77 Af 26/2020

Včas podanou žalobou, došlou zdejšímu soudu dne 26. 10. 2020, proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. (dále jen „s. ř. s. “) se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2020, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí I“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutím Finančního úřadu pro Plzeňský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 27. 2. 2019, č. j. X a č. j. X (dále jen „dodatečné platební výměry I“), a tyto byly potvrzeny (dále jen „první žaloba“). Dodatečnými platebními výměry I byla žalobkyni doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2013 a roku 2015 ve výši 121 980 Kč, resp. 57 950 Kč, a zároveň byla žalobkyni uložena povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 24 396 Kč, resp. 11 590 Kč.

Dále se žalobkyně včas podanou žalobou, došlou zdejšímu soudu též dne 26. 10. 2020, proti rozhodnutí správního orgánu domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2020, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí II“), kterým bylo k odvolání žalobkyně částečně změněno rozhodnutí správce daně ze dne 27. 2. 2019, č. j. X (dále jen „dodatečný platební výměr II“), a to v rozsahu výše doměřené daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 a výše stanoveného penále (dále jen „druhá žaloba“).

Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 6. 2021, č. j. 77 Af 27/2020-51, bylo řízení o druhé žalobě spojeno s řízením o první žalobě s tím, že věc byla nadále vedena pod sp. zn. 77 Af 26/2020.

V první žalobě žalobkyně uplatnila tři okruhy žalobních námitek.

V prvním okruhu žalobních námitek žalobkyně s odkazem na § 89 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) zopakovala odvolací námitku, že ve výzvě ze dne 11. 7. 2017 správce daně neformuloval jasným, konkrétním a určitým způsobem své pochybnosti, jež měla žalobkyně odstranit, tudíž žalobkyni nevznikla povinnost vyplývající z § 92 odst. 3 daňového řádu. Správce daně se ve výzvě ze dne 11. 7. 2017 dle žalobkyně omezil pouze na obecné tvrzení o existenci pochybností a výzvu neformuloval dostatečně konkrétně.

V druhém okruhu žalobních námitek žalobkyně uvedla, že správce daně ve vztahu k dodavatelské faktuře č. X., čtrnácti fakturám od dodavatelů elektřiny a plynu a dokladu č. X. nevyzval žalobkyni k odstranění pochybností dle § 89 odst. 1 daňového řádu, což žalobkyně namítla již v odvolání. Vzhledem k tomu, že ve zprávě o daňové kontrole ze dne 25. 2. 2019, č. j. X (dále jen „zpráva o daňové kontrole“), nebylo objasněno, proč takto správce daně postupoval, je zpráva o daňové kontrole nepřezkoumatelná. Rovněž žalovaný se v napadeném rozhodnutí nevypořádal s podstatou této odvolací námitky žalobkyně.

V třetím okruhu žalobních námitek žalobkyně uvedla, že v průběhu daňového řízení navrhla řadu důkazních prostředků k prokázání svých tvrzení. Správce daně některé z nich neprovedl, aniž by to náležitě odůvodnil. Dále správce daně nezohlednil skutečnosti svědčící ve prospěch žalobkyně – ve zprávě o daňové kontrole neoddělil sporné skutečnosti, u nichž byly pochybnosti odstraněny, a neuvedl důvody, pro které na jiných pochybnostech nadále trval.

Žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí I zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení.

V prvním okruhu žalobních námitek žalobkyně s odkazem na § 89 daňového řádu zopakovala odvolací námitku, že ve výzvě ze dne 11. 7. 2017 správce daně neformuloval jasným, konkrétním a určitým způsobem své pochybnosti, jež měla žalobkyně odstranit, tudíž žalobkyni nevznikla povinnost vyplývající z § 92 odst. 3 daňového řádu. Správce daně se ve výzvě ze dne 11. 7. 2017 dle žalobkyně omezil pouze na obecné tvrzení o existenci pochybností a výzvu neformuloval dostatečně konkrétně.

V druhém okruhu žalobních námitek žalobkyně uvedla ve vztahu k částce 170 000 Kč, kterou žalobkyně uplatnila jako paušální výdaj na dopravu na tři vozidla, jako položce snižující základ daně, že správce daně snížil o částku 10 000 Kč hodnotu uplatněných paušálních výdajů na osobní automobily dle ust. § 24 odst. 2 písm. zt zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), aniž by před tím vyzval žalobkyni k odstranění pochybností o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení a dalších písemností předložených žalobkyní nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených ve smyslu ust. § 89 odst. 1 daňového řádu. Žalobkyně ve svém odvolání namítala, že nebylo zřejmé, proč takto správce daně postupoval, kdy ve zprávě o daňové kontrole nebyl tento postup správce daně objasněn, tudíž je zpráva nepřezkoumatelná. Žalobkyně dodala, že žalovaný podstatu této odvolací námitky řádně nevypořádal.

V třetím okruhu žalobních námitek žalobkyně uvedla, že správce daně neodůvodnil neprovedení některých žalobkyní navržených důkazů. Dále správce daně nezohlednil skutečnosti svědčící ve prospěch žalobkyně – ve zprávě o daňové kontrole neoddělil sporné skutečnosti, u nichž byly pochybnosti odstraněny, a neuvedl důvody, pro které na jiných pochybnostech nadále trval. Ve vztahu k rozporované částce 615 800 Kč vztahující se k dodavateli žalobkyně UNI DEVELO žalovaný podle žalobkyně deformoval provedené důkazy tak, aby mohl setrvat na závěru zastávaném správcem daně. Z provedeného výslechu svědka Homolky dovodil žalovaný nesprávné závěry. Další důkazní návrhy žalobkyně ve vztahu k této částce žalovaný nedůvodně odmítl i přesto, že důvodnost jejich provedení byla žalobkyní podrobně specifikována ve vyjádření žalobkyně ke zjištěným skutečnostem č. j. X. Neprovedením těchto důkazů tak nebyl řádně zjištěn skutkový stav.

Žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí II zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření k první žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť žalobní body se z podstatné části překrývaly s důvody uplatněnými v odvolání žalobkyně proti prvoinstančnímu rozhodnutí. Ve vztahu k námitkám týkajícím se nedostatečně konkrétní výzvy ze dne 11. 7. 2017, č. j. X, žalovaný uvedl, že správce daně žalobkyni vyzval k prokázání přesně specifikovaných skutečností a k předložení dokladů pro správné stanovení daně. Bylo tak na žalobkyni, aby prokázala správnost, pravdivost a úplnost svých daňových tvrzení. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2005, č. j. 1 Afs 54/2004-125, publ. pod č. 1022/2007 ve Sb. NSS, z něhož vyplývá, že daňové řízení není založeno na vyšetřovací zásadě, ale na prioritní důkazní povinnosti daňového subjektu ve vztahu k jeho daňovým tvrzením. Daňové orgány nejsou povinny vyhledávat a zjišťovat skutečnosti a důkazy svědčící ve prospěch daňových subjektů. Výzva ze dne 11. 7. 2017, č. j. X, byla dle žalovaného formulována dostatečně jasně a srozumitelně, když správce daně vysvětlil a opodstatnil důvody, proč požadoval po žalobkyni další důkazní prostředky, a zároveň v jednotlivých bodech této výzvy vymezil konkrétní šetřené položky, které měla žalobkyně prokázat. Žalovaný rovněž poukázal na to, že žalobkyně proti předmětné výzvě v průběhu daňového řízení nijak nebrojila, naopak na ni odpovědí ze dne 1. 8. 2017, zaevidovanou pod č. j. X, reagovala dalšími tvrzeními a předloženými doklady. Správce daně se v průběhu procesního postupu pohyboval dle žalovaného v judikatorně vymezených hranicích stran skutečností, jejichž prokázání mohl po žalobkyni požadovat. K námitkám týkajícím se nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu žalovaný uvedl, že tyto byly pouze obecným tvrzením žalobkyně, které tato nijak nedoložila. Správce daně dle žalovaného postupoval zcela v souladu se základním cílem správy daní, kterým je dle ust. § 1 odst. 2 daňového řádu správné zjištění a stanovení daně a zabezpečení její úhrady. Správce daně po žalobkyni nepožadoval splnit tzv. „nesplnitelný důkazní standard“. Ve zprávě o daňové kontrole správce daně uvedl, proč neosvědčil konkrétní důkazní prostředky za důkazy. Správce daně se tak zabýval žalobkyní navrženými důkazními prostředky i jejími námitkami a postupoval v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů dle ust. § 8 daňového řádu (v této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2007, č. j. 5 Afs 104/2006-73). Nesouhlas žalobkyně s posouzením skutkového stavu správcem daně a žalovaným dle žalovaného nutně neznamená, že by tito postupovali nezákonně.

Ve vyjádření k druhé žalobě žalovaný k námitkám stran nedostatečně konkrétní výzvy správce daně ze dne 11. 7. 2017, č. j. X, uvedl shodnou argumentaci jako v případě vyjádření k první žalobě a odkázal na body 36-42 napadeného rozhodnutí II. I ve vztahu k žalobním námitkám stran nesprávného a neúplného zjištění skutkového stavu daňovými orgány předložil žalovaný soudu shodnou argumentaci jako v případě první žaloby. Nad rámec této uvedl, že žalobkyní předložené daňové doklady osvědčily možný obchodně-závazkový vztah mezi žalobkyní a jejím dodavatelem - existence daňových dokladů však není postačujícím důkazním prostředkem o tom, zda tyto fakturované služby byly uskutečněny tak, jak je na daňovém dokladu uvedeno, a zda výše těchto nákladů představuje prokázané náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu ust. § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Žalovaný trval na tom, že žalobkyně v průběhu daňového řízení nepředložila takové důkazní prostředky, které by prokázaly faktické provedení služeb takovým způsobem, jak o nich bylo deklarováno. Bylo na žalobkyni, aby pochybnosti na straně daňových orgánů vyvrátila předložením dalších důkazních prostředků. K námitkám stran způsobu hodnocení důkazních prostředků žalovaný uvedl, že správce daně ve zprávě o daňové kontrole uvedl, proč neosvědčil konkrétní důkazní prostředky za důkazy. Dále žalovaný argumentoval shodně jako v případě vyjádření k první žalobě.

Žalovaný navrhl první i druhou žalobu jako nedůvodné zamítnout.

Soud o žalobách rozhodoval ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť s tím oba účastníci řízení souhlasili (žalobkyně se nevyjádřila k výzvě soudu ze dne 15. 12. 2020, č. j. 77 Af 26/2020-36, doručené jí dne 15. 12. 2020, ani k výzvě soudu ze dne 7. 1. 2021, č. j. 77 Af 27/2020-47, doručené jí dne 8. 1. 2021, žalovaný souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně ve svém vyjádření k první žalobě i druhé žalobě).

V souladu s ust. § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí I a II ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů, a napadená rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v obou žalobách.

Soud po posouzení věci dospěl k závěru, že obě žaloby žalobkyně nejsou důvodné.

Z obsahu daňového spisu zjistil soud tyto skutečnosti podstatné pro své rozhodnutí.

Správce daně zahájil dne 21. 11. 2016 protokolem č. j. X u žalobkyně daňovou kontrolu, jejímž předmětem byla výše daňové povinnosti žalobkyně na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2013, 2014 a 2015, při níž se žalobkyně zavázala předložit účetní knihy, účtový rozvrh, veškeré prvotní doklady (faktury vydané, došlé, pokladní a interní doklady, výpisy z účtů), evidenci zásob, hmotného i nehmotného majetku, inventarizaci pohledávek a závazků, seznam zaměstnanců, všechny uzavřené smlouvy, knihy jízd, technické průkazy k vozidlům, rozpisy jednotlivých stavebních zakázek, stavební deníky a další dokumenty související se stavebními zakázkami. V rámci ústního jednání konaného dne 28. 11. 2016 předložila žalobkyně správci daně faktury přijaté a vydané, pokladní doklady, výpisy z účtu, interní doklady, ostatní závazky, inventarizaci, smlouvy, deníky, evidence hmotného majetku, seznamy zaměstnanců a účtové rozvrhy. V rámci ústního jednání konaného dne 1. 12. 2016 pak předložila žalobkyně správci daně faktury přijaté a vydané, pokladní doklady, výpisy z účtu, interní doklady a smlouvy.

Dne 11. 7. 2017 učinil správce daně vůči žalobkyni výzvu k prokázání skutečností č. j. X (dále jen „předmětná výzva“). V předmětné výzvě žalobkyni vyzval s výslovným odkazem na § 92 odst. 3, 4 ve spojení s § 86 odst. 3 písm. c) daňového řádu k prokázání:

