JIR-19, je v části „Popis stavby: skladovací haly s administrativní částí umístěné ke komunikaci Chebská“ uvedeno „Půdorys stavby je 133,8 m x proměnlivá šířka od 19,5 m až 46,5 m a výšce 9,5 m. Administrativní část o 2 NP a konstrukční výšce cca 6,3 m je vložená do objektu. Světlá výška haly bude cca 8,5 m, celková 9,5 m. Zastavěná plocha bude 4240 m2. Zásobování skladů bude kamionovou dopravou z komunikace Chebská, výjezd na komunikaci Plzeňskou bude těsně u nově vznikající křižovatky s Chebskou ulicí. Na pozemku investora bude umístěna nová trafostanice a z ní přivedena elektro přípojka do objektu. Součástí stavby bude osvětlení nové obslužné komunikace.“. Následují podmínky pro umístění a projektovou přípravu stavby a rozhodnutí o námitkách účastníků řízení.

Tento žalobní bod byl krajským soudem v jeho původním rozsudku ze dne 24.8.2009 č.j. 30Ca 148/2008-144 shledán důvodným. Stěžovatel proti způsobu, jakým se s ním krajský soud vypořádal, brojil, avšak Nejvyšší správní soud neshledal uvedenou kasační námitku důvodnou (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.4.2010 č.j. 2 As 86/2009-237).

K tomuto žalobnímu bodu proto může zdejší soud opětovně konstatovat, že podle § 92 odst. 5 stav. zák. obsahové náležitosti jednotlivých druhů územních rozhodnutí stanoví prováděcí právní předpis.

Podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 503/2006 Sb. rozhodnutí o umístění stavby kromě obecných náležitostí rozhodnutí a náležitostí stanovených v § 92 stavebního zákona obsahuje a) druh a účel umisťované stavby, b) parcelní čísla a druh pozemků podle katastru nemovitostí, na nichž se stavba umisťuje, c) umístění stavby na pozemku, zejména vzdálenosti od hranic pozemku a sousedních staveb, d) určení prostorového řešení stavby, zejména půdorysnou velikost, výšku a tvar a základní údaje o její kapacitě, e) vymezení území dotčeného vlivy stavby.

S ohledem na žalobní bod tu tedy jde o obsah výrazů „základní údaje o kapacitě stavby“ a „vymezení území dotčeného vlivy stavby“.

Územní řízení se zahajuje na žádost žadatele a v prvním stupni meritorně končí rozhodnutím o této žádosti, tj. vydáním územního rozhodnutí nebo zamítnutím uvedené žádosti.

Z toho plyne požadavek korelace mezi obsahovými náležitostmi žádosti o vydání územního rozhodnutí a jejích příloh (viz § 86 odst. 6 stav. zák. in concreto ve spojení s § 3 vyhlášky č. 503/2006 Sb.) a obsahovými náležitostmi jednotlivých druhů územních rozhodnutí (viz § 92 odst. 5 stav. zák. in concreto ve spojení s § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb.).

Výraz „základní údaje o kapacitě stavby“ jako obsahová náležitost rozhodnutí o umístění stavby [§ 9 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 503/2006 Sb.] podle názoru soudu koresponduje s výrazem „základní údaje o kapacitě stavby“ jako údajem z dokumentace stavby k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby [bod B/3/a) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 503/2006 Sb.].

Soud zde pomíjí poněkud temnou formulaci „Účel (kapacita) stavby / její změně“ užitou v části A bodu VI. přílohy č. 3 k vyhlášce č. 503/2006 Sb.

Obsah výrazu „základní údaje o kapacitě stavby“ je pak jak pro přílohu k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby, tak pro rozhodnutí o umístění stavby samotné rámcově vymezen dikcí uvedenou v závorce k tomuto výrazu v bodu B/3/a) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 503/2006 Sb.: „počet účelových jednotek, jejich velikosti, užitkové plochy, obestavěné prostory, zastavěné plochy apod.“.

