4 Ads 48/2013 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 37/2018- 31 - text  13 16 Ad 37/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci žalobce: L. L., bytem H. K., zastoupeného: Mgr. Zbyněk Čermák, advokát, sídlem Gočárova třída 504, 500 02 Hradec Králové, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 17.5.2018 proti rozhodnutí žalované ze dne 21.3.2018, č.j. 44000/001133/18/Spe o výši dávky nemocenského pojištění, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Řízení v této projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), pro návrh je stanoven termín žaloba, účastníci jsou označováni žalobce a žalovaná. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. je pro soud rozhodující skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k datu 21.3.2018, a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). 2. Krajskému soudu v Plzni (dále jen soud) byla dne 17.5.2018 doručena včasná žaloba žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 21.3.2018, č.j. 44000/001133/18/Spe, jehož kopie byla připojena, a kterým žalovaná rozhodla o odvolání žalobce proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň-město (dále jen OSSZ) ze dne 30.1.2018, č.j. 44006/005435/ 18/110/spopav, sp. zn. NP/ND/12/2017, podle kterého má žalobce při dočasné pracovní neschopnosti v trvání od 9.6.2017 nárok na nemocenské ve výši 50% výše nemocenského za kalendářní den dočasné pracovní neschopnosti, takto: „Odvolání se zamítá a napadené rozhodnutí se potvrzuje.“ Připojena byla i plná moc ze dne 10.5.2018, jíž žalobce zmocnil advokáta shora uvedeného k právnímu zastupování v této věci. 3. V podané žalobě žalobce uvedl, že žalovaná v postavení správního orgánu ve smyslu § 85 odst. 1 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen zákon o nemocenském pojištění), ve správním řízení o nemocenském pojištění nedostála v napadeném rozhodnutí zásady materiální pravdy ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád). Za předpokladu, že zákon o nemocenském pojištění nestanovil jinak, bylo nutné, aby příslušný prvostupňový správní orgán, zde OSSZ, vydal rozhodnutí v souladu se zásadami uvedenými ve správním řádu s vázaností na již jednou vyslovený právní názor odvolacího správního orgánu, zde žalované ČSSZ v jejím rozhodnutí ze dne 6.12.2017, č.j. 44000/003914/17/Spe. V daném případě se žalovaná s předmětnou zásadou v napadeném rozhodnutí nevypořádala, neboť za předpokladu existence dalších důkazů (viz. např. kamerový záznam) prokazující zjevně opak či zakládající pochybnosti, nebylo lze dospět k závěru, že žalovaná v napadeném rozhodnutí zjistila stav věci bez důvodných pochybností. Z vysloveného právního názoru žalované v jejím rozhodnutí ze dne 6.12.2017 vyplynulo, že ze záznamu o úrazu žalobce, ani ze zprávy Policie České republika, obvodního oddělení Hradec Králové (dále jen Policie ČR), ani ze sdělení Magistrátu města Hradec Králové (dále jen magistrát) nešlo jednoznačně dovodit, že úraz žalobce vznikl v důsledku opilosti nebo v důsledku zaviněné účasti ve rvačce. Magistrát ve svém sdělení uvedl, že správní řízení ve věci přestupku podle § 49 odst. 2 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., zákon o přestupcích (dále jen zákon o přestupcích), vůči žalobci probíhá a řešení otázky, zde ke vzniku jeho pracovní neschopnosti došlo při vzájemném či jednostranném napadení, případně jak se ovlivnění alkoholem podílelo, není předmětem projednávané věci. Za tím účelem bylo nezbytné vyčkat pravomocného rozhodnutí magistrátu ve věci spáchání přestupku a podle výsledku tohoto řízení rozhodnout. Podle výrokové části napadeného rozhodnutí žalované ze dne 21.3.2018, č.j. 44000/001133/18/Spe bylo potvrzeno rozhodnutí OSSZ ze dne 30.1.2018, které žalobci ve smyslu § 31 písm. c) zákona o nemocenském pojištění při dočasné pracovní neschopnosti v trvání od 9.6.2017 přiznalo nárok na nemocenské ve výši 50% výše nemocenského za kalendářní den dočasné pracovní neschopnosti. Žalovaná v napadeném rozhodnutí podle žalobce vycházela ze skutečnosti, že pro nárok na nemocenské ve výši 50 % existovaly důvody dle § 31 písm. c) zákona o nemocenském pojištění, jestliže si pojištěnec, zde žalobce, přivodil dočasnou neschopnost při spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku. Naplnění dikce § 31 písm. c) zákona o nemocenském pojištění žalovaná v napadeném rozhodnutí odůvodnila