Předmětnou výzvu správce daně odůvodnil tak, že v rámci daňové kontroly byly vyžadované doklady potřebné k ověření, zda žalobkyně oprávněně zahrnula jí deklarované náklady dle § 24 zákona o daních z příjmů do základu daně. K výdaji ad 1) správce daně dodal, že z dosud předložených dokladů nelze zjistit, o jaké konkrétní náklady se jednalo, kdy nebyly předloženy žádné související doklady ani doklady související s předmětným stavebním řízením. K výdaji ad 2) správce daně uvedl, že z dosud předložených dokladů nelze zjistit, jaké konkrétní plnění bylo od P. B. poskytnuto, kdy a v jakém rozsahu, přičemž nebyly předloženy žádné související doklady. K výdaji ad 3) správce daně uvedl, že z dosud předložených dokladů nelze zjistit, jaké konkrétní plnění a v jakém rozsahu bylo firmou CLN security s. r. o. poskytnuto, přičemž nebyly předloženy smlouvy, na něž dodavatel odkázal. K výdaji ad 4) správce daně uvedl, že z výpisu není zřejmé, k jaké faktuře se dobropis vztahuje a samotný dobropis ani nebyl předložen. K výdaji ad 6) správce daně uvedl, že z dosud předložených dokladů nelze zjistit, jaké konkrétní plnění a v jakém rozsahu bylo poskytnuto firmou UNI DEVELO s. r. o., přičemž nebyla předložena příloha faktury ani smlouva o spolupráci ze dne 1. 7. 2014. K výdaji ad 7) správce daně uvedl, že z dosud předložených dokladů nelze zjistit, komu a v jakém rozsahu bylo plnění ze strany firmy EXTRA-Cent Bohemia s. r. o. poskytnuto, přičemž faktura se měla týkat akce „dvůr Kolárova – vrata“, aniž by byly v roce 2014 zaúčtovány výnosy z takové akce. K výdaji ad 8) správce daně uvedl, že z dosud předložených dokladů nelze zjistit, jaké konkrétní plnění a v jakém rozsahu bylo ze strany firmy CLN security s. r. o. poskytnuto, přičemž nebyla předložena smlouva, na niž odkázal dodavatel. K výdaji ad 9) správce daně uvedl, že z dosud předložených dokladů vyplývá, že fakturované plnění bylo poskytnuto panu H. K výdaji ad 10) správce daně uvedl, že z dosud předložených dokladů nelze zjistit, jaké konkrétní plnění, kdy a v jakém rozsahu bylo ze strany firmy OKNA JUHA s. r. o. poskytnuto, přičemž nebyly předloženy související doklady. K výdaji ad 11) správce daně uvedl, že z dosud předložených výdajových pokladních dokladů nelze zjistit, jaké konkrétní plnění, kdy a v jakém rozsahu bylo poskytnuto, přičemž nebyly předloženy související doklady.

Při ústním jednání dne 12. 7. 2017 (viz protokol čj. X) správce daně vyzval žalobkyni, aby předložila doklad o ukončení pronájmu automobilu Škoda Fabia, protože takový doklad dosud předložen nebyl, přestože je z předloženého účetnictví zřejmé, že pronájem byl ukončen (dále jen „výzva A“). Dále správce daně žalobkyni vyzval k prokázání výměry kanceláří v 1. patře, které podle předložené smlouvy o nájmu nebytových prostor s firmou UNI DEVELO s. r. o. nebyly této firmě pronajaty (dále jen „výzva B“).

Žalobkyně na předmětnou výzvu reagovala podáním ze dne 1. 8. 2017, zaevidovaným pod č. j. X, v jehož rámci se ke každému z bodů ve výzvě formulovaných vyjádřila a předložila správci daně další doklady související s prověřovanými účetními případy (viz podání č. j. X). Konkrétně k bodu 1) předmětné výzvy žalobkyně uvedla, že jde o správní poplatek v souvislosti s popsaným správním řízením a předložila k tomu doklad o úhradě 10 000 Kč bankovní kartou na účet ÚMO Plzeň 5 a další listiny týkající se stavebního řízení. K bodu 2) předmětné výzvy žalobkyně uvedla, že P. B. zjišťovala koordinaci dvou stavebních zakázek žalobkyně. K bodu 3) předmětné výzvy žalobkyně uvedla, že dodavatel poskytl žalobkyni plnění na základě smluv o provádění ostrahy a o provádění úklidu a tyto smlouvy předložila. K bodu 4) předmětné výzvy žalobkyně uvedla, že dobropis nedohledala a předložila soupis vzájemných pohledávek a závazků, z něhož měla pohledávka vyplynout. K bodu 6) předmětné výzvy žalobkyně uvedla, že plnění dodavatele souviselo s pracemi na třech stavebních zakázkách žalobkyně, a předložila fakturu dodavatele, odkazující na smlouvu o spolupráci, za práci stavebních strojů a přepravu stavebních hmot dle přílohy v období od 1. 7. do 20. 12. 2014, a přílohu faktury, podle níž k fakturovanému plnění mělo dojít od 21. 2. 2012 do 29. 4. 2015. K bodu 7) předmětné výzvy žalobkyně uvedla, že akce „Kollárova vrata“ nebyla druhé straně vyfakturována. K bodu 8) předmětné výzvy žalobkyně odkázala na smlouvu o provádění úklidu dle bodu 3) předmětné výzvy. K bodu 9) předmětné výzvy žalobkyně uvedla, že V. H. je jejím zaměstnancem od 1. 10. 2013, kdy šlo o školení řidičů, profesní školení a zkoušky pro řízení stavebních strojů v souvislosti s výkonem jeho práce pro žalobkyni, a předložila soupis svých zaměstnanců s uvedením počátku jejich zaměstnání. K bodu 10) předmětné výzvy žalobkyně uvedla, že se jednalo o opravu starých oken v objektu Prvomájová 9, přičemž výroba oken proběhla v roce 2013 (2 zálohy) a montáž postupně v letech 2013 až 2015 na základě smlouvy o dílo, aniž by byl dodržen termín provedení díla sjednaný ve smlouvě, kdy konečná faktura byla vystavena až po dokončení díla – žalobkyně předložila smlouvu o dílo. K bodu 11) předmětné výzvy žalobkyně odkázala na své vyjádření a předložené doklady k bodu 9) předmětné výzvy. V tomto podání žalobkyně uvedla k výzvě A, že smlouvy o pronájmu vozidel byly vždy uzavírány na 1 rok, a předložila smlouvu o nájmu motorového vozidla, a k výzvě B, že nepronajaté kanceláře měly výměru 31,05 m2 a 20,44 m2.

Dne 22. 11. 2017 se uskutečnilo ústní jednání, při němž správce daně vyzval žalobkyni k doplnění dalších informací a výzvu odůvodnil následovně: K dokladům předloženým k bodu 6) předmětné výzvy žalobkyni sdělil, že předložená příloha faktury neobsahuje identifikaci dodavatele, nebyla doložena smlouva o spolupráci ze dne 1. 7. 2014, časové údaje uvedené v příloze faktury nekorespondují s textem faktury a z přílohy nelze zjistit průběh fakturovaného plnění (rozpis plnění a kdy bylo poskytnuto). K bodu 7) předmětné výzvy správce daně žalobkyni sdělil, že nebyla předložena smlouva o poskytování služeb pro rok 2014, nýbrž jen pro rok 2013. K bodu 10) předmětné výzvy správce daně uvedl, že tvrzení žalobkyně, že šlo o opravu starých oken, že okna byla vyrobena v roce 2013 a že konečná faktura byla vystavena až po dokončení prací v roce 2015, je v rozporu s předloženým účetnictvím, totiž že k uzavření smlouvy o nájmu 5 bytů v objektu Prvomájová 9 došlo dne 1. 6. 2013, tudíž práce byly dokončeny již v roce 2013 - správce daně odkázal na fotografie objektu před a po rekonstrukci. K výzvě A správce daně uvedl, že smlouvu o nájmu z 31. 10. 2014 s účinností od 1. 11. 2014 měl správce daně již k dispozici a tato neprokázala ukončení smluvního vztahu na pronájem automobilu.