V rozhodnutí o odvolání se žalovaný správní orgán k námitce uvedené v odvoláních ohledně absence základních údajů o kapacitě stavby vyjádřil tak, že tyto údaje ve smyslu § 9 odst. 1 písm. d) výrok napadeného rozhodnutí obsahuje, neboť za takové údaje se ve smyslu přílohy č. 4 vyhlášky č. 503/2006 Sb. považují např. velikost zastavěné plochy, obestavěného prostoru, užitkové plochy, počet účelových jednotek apod. Napadené rozhodnutí obsahuje údaje o zastavěné ploše, výšce stavby, počtu parkovacích míst pro osobní automobily a kamiony.

S tímto názorem se soud neztotožňuje: ježto je známo, co obsahem výrazu „základní údaje o kapacitě stavby“ je (počet účelových jednotek, jejich velikosti, užitkové plochy, obestavěné prostory, zastavěné plochy apod.), a co jím není (půdorysná velikost, výška a tvar), sotva lze mít u umísťované stavby za to, že základní údaje o její kapacitě se vyčerpávají uvedením zastavěné plochy v rámci popisu stavby a počtu parkovacích míst pro osobní automobily a kamiony v podmínce č. 23 pro umístění a projektovou přípravu stavby.

A nyní k obsahu výrazu „vymezení území dotčeného vlivy stavby“, resp. „území dotčené vlivy stavby“.

Žalovaný správní orgán zastává názor, že vymezení území dotčeného vlivy stavby by muselo být v rozhodnutí o umístění stavby uvedeno v případě, že by díky realizaci stavby bylo nutno zřídit ochranné či bezpečnostní pásmo. Naproti tomu žalobci zastávají názor, že to není pravda – v takovém případě se vydává rozhodnutí o ochranném pásmu a území je vymezeno v něm; území dotčené vlivy stavby v rozhodnutí o umístění stavby tedy nikterak nesouvisí s ochranným nebo bezpečnostním pásmem, ale s vlivy stavby na okolí.

Soud má za to, že žalovaný správní orgán pochybil už v tom, že nevyjevil úvahu, na jejímž základě ke svému výkladu § 9 odst. 1 písm. e) vyhlášky č. 503/2006 Sb. došel (srov. § 68 odst. 3 spr. ř.).

Soud – aniž chce předjímat další interpretační úsilí správního orgánu – tu rovněž nevidí důvod ztotožňovat „území dotčené vlivy stavby“ s ochranným či bezpečnostním pásmem, spíše je zde třeba zaměřit se hlavně na výběr relevantních údajů ze žádosti a jejích příloh (zřejmě zejména některé z v úvahu přicházejících údajů z části A bodu VII a části B bodu 7 až 10 přílohy č. 3 a části C přílohy č. 4 k vyhlášce č. 503/2006 Sb.).

I když správní orgán dospěje k závěru, že v daném případě žádné „území dotčené vlivy stavby“ neexistuje, přinejmenším v odůvodnění rozhodnutí musí takový svůj závěr přezkoumatelným způsobem prezentovat, a to z hlediska právního (vymezení obsahu výrazu „území dotčené vlivy stavby“) i skutkového (in concreto tu není nic, co by bylo lze pod interpretovaný výraz „území dotčené vlivy stavby“ subsumovat).

Zároveň soud akceptuje i stanovisko žalobců, že tím, že žalobou napadené rozhodnutí neobsahuje všechny uvedené náležitosti, žalobcům též znemožňuje v úplnosti se vyjádřit ke všem vadám navrhované stavby a rozhodnutí, jež ji umisťuje.

Žalobní bod namítající rozpor napadeného rozhodnutí s § 92 odst. 5 stav. zák. a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 503/2006 Sb. a jeho nepřezkoumatelnost ve výše uvedeném rozsahu byl tudíž krajským soudem i v jeho novém rozsudku shledán důvodným.

– 3 –

Žalobci v žalobách namítají nesvolání (opakovaného) ústního jednání; nedání možnosti seznámit se s podklady pro rozhodnutí (rozpor rozhodnutí s § 87 odst. 2 stav. zák. a § 4 odst. 3 a 4 a § 36 odst. 3 spr. ř.).

Sub 3/a) se v žalobách uvádí, že v rozporu s § 87 odst. 2 stav. zák. nebyla informace o záměru vyvěšena na místě stavby. Vzhledem k tomuto byl stavební úřad povinen svolat nové (veřejné) ústní jednání, což však neučinil. K zamítnutí této námitky stavebním úřadem žalobce uvedl, že jen těžko lze doložit, že nějaká skutečnost nenastala. Je naopak na investorovi, aby doložil, že uvedená povinnost byla splněna. Za věrohodný průkaz tohoto však nelze považovat předložení fotografií až následně po vznesení této námitky – jestliže byla informace před ústním jednání vyvěšena a toto bylo fotodokumentováno, potom by tato fotodokumentace musela být k dispozici při ústním jednání; jestliže tomu tak nebylo, potom je nepochybné, že fotodokumentace byla pořízena později a nemůže tak prokazovat skutečnosti, které měly být splněny před ústním jednáním.

Sub 3/b) se v žalobách uvádí, že navíc s údajně – po ústním jednání – doloženou fotodokumentací, která měla prokazovat vyvěšení informace na místě, nebyli účastníci řízení seznámeni a bylo tak hrubým způsobem porušeno jejich právo na seznámení se všemi podklady pro rozhodnutí a vyjádření se k nim, což je samo o sobě důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí a k novému projednání věci. Vzhledem k tomu, že účastníkům řízení – včetně žalobců – nebyla dána možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí, bylo rozhodnutí vydáno v rozporu s § 4 odst. 4 a § 36 odst. 3 spr. ř., čímž byli žalobci zkráceni na svém právu seznámit se a vyjádřit se ke všem podkladům pro rozhodnutí (na doplnění podkladů pro rozhodnutí nebyli již žalobci nikterak ze strany stavebního úřadu upozorněni). K tvrzení žalovaného, že „fotodokumentace nemohla mít vliv na výsledek rozhodnutí ve věci, tudíž ji nelze považovat za podklad pro rozhodnutí správního orgánu“, žalobci uvádějí, že fotodokumentace byla zcela nepochybně podkladem pro rozhodnutí orgánu prvého stupně, neboť ten se na ní výslovně odvolává v souvislosti se zamítnutím námitky účastníků řízení ohledně nezveřejnění informace o záměru na místě stavby! Jedná se tedy bezesporu o podklad pro rozhodnutí, neboť nebýt této fotodokumentace, stavební úřad by neměl vydání rozhodnutí o co opřít a byl by nucen svolat nové ústní jednání. Jinými slovy, odkazuje-li rozhodnutí na nějaké listiny (opírá se o ně), potom jsou tyto logicky podkladem pro toto rozhodnutí. Nelze též tvrdit, že uvedené by nemělo vliv na výsledek rozhodnutí ve věci, neboť v případě, že by informace o záměru byla na místě řádně vyvěšena, lze mít důvodně za to, že by byly vzneseny námitky, případně připomínky i dalších osob, které by mohly změnit náhled stavebního úřadu na umístění stavby – z tohoto důvodu se právě informace na místě vyvěšuje a koná se (veřejné) ústní jednání, aby stavební úřad mohl rozhodovat na základě námitek a připomínek co největšího počtu dotčených osob (jsou-li jimi vznášeny). Důvodnost této žalobní námitky je potvrzena i konstantní judikaturou v této věci (která – byť se vztahuje k zákonu č. 71/1967 Sb. – je v tomto aplikovatelná na uvedený případ), např. lze odkázat na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17.1.2002 sp. zn. 7 A 95/99 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.9.2006 č.j. 7 As 49/2005-56.

Územní rozhodnutí tak bylo podle žalobců vydáno v rozporu s § 4 odst. 3 a 4 a § 36 odst. 3 spr. ř. a § 87 odst. 2 stav. zák.; tím, že tyto vady žalovaný neodstranil, zatížil jimi i rozhodnutí své.

K tomu se žalovaný správní orgán vyjádřil tak, že spis stavebního úřadu obsahuje důkazy o tom, že žadatel zveřejnil informaci o svém záměru a splnil ustanovení § 87 odst. 2 stav. zák. Spis obsahuje prohlášení žadatele a fotografii informační tabule a písemností na ní zveřejněných. V územním řízení se konala dvě ústní jednání, jejich konání bylo vždy v dostatečném předstihu oznámeno účastníkům řízení, kteří měli možnost se při ústním jednání seznámit s podklady pro rozhodnutí. Z presenčních listin, které jsou součástí protokolů z veřejných ústních jednání, vyplývá, že žalobci a) a c) se účastnili obou veřejných ústních jednání a žalobce b) se účastnil opakovaného veřejného ústního jednání konaného dne 5.6.2008. Po dni opakovaného veřejného ústního jednání nebyly do spisu doplněny žádné další podklady, a žalobci tedy byli seznámeni se všemi podklady pro rozhodnutí a nejen ustanovení § 36 odst. 3 spr. ř., ale celé ustanovení § 36 spr. ř. bylo postupem stavebního úřadu dodrženo.

V replice žalobci uvedli, že obsahuje-li spis doklady o splnění povinnosti vyvěšení informace na místě (prohlášení, fotografie), potom je potvrzena důvodnost námitky žalobců, že se jedná o podklady, s nimiž nebyli žalobci seznámeni a nemohli se tak nim ani vyjádřit (zda se jedná o podklady pravdivé, relevantní ad.). Tyto podklady musely být doloženy až po (posledním) ústním jednání, neboť jestliže by tak tomu bylo dříve, musely by být k dispozici při tomto ústním jednání, avšak tak tomu nebylo.

Osoba zúčastněná na řízení J. C. k této záležitosti – nikoli nepřípadně – konstatovala, že informace o záměru dodaná spolu s fotografií nemohla být vyvěšena na místě stavby po dobu danou zákonem (byla sice předtím namočena, ale chyběla ji patina a vyblednutí papíru umístěného venku po dobu cca šesti týdnů, po které tam měla být umístěna).

Namítaná procesní vada nemohla podle názoru krajského soudu vysloveného v jeho původním rozsudku ze dne 24.8.2009 č.j. 30Ca 148/2008-14 mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí správního orgánu; stěžovatel tudíž proti způsobu, jakým se s ní soud vypořádal, nebrojil a Nejvyšší správní soud se uvedeným bodem ani z moci úřední nezabýval.

K tomuto žalobnímu bodu proto zdejší soud opětovně uvádí, že podle § 87 odst. 2 stav. zák. žadatel zajistí, aby informace o jeho záměru a o tom, že podal žádost o vydání územního rozhodnutí, byla bezodkladně poté, co bylo nařízeno veřejné ústní jednání, vyvěšena na místě určeném stavebním úřadem nebo na vhodném veřejně přístupném místě u stavby nebo pozemku, na nichž se má záměr uskutečnit, a to do doby veřejného ústního jednání. Součástí informace je grafické vyjádření záměru, popřípadě jiný podklad, z něhož lze usuzovat na architektonickou a urbanistickou podobu záměru a na jeho vliv na okolí. Pokud žadatel uvedenou povinnost nesplní, stavební úřad nařídí opakované veřejné ústní jednání.

Z citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že stavební úřad je nejpozději na začátku veřejného ústního jednání povinen zjistit, zda žadatel zajistil řádné vyvěšení informace uvedené v § 87 odst. 2 větě prvé a druhé stav. zák.; jestliže žadatel povinnost zajistit řádné vyvěšení informace uvedené v těchto právních ustanoveních nesplnil, je stavební úřad povinen nařídit opakované veřejné ústní jednání.

Ze správních spisů soud zjistil, že v oznámení zahájení územního řízení o umístění stavby ze dne 7.2.2008 sp. zn. STAV/955/08/JIR stavební úřad vyzval žadatele, aby zajistil, aby informace o jeho záměru a o tom, že podal žádost o vydání územního rozhodnutí, byla bezodkladně vyvěšena na místě stavby, a to do doby veřejného ústního jednání.

Z protokolu o ústním jednání konaném dne 28.3.2008 není zřejmé, že by se stavební úřad splněním povinnosti řádného vyvěšení této informace jakkoli zabýval. Z protokolu o ústním jednání konaném dne 5.6.2008 je patrno, že M. M. při tomto jednání uplatnila připomínku ohledně nesplnění povinnosti vyvěšení informační tabule o stavebním záměru na dostupném a viditelném místě, z tohoto protokolu však není patrno, že by žadatel na připomínku M. M. při uvedeném jednání jakkoli reagoval. Až ve vyjádření žadatele datovaném a došlém stavebnímu úřadu dne 9.6.2008 se uvádí, že žadatel s připomínkou M. M. nesouhlasí, neboť z jeho strany byla tato povinnost splněna. Na důkaz svého tvrzení žadatel předkládá fotografie z místa samého. Žadatel tedy tímto splnil povinnost stanovenou mu v § 87 odst. 2 stav. zák., tedy že vyvěsil informace o jeho záměru a žádosti o vydání územního rozhodnutí na vhodném veřejně přístupném místě u stavby [ve spisu se k tomu nachází složka o 7 listech].

V územním rozhodnutí č. 4085, vydaném dne 9.6.2008 pod č.j. STAV/955/08/JIR-19, stavební úřad námitku M. M. týkající se nevyvěšení informační tabule o stavebním záměru na dostupném místě podle § 87 odst. 2 stav. zák. zamítl. Toto své rozhodnutí odůvodnil stavební úřad tím, že tato námitka byla vznesena na ústním jednání a nebyla doložena žádným důkazem o její pravdivosti. Investor stavby předložil na stavební úřad fotodokumentaci vyvěšení oznámení na místě stavby. Stavební úřad nemá důvod tyto podklady zpochybnit, zvlášť z důvodu nedoložení důkazu o vyslovené námitce ze strany účastníka řízení.

Ve svých odvoláních proti územnímu rozhodnutí č. 4085 na rozpor s § 87 odst. 2 stav. zák. poukazovali I. M. a Bc. S. M., M. M. a V. M. a K. B. a PhDr. I. B. Uvedli, že jen těžko lze doložit, že nějaká skutečnost nenastala. Je naopak na investorovi, aby doložil, že uvedená povinnost byla splněna. Za věrohodný průkaz tohoto však nelze považovat předložení fotografií až následně po vznesení námitky. Navíc s údajně doloženou fotodokumentací nebyli účastníci řízení seznámeni a bylo tak hrubým způsobem porušeno jejich právo na seznámení se všemi podklady pro rozhodnutí a vyjádření se k nim, což je samo o sobě důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí a k novému projednání věci.

K této námitce uplatněné v odvoláních žadatel ve svém vyjádření k odvoláním uvedl, že s ní zásadně nesouhlasí, neboť na vhodném veřejně přístupném místě u stavby vyvěsil tabuli s informacemi o svém záměru. Na důkaz svého tvrzení předložil žadatel stavebnímu úřadu fotografie z místa samého. Žadatel tedy tímto splnil povinnost stanovenou mu v § 87 odst. 2 stav. zák., tedy že vyvěsil informace o svém záměru a žádosti o vydání územního rozhodnutí na vhodném veřejně přístupném místě u stavby.

