1 Afs 20/2008 — Nejvyšší správní soud

30 Af 37/2017- 68 - text  16 30Af 37/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka ve věci žalobce: MAJAK-SOFTWARE, spol. s r.o., IČO 64833445 sídlem Závodu míru 233/70c, 360 17 Karlovy Vary zastoupený advokátem JUDr. Vilémem Podešvou, LL.M. proti sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4 žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 5. 2017, č.j. 22517/17/5000-10470-700290, a ze dne 17. 5. 2017, č.j. 22518/17/5000-10470-700290 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 17. 5. 2017, č.j. 22517/17/5000-10470-700290, a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 17. 5. 2017, č.j. 22518/17/5000-10470-700290, se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18 342 Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Viléma Podešvy, LL.M., do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobci byl podle § 139 a § 147 daňového řádu a podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném do 29. 12. 2011 (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“ nebo „ZRP“), za porušení rozpočtové kázně vyměřen odvod do Národního fondu ve výši 330 990 Kč a odvod do státního rozpočtu ve výši 58 410 Kč [platební výměr Finančního úřadu pro Karlovarský kraj ze dne 15. 6. 2016, č.j. 617327/16/2400-31472-403200, ve spojení s rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství ze dne 17. 5. 2017, č.j. 22517/17/5000-10470-700290, a platební výměr Finančního úřadu pro Karlovarský kraj ze dne 15. 6. 2016, č.j. 617330/16/2400-31472-403200, ve spojení s rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství ze dne 17. 5. 2017, č.j. 22518/17/5000-10470-700290]. Řízení před správními orgány 2. Dne 6. 8. 2009 pod č.j. 2702-09/2.2ITS01-093/09/08200 Ministerstvo průmyslu a obchodu rozhodlo o poskytnutí dotace žalobci jako příjemci dotace na projekt „Informační systém MAJAK“ v rámci Operačního programu Podnikání a inovace (dále jen „Rozhodnutí o poskytnutí dotace“). Nedílnou součástí tohoto rozhodnutí jsou Podmínky poskytnutí dotace ze státního rozpočtu ČR a prostředků strukturálních fondů ES (dále jen „Podmínky poskytnutí dotace“). Jednou z příloh Podmínek poskytnutí dotace jsou Pravidla pro výběr dodavatelů verze dle č.j. 14413/09/08100 (dále jen „Pravidla pro výběr dodavatelů“). Nedílnou součástí uvedeného rozhodnutí je dodatek č. 1, č.j. D1/2702-09/2.2ITS01-093/09/08200, k Rozhodnutí o poskytnutí dotace a Podmínkám poskytnutí dotace. 3. Dne 17. 3. 2015 pod č.j. MPO 14976/15/61300 Ministerstvo průmyslu a obchodu oznámilo Finančnímu úřadu pro Karlovarský kraj, že Řídící orgán OPPI MPO zjistil, že výběrové řízení č. 1 „Dodávka služeb expertních poradců pro vývoj Informačního systému MAJAK“ vykazuje pochybení v nepřesné specifikaci předmětu plnění výběrového řízení s tím, že byl porušen bod 10b Pravidel pro výběr dodavatelů – přesná charakteristika zakázky. 4. Na základě tohoto podnětu Finanční úřad pro Karlovarský kraj zahájil dne 21. 4. 2015 u žalobce daňovou kontrolu skutečností rozhodných pro správné zjištění a stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně podle § 44 a § 44a zákona o rozpočtových pravidlech u peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu a z Národního fondu. 5. Výsledek kontrolního zjištění je obsažen ve zprávě o daňové kontrole ze dne 7. 6. 2016, č.j. 97015/16/2400-31472-403200. Provedenou kontrolou Finanční úřad pro Karlovarský kraj zjistil, že žalobce nedodržel postup stanovený v Pravidlech pro výběr dodavatelů, když v Zadávací dokumentaci pro výběrové řízení č. 1 „Dodávka služeb expertních poradců pro vývoj Informačního systému MAJAK“ (dále jen „Zadávací dokumentace“) stanovil jako dílčí hodnotící kritérium „Reference“, které svým charakterem patří mezi kvalifikační předpoklady uchazeče a u dílčích hodnotících kritérií „Reference“ a „Kompatibilita nového IS s jinými produkty zadavatele“ neuvedl způsob hodnocení nabídek, čímž došlo k porušení základní zásady transparentnosti a takovýto postup mohl mít podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Žalobce tedy při výběru dodavatele nepostupoval podle bodů 3 a 10 Pravidel pro výběr dodavatelů a tudíž nedodržel povinnost stanovenou v čl. II bodu 2 písm. d) Podmínek poskytnutí dotace, v důsledku čehož se dopustil porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech. 6. Na základě výsledku daňové kontroly Finanční úřad pro Karlovarský kraj vyměřil žalobci platebním výměrem ze dne 15. 6. 2016, č.j. 617327/16/2400-31472-403200, odvod do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně ve výši 330 990 Kč a platebním výměrem ze dne 15. 6. 2016, č.j. 617330/16/2400-31472-403200, odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 58 410 Kč. Proti těmto platebním výměrům se žalobce odvolal. Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 17. 5. 2017, č.j. 22517/17/5000-10470-700290, zamítlo odvolání žalobce a potvrdilo platební výměr Finančního úřadu pro Karlovarský kraj ze dne 15. 6. 2016, č.j. 617327/16/2400-31472-403200, a rozhodnutím ze dne 17. 5. 2017, č.j. 22518/17/5000-10470-700290, zamítlo odvolání žalobce a potvrdilo platební výměr Finančního úřadu pro Karlovarský kraj ze dne 15. 6. 2016, č.j. 617330/16/2400-31472-403200. 7. Vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu a do státního rozpočtu jsou věcně totožná. Žaloba 8. V žalobě se uvádí, že žalobce při realizaci projektu „Informační systém MAJAK“ nebyl povinen postupovat podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném v rozhodném období (dále jen „zákon č. 137/2006 Sb.“ nebo „ZVZ“), nýbrž byl povinen postupovat toliko výhradně podle Pravidel pro výběr dodavatelů. Tento závěr potvrdil také správce daně a žalovaný. Žalobce nicméně připouští, že i když nebyl obecně povinen postupovat podle zákona č. 137/2006 Sb., Pravidla pro výběr dodavatelů nepřímo odkazovala na znění § 6 uvedeného zákona, když deklarovala, že výběr dodavatele musí být transparentní, nediskriminační a že musí být dodržen rovný přístup. Žalobce tedy byl při výběru dodavatelů povinen postupovat pouze podle Pravidel pro výběr dodavatelů a naopak nebyl vázán konkrétními ustanoveními zákona č. 137/2006 Sb., vyjma (avšak nepřímo) ustanovení § 6 tohoto zákona upravujícího povinnost postupovat v souladu se zásadami transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. 9. V žalobním bodu týkajícím se kritéria reference žalobce namítá, že závěr správních orgánů, že se dopustil porušení rozpočtové kázně stanovením dílčího hodnotícího kritéria „Reference“, které svým charakterem patří mezi kvalifikační předpoklady uchazeče, není odůvodněný ani udržitelný a zejména není správný. 10. Správce daně ve zprávě o daňové kontrole uvádí pouze toto: „Správce daně přisvědčuje tvrzení subjektu, že Pravidla pro výběr uchazečů explicitně neuvádí, že nabídky nelze hodnotit dle referencí, nicméně se jedná o základní postup v rámci zadávacího řízení a takovýto postup lze dovodit i z výše uvedené části Pravidel. [= část Pravidel pro výběr dodavatelů nadepsaná „Hodnocení“]“. Tento závěr správce daně lze podle názoru žalobce číst pouze tak, že v Pravidlech pro výběr uchazečů sice absentuje jakýkoli zákaz hodnocení nabídek dle referencí, avšak správce daně tento zákaz dovozuje z ustanovení zákona č. 137/2006 Sb., čímž provádí nepřiměřeně rozšiřující výklad těchto pravidel. Takovýto rozšiřující výklad je nicméně za situace, kdy žalobce neměl povinnost postupovat podle zákona č. 137/2006 Sb., naprosto neudržitelný, když odkazovaná část Pravidel pro výběr uchazečů (část „Hodnocení“) neobsahuje žádné ustanovení, ze kterého by se zákaz hodnocení nabídek dle referencí dal byť jen dovodit. Správce daně tak zcela nepřijatelně rezignoval na svou povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí a tuto absenci odůvodnění nikterak nenapravil ani žalovaný. 11. Žalobce v odvolání proti platebním výměrům akcentoval skutečnost, že zákon č. 137/2006 Sb., ve znění platném v době podání odvolání (a rovněž nová právní úprava zadávání veřejných zakázek provedená zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek), již plně akceptuje hodnocení nabídek prostřednictvím referencí a dokonce tento způsob preferuje v případech obdobných případu žalobce, tedy kdy předmět plnění úzce souvisí s kvalitami personálního substrátu dodavatele. K tomuto žalovaný v napadených rozhodnutích uvádí: „Nejnovější výklad ve smyslu § 78 odst. 4 ZVZ (tedy, že referenci lze v jistých případech použít jako hodnotící kritérium) nebyl v době vydání zadávací dokumentace umožněn, a tudíž jej nelze zpětně aplikovat jako možné vysvětlení.“ (bod 19) a dále konstatuje, „že zmiňovaný argument … postrádá časovou souvislost s doloženou dokumentací (