5 As 62/2010 — Nejvyšší správní soud

57 A 58/2013- 49 - text 9 pokračování 57A 58/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a Mgr. Miroslavy Kašpírkové v právní věci žalobce: Globus ČR, k.s., se sídlem Kostelecká 822, Praha 9, zastoupeného Mgr. Petrem Vysoudilem, advokátem se sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti žalovanému: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 24, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2013, č. j. 032100613/618/13/90.220/Ve, t a k t o: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2013, č. j. 032100613/618/13/90.220/Ve, s e z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15.342 Kč k rukám zástupce žalobce, Mgr. Petra Vysoudila, advokáta se sídlem Matiční 730/3, Ostrava, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se včas podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jako nepřípustné zamítnuto odvolání s odůvodněním, že bylo podáno osobou, která nebyla účastníkem řízení. Odvoláním bylo napadeno rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Plzeňský a Karlovarský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“ nebo „územní inspektorát energetické inspekce“), ze dne 15. 5. 2013, č. 324011113, č. j. 032100613/279/13/32.104/Kr, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 95 000 Kč za správní delikt podle § 12a odst. 2 písm. b), ve spojení s § 8 odst. 4 písm. a) a b), zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o hospodaření energií“). I. Obsah žaloby Žalobce v podané žalobě poukázal na skutečnost, že žalovaný zamítl jeho odvolání bez věcného projednání výlučně z toho důvodu, že jej vyhodnotil jako nepřípustné, neboť bylo podáno osobou, která nebyla účastníkem řízení. Odvolání však (jak je patrné z celého jeho obsahu) podal přímo žalobce, jehož jménem jednal jako zmocněnec žalobcův pracovník, Ing. B.K. Žalobce uvedl, že plná moc nebyla k odvolání přiložena, nedoložení plné moci je však odstranitelnou vadou podání ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu. Žalovaný proto pochybil, pokud jednak nesprávně dovodil, že odvolání nebylo podáno účastníkem řízení, a pokud žalobce jako účastníka řízení nevyzval k odstranění této vady odvolání spočívající v nedoložení plné moci a neposkytl mu k tomuto úkonu přiměřenou lhůtu. Žalovaný tedy nepostupoval v souladu s ustanovením § 37 odst. 3 správního řádu, neumožnil žalobci zhojit vadu jeho odvolání, a tedy zatížil řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí podstatnou vadou mající za následek nezákonnost vydaného rozhodnutí. Žalobce uvedl, že výše uvedeným postupem žalovaného byl zkrácen na svém právu na věcný přezkum prvostupňového správního rozhodnutí, čímž bylo porušeno i jeho ústavně garantované právo na spravedlivý proces v širším smyslu. Dle žalobce je jeho argumentace podporována i dostupnou judikaturou, např. rozsudkem Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 5 As 62/2010, či již rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ve věci sp. zn. 54 Ca 1/2008. Z výše uvedených důvodů proto žalobce navrhl, aby krajský soud žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. II. Vyjádření žalovaného k žalobě Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě poukázal na skutečnost, že kontrola i správní řízení bylo vedeno se žalobcem – Globus ČR, k.s., se sídlem Kostelecká 822/75, Praha 9. V předloženém správním spisu je přitom založena plná moc pro Ing. R.K., kterou byl tento žalobcem zmocněn k jednání ve všech správních a soudních řízeních. Žalovaný proto ve svém rozhodování vycházel z ustanovení o zastoupení na základě plné moci dle § 33 odst. 1, věty třetí, správního řádu, dle kterého „v téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce“, ve spojení s § 30 správního řádu a s přihlédnutím k § 21 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný dále považoval za nutné zmínit v této věci i tu skutečnost, že podání žalobce (odvolání) bylo doručeno v elektronické podobě, avšak nepodepsané uznávaným elektronickým podpisem, ani nebylo do 5 dnů potvrzeno. Žalovaný proto nemohl ověřit identitu podepsané osoby a podání nesplňovalo náležitosti dle § 37 odst. 4 a 