tím, že podmínkou je spáchání jakéhokoli zaviněného přestupku, v jehož důsledku si pojištěnec přivodil pracovní neschopnost, a to bez ohledu na to, zda jde o jednání založené na fyzickém kontaktu. Pro tento právní závěr žalovaná v napadeném rozhodnutí vycházela z rozhodnutí magistrátu, kterým byl žalobce uznán vinným přestupkem dle § 49 odst. 2 písm. d) zákona o přestupcích, tedy tím, že úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil hrubého jednání. Žalobce se dopustil úmyslně zaviněného přestupku, čímž podle napadeného rozhodnutí bylo založeno naplnění skutkových znaků v § 31 písm. c) zákona o nemocenském pojištění. Přestože mezi spácháním přestupku a vznikem dočasné pracovní neschopnosti musí být souvislost, žalovaná v napadeném rozhodnutí dovodila příčinnou souvislost mezi jednáním žalobce uvedeným ve výroku příkazu magistrátu a zraněním, na jehož základě vznikla pracovní neschopnost žalobce, ze zprávy Policie ČR a ze záznamu o úrazu vypracovaným žalobcem. Dle pravomocného příkazu magistrátu však toliko vyplynulo, že mezi „jinou osobou“ a žalobcem došlo pouze ke slovnímu napadání, jež ve svém důsledku naplňovalo zákonný znak přestupku ve smyslu § 49 odst. 2 písm. d) zákona o přestupcích založený na znaku „hrubé jednání“, nikoli tedy na jednání vězícím ve fyzickém kontaktu a majícím za následek vznik úrazu, pro nějž byla vystavena pracovní neschopnost. Žalovaná pro svůj právní závěr vycházela pouze ze sdělení Policie ČR ze dne 14.8.2017. To ale postrádá charakter rozhodnutí, přičemž bylo vypracováno z podnětu správního orgánu - OSSZ. Sdělení se svým obsahem neopíralo o žádné důkazy, které byly zjištěny. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí důsledně nezabývala tím, zda takto vypracovaná zpráva má hmotně právní základ ve zjištěném stavu věci, na podkladu čehož lze jedině dospět ke zjištění stavu věci bez důvodných pochybností v rozsahu zásad uvedených v § 2 správního řádu, tj. zákona č. 500/2004 Sb. Žalobce dále uvedl, že Policie ČR na podkladu provedeného řízení dospěla k závěru o spáchání přestupku žalobce, což vyjádřila ve sdělení (oznámení) přestupku k magistrátu, jehož přílohou byly výpovědi zúčastněných osob, ale i kamerový záznam z místa. Pokud by v rámci přestupkového řízení magistrát dospěl k právnímu závěru, že v důsledku jednání žalobce vznikl úraz, poté by tato okolnost byla nezbytně vyjádřena ve výrokové části příkazu magistrátu, což se však nestalo. Žalovaná přes existenci správního (přestupkového) spisu, včetně existence dalších důkazů ve správním spisu (viz např. kamerový záznam) dospěla k výroku napadeného rozhodnutí, přičemž s ohledem na způsob odůvodnění napadeného rozhodnutí a zejména existenci důkazů prokazujících odlišný stav věci, lze mít důvodné pochybnosti o zjištěném stavu věci žalovanou v napadeném rozhodnutí. Za předpokladu, že příslušné orgány, tedy Police ČR či magistrát v rámci svých řízení nevydaly žádné rozhodnutí zahrnující též informaci ve smyslu, že si žalobce přivodil dočasnou pracovní neschopnost při spáchání úmyslně zaviněného přestupku, lze současně dospět k právnímu závěru o nezjištění podmínky pro aplikaci § 31 písm. c) zákona o nemocenském pojištění. Právě existence příčinného vztah mezi jednáním žalobce majícím znaky přestupku a vzniku úrazu, pro který byla vystavena pracovní neschopnost, nebyla bez důvodných pochybností prokázána. V souladu s výše předloženou argumentací žalobce navrhl, aby soud vydal rozsudek, kterým se zruší rozhodnutí žalované ČSSZ ze dne 21.3.2018; současně požádal o přiznání práva na náhradu nákladů řízení a nákladů právního zastoupení. 4. Napadeným rozhodnutím ze dne 21.3.2018, č.j. 44000/001133/18/Spe žalovaná s odkazem na § 90 odst. 5 správního řádu zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí OSSZ ze dne 30.1.2018 č.j. 44006/005435/18/110/spopav, sp. zn. NP/ND/12/2017, podle něhož má žalobce při dočasné pracovní neschopnosti v trvání od 9.6.2017 nárok na nemocenské ve výši 50% výše nemocenského za kalendářní den dočasné pracovní neschopnosti, takto: „Odvolání se zamítá a napadené rozhodnutí se potvrzuje.“ Dle odůvodnění napadeného rozhodnutí ze dne 21.3.2018 vydala OSSZ dne 30.1.2018 rozhodnutí , jímž žalobci při dočasné pracovní neschopnosti v trvání od 9.6.2017 přiznala nárok na nemocenské ve výši 50% výše nemocenského za kalendářní den dočasné pracovní neschopnosti s odůvodněním, že s oh