— Nejvyšší správní soud

16 Ad 21/2013- 45 - text 7 pokračování 16Ad 21/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně: V. P., bytem R., původně zastoupená zákonným zástupcem V. F., bytem K., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 (dále jen žalovaný či MPSV), v řízení o žalobě ze dne 21.8.2012 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.6.2012 č.j. X o rodičovský příspěvek, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21.6.2012 č.j. X s e z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Řízení v této projednávané věci je upraveno soudním řádem správním (zákon č. 150/2002 Sb., dále jen s.ř.s.) a pro návrh je stanoven termín žaloba, účastníci jsou označováni žalobce/žalobkyně a žalovaný. Městskému soudu v Praze byla dne 24.8.2012 doručena včasná žaloba tehdy nezletilé žalobkyně zastoupené zákonným zástupcem (matkou) V. F. (adresa pro doručování K.) směřující proti rozhodnutí MPSV ze dne 21.6.,2012 č.j. X, kterým žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád), změnil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Karlových Varech (dále jen ÚP) ze dne 13.3.2012 č.j. X, jímž byla žalobkyni poskytnuta dávka státní sociální podpory rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč měsíčně od 1.4.2012 takto: I. Dávka státní sociální podpory rodičovský příspěvek ode dne 07.03.2012 se zamítá. II. Dávka státní sociální podpory rodičovský příspěvek se přiznává ode dne 01.04.2012 ve výši 7 600 Kč měsíčně, protože ÚP pochybil tím, že se nevypořádal ve výroku svého rozhodnutí s žádostí žalobkyně o přiznání rodičovského příspěvku od 7. do 31.3.2012, což napravil žalovaný jako odvolací správní orgán, který ale naopak nezjistil žádné pochybení ÚP při aplikaci hmotně právních předpisů. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že v případě žalobkyně se nejedná o výjimku, která je uvedena v ust. § 30b písm. f) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále jen zákon), jak uvádí ve svém odvolání, neboť nepřevzala svou dceru do vlastní péče, která by byla do doby převzetí svěřena do péče jiné osoby na základě rozhodnutí příslušného orgánu ani její dcera nebyla do převzetí umístěna na základě rozhodnutí příslušného orgánu v ústavní péči, kde by jí bylo poskytováno plné přímé zaopatření a ani nepřevzala dítě z péče zdravotnického zařízení, které trvalo déle než tři kalendářní měsíce. Výčet důvodů uvedený v § 30b zákona, pro které lze uznat, že péče o dítě trvala po celý kalendářní měsíc, je výčet taxativní, proto nelze podmínku z jiných, než uvedených důvodů v tomto ustanovení uznat. Žalobou se žalobkyně domáhala výplaty rodičovského příspěvku od 1.3.2012 s tím, že příslušný zákon na její situaci nepamatuje, je třeba podmínku osobní celodenní a řádné péče po celý kalendářní měsíc, jakož i zákonné výjimky, kdy je podmínka považována za splněnou, interpretovat pomocí teologického výkladu tak, aby byl zachován smysl a účel dávky rodičovského příspěvku, kterým je primárně finančně zajistit rodiče, který fakticky o dítě pečuje a z tohoto titulu nemůže vykonávat výdělečnou činnost. Vzhledem k tomu, že návrh na zahájení soudního řízení o ustanovení poručníka byl uplatněn již dne 17.10.2012 a následně dne 25.1.2012, měl být měsíc březen 2012, kdy jí byla pravomocným rozsudkem soudu přiznána rodičovská zodpovědnost, považován za měsíc, v němž převzala do péče vlastní dítě v souladu s § 30b odst. 1 písm. f), ačkoliv navrhovaný poručník současně s podáním návrhu na ustanovení poručníka žádost o rodičovský příspěvek neuplatnil. Dotčené správní orgány se dle jejího názoru s možnou aplikací zákonné výjimky zakotvené v § 30b odst. 1 písm. f) na její případ dostatečným způsobem nevypořádaly. Podmínku osobní celodenní a řádné péče po celý kalendářní měsíc nelze podrobit pouze doslovnému jazykovému výkladu. Pokud by navrhovaný poručník dítěte současně s návrhem na zahájení soudního řízení o ustanovení poručníka podaném dne 25.1.2012 žádost o dávku rodičovský příspěvek uplatnil, není z textu zákona jednoznačné, zda by podmínky nároku na dávku za měsíc březen 2012, kdy jí byla pravomocným rozhodnutím soudu přiznána rodičovská zodpovědnost a kdy si o rodičovský příspěvek žádala, splňoval poručník či zda by jí byla přiznána dávka již od měsíce března 2012. Závěrem bylo požadováno zrušit rozhodnutí MPSV ze dne 21.6.2012 pro nezákonnost a věc vrátit k dalšímu řízení žalovanému. Po doručení žaloby žalovaný dne 10.10.2012 sdělil, že celou věc znovu vyhodnocuje, jelikož má projednávaná věc významný lidský rozměr a dotýká se primárních práv žalobkyně na základní hmotné zabezpečení matky při poskytování celodenní péče o narozené dítě. Následně ve vyjádření ze dne 9.11.2012 žalovaný sdělil, že jednoznačně se nelze v případě žalobkyně domáhat aplikace § 30b odst. 1 písm. f) zákona, protože žalobkyně pečuje o nezl. dceru T. od samotného porodu po stránce materiální i citové. Právní úprava nepamatuje na situaci, že by rodičem dítěte mladšího 4 let byl nezletilý rodič s rodičovskou odpovědností a dle názoru právního oddělení MPSV není důvod, aby výkladem zákona byl zaveden diskriminující prvek v neprospěch nezletilého rodiče, který de facto zajišťuje osobní, celodenní a řádnou péči o dítě do 4 let ve smyslu § 30 odst. 1 zákona, přičemž hypoteticky vzato, pokud by byla žalobkyně o jeden rok starší, rodičovský příspěvek by byl přiznán k datu narození dítěte, popřípadě k datu podání žádosti o přiznání příspěvku, když ve prospěch žalobkyně svědčí i samotná koncepce rodičovského příspěvku, což je dávka nároková při splnění objektivních skutečností. Závěrem žalovaný uvedl, že nesouhlasí s aplikací § 30b odst. 1 písm. f) zákona ve prospěch žalobkyně, ale na druhou stranu bylo ponecháno na úvaze soudu, zda žalobkyně splňuje podmínku osobní celodenní a řádné péče o dítě mladší 4 let od data narození, tedy od 28.9.2011 ve smyslu § 30 odst. 1 zákona; také bylo připomenuto, že správní řízení bylo zahájeno podáním žádosti dne 7.3.2012 a vyhoví-li soud předcházející dikci, žalobkyně by nepřetržitě poskytovala zákonem požadovanou péči i v časovém úseku od 1. do 31.3.2012, vznikl by jí tak nárok na příspěvek za celý měsíc, tedy od 1.3.2012. Dále bylo uvedeno, že k tvrzení žalobkyně, že byla pracovníky žalovaného nesprávně poučena o nutnosti podat žádost o příspěvek až po vydání rozsudku soudu o přiznání rodičovské zodpovědnosti, se nelze vyjádřit, neboť prezentované nemá oporu ve spisovém podkladu. Ze správního spisu zaslaného žalovaným soud zjistil, že skutečnosti uvedené ve vyjádření k žalobě i v napadeném rozhodnutí odpovídají jeho obsahu, založena je i kopie rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 25.1.2012 č.j. 13 Nc 170/2011-138 o přiznání rodičovské zodpovědnosti nezletilé matce, tj. žalobkyni, ve vztahu k péči o nezletilou T. S. Pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8.1.2013 č.j. 2Ad 46/2012 -27 byla tato věc postoupena dle § 7 odst. 5 s.ř.s. k vyřízení zdejšímu soudu jako místně příslušnému s ohledem na změnu místní příslušnosti (dle bydliště žalobce) s účinností od 26.11.2012 dle zákona č. 396/2021 Sb., část 16, článek XXIV; zdejšímu soudu byla věc doručena dne 21.2.2013. K výzvě zdejšího soudu žalovaný sdělil dne 29.4.2014, že nesouhlasí s rozhodnutím bez jednání ve smyslu § 51 s.ř.s., naproti tomu žalobkyně nesouhlas nevyjádřila. Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 13 P 21/2012 (dříve 13 Nc 170/2011) vyplývá, že tehdy nezletilá žalobkyně dne 17.10.2011 podala společně s tehdy nezletilý otcem D. S. návrh na přiznání rodičovské zodpovědnosti ve vztahu k péči o jejich nezletilou dceru T. S. a ustanovení poručníka nezl. T., přičemž rozsudkem ze dne 25.1.2012 správně č.j. 13 Nc 170/2011-38 (nikoli - 138) bylo rozhodnuto o přiznání rodičovské zodpovědnosti nezletilé matce, tj. žalobkyni, ve vztahu k péči o nezletilou T., avšak v rozsudku není ani zmínka o tom, že současně byl podán i návrh na ustanovení poručníka nezl. T., o němž při jednání dne 25.1.2012 ( od 10.45 hod.) nebylo rozhodnuto. Návrh na ustanovení poručníka byl nezletilými rodiči nezl. T. vzat zpět při jednání soudu téhož dne (od 12.00 hod.), řízení tedy bylo usnesením ze dne 25.1.2012 zastaveno a ještě tentýž dne byl N. S., sestrou nezl. otce D. S., podán nový návrh na ustanovení poručníka nezl. T., o němž bylo rozhodnuto dne 15.5.2012 rozsudkem č.j. 13 P 21/2012-74. Dle § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen správní orgán). Podle § 76 odst. 1 písm.