7 Afs 32/2020 — Nejvyšší správní soud

57 Af 23/2019- 83 - text  7 57 Af 23/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Lukáše Pišvejce ve věci žalobkyně: SOFTBOARD, s. r. o., IČ 648 34 310 sídlem Luby 51, 339 01 Klatovy proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2019, č. j. 12514/19/5300-22443-701226, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“) a podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“) zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 25. 8. 2017, č. j. 1646418/17/2308/50521-401864 – výzva k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem ve výši 454 499 Kč. II. Žaloba 2. Žalobkyně podanou žalobou odůvodnila především tím, že dlužník V. T. omylem zaplatil DPH za 2. čtvrtletí roku 2017 a tato úhrada byla použita na část jeho daňového nedoplatku. Dlužník V.T. si neuvědomil, že DPH za 2. čtvrtletí roku 2017 jako ručitel měla zaplatit žalobkyně. Finanční úřad začal neoprávněně zaplacení této daně vymáhat po žalobkyni. 3. Dále uvedla, že žalovaný chce svým rozhodnutím docílit toho, že dlužnou částku 454 499 Kč, bude vymáhat po dvou subjektech. K tomu žalobkyně namítala, že v usnesení Krajského soudu v Plzni o schválení oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty, se Finanční úřad pro Plzeňský kraj přihláškou pohledávky připojil do insolvenčního řízení dlužníka V.T. a souhlasil, že jeho pohledávka bude uspokojena zpeněžením majetkové podstaty dlužníka. Tím se postavil vedle ostatních nezajištěných věřitelů, kteří jsou srozuměni s tím, že jejich pohledávky budou uspokojeny jen částečně a více již na oddluženém dlužníkovi nebudou vymáhat. Tím, že se Finanční úřad snaží vymáhat dlužnou částku na firmě SOFTBOARD, s.r.o., je popírán institut insolvenčního práva, neboť by dlužnou částku de facto opět vymáhal na firmě SOFTBOARD, s.r.o., jejímž jediným majitelem je právě oddlužovaný (prodejem svého majetku, a i firmy SOFTBOARD, s.r.o.) V.T.. Neboť k tomu by zcela jistě došlo, když by firma SOFTBOARD, s.r.o. nebyla schopná dlužnou částku uhradit a tím by jí Finanční úřad pravděpodobně poslal do likvidace a následně opět i jediného majitele. 4. Vzhledem k tomu, že usnesení o schválení oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty nabylo právní moci 15. 3. 2019, je zřejmé že Odvolací finanční ředitelství při psaní napadeného rozhodnutí muselo vědět, že jeho pohledávka vůči fyzické osobě V.T. bude řešena zpeněžením majetkové podstaty dlužníka, tak i nadále se pokouší částí této pohledávky zlikvidovat další firmu. V souvislosti s napadeným rozhodnutím reagoval Finanční úřad v Klatovech ihned tím, že firmě SOFTBOARD, s.r.o. nevrátil přeplatek na zálohách na daň z příjmu za rok 2018 ve výši 64. 260 Kč. 5. Žalobkyně žádala, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný nejprve stručně shrnul průběh správního řízení. 7. Žalovaný předně soudu sdělil, že i nadále setrvává na právním názoru uvedeném v žalobou napadeném rozhodnutí, ve kterém vypořádal veškeré námitky žalobkyně a plně odkázal na skutečnosti v něm uvedené. K jednotlivým žalobním námitkám poté žalovaný uvedl následující. 8. Žalovaný předně poukázal na znění § 172 odst. 6 daňového řádu, § 183 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“) a na znění § 414 odst. 1 insolvenčního zákona. Žalovaný pokračoval tím, že správce daně vydal vůči žalobkyni ručitelskou výzvu za situace, kdy byly splněny zákonné podmínky pro její vydání, specifikované v § 109 odst. 3 zákona o DPH a v § 171 odst. 3 daňového řádu, tj. dlužník byl v okamžiku uskutečnění předmětných zdanitelných plnění, ze kterých nebyla řádně uhrazena DPH, zveřejněným nespolehlivým plátcem a bylo vůči němu zahájeno insolvenční řízení. V této souvislosti žalovaný upozornil, že v žalobou napadeném rozhodnutí podrobně zdůvodnil, proč považuje ručitelskou výzvu za zákonnou, a to i s ohledem na žalobkyní tvrzenou úhradu daně dle § 109a zákona o DPH. Žalovaný měl za to, že v napadeném rozhodnutí přesvědčivě vyvrátil argumentaci žalobkyně, že předmětný nedoplatek neexistuje, neboť daň byla uhrazena žalobkyní v