V žalobami napadeném rozhodnutí ze dne 14.10.2008 č.j. RR/2872/08 k tomu odvolací správní orgán konstatoval, že povinnost zveřejnění informace o tom, že podal žádost o územní rozhodnutí, na vhodném veřejně přístupném místě u stavby nebo pozemku (stavební úřad místo neurčil) je žadateli zákonem stanovena s ohledem na dodržení požadavku účasti veřejnosti v územních řízeních, jak vyplývá z Aarhurské úmluvy (publikována pod č. 124/2004 Sb.m.s.). Tato informační povinnost v průběhu lhůty vyvěšení o oznámení včetně 15denní lhůty před konáním veřejného ústního projednání má zajistit obecnou informovanost. Ustanovení § 87 stav. zák. ani prováděcí právní předpisy neupravují, jakým způsobem má být splnění této povinnosti prokázáno. Ze spisu není zřejmé, zda tato povinnost byla splněna před 1. veřejným ústním projednáním konaným dne 28.3.2008. Veřejné ústní projednání konané dne 4.6.2008 [ve skutečnosti: dne 5.6.2008] bylo již veřejným ústním projednáním opakovaným a námitka paní M. M., týkající se tohoto nezveřejnění, věcně neodpovídá námitkám, které dle § 89 odst. 4 stav. zák. mohou účastníci řízení uplatnit. Účastníci řízení mají právo nahlížet do spisu a činit si z něj výpisy, toto v průběhu řízení také realizovali. Ve spisu je založena nedatovaná fotodokumentace, jejímž obsahem jsou snímky informační tabule umístěné na pozemku při Chebské ul. s textem vyrozumění o pokračování řízení a pozvání k veřejnému ústnímu projednání a situací stavby. Zároveň jsou k této dokumentaci doloženy i listiny, které byly na této tabuli fyzicky umístěny. Výše uvedená fotodokumentace nemohla mít vliv na výsledek rozhodnutí ve věci, tudíž ji nelze považovat za podklad pro rozhodnutí správního orgánu.

Soud má za to, že na tomto místě je třeba jasně říci, že správní orgány se s námitkou nevyvěšení příslušné informace adekvátně nevypořádaly: v případě sporných tvrzení ohledně řádného vyvěšení informace uvedené v § 87 odst. 2 stav. zák. zejména není možné přesunovat tzv. důkazní břemeno ze žadatele na jiného účastníka řízení a neplatí tu omezení upravená v § 89 odst. 4 stav. zák. (jde o otázku, kterou jsou správní orgány povinny zjišťovat ex offo).

Stejně tak je neudržitelný názor, že [vyjádření žadatele datované a došlé stavebnímu úřadu dne 9.6.2008 a] žadatelem předložená složka týkající se vyvěšení informace uvedené v § 87 odst. 2 stav. zák. není podkladem pro vydání rozhodnutí (blíže viz § 50 odst. 1 spr. ř.).

Zároveň je však třeba se dále zabývat tím, zda v daném případě mohla tato vada řízení mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí správního orgánu, samozřejmě ve vztahu k veřejným subjektivním právům žalobců.

Východiskem je zde smysl ustanovení § 87 odst. 2 stav. zák. V důvodové zprávě k vládnímu návrhu stavebního zákona se k tomu říká: Nově je zavedena povinnost žadatele zajistit, aby informace o jeho záměru a o tom, že podal žádost o vydání územního rozhodnutí, byla vyvěšena na vhodném veřejně přístupném místě u staveb nebo pozemků, na nichž se má záměr uskutečnit. Součástí informace musí být i grafické vyjádření záměru. Navržená právní úprava vychází ze zahraničních vzorů a jejím cílem je zveřejňování informací o připravovaném záměru. [Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. IV. volební období. Sněmovní tisk 998/0, část č. 11/9]. Smyslem uvedeného zákonného ustanovení tedy je zabezpečit prezentaci informace o žadatelově záměru v území a o podání žádosti o vydání územního rozhodnutí v podobě slovní i grafické (§ 87 odst. 4 stav. zák. ve spojení s § 8 vyhlášky č. 503/2006 Sb.) zejména ostatním účastníkům řízení i dalším dotčeným osobám.