Dne 21. 12. 2017 žalobkyně v reakci na ústní jednání dne 22. 11. 2017 správci daně předložila k bodu 6) předmětné výzvy smlouvu o spolupráci s dodavatelem UNI DEVELO s. r. o. v druhém pololetí roku 2014 a specifikaci přijatého fakturovaného plnění a k bodu 8) předmětné výzvy smlouvu o poskytování služeb dodavatele CLN security s. r. o. v roce 2014. K bodu 10) předmětné výzvy žalobkyně uvedla, že připouští, že pouze část nových oken byla použita na opravu starých oken výměnným způsobem, druhá část souvisela s rekonstrukcí objektu – z fotografií je zřejmé, že jen na části jedné strany objektu před rekonstrukcí chybí okna, kdy předložila soupis oken s vyznačením, pro jaký účel byla užita. K výzvě A žalobkyně uvedla, že nájemní smlouva ohledně vozidla Škoda Fabia nebyla nikdy fakticky konzumována a předložila dohodu o ukončení nájmu k prvnímu dni jeho trvání.

Dne 22. 5. 2018 se uskutečnilo ústní jednání, při němž správce daně sdělil žalobkyni, že bylo zjištěno, že žalobkyně pronajímala většinu prostor objektu Prvomájová 9 firmě UNI DEVELO s. r. o., kdy žalobkyně sdělila, že užívala 2 kanceláře o výměře 51,49 m2. Správce daně uvedl, že žalobkyně v roce 2013 zaúčtovala do daňově účinných výdajů 14 specifikovaných faktur od dodavatelů energií (X., X., X., X., X., X., X., X., X., X., X., elektřina – celkem 1 846,31 Kč, plyn – celkem 57 760,19 Kč, dohromady 59 606,50 Kč) do 5 bytů, které žalobkyně přenechala od 1. 6. 2013 firmě UNI DEVELO s. r. o. k užívání, aniž by bylo zjištěno, že výdaje žalobkyně zahrnula do ceny investice nebo je přefakturovala. Žalobkyně byla vyzvána, aby prokázala oprávněnost zahrnutí výdajů do daňově účinných nákladů. Dále správce daně specifikoval faktury za spotřebovanou elektřinu, plyn a vodu, které žalobkyně zaúčtovala jako daňově účinné výdaje, kdy pouze specifikovanou část z nich přefakturovala firmě UNI DEVELO s. r. o., aniž by to odpovídalo smlouvy o nájmu nebytových prostor a sdělení žalobkyně, že kromě 2 kanceláří měla prostory pronajata firma UNI DEVELO s. r. o. Správce daně proto vyzval žalobkyni, aby se vyjádřila se k provedeným přefakturacím (jakým způsobem stanovila výši přefakturace), proč nepřefakturovala spotřebovaný plyn a upřesnila veškerá odběrná místa a předložila smlouvy s dodavateli energií (dále jen „výzva C“).

Žalobkyně k výzvě C sdělila dne 8. 6. 2018, že náklady na energie do kolaudace nebyly zaúčtovány do vstupní ceny technického zhodnocení opomenutím, že spotřeba plynu, elektřiny a odpady byly zahrnuty ve sjednaném nájemném s nájemcem (předložila dodatek nájemní smlouvy), přefakturovávala se voda k bytům dle měřáků, elektřina u společných prostor a svoz odpadů, nepřefakturovávaly se dle smlouvy a dodatku plyn, elektřina a odpady nájemce, spotřebovaná voda nebyla přefakturována opomenutím, dodala přehled odběrných míst a smlouvy s dodavateli energií.

Dne 2. 7. 2018 byla žalobkyně správcem daně seznámena (viz protokol čj. X) s následujícím výsledkem kontrolního zjištění (dále jen „výsledek kontrolního zjištění“), kdy jí bylo současně ve stanovené lhůtě umožněno se k tomuto výsledku vyjádřit a podat návrh na jeho doplnění.

Správce daně k bodu 1) předmětné výzvy (bod 1 výsledku kontrolního zjištění k roku 2013) uvedl, že z předloženého dokladu X. nebyl zřejmý účel vynaloženého výdaje 10 000 Kč, a proto byla žalobkyně předmětnou výzvou vyzvána k prokázání oprávněnosti uplatnění tohoto nákladu za rok 2013 a k doložení veškerých podkladů – žalobkyně následně uvedla, že šlo o správní poplatek související s určitým stavebním řízením, kdy správce daně z následně předložených dokladů zjistil, že stavba nebyla v roce 2013 dokončena, a proto měl být správní poplatek součástí ocenění majetku, nákladů pořizovaného majetku, tudíž nešlo o náklad na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v roce 2013.

Správce daně dále v bodě 2 výsledku kontrolního zjištění k roku 2013 uvedl, že žalobkyně neoprávněně zvýšila náklad na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v roce 2013 o 2 160 Kč (faktura X.), protože podle daňového dokladu šlo o úklid bytu nahrubo po řemeslnících v Prvomájové ul. v Plzni a úklid byl prováděn před dokončením stavebních pracích – žalobkyně měla tedy výdaj zaúčtovat do technického zhodnocení tohoto objektu.

Správce daně k bodu 2) předmětné výzvy (bod 3 a 4 výsledku kontrolního zjištění k roku 2013) uvedl, že z předložených dokladů nebylo zřejmé, co konkrétně dodavatel (P. B.) na základě faktur X. a X. (20 000 Kč a 20 000 Kč), které zněly na „zprostředkování obchodu při rekonstrukci bytů Plzeň Křimice“ a „koordinaci prací na akci Vnitroblok Karla Steinera“, zprostředkoval, příp. jaké konkrétní plnění žalobkyni poskytl, a proto byla žalobkyně předmětnou výzvou vyzvána k prokázání oprávněnosti uplatnění těchto nákladů – žalobkyně následně uvedla, že stavební akce Vnitroblok Karla Steinera probíhala v letech 2013-2014 a byla zisková vzhledem k vydaným fakturám v letech 2013-2014, přičemž k faktuře za zprostředkování se vůbec nevyjádřila. Správce daně konstatoval, že žalobkyně nesdělila, jaké konkrétní činnosti a kdy dodavatel zajistil, co konkrétně koordinoval, kdy vydané faktury neprokazují činnost dodavatele, tudíž nešlo o náklad na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v roce 2013.

Správce daně k bodu 3) předmětné výzvy (bod 5 a 6 výsledku kontrolního zjištění k roku 2013) uvedl, že z předložených dokladů nebylo zřejmé, jaké plnění dodavatel (CLN security s. r. o.) žalobkyni poskytl na základě faktur X. a X. (361 608 Kč a 160 000 Kč), které se týkaly ostrahy areálu žalobkyně v roce 2013 a úklidových a kancelářských prací za rok 2013 dle rámcové smlouvy, a proto byla žalobkyně předmětnou výzvou vyzvána k prokázání oprávněnosti uplatnění těchto nákladů – žalobkyně následně uvedla, že dodavatel prováděl ostrahu, popsala její rozsah a předložila smlouvu o ostraze. Ze smlouvy správce daně zjistil, že plnění bylo fakturováno v prosinci 2013 a cena měla odpovídat nabídce krycího listu, který nebyl doložen, přičemž fyzická ostraha měla probíhat podle nedoložené směrnice, a rozsah ostrahy sjednané ostrahy neodpovídal sdělení žalobkyně (součástí sjednaných služeb nebyl kamerový systém). Správce daně konstatoval, že smlouva prokazuje dohodu o budoucím plnění a neprokazuje přijetí poskytnutého plnění, faktura poskytnutí plnění též neprokazuje, kdy nespecifikuje skutečný rozsah plnění. Správce daně neměl rozsah skutečně přijatého plnění za prokázaný. Dále doplnil, že pokud dle tvrzení žalobkyně šlo o ostrahu stavebního materiálu, měla být o hodnotu ostrahy započtena vstupní cena rekonstruovaného objektu, kdy tvrzení žalobkyně o ostraze stavebních strojů bylo vyvráceno soupisem hmotného majetku, který stavební stroje nezahrnoval, a účetnictvím žalobkyně nezahrnujícím doklady o jejich pronájmu. Kromě toho téměř všechny prostory objektu byly pronajaty firmě UNI DEVELO s. r. o. a žalobkyně užívala jen 51,49 m2, proto se mohla ostraha týkat jen převážně pronajatých prostor, aniž by náklad žalobkyně nájemci přefakturovala. Tvrzení žalobkyně o non-stop ostraze nebylo prokázáno a nebylo osvědčeno, kdo ostrahu prováděl. Ve vztahu k úklidových a kancelářským pracím správce daně uvedl, že ve faktuře nebyla rozlišena cena prací těchto dvou druhů a nebyl osvědčen rozsah plnění. Žalobkyně přes předmětnou výzvu nepředložila jiný doklad než smlouvu o úklidu v roce 2013, která neobsahovala specifikaci uklízených prostor, kdy smlouva se netýkala kancelářských prací. Podle smlouvy měla žalobkyně zajišťovat hygienické prostředky, které však podle účetnictví nebyly pořízeny, kdy většinu prostor objektu žalobkyně pronajala, aniž by náklady úklidu nájemci přefakturovala. Správce daně konstatoval, že smlouva o úklidu deklaruje budoucí plnění, a stejně jako faktura neprokazuje skutečné poskytnutí plnění. Správce daně shrnul, že nešlo o náklady na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v roce 2013.

Správce daně k bodu 4) předmětné výzvy (bod 7 výsledku kontrolního zjištění k roku 2013) uvedl, že z předložených dokladů nebylo zřejmé, proč nezahrnula žalobkyně do základu daně částku 8 597,30 Kč (doklad X.) přijatou na účet od Keramiky Soukup, a proto byla žalobkyně předmětnou výzvou vyzvána k prokázání oprávněnosti účtování o platbě jako dobropisu – žalobkyně následně uvedla, že dobropis nedohledala a předložila doklad o vzájemném zápočtu pohledávek. Správce daně konstatoval, že žalobkyně neprokázala ani vzájemně dodavatelsko-odběratelské vztahy s Keramikou Soukup, ani existenci dobropisu ani existenci zápočtu. Správce daně shrnul, že šlo o příjem z činnosti žalobkyně, který měl být zahrnut do základu daně v roce 2013.

Správce daně v bodě 8 výsledku kontrolního zjištění k roku 2013 uvedl, že žalobkyně neoprávněně zvýšila náklad na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v roce 2013 o 59 606,50 Kč (X., X., X., X., X., X., X., X., X., X., X.), protože šlo o energie spotřebované v budovaných pěti bytech, které od června 2013 žalobkyně pronajala firmě UNI DEVELO s. r. o., aniž je přefakturovala nájemci nebo zahrnula do ceny investice. Ve výzvě C správce daně žalobkyni vyzval, aby k prokázání oprávněnosti zahrnutí výdajů do daňově účinných nákladů, na což reagovala žalobkyně sdělením, že šlo o opomenutí. Žalovaný konstatoval, že energie byly spotřebovány v období, kdy probíhaly stavební práce, tudíž měly být výdaje zahrnuty do ceny technického zhodnocení budovy a žalobkyně o ně zvýšila náklady na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v roce 2013 neoprávněně.

Správce daně v bodě 1 výsledku kontrolního zjištění k roku 2014 uvedl, že žalobkyně neoprávněně zvýšila náklad na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v roce 2014 o 615 800 Kč (práce provedené stavebními stroji a přeprava stavebních hmot v období 1. 7. – 20. 12. 2014 na základě smlouvy o spolupráci ze dne 1. 7. 2014 firmou UNI DEVELO s. r. o.). Vzhledem k absenci přílohy a smlouvy vyzval správce daně v bodě 6) předmětné výzvy žalobkyni k prokázání poskytnutého plnění. Žalobkyně následně uvedla, že plnění dodavatele souviselo s pracemi na třech ziskových stavebních zakázkách žalobkyně, a předložila fakturu dodavatele a její přílohu, podle níž k fakturovanému plnění mělo dojít od 21. 2. 2012 do 29. 4. 2015, dále smlouvu o spolupráci ze dne 27. 6. 2014, dále 3 listy s rozpisem plnění na jednotlivých zakázkách. Správce daně konstatoval, že příloha neobsahuje identifikaci dodavatele a vzbuzuje pochybnosti, kdo ji vytvořil a kdy a co bylo skutečně dodáno, dále že ze smlouvy vyplývá, že jde o rámcovou smlouvu se sjednanými hodinovými sazbami a že evidence plnění písemnému schválení žalobkyně, bez něhož soupis provedených prací nelze považovat za podklad k fakturaci. Správce daně dále konstatoval, že rozpis plnění obsahuje dny provádění prací, specifikaci použitých vozidel a počet hodin provozu vozidla bez popisu konkrétně provedených prací a jejich ceny. Správce daně vypočetl z rozpisu cenu dodávek dle hodinových sazeb ve smlouvě (745 100 Kč bez DPH) a zjistil, že nekoresponduje s fakturovanou částkou 615 800 Kč bez DPH, kdy konstatoval, že většina prací dle rozpisu byla provedena mimo dobu trvání smlouvy. Správce daně shrnul, že smlouva deklarující budoucí plnění a faktura neprokázaly skutečné poskytnutí plnění, jeho dobu ani rozsah. Fakturované období je v rozporu s přílohou faktury, kdy rozpis obsahuje i zápisy mimo smluvené období a smluvená cena prací popsaných v rozpisu neodpovídá fakturované ceně. Správce daně konstatoval, že žalobkyně neprokázala, že výdaj byl oprávněně zahrnut do daňově účinných nákladů.

Správce daně v bodě 2 výsledku kontrolního zjištění k roku 2014 uvedl, že žalobkyně neoprávněně zvýšila náklad na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v roce 2014 o 1 928,88 Kč (X., jíž bylo fakturováno plnění firmou EXTRA-Cent Bohemia s. r. o.). Vzhledem k tomu, že z faktury nebylo možno zjistit předmět, dobu a rozsah přijatého plnění, vyzval správce daně v bodě 7) předmětné výzvy žalobkyni k prokázání poskytnutého plnění. Žalobkyně k tomu následně uvedla jen to, že akce „Kollárova-vrata“ nebyla druhé straně vyfakturována. Správce daně shrnul, že žalobkyně neprokázala, že výdaj byl oprávněně zahrnut do daňově účinných nákladů.