5 správního řádu. Při popsaných důvodech proto žalovaný ponechal na posouzení soudu, zda je žalovaný ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu neomezeně povinen pomáhat žalobci s odstraněním vad podání, a to i z pohledu hodnocení žalobce coby velké obchodní společnosti s celostátní působností. Mimoto, jak je zřejmé z obsahu napadeného rozhodnutí, se žalovaný zabýval i otázkou, zda v daném případě nejsou splněny předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Současně s vyjádřením k žalobě pak žalovaný předložil krajskému soudu k posouzení i otázku místní příslušnosti soudu. V této souvislosti poukázal na znění § 7 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a dále uvedl, že v ustanovení § 95 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), je uvedeno, že pokuty v prvním stupni ukládá Státní energetická inspekce a o odvolání proti uložení pokuty rozhoduje ústřední ředitel Státní energetické inspekce. Územní inspektorát pro Plzeňský a Karlovarský kraj by tak mohl být příslušným správním orgánem v prvním stupni pouze v případě, že by mu právní předpis svěřoval jako vnitřní organizační složce samostatné rozhodovací pravomoci. Žalovaný je proto přesvědčen, že Státní energetická inspekce se sídlem v Praze je institucí s celostátní působností, a proto by měl být místně příslušným k vyřízení předmětné žaloby Městský soud v Praze. V případě, že krajský soud rozhodne o své místní příslušnosti kladně, žalovaný navrhl s přihlédnutím k obsahu svého vyjádření, předloženého spisu, napadeného rozhodnutí i dikci právních norem, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta. III. Replika žalobce K argumentům žalovaného obsaženým v jeho vyjádření žalobce doplnil, že pokud ustanovení § 33 odst. 1 správního řádu stanoví, že účastník řízení může mít v téže věci pouze jednoho zástupce, není tím myšleno, že by v celém správním řízení mohl za účastníka vystupovat pouze jeden zmocněnec. Taková interpretace je nesprávná. Naopak dle názoru žalobce, jakož i dle interpretace obsažené např. v komentáři ke správnímu řádu vydanému nakladatelstvím C. H. Beck v roce 2011, mohou jednotlivé úkony v řízení činit různí zmocněnci, přičemž omezení podle § 33 odst. 1 správního řádu spočívá pouze v tom, že více zmocněnců nesmí za účastníka řízení činit zároveň jeden a ten stejný úkon. Pokud dále žalovaný namítal, že žalobce doručil žalovanému odvolání v elektronické podobě bez uznávaného elektronického podpisu, a toto odvolání do 5 dnů nepotvrdil, v důsledku čehož odvolání nesplňovalo náležitosti dle § 37 odst. 4 a 5 správního řádu, ani s tímto se žalobce neztotožnil. Upozornil, že své odvolání doručil žalovanému prostřednictvím datové schránky, nikoli e-mailem či jiným prostředkem elektronické komunikace, a tedy toto podání mělo stejné účinky jako podání písemně učiněné a podepsané (k tomu srovnej též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 8 As 89/2011). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dospěl k závěru, že u těchto podání nastává přímo ze zákona fikce písemného a podepsaného úkonu, a při splnění stanovených podmínek tedy není nutné, aby podání bylo podepsáno zaručeným elektronickým podpisem. Žalobce dále upozornil na vyjádření žalovaného, dle kterého je nutno posoudit, zda i žalobce „coby velká obchodní společnost s celostátní působností“ má ve správním řízení práva, která správní řád přiznává všem účastníkům řízení. Dle názoru žalobce žalovaný zřejmě nepřipouští, že by velké společnosti s celostátní působností měly právo dopouštět se omylů a že by v nich mohli pracovat lidé. Dle žalobce je s podivem, že žalovaný jakožto vykonavatel státní správy (rovněž s celostátní působností) takto postupoval, vždyť i ve správním řízení vedeném pro porušení zákona musí být respektovány zásada součinnosti s dotčenými osobami a zásada rovnosti jakožto jedny ze základních zásad správního řízení. V této souvislosti žalobce přiložil ke svému vyjádření plnou moc udělenou dne 1. 3. 2013 Ing. B.K. k zastupování žalobce při podání odvolání. IV. Skutkový základ projednávané věci Správní orgán prvního stupně vydal dne 15. 5. 2013 pod č. 324011113 rozhodnutí č. j. 032100613/279/13/