Ze správního spisu se podává, že účastníkům řízení uvedeným v § 85 odst. 2 stav. zák. bylo veřejnou vyhláškou doručeno oznámení o zahájení územního řízení a nařízení veřejného ústního jednání na den 28.3.2008 a vyrozumění o pokračování v řízení a nařízení ústního jednání na den 5.6.2008. Do správního spisu vedeného u stavebního úřadu pod sp. zn. STAV/955/08/JIR nahlíželi dne 20.2.2008 žalobce Bc. S. M., dne 20.2.2008 žalobci PhDr. I. B. a V. M., dne 14.5.2008 žalobci PhDr. I. B. a V. M. a dne 4.6.2008 žalobce Bc. S. M. [s výjimkou prvého z těchto nahlížení byly pro žalobce pořízeny blíže nespecifikované kopie spisu (části spisu)]. Veřejného ústního jednání konaného dne 28.3.2008 se zúčastnili žalobci PhDr. I. B. a V. M., ústního jednání konaného dne 5.6.2008 žalobci PhDr. I. B., Bc. S. M. a V. M.

Vzhledem k tomu, že žalobci byli o záměru žadatele v území a o podání žádosti o vydání územního rozhodnutí dostatečně informováni jiným způsobem než informací uvedenou v § 87 odst. 2 stav. zák., jak o tom svědčí též povaha jimi uplatněných námitek proti projednávanému záměru žadatele, náleží podle názoru soudu v daném případě procesní vada spočívající v tom, že správní orgány se s námitkou nevyvěšení příslušné informace adekvátně nevypořádaly a že žalobcům nebyla před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k těm podkladům pro vydání rozhodnutí, které představují doklady předložené žadatelem o řádném vyvěšení stanovené informace, toliko k takovým vadám řízení před správním orgánem, která nemohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. a contrario, jakož i § 89 odst. 2 část věty třetí před středníkem spr. ř.].

Zdejší soud má za to, že jeho závěr o překlenutelnosti výše uvedené procesní vady je v souladu s názorem, k němuž došla soudní (a ústavněsoudní) judikatura: Nejde o vadu řízení [před správním orgánem], která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, lze-li dovodit, že by výrok rozhodnutí byl stejný i za situace, kdyby k této vadě řízení vůbec nedošlo. (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.2.2001 č.j. 22 Ca 473/2000-22 a usnesení Ústavního soudu ze dne 2.8.2001 sp. zn. IV. ÚS 276/2001) [viz SJS 909/2002 = Soudní judikatura ve věcech správních, roč. V, čís. 1/2002, str. 14-18]. V přezkoumávané věci je to pochopitelně nazíráno z hlediska možného zkrácení práv žalobců jako účastníků územního řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) stav. zák.

Žalobci taktéž uvádějí, že v případě, že by informace o záměru byla na místě řádně vyvěšena, lze mít důvodně za to, že by byly vzneseny námitky, případně připomínky i dalších osob, které by mohly změnit náhled stavebního úřadu na umístění stavby. To jistě nelze vyloučit. Ochrana vlastnického nebo jiného věcného práva k sousedním stavbách anebo sousedním pozemkům a/nebo stavbám na nich, jež může být územním rozhodnutím přímo dotčeno, je však – spolu se stavebním úřadem – v duchu zásady vigilantibus iura (každý nechť si střeží svá práva) záležitostí příslušných vlastníků, nikoli eventuálních jiných osob.

– 4 –

V žalobách se namítá rozpor stavby s územně plánovací dokumentací (rozpor rozhodnutí s § 90 písm. a) a b) stav. zák.).

Sub 4/i) se v žalobách uvádí, že předmětná stavba je umístěna v rozporu s územně plánovací dokumentací. Území, do něhož je stavba umisťována, je smíšené území obchodu a služeb (SO). Dané území je určeno pro obchodní domy a stavby pro obchodní účely do 3000 m2 prodejní plochy s maximální zastavěnou plochou 4000 m2, umisťovaná stavba je však skladovou halou, tj. nesplňuje požadavky na funkční využití dané plochy. Ve funkční ploše SO je sice možno umístit i sklady a skladovací plochy, avšak pouze jako stavby doplňkové. Dle čl. 9 odst. 5 písm. b) vyhlášky statutárního města Plzně č. 9/1995 jsou doplňkovými stavbami, objekty, zařízeními a činnostmi ty, které nejsou plošně a významově rozhodující, ale slouží k doplnění hlavní funkce a k vytvoření optimálního funkčního využití. Tyto doplňkové stavby tedy nemohou mít rozhodující podíl v území (je možno je sice umístit samostatně, ale tak, aby nebyly náplní dominantní). V daném případě má být daná funkční plocha zcela vyplněna funkcí skladování, což je nepřípustné. Skladování zde není funkcí, která by byla doplněním hlavní funkce v dané ploše a vytvořila optimální funkční využití, ale je sama funkcí v dané konkrétní funkční ploše hlavní. Není tedy respektován územní plán, který skladování připouští v dané ploše umístění skladů pouze jako využití doplňkové, nikoli jako hlavní, jak je navrhováno.

Sub 4/ii) se v žalobách uvádí, že předpoklad žalobce, o který opřel svůj závěr o nedůvodnosti námitky, není správný. Navrhovaný záměr se totiž nenachází ve stejné funkční ploše, jako žalovaným uváděné provozovny (Keramika Soukup, Knorr ad.). Dle aktuálního výkresu funkčního využití území dle územního plánu se jedná o dvě různé funkční plochy (byť se stejným funkčním využitím „SO“). Stávající prodejny se nacházejí v jiné funkční ploše - plocha SO - stav, zatímco umisťovaná stavba v ploše SO návrh (jsou tedy odděleny hranicí funkčních ploch). Je tedy důvodná námitka žalobce, že v předmětné - územním plánem stanovené - funkční ploše by umístění předmětné stavby představovalo - nepřípustné - umístění stavby, jejíž skladovací funkce by byla jedinou v dané ploše. Ohledně odkazu na stanovisko Magistrátu města Plzně je třeba uvést, že to je rozhodující pouze v případě pochybností o souladu stavby s územním plánem. Zde se však o pochybnosti nejedná, jedná se o zjevný rozpor umísťované stavby s územním plánem, který nemůže samozřejmě „zhojit“ stanovisko kohokoli.

Územní rozhodnutí tedy bylo podle žalobců vydáno v rozporu s územně plánovací dokumentací a tedy i v rozporu s § 90 písm. a) a b) stav. zák.; tím, že tuto vadu žalovaný neodstranil, zatížil jí i rozhodnutí své.

K tomu se žalovaný správní orgán vyjádřil tak, že umístění stavby skladové haly je v souladu s územním plánem města Plzně. Stavba je umístěna v ploše s funkčním využitím „smíšené území obchodu a služeb“, kde je možné umísťovat stavby skladů jako stavby doplňkové. Vzhledem k tomu, že stavba skladu patří provozně ke stávající stavbě prodejny firmy Keramika Soukup, je její doplňková funkce ke stávající stavbě prodejny zřejmá. Na závadu není podle názoru žalovaného ani to, že plocha, ve které je umístěna stávající stavba prodejny firmy Keramika Soukup, je označena jako stav a plocha, na kterou je umístěna stavba skladovací haly, j