Správce daně v bodě 3 výsledku kontrolního zjištění k roku 2014 uvedl, že žalobkyně neoprávněně zvýšila náklad na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v roce 2014 o 170 400 Kč (X., X., X., X., X., X., X., X., X., jimiž byly fakturovány úklidové práce firmou CLN security s. r. o.). Vzhledem k tomu, že z faktury nebylo možno zjistit předmět a rozsah přijatého plnění, vyzval správce daně v bodě 8) předmětné výzvy žalobkyni k prokázání poskytnutého plnění. Žalobkyně k tomu následně předložila smlouvu o provádění úklidu v roce 2014, jíž se žalobkyně opět zavázala zajistit hygienické prostředky. Správce daně konstatoval, že podle účetnictví nebyly hygienické prostředky k úklidu žalobkyní pořízeny a že většinu prostor objektu žalobkyně pronajala, aniž by náklady úklidu nájemci přefakturovala. Správce daně konstatoval, že smlouva o úklidu deklaruje budoucí plnění, a stejně jako faktura neprokazuje skutečné poskytnutí plnění. Správce daně shrnul, že nešlo o náklady na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v roce 2014.

Správce daně v bodě 4 výsledku kontrolního zjištění k roku 2014 uvedl, že žalobkyně neoprávněně zvýšila náklad na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v roce 2014 o 42 250 Kč (X., X., X., X., X., X., X. a X., jimiž byly vynaloženy prostředky na vyšetření, výcvik, výuku, zkoušky, průkaz zdravotní způsobilosti, kurz pro pana Homolku). Správce daně konstatoval, že jde o náklady související s výcvikem a získáním řidičského oprávnění sk. C + T a odbornou zkoušku pro strojníka V. H., stavbyvedoucího žalobkyně, přičemž žalobkyně v roce 2014 ani v následujících letech nevlastnila ani vozidla ani stroje, jejichž obsluhu by vyžadovaly řidičské oprávnění sk. C + T nebo odbornou zkoušku pro strojníka. K tvrzením žalobkyně, že pan H. je jejím zaměstnancem správce daně uvedl, že rozhodující bylo, že žalobkyně neprokázala, že by pan H. získaná oprávnění a zkoušky využil ke své funkci stavbyvedoucího a pro potřeby žalobkyně, tudíž že nešlo o náklady na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v roce 2014.

Správce daně v bodě 5 výsledku kontrolního zjištění k roku 2014 uvedl, že žalobkyně neoprávněně vykázala v daňovém přiznání na ř. 112 částku snižující základ daně o 10 000 Kč vyšší, protože uplatnila paušální měsíční výdaje na dopravu 170 000 Kč za tři automobily, přestože žalobkyně ukončila nájem dvou pronajatých automobilů (Peugeot Boxer a Fabia) ke dni 31. 10. 2014 a mohla tudíž uplatnit u těchto dvou automobilů paušály pouze za 10 měsíců roku 2014, tzn., že na každé z pronajatých vozidel mohla uplatnit pouze částku 50 000 Kč za rok.

Správce daně v bodě 1 výsledku kontrolního zjištění k roku 2015 uvedl, že žalobkyně neoprávněně zvýšila náklad na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v roce 2015 o 4 050 Kč. Šlo o výdaj 700 Kč dne 2. 3. 2015 ve prospěch MÚ Přeštice, z nějž nebylo možno zjistit, kdo úhradu provedl a za co, dále o výdaj 600 Kč dne 16. 7. 2015 ve prospěch Z. H., z nějž nebylo možno zjistit, o jaké školení řidičů šlo, dále o výdaj 750 Kč dne 19. 10. 2015 ve prospěch MÚ Přeštice, z nějž nebylo možno zjistit, za co byla úhrada provedena, a konečně šlo o výdaj 2 000 Kč dne 17. 12. 2015 ve prospěch PhDr. I. W. za dopravně psychologické vyšetření řidiče nákladních vozidel nad 7,5 t V. H. Vzhledem k neprokázanému plnění vyzval správce daně v bodě 11) předmětné výzvy žalobkyni k prokázání oprávněnosti uplatnění výdajů jako daňově účinných nákladů. Žalobkyně k tomu následně uvedla jen to, že pan H. je jejím zaměstnancem, aniž by prokázala, čeho se týkaly platby správních poplatků, jaké školení absolvoval a jakou souvislost mělo jeho vyšetření s příjmy žalobkyně, kdy žalobkyně v roce 2015 neměla v pronájmu ani v majetku žádné nákladní vozidlo nad 7,5 t. Správce daně shrnul, že žalobkyně neprokázala, že výdaje byly oprávněně zahrnuty do daňově účinných nákladů.

Správce daně v bodě 2 výsledku kontrolního zjištění k roku 2015 uvedl, že žalobkyně neoprávněně zvýšila náklad na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v roce 2015 o 1 000 Kč. Šlo o výdaj dne 12. 10. 2015 (P15183) ve prospěch MO 5 Plzeň-Křimice na správní poplatek za prodloužení stavebního povolení ve věci dostavby bytového domku s prodejnou. Správce daně konstatoval, že platba správního poplatku souvisela se stavbou multifunkčního objektu s prodejnou, která nebyla v roce 2015 dokončena, tudíž měl být výdaj zahrnut do nákladů pořizovaného majetku, proto nešlo o náklad na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v roce 2015.

Správce daně v bodě 3 výsledku kontrolního zjištění k roku 2015 uvedl, že žalobkyně neoprávněně zvýšila náklad na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v roce 2015 o 300 000 Kč (X., jimiž byla fakturována montáž oken a dveří firmou OKNA JUHA s. r. o.). Vzhledem k tomu, že z faktury nebylo možno zjistit předmět, dobu a rozsah přijatého plnění, vyzval správce daně v bodě 10) předmětné výzvy žalobkyni k prokázání poskytnutého plnění. Žalobkyně k tomu následně uvedla, že šlo o opravu starých oken v objektu Prvomájová 9, která proběhla výměnným způsobem, kdy okna byla vyrobena v roce 2013 a jejich montáž probíhala do roku 2015. Správce daně konstatoval, že kolaudační souhlas byl vydán 7. 8. 2013 a pět nově vybudovaných bytů bylo žalobkyní pronajato dne 31. 5. 2013, tudíž tvrzení o výměně oken do roku 2015 měl správce daně za nevěrohodné. Proto dne 22. 11. 2017 správce daně vyzval žalobkyni k prokázání předmětu a doby plnění, kdy následně žalobkyně uvedla, že pouze část (jíž žalobkyně identifikovala) nových oken byla použita na opravu starých oken výměnným způsobem a druhá část (tu též žalobkyně identifikovala) souvisela s rekonstrukcí objektu. K tomu správce daně uvedl, že identifikace jednotlivých oken neodpovídá objektu – např. malá oblouková okna ve štítu nemohla nahradit dvě čtvercová štítová okna nahrazená ve skutečnosti čtyřmi malými okny jiných rozměrů atp. Správce daně konstatoval, že rekonstrukce představovala změnu účelu, technických parametrů, vybavenosti a použitelnosti majetku, kdy fakticky šlo o náklady související s rekonstrukcí prováděnou v letech 2012 až 2013, které měly vstoupit do hodnoty technického zhodnocení majetku, tudíž nešlo o náklady na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v roce 2014.

V reakci na seznámení s výsledkem kontrolního zjištění žalobkyně dne 31. 7., 13. 8. a 24. 9. 2018 doplnila svá tvrzení a označila důkazy k jejich prokázání. Správce daně vyslechl dne 25. 9. 2018 svědkyni P. B. a dne 28. 11. 2018 svědka Ing. J. H.. Dne 27. 9. 2018 žalobkyně k výzvě správce daně z téhož dne rozlišila fakturované částky týkající se faktury dle bodu 2) předmětné výzvy.

Dne 15. 10. 2018 správce daně vyzval žalobkyni (viz výzva čj. X), aby předložila kalkulaci nájemného za roky 2013, 2014 a 2015 prostor v objektu Prvomájová 9 v Plzni pro nájemce UNI DEVELO s. r. o. s odůvodněním, že žalobkyně v reakci na výsledek kontrolního zjištění sdělila, že cena úklidu byla zahrnuta v kalkulaci nájemného, aniž tuto kalkulaci předložila. Dne 5. 11. 2018 žalobkyně vyžádanou kalkulaci správci daně sdělila.

Daňová kontrola byla (viz protokol čj. 313860/19/2301-61561-401571) ukončena podpisem žalobkyně zprávy o daňové kontrole dne 25. 2. 2019, kdy v rámci tohoto jednání správce daně vyrozuměl žalobkyni o důvodech, pro něž správce daně nevyhověl některým důkazním návrhům žalobkyně. Soud následně podrobně popíše klíčové závěry obsažené ve zprávě o daňové kontrole ve vazbě k jednotlivým položkám uvedeným žalobkyní v žalobě.

Ve vztahu k bodu 1) předmětné výzvy (výdaj 10 000 Kč – doklad X.- správní poplatek – bod 1 zprávy o daňové kontroly za rok 2013) správce daně uvedl následující: Správce daně s odkazem na bod 1) předmětné výzvy konstatoval, že žalobkyně k této výzvě uvedla, že se jedná o správní poplatek související se stavebním řízením u akce „Dostavba multifunkčního objektu s prodejnou a bytovou jednotkou 1+kk“ vedeným ÚMO Plzeň 5 - Křimice a předložila 9 písemností vydaných odborem výstavby ÚMO Plzeň 5 - Křimice k tomuto stavebnímu řízení.

Ve vztahu k bodu 2) výsledku kontrolního zjištění k roku 2013 (výdaj 2 160 Kč – doklad X. z 15. 5. 2013 – „úklid bytu nahrubo po řemeslnících v Prvomájové ul. v Plzni“ – bod 2 zprávy o daňové kontroly za rok 2013) správce daně uvedl následující: Žalobkyně v letech 2012-2013 prováděla technické zhodnocení budovy na adrese Prvomájová 9 (výstavba 5 b. j.), přičemž ke kolaudaci došlo v srpnu 2013. Úklid byl tedy prováděn v době, kdy ještě nebyly stavební práce dokončeny, šlo o úklid na stavbě, tudíž měla být faktura zahrnuta do ceny technického zhodnocení budovy dle § 33 zákona o daních z příjmů. S tímto posouzením správce daně byla žalobkyně seznámena dne 2. 7. 2018 jako s výsledkem kontrolního zjištění, aniž se žalobkyně k předloženému výsledku kontrolního zjištění vyjádřila.

Ve vztahu k bodu 2) předmětné výzvy (výdaj 20 000 Kč – doklad X. – zprostředkování P. B. – bod 3 zprávy o daňové kontroly za rok 2013) správce daně uvedl následující: Správce daně s odkazem na bod 2) předmětné výzvy konstatoval, že žalobkyně se k této výzvě nijak nevyjádřila. Dne 2. 7. 2018 byla žalobkyně seznámena s výsledky kontrolního zjištění a následně navrhla provést výslech P. B. k osvětlení předmětu fakturované činnosti. Svědkyně ve své výpovědi uvedla, že na jaře a v létě 2013 organizovala práce, vybírala materiál a zprostředkovala lepší obchodní podmínky u dodavatele materiálu Keramika Soukup, jednala s řemeslníky (obkladači, zedníky, podlaháři), aniž si pamatovala, s kým konkrétně, měla na starosti pronájem bytů, o pronájem se zajímali 3 zájemci, s jedním zájemcem byla smlouva uzavřena, byty nabízela ještě realitní kancelář, ta vypracovala i smlouvy. K výpovědi svědkyně správce daně uvedl, že v účetnictví žalobkyně za rok 2013 ověřil, že je v něm zaúčtována pouze jedna faktura od Keramika Soukup s DUZP dne 3. 12. 2013, a to za nákup keramických dlaždic s místem dodání „Slovanské údolí", tedy jde o odlišné místo stavby i dobu (ke kolaudaci bytů v Prvomájová 9 došlo již v srpnu 2013).

Ve vztahu k bodu 2) předmětné výzvy (výdaj 20 000 Kč – doklad X. – koordinace prací P. B. – bod 4 zprávy o daňové kontroly za rok 2013) správce daně uvedl následující: Správce daně s odkazem na bod 2) předmětné výzvy konstatoval, že žalobkyně k této výzvě uvedla toliko to, že uvedl, že P. B. zajišťovala koordinaci stavebních prací na akci „Vnitroblok Karla Šteinera“, že akce probíhala v letech 2013-2014 a byla zisková a odkázala na vydané faktury z rok 2013 a za rok 2014. Správce daně konstatoval, že není jasné, jakou konkrétní činnost P. B. zajišťovala, co konkrétně koordinovala, kdy činnost prováděla. Vydané faktury byly důkazem o tom, že stavební akce byly odběrateli vyfakturovány, není jimi potvrzeno, že stavební práce koordinovala P. B., tyto informace vydané faktury neobsahují. Z toho důvodu neměl správce daně za prokázané, že P. B. fakturovanou činnost skutečně vykonala. Dne 2. 7. 2018 byla žalobkyně seznámena s výsledky kontrolního zjištění a následně navrhla výslech P. B. Svědkyně následně uvedla, že činnost vykonávala výlučně v létě a na podzim rok 2013, spolupráce trvala asi půl roku a faktura z prosince byla poslední, měla na starosti časové termíny, plnění jednotlivých prací na stavbě a komunikaci se subdodavateli, z nichž si pamatovala jen pana F., „asi z firmy

Ve vztahu k bodu 3) předmětné výzvy (výdaj 361 608 Kč – doklad X. – ostraha areálu – bod 5 zprávy o daňové kontroly za rok 2013) správce daně uvedl následující: Správce daně s odkazem na bod 3) předmětné výzvy konstatoval, že žalobkyně k této výzvě sdělila, že měla ostraha probíhat 24 hodin denně, 7 dní v týdnu formou kombinace kamerového systému, systému EZS a EPS (obsluha, údržba a zálohování) a „fyzického dohledu - k zabezpečení (nepojištěných!) stavebních strojů a stavebního materiálu v areálu firmy“, dále žalobkyně předložila smlouvu o poskytování služeb o provádění ostrahy uzavřenou od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, podle níž smluvní cena měla odpovídat cenové nabídce krycího listu, aniž by byl tento předložen, a byla sjednána hodinová sazba střežení. Předmětem plnění dle smlouvy měla být fyzická ostraha areálu žalobkyně v době od 17.00 hod. do 6.00 hod. na základě oboustranné schválené, nepředložené, směrnice. Z textu smlouvy nevyplývá, že by součásti služby bylo i napojení na kamerový systém (EZS a EPS), jak tvrdila žalobkyně. Správce daně konstatoval, že smlouva deklaruje budoucí plnění, z toho důvodu není být důkazem o skutečném plnění, navíc za situace, kdy žalobkyně ve svém vyjádření k výzvě popisuje jiný rozsah plnění, než jaký je ve smlouvě deklarován. Faktura neobsahuje dostatek spolehlivých informací o skutečném plnění, pouze odkazuje na smlouvu o poskytování služeb. Na faktuře není specifikováno, jaký byl skutečný rozsah poskytnutého plnění. Žalobkyně neuvedla, jaký konkrétní stavební materiál byl střežen, kdy správce daně poukázal na to, že do srpna 2013 probíhala rekonstrukce objektu s 5 novými bytovými jednotkami a o provedené stavební úpravy byla navýšena pořizovací cena rekonstruovaného objektu, tudíž náklady ostrahy použitého stavebního materiálu měly být zahrnuty do vstupní ceny rekonstruovaného objektu. Z předložených inventurních soupisů z 31. 12. 2013 a z předloženého soupisu hmotného majetku kromě toho nevyplynulo, že by žalobkyně měla ve svém majetku stavební stroje, nebyly zjištěny ani pronajaté stavební stroje. Navíc ze smlouvy o nájmu nebytových prostor vyplynulo, že žalobkyně pronajala téměř všechny nebytové prostory v areálu o výměře 300 m2 (dílna, garáž, sklad, kanceláře) firmě UNI DEVELO s. r. o., kromě dvou kanceláří o výměře 51,49 m2. Ostraha v areálu se tedy z větší části (více než 85%) týkala nájemce, aniž by náklady ostrahy žalobkyně nájemci přefakturovala. Provádění ostrahy v žalobkyní tvrzeném rozsahu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu nebylo prokázáno, stejně jako to, kdo konkrétně službu zajišťoval. Žalobkyně tudíž neprokázala, že uplatněné náklady byly oprávněně zahrnuty do nákladů vynaložených na dosažení zajištění a udržení zdanitelných příjmů roku 2013 ve smyslu ust. § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Dne 2. 7. 2018 byla žalobkyně seznámena s výsledky kontrolního zjištění a následně navrhla výslech svědků, a to H. N. a Ing. J. H. Správce daně návrhu na provedení svědecké výpovědi H. N. nevyhověl, protože se jedná o jednatelku žalobkyně, která je podle ust § 24 odst. 2 daňového řádu osobou oprávněnou jednat jménem žalobkyně. Svědek Ing. J. H. si nevzpomněl, kdy byla ostraha zajišťována, uvedl, že se jednalo pouze o fyzickou ostrahu objektu, její pravidla si nevybavoval, dále uvedl, že zřejmě existovala norma. Denně měli ostrahu provádět 3-4 zaměstnanci, střídali se, neměli uniformu. Uvedl, že byl zřejmě veden deník ostrahy, neví kde je, pravděpodobně byl již skartován. Kolik bylo za ostrahu vystaveno faktur, nevěděl.

Ve vztahu k bodu 3) předmětné výzvy (výdaj 160 000 Kč – doklad X. – úklidové a kancelářské práce – bod 6 zprávy o daňové kontroly za rok 2013) správce daně uvedl následující: Správce daně s odkazem na bod 3) předmětné výzvy konstatoval, že žalobkyně k této výzvě pouze předložila smlouvu o poskytování služeb o provádění úklidu pro rok 2013, jejímž předmětem byly „úklidy společných a přilehlých prostor“ v areálu žalobkyně v ulici Prvomájová Plzeň-Křimice bez uvedení uklízených prostor. Ve smlouvě není nikde uvedeno, že by předmětem plnění měly být rovněž kancelářské práce, ale je v ní ujednáno, že hygienické potřeby zabezpečí žalobkyně, aniž by z účetnictví žalobkyně vyplývalo, že by nakupovala větší množství hygienických prostředků k zajištění úklidu a že by náklady úklidu žalobkyně přefakturovala, kdy většina prostor objektu byla žalobkyní pronajata. Smlouva o poskytování služeb o provádění úklidu deklaruje budoucí plnění, z toho důvodu není důkazem o skutečném plnění, navíc za situace, kdy je na faktuře uvedeno ještě další plnění, které mělo být poskytnuto a které není deklarováno ve smlouvě. Faktura neobsahuje skutečný rozsah poskytnutého plnění. Správce daně tak dospěl k závěru, že žalobkyně věrohodným způsobem neprokázala, že náklady na úklidové a kancelářské práce byly oprávněně zahrnuty do nákladů na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v roce 2013 ve smyslu ust § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Dne 2. 7. 2018 byla žalobkyně seznámena s výsledky kontrolního zjištění a následně uvedla, že předmětem úklidových prací byl úklid kanceláře č. 1 - 3, chodba, schodiště, šatna, WC, umývárna, garáže a dvůr, úklid zahrnoval též prostory pronajaté společnosti UNI DEVELO s. r. o., přičemž cena za tyto práce byla zahrnuta v kalkulaci nájemného, proto tyto služby nebyly nájemci přefakturovány. Kancelářské práce nebyly poskytovány, jde o chybný text na faktuře. K prokázání služeb navrhl zástupce žalobkyně provést výslechy svědků, H. N., jednatelky žalobkyně, a Ing. J. H., bývalého jednatele dodavatele k ověření rozsahu poskytovaných služeb a souvisejících okolností. Správce daně návrhu na provedení svědecké výpovědi H. N. nevyhověl z důvodů uvedených v přechozím bodě. Ing. J. H. při svědecké výpovědi jmenoval prostory, které měly být uklízeny, vyjmenoval i skladové prostory, kde měl být ale uskladněn materiál a stroje, na místě navíc probíhala stavba bytových jednotek, jednalo se tedy o staveniště. Není jasné, co bylo uklízeno. Úklid měly provádět dvě paní. Svědek jejich jména neuvedl, zda se v úklidu střídaly, nevěděl. Úklid se měl prov