8 As 37/2011 — Nejvyšší správní soud

30 Af 45/2017- 125 - text  21 30 Af 45/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobce: King´s casino a. s., Rozvadov č.p. 7, 348 06 Rozvadov, zastoupeného JUDr. Vladimírou Knoblochovou, advokátkou, Vinohradská 938/37, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2017, č.j. 24229/17/5000-10610-701638, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 26. 5. 2017, č.j. 24229/17/5000-10610-701638, a rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu ze dne 29. 12. 2016, č.j. 329184/16/4300-00805-050472, se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 25 834 Kč k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Vladimíry Knoblochové, advokátky, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [I] Vymezení věci 1. Žalobci byla uložena 1) pokuta podle § 48 odst. 1 písm. c) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o loteriích“), ve výši 125 000 Kč za a) porušení ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona o loteriích tím, že v provozovně „KING´S CASINO“ na adrese Rozvadov 7, 348 06 Rozvadov, v období let 2014 a 2015 v některých případech nevyplácel výhry výhradně v penězích, ale část výher vyplácel v tzv. Voucherech, a b) porušení ustanovení § 39 zákona o loteriích v návaznosti na ustanovení § 28 zákona o loteriích tím, že Specializovanému finančnímu úřadu předložil chybná vyúčtování z provozování sázkových her provozovaných podle § 2 písm. m) bodu 1 zákona o loteriích v provozovnách žalobce za období kalendářních let 2014 a 2015, a 2) pokuta podle § 48 odst. 1 písm. d) zákona o loteriích ve výši 35 000 Kč za porušení herního plánu, který je nedílnou součástí rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 29. 11. 2012, č.j. MF-113748/2012/34, ve znění pozdějších rozhodnutí, když v období roku 2014 (ve dnech 9. 2. 2014, 3. 4. 2014 a 1. 8. 2014) a roku 2015 (ve dnech 4. 3. 2015 a 5. 3. 2015) z vybraných karetních turnajů strhával procentuální částky na tzv. Ranking list, přičemž tyto částky ukládal do tzv. Depozitu a následně pořádal v provozovně „KING´S CASINO“ na adrese Rozvadov 7, 348 06 Rozvadov, nepovolený druh karetního turnaje – tzv. Ranking turnaj [rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu ze dne 29. 12. 2016, č.j. 329184/16/4300-00805-050472 (dále jako „prvoinstanční rozhodnutí“), ve spojení s rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství ze dne 26. 5. 2017, č. j. 24229/17/5000-10610-701638 (dále také jako „napadené rozhodnutí“)]. [II] Žaloba 2. Žalobce vytýká správním orgánům, že v průběhu správního řízení porušily zásadu legality dle § 2 odst. 1 správního řádu, zásadu nestranného postupu správního orgánu dle § 2 odst. 4 správního řádu, zásadu subsidiarity dle § 2 odst. 2 a 3 správního řádu a zásadu materiální pravdy dle § 3 správního řádu, kdy nepostupovaly tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nesprávně právně zhodnotily skutečný stav, neuplatnily svou pravomoc k účelu, k němuž jim byla zákonem svěřena, a právně zcela neodůvodněně zasáhly do práv žalobce nad rámec nezbytného rozsahu. Vlastnímu rozhodnutí pak žalobce vytýká jeho nezákonnost a protiústavnost, jakož i v mnoha ohledech stále přetrvávající zmatečnost a nesrozumitelnost a mnohdy i naprosto účelovou absenci jakéhokoliv právního odůvodnění, kromě subjektivního a právně ani skutkově ničím nepodloženého názoru správního orgánu, s tím, že dle názoru žalobce napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nevychází ze správně a úplně zjištěného skutkového stavu věci, ale pouze z kontextu vytržených a desinterpretovaných skutečností, a to za celkového účelového přehlížení všech navazujících souvislostí. 3. V části A) žaloby žalobce nesouhlasí s tvrzeným porušením § 3 odst. 1 písm. a) zákona o loteriích. Žalovaný i správní orgán prvního stupně se zcela nedostatečně vypořádali s právní argumentací žalobce a s právní podstatou tzv. Voucheru ve vztahu k účastníku loterie a jiné podobné hry a ve vztahu k jeho subjektivním právům a nárokům na výhru, jakož i s právní podstatou právního termínu nárok, když pouze vyjádřili svůj subjektivní a právně ničím nepodložený názor. Žalobce setrvává na tom, že výhry v období let 2014 a 2015 ve všech případech vyplácel pouze v penězích a že výhradně peníze byly předmětem výhry, a to zcela v souladu s § 3 odst. 1 písm. a) zákona o loteriích. Voucher sám o sobě nikdy nebyl předmětem výhry, ale pouze písemným potvrzením o doposud neuplatněném nároku na výhru či na její část ze strany účastníka, respektive potvrzením provozovatele o tom, že k výhře došlo, tedy že účastník má nárok na výhru. Výhry samotné pak byly vždy vypláceny účastníkům pouze v penězích, a to do 60 dnů od uplatnění nároku, kdy okamžik uplatnění nároku na výhru jako jednostranné právní jednání byl vždy zcela v dispozici účastníka hry, a to plně v souladu s § 3 odst. 2 zákona o loteriích. Účastník tedy nárok na výhru či její část u provozovatele v daných případech jednostranně, tedy projevem své vůle, hned po skončení hry neuplatnil a na tuto neuplatněnou část obdržel od provozovatele potvrzení o dosažené výhře – Voucher. Samozřejmě mohl kdykoliv nárok i na tuto část výhry uplatnit u provozovatele, a ten by výhru, respektive její dosud neuplatněnou a nevyplacenou část, v souladu se zákonem o loteriích vyplatil v penězích. Tyto peníze jako předmět výhry mohl po vyplacení, ale samozřejmě nijak nemusel, výherce - účastník hry, použít na nákup například žetonů jako startovné (buy-in), na zaplacení občerstvení jakémukoliv subjektu či zcela jiným libovolným způsobem. Nesprávný právní výklad podstaty tzv. Voucheru ze strany žalovaného i správního orgánu prvního stupně vyplývá především z nerespektování právního významu a obsahu právního termínu „nárok“, jakož i z nerespektování významu § 3 odst. 2 zákona o loteriích. Provozovatel není ze zákona povinen vyplácet výhru bezprostředně po skončení hry, ale je povinen ji vyplatit nejpozději do 60 dnů od uplatnění nároku, kdy platný herní plán kratší lhůtu nestanovil. Žalovaný i správní orgán prvního stupně tak zcela opomíjejí, že účastník loterie nebo jiné podobné hry nemá žádnou právní povinnost nárok na výhru u provozovatele svým jednostranným právním jednáním uplatnit, kdy takovou povinnost mu žádný zákon neukládá, a to zcela bez ohledu na okamžik, kdy se o výhře dozvěděl, který tak pro okamžik uplatnění nároku není vůbec právně rozhodný, kdy žalobce ani nijak tento okamžik dozvědění se ze strany účastníka loterie a jiné podobné hry nikdy nerozporoval, nýbrž mu přisuzuje zcela jiný právní účinek než žalovaný i správní orgán prvního stupně. Účastník loterie a jiné podobné hry však na druhé straně nemusí nikdy nárok na výhru, v souladu se svou vůlí, v dané lhůtě uplatnit, což žalovaný i správní orgán prvního stupně zcela účelově opomíjejí a nijak se s touto skutečností ve svých rozhodnutích nikdy nevypořádali. Žalovaný i správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí rovněž zcela účelově opomíjejí právní význam právního termínu „nárok“ a jeho právní podstatu, kdy obsah tohoto právního termínu je zcela bez pochyb v nesouladu se zákonem odporujícímu nesprávnému právnímu názoru žalovaného i správního orgánu prvního stupně. Případné nevyplacení výhry, kdy tomuto nevyplacení nepředchází řádné uplatnění nároku ze strany účastníka, není žádným zkrácením práv účastníka loterie a jiné podobné hry, jak se nesprávně domnívá především správní orgán prvního stupně, ale pouze nevyužitím jeho práva, k jehož využití ho nikdo, i s ohledem na základní ústavní principy, nemůže nutit. V tomto směru se tak žalobce nemůže v žádném případě ztotožnit s tvrzeními zejména správního orgánu prvního stupně, že v jednání žalobce spatřuje ohrožení práv osob účastnících se loterie a jiných podobných her, jelikož takovým jednáním dle názoru správního orgánu prvního stupně žalobce zkrátil jejich nárok na výhru, a to zejména v těch případech, kdy účastníci karetního turnaje odcestovali do zahraničí. K ničemu takovému však nikdy nedošlo, žalobce nikdy žádnému účastníkovi jeho nárok na výhru nezkrátil a je pouze na účastníkovi, zda vůbec svůj nárok na výhru u provozovatele uplatní či nikoliv. Žalobce tedy považuje za nezbytné opakovaně zdůraznit, že výhry ve vztahu k účastníkům vždy vyplácel pouze a výhradně v penězích a tzv. Vouchery nikdy nebyly předmětem výhry, ale pouhým potvrzením o dosažené výhře, jejíž vyplacení však nebylo dosud u provozovatele uplatněno. 4. V části B) žaloby žalobce nesouhlasí s tvrzeným porušením § 39 v návaznosti na § 28 zákona o loteriích. Rozhodnutí žalovaného i správního orgánu prvního stupně jsou v této části nesprávná a navíc neurčitá, nesrozumitelná, zmatečná i nepřezkoumatelná. Správní orgán prvního