6 Ads 88/2006 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 34/2018- 41 - text [OBRÁZEK]č. j. 16 Ad 34/2018 - 41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci žalobce: J.S., narozený dne …, bytem … zastoupeného: JUDr. František Grznár, advokát, sídlem Paroubkova 228, 344 01 Domažlice, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČ 00551023, sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 (dále jen MPSV), v řízení o žalobě ze dne 16.5.2018 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31.1.2018 č.j. MPSV- 2018/20913-914/1 o dávku příspěvek na živobytí, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 31.1.2018 č.j. MPSV- 2018/20913-914/1 a jemu předcházející rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Plzni, kontaktní pracoviště Klatovy, ze dne 19.12.2017 č.j. 29667/2017/KLT se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Františku Grznárovi se přiznává odměna ve výši 5.200,-Kč, která mu bude vyplacena na účet č. 761393339/0800, VS 342018, z účtu Krajského soudu v Plzni ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Řízení v této projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), pro návrh je stanoven termín žaloba, účastníci jsou označováni žalobce a žalovaný. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. je pro soud rozhodující skutkový a právní stav, který tu byl v době Shodu s prvopisem potvrzuje M. K. 2 16 Ad 34/2018 rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k datu 31.1.2018, a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). Dle § 31 odst. 2 a 3 s.ř.s. ve věcech pomoci v hmotné nouzi rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu. 2. Krajskému soudu v Plzni (dále jen soud) byla dne 16.5.2018 doručena žaloba žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31.1.2018, č.j. MPSV-2018/20913-914/1, jehož kopie byla připojena, jímž žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce – krajská pobočka v Plzni, kontaktní pracoviště Klatovy (dále jen ÚP) ze dne 19.12.2017 č.j. 29667/2017/KLT o snížení příspěvku na živobytí z 3.410,- Kč na 2.200,- Kč měsíčně ode dne 1.12.2017 takto: „Podle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), se odvolání zamítá a výše uvedené rozhodnutí se potvrzuje.“ 3. Rozhodnutí žalovaného ze dne 31.1.2018 bylo žalobci doručeno dne 2.2.2018 a žalobce dne 12.2.2018 požádal zdejší soud o ustanovení zástupce z řad advokátů. Následně pravomocným usnesením ze dne 17.4.2018 č.j. Na 2/2018-13 byl žalobci ustanoven zástupcem advokát JUDr. František Grznár, neboť žalobce splnil zákonné podmínky pro ustanovení zástupce soudem. Po dobu řízení o ustanovení zástupce se stavěla dvouměsíční lhůta pro podání žaloby podle § 72 odst. 1 s.ř.s., která počala znovu běžet doručením uvedeného usnesení soudu, tudíž předmětná žaloba byla podána včas. 4. V žalobě žalobce zastoupený ustanoveným zástupcem namítal, že dle něho je napadené rozhodnutí žalovaného nesprávné a v rozporu se zákonem, kdy toto rozhodnutí lze považovat ve správním řízení za konečné a není proti němu přípustný žádný řádný opravný prostředek, proto brojí žalobou. Závěr žalovaného v tom směru, že v jeho případě byly dány zákonné důvody pro snížení příspěvku na živobytí, nebyl správný a nemůže obstát. Správní orgán učinil z nedostatečně zjištěného skutkového stavu nesprávné skutkové a právní závěry. ÚP jako orgán prvního stupně a žalovaný vymezily nesprávně jakési rozhodné období (březen 2017, květen 2017 a říjen 2017), když uzavřely, že žalobce v tomto rozhodném období pobíral déle než šest měsíců příspěvek na živobytí ve výši 3.410,- Kč a pro jeho neaktivitu svým rozhodnutím ÚP snížil příspěvek na živobytí na částku 2.200,- Kč měsíčně. ÚP v odůvodnění rozhodnutí neuvedl, na základě kterých zjištění dospěl k závěru, že žalobce naplnil zákonné podmínky pro snížení příspěvku na živobytí, když nerozvedl, jak dospěl k závěru, že žadatel pobíral déle než šest měsíců příspěvek na živobytí ve výši 3.410,- Kč, ani o které konkrétní období se jednalo. Rozhodnutí je proto v tomto směru nepřezkoumatelné. Tuto nepřezkoumatelnost neodstranil ve svém rozhodnutí ani žalovaný, který se uplynutím šestiměsíční lhůty podrobně nezabýval, jelikož nebylo uvedeno, kdy měla šestiměsíční doba začít běžet, zda a kdy se přerušovala a kdy měla skončit. ÚP ani žalovaný nevymezily nijak rozhodné období. Dle žalobce je podstatné, že závěr ÚP a žalovaného o tvrzené dlouhodobé neaktivitě žalobce se neprokázal, neboť bylo třeba nejprve zohlednit, že se žalobce vždy účastnil aktivit tak, jak mu byly ÚP předloženy, vyjma nabídky aktivity v listopadu 2017, kdy sdělil ÚP, že se nemůže účastnit této aktivity s ohledem na aktuální zdravotní stav, který doložil. Doložená lékařská zpráva byla dostatečným důvodem, pro nějž neměl být na tuto nabídnutou aktivitu zařazen, aniž by mu tato okolnost byla přičítána k tíži jako prokazatelná neaktivita. Také poukázal na to, že v případě, že je veden na ÚP jako uchazeč o zaměstnání, nemůže mu lékař vystavit standardní potvrzení o vzniku a trvání pracovní neschopnosti, jak je tomu v případech běžné pracovní neschopnosti. Postup žalovaného a ÚP, který se předloženou lékařskou zprávou v rámci hodnocení důkazů nezabýval, nebyl správný. Pokud měl správní orgán pochybnosti o zdravotním Shodu s prvopisem potvrzuje M. K. 3 16 Ad 34/2018 stavu žalobce, měl si vyžádat sám zprávu od lékaře, jenž lékařskou zprávu vystavil. Žalobce podotkl, že ÚP a žalovaný svým postupem porušily zásadu opatřování všech důkazů ve správním řízení, a to zejména v žalobcův neprospěch. Zákonná doba, po kterou bylo možné snížit příspěvek na živobytí, nebyla žalovaným a ÚP stanovena správně, když zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (dále jen zákon), stanovil, že v důsledku uplynutí šesti měsíců, kdy příjemce dávky pobírá příspěvek na živobytí a je prokazatelně neaktivní ve vztahu k aktivitám a snaze si obstarat příjem vlastní prací, se příspěvek na živobytí snižuje na částku existenčního minima. Žalovaný ani nevymezil trvání lhůty šesti měsíců, kdy neměl být žalobce aktivní vůči ÚP, což je nezbytnou podmínkou pro následné hodnocení věci. Za situaci, kdy se žalobce prokazatelně účastnil projektů organizovaných ÚP v březnu 2017, v květnu 2017 a říjnu 2017, mu do doby šesti měsíců neměla být započtena doba do října 2017 a dále doba, po kterou pro aktuální zdravotní stav nebyl schopen se účastnit projektů organizovaných ÚP. Žalovaný tak dospěl chybně k závěru o uplynutí zákonné lhůty. Při každé prokazatelné účasti na projektu organizovaném ÚP by se doba trvání projektu neměla jen započíst, ale od ukončení účasti žalobce na takovém projektu by měla běžet nová šestiměsíční lhůta. Závěr žalovaného o tom, že by se doba, po kterou se žalobce neúčastnil projektů organizovaných ÚP, měla sčítat, je tak závěrem nesprávným. Žalobce dospěl k přesvědčení, že žalovaným ani ÚP nebylo postupováno v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu, když ÚP ani žalovaný před vydáním předmětného rozhodnutí neseznámily žalobce s podklady před vydáním rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že dne 11.12.2017 správní orgán doručil žalobci oznámení o zahájení řízení zároveň s poučením dle § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce na toto oznámení reagoval tak, že se dne 13.12.2017 dostavil na ÚP, kde s ním byl sepsán protokol o nesouhlasu s vydáním oznámení o zahájení správního řízení, kdy namítal, že je vůči ÚP aktivní, dále namítal nesprávné posouzení věci řečeným správním orgánem. ÚP však žalobce, ačkoliv se osobně dostavil ve lhůtě pro seznámení se s podklady, právě s podklady pro vydání rozhodnutí prokazatelně neseznámil, neboť opak neplyne z protokolu o jednání. Žalobce tak nebyl, ačkoliv se na ÚP v určené lhůtě dostavil osobně, seznámen s veškerými podklady, které ÚP opatřil před vydáním rozhodnutí, což dokládá protokol o jednání dne 13.12.2017. Zmíněnou vadu neodstranil ani žalovaný v odvolacím řízení. Žalobci ani nebyla dána možnost se k podkladům pro rozhodnutí vyjádřit. Z obsahu protokolu ze dne 13.12.2017 není navíc zřejmé, zda a s jakými konkrétními podklady před vydáním rozhodnutí ÚP žalobce seznamoval. Tento postup považoval žalobce za nesprávný, když uvedl, že ÚP jej měl seznámit s konkrétními listinami, jež shromáždil před vydáním rozhodnutí a zanést konkrétně tyto podklady pro vydání rozhodnutí do protokolu o jednání dne 13.12.2017. Tento chybný postup nebyl napraven žalovaným ani v odvolacím řízení. V souladu s výše předloženou argumentací žalobce závěrem navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 5. Napadeným rozhodnutím ze dne 31.1.2018 č.j. MPSV-2018/20913-914/1 žalovaný s odkazem na § 90 odst. 5 správního řádu zamítl o