souladu s § 109a zákona o DPH. Správce daně totiž zjistil, že údajná úhrada daně žalobkyní byla provedena přímo dlužníkem z jeho účtu, nikoliv z účtu žalobkyně, odpovídala celkové daňové povinnosti dlužníka za 2. čtvrtletí 2017, nikoliv pouze daňové povinnosti z předmětných transakcí, byla odeslána na účet dlužníka u správce daně na DPH, nikoliv na depozitní účet správce daně určený k úhradě zajišťované daně a nebyla řádně identifikována ve smyslu § 109a odst. 2 zákona o DPH. 9. Podle žalovaného postup správce daně, kdy přihlásil předmětnou pohledávku do insolvence a současně vydal výzvu ručiteli k úhradě nedoplatku a dlužnou částku vymáhá i po něm, není v rozporu se zákonem a je přípustný, a to i za situace, kdy po vydání a doručení ručitelské výzvy žalobkyni dne 25. 8. 2017 bylo soudem rozhodnuto o schválení oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty. Postup, kdy správce daně vymáhá nedoplatek současně po dlužníkovi i po ručiteli není zákonem vyloučen, naopak je zákonem předvídán, jak vyplývá z § 172 odst. 6 daňového řádu. Možnost takového postupu správce daně je poté potvrzena i judikaturou – např. rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2014, č. j. 1 Afs 3/2014 – 31. Podle § 183 odst. 2 insolvenčního zákona poté přihláškou pohledávky není dotčeno právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky po kterékoli z osob odpovídajících mu společně a nerozdílně s dlužníkem; o právu věřitele požadovat plnění od dlužníkova ručitele, včetně bankovní záruky a zvláštních případů ručení, to platí obdobně. Dále podle žalovaného z výkladu § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, provedeného Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010, vyplývá, že pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuspokojeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat. Rozhodnutí vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jímž insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, tak nezbavuje povinnosti ručitele k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům. Překážkou pro vydání ručitelské výzvy dle § 171 daňového řádu a související vymáhání nedoplatku po ručiteli tak není ani probíhající insolvence dlužníka, ani povolení řešení úpadku dlužníka oddlužením a případné následné rozhodnutí soudu o osvobození dlužníka od placení dle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona. 10. Žalovaný žádal, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci soudem 11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně i žalovaný souhlasili s rozhodnutím o věci samé bez jednání, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. o věci samé bez jednání. 12. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. V. Rozhodnutí soudu 13. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Z obsahu daňového spisu vyplývají následující, mezi účastníky nesporné, skutečnosti: Ve věci daňového subjektu Ing. V.T. (dále jen „dlužník“) bylo dne 29. 6. 2015 zahájeno insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 51 INS 16952/2015. Dne 26. 4. 2017 byla zveřejněna informace o statutu dlužníka jako nespolehlivého plátce DPH. Dlužník byl jediným statutárním zástupcem žalobkyně. Platebním výměrem ze dne 10. 8. 2017, čj. 1604351/17/2308-50521-401864, byla dlužníkovi vyměřena DPH za druhé čtvrtletí roku 2017 ve výši 454 499 Kč, aniž ji dlužník uhradil. Výzvou ze dne 25. 8. 2017, čj. 1646418/17/2308-50521-401864, byla žalobkyně jako ručitelka dlužníka vyzvána správcem daně k úhradě části popsaného daňového nedoplatku ve výši 439 587,77 Kč s odůvodněním, že žalobkyně přijala ve zdaňovacím období 2. čtvrtletí roku 2017 (od 18. 5. 2017 do 28. 6. 2017), tj. po zveřejnění informace o daňové nespolehlivosti dlužníka, od dlužníka pět zdanitelných plnění, z nichž vznikla dlužníkovi povinnost odvést daň ve výši 439 587,77 Kč do 25. 7. 2017. Proti tomuto prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které odůvodnila tím, že dne 24. 7. 2017 omylem uhradila dlužnou daň za dlužníka na jeho daňový účet, když chtěla za dlužníka uhradi