1 As 79/2008 — Nejvyšší správní soud

57 A 9/2013- 66 - text 11 pokračování 57 A 9/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Miroslavy Kašpírkové, v právní věci žalobkyň a) B.K., b) M.D., c) A.Š., d) M.S., proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, za účasti osoby zúčastněné na řízení M.K., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.11.2012, č.j. RR/3495/12, t a k t o: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26.11.2012, č.j. RR/3495/12, se z r u š u j e a věc se v r a c í k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobkyni a) náklady řízení ve výši 3.000 Kč, žalobkyni b) náklady řízení ve výši 3.000 Kč, žalobkyni c) náklady řízení ve výši 3.000 Kč a žalobkyni d) náklady řízení ve výši 3.000 Kč, to vše do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Napadené rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhaly zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26.11.2012, č.j. RR/3495/12 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jejich odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Klatovy (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 27.7.2012, č.j. OVÚP/4787/12/Ma (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím bylo pod výrokem I. „vydáno podle § 129 odst. 3 a § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a § 5 a 6 vyhlášky č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu dodatečné povolení terénní úpravy pro terénní úpravu spočívající v rozdělení stávající vodní plochy Švihov na části pozemku č. 714/5 zahrada o výměře 953 m2 odděluje vodní plochu na pozemku č. 714/6 vodní plocha o výměře 427 m2 v katastrálním území Švihov u Klatov od vodní plochy na pozemku č. 714/2 o výměře 265 m2 v katastrálním území Švihov u Klatov, který terénní úpravu dodatečně povoluje“. Dále zde bylo uvedeno, že „terénní úpravy obsahují terénní úpravu – hráz, kterou byla rozdělena původně spojená vodní plocha na pozemcích č. 714/6 a 714/2 v katastrálním území Švihov u Klatov, v rozsahu předložené dokumentace z března 2010 včetně dodatků č. 1 a 2 zpracované J. M. Vytvoření ekologické funkce vodní plochy zřízením litorálního pásma a mokřadu“. Pod výrokem II. byly stanoveny podmínky pro dokončení provedené terénní úpravy a pod výrokem III. „vydáno rozhodnutí o námitkách účastníků“. II. Žaloba. V novém rozhodnutí prvoinstanční orgán dodatečně povolil terénní úpravy nikoliv v celém jejich rozsahu, jak byly povoleny v roce 2006 a jak je následně stavebník provedl, ale pouze jejich část spočívající v rozdělení původní vodní plochy. O dodatečném povolení ostatních terénních úprav spočívajících ve zvýšení okolitého terénu a jeho vyrovnání a pravděpodobně též zmenšení zbývající vodní plochy stavební úřad ani žalovaný nerozhodly. Správní rozhodnutí bylo opět vydáno v rozporu se stavebními a správními předpisy, jelikož projednávaná stavba zásadně mění vodní poměry v území tak, že tyto nepřiměřeným způsobem zasahují do okolitých pozemků a na stavbách na nich postavených působí škody, a správní řízení, které stavební úřad o věci vedl, opět trpělo zásadními a nezhojitelnými vadami, kterými byly poškozeny žalobkyně na jejich procesních právech, neboť jim byla odepřena možnost účinně hájit jejich hmotná i procesní práva a oprávněné zájmy. Kromě toho řízení trpí i neúměrnými průtahy, neboť o stavbě se jedná již sedmým rokem, po kteroužto dobu žalobkyně nemají právní jistotu o ochraně jejich vlastnických práv před neoprávněným zásahem do nich a o správnosti a zákonnosti rozhodování správních orgánů. Žalobkyně dále konstatovaly, že v roce 2006 správní orgány svá rozhodnutí založily na dvou argumentech, a to že tyto zamýšlené terénní úpravy nezpůsobí infiltraci spodních vod do sklepů sousedních nemovitostí, což vyplývá z práce RNDr. Václava Traksmandla, a že přebytečné vody odvádí z obou vzniklých jezírek tři potrubí, takže spodní vody neohrozí domy žalobkyň. Při posouzení vlivu zmenšení kapacity retenční nádrže na nemovitosti správní orgán ani žalovaný nepostupovaly podle § 36, tehdejšího správního řádu, zákona č. 71/1967 Sb., když k odbornému posouzení skutečnosti důležité pro rozhodnutí správní orgán neustanovil znalce, ale vycházel jen z písemné práce RNDr. Václava Traksmandla, z něhož ani dlouholetá praxe ani osvědčení o odborné způsobilosti v oboru hydrogeologie a sanační geologie na základě úspěšných zkoušek provedených na MŽP nečiní znalce dle zák. č. 36/1967 Sb., způsobilého podávat znalecké posudky v oboru protipovodňové ochrany nebo stavebnictví, tj., v těch oborech, v nichž pouze lze odborně posoudit, zda po zmenšení kapacity předmětné retenční nádrže na její 1/3 budou či nebudou povrchové vody z přívalových srážek ohrožovat základy rodinných domů žalobkyň. Krajský soud v jeho rozsudku ze dne 12.12.2008 konstatoval, že z územního rozhodnutí (z výroku o námitkách žalobkyně) i z odůvodnění tohoto rozhodnutí je zřejmé, že stavební úřad se namítanou otázkou možných dlouhotrvajících či přívalových vod v souvislosti s vydaným územním rozhodnutím konkrétně nezabýval, i když v odůvodnění rozhodnutí uvedl podklady, které pro územní rozhodnutí použil. Předmětné podklady však tuto otázku podle názoru soudu neřešily. I nyní správní orgány použily v jejich rozhodnutích podklady, které tuto otázku neřešily. Jejich rozhodnutí tentokráte stojí na písemnosti vyhotovené společností KOPPREA - znalecký ústav, spol. s r.o., zapsané do prvního oddílu seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost na základě rozhodnutí č.j. 170/98-OOD ze dne 11.11.1998. Ta předložila do správního řízení písemnost ze dne 9.7.2012 zapsanou u ní pod poř. č. ZU-390/2012 jako znalecký posudek, ačkoliv byla vypracována osobou, která nemá předpoklady pro podání posudku. Podle ustanovení § 22 odst. 3 zákona číslo 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, pro výkon znalecké činnosti ústavů přiměřeně platí ustanovení o výkonu znalecké činnosti znalců zapsaných do seznamu. Podle § 4, odst. 1, písm. e), tohoto zákona znalec musí mít potřebné znalosti a zkušenosti z oboru, v němž jako znalec působí, především musí absolvovat speciální výuku pro znaleckou činnost, jde-li o jmenování pro obor, v němž je taková výuka zavedena. P.K., který písemnost vyhotovil, není znalcem zapsaným v seznamu znalců ani není znalcem nezapsaným v seznamu znalců, o kterém správní orgán ověřil jeho předpoklady pro podání posudku. Jelikož tedy není znalcem podle zákona, nemůže být a není znalcem, vykonávajícím svou činnost jako pracovník znaleckého ústavu zapsaného v prvním oddílu seznamu znaleckých ústavů vedeném ministerstvem spravedlnosti. P.K. je podle internetové prezentace jmenované firmy pouhým „specialistou na oceňování staveb, posouzení jejich technického stavu a závad při provádění staveb“. Úroveň jeho písemnosti rovněž vypovídá o naprostém nedostatku jeho erudice v příslušných oborech. Jmenovaný nemá odborné předpoklady pro podání znaleckého posudku ve věci, která je předmětem tohoto řízení. Podle ustanovení § 13 odst. 2 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, znalec v posudku uvede popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel (nález), a výčet otázek, na které má odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky (posudek). Tyto podmínky však předložená písemnost splňuje jen zcela ryze formálně. Předložená písemnost obsahuje popis pouze nepatrné části jevů a skutečností, které jsou v řízení rozhodné. Zejména chybí výškopisné zaměření kanalizace, přepadů u obou vodních ploch a některých podlah ve sklepích objektů v okolí ulice Na Hrobárně, na nezbytnost jejichž provedení výslovně upozornil znalec Ing. Jan Papež v jeho zprávě ze dne 26.1.2011, ve které prvoinstančnímu orgánu sděluje, že je bude potřeba provést a že teprve až poté bude možné zpracovat znalecký posudek. Absentují popisy a podklady pro použité odpovědi. Chybí popis toho, jakým způsobem slouží k odvodu vody dešťová kanalizace. Chybí zjištění, jak vysoká byla a je hladina spodní vody, aby bylo možné odpovědět, že nedošlo k jejímu významnému zvýšení. A zcela chybí podklady pro odpověď, že rozdělení vodní plochy nemá vliv na nosné konstrukce okolních stávajících domů a neohrožuje je. I když byla zjištěna výrazná vlhkost v suterénu domu č.p. 333, nepopisují se její příčiny. Příčina - nedostatečné větrání prostor - je dovožená jen z pouhé existence vlhkostí, což je laickou spekulací. Dům byl postavený v roce 1949 a až do provedení předmětných terénních úprav byly suterény využívány k uskladnění potravin a uhlí na otop a byly větrány pouze občasně. Teprve až po provedení předmětných terénních úprav se staly právě z důvodu nadměrné vlhkosti nepoužitelné, ač jsou vyjma zimního období větrány nepřetržitě. Laickou spekulací