2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

77 A 49/2021- 68 - text  18 77 A 49/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobkyně: Ekonomické stavby s.r.o., IČO: 25224476, se sídlem Chotíkov 479, 330 17 Chotíkov, zastoupená Mgr. Danielem Kapitánem, advokátem, se sídlem sady 5. května 296/36, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, se sídlem Štěpánská 44, 110 00 Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 3. 2021 č. j. ČOI 35761/21/O100/2200/Bal/Št, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 10. 3. 2021, č. j. ČOI 35761/21/O100/2200/Bal/Št, a rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Plzeňského a Karlovarského ze dne 22. 10. 2020, č. j. ČOI 141778/20/2200, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to k rukám jejího zástupce, Mgr. Daniela Kapitána, advokáta. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobkyně brojí proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 3. 2021, č. j. ČOI 35761/21/O100/2200/Bal/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí inspektorátu České obchodní inspekce Plzeňského a Karlovarského kraje ze dne 22. 10. 2020, č. j. ČOI 141778/20/2200, kterým jí byla uložena pokuta ve výši 20 000 Kč pro porušení § 4 odst. 4 ve spojení s § 5 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „ZOS“), jímž naplnila skutkovou podstatu přestupku dle § 24 odst. 1 písm. a) ZOS; a kterým jí bylo v souladu s § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“) ve spojení s § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, uloženo uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Obsah žaloby 2. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Nezákonnost napadeného rozhodnutí dovozuje zejména z postupu správního orgánu I. stupně, jelikož popis skutku v jeho rozhodnutí je selektivním výňatkem webových stránek žalobkyně www.ekonomicke-stavby.cz (dále jen „internetové stránky“) ve stavu ke dni 15. 3. 2018. Skutek vymezený v rozhodnutí správního orgánu I. stupně není reálným odrazem obsahu a smyslu programu „Nulová hotovost“. Internetové stránky obsahují mnohem širší a konkrétnější informace ohledně tohoto programu, které po jejich řádném a komplexním zhodnocení nelze kvalifikovat jako porušení právních povinností dle § 4 odst. 4 ve spojení s § 5 odst. 1 ZOS. 3. Z informací obsažených na internetových stránkách musí být zřejmé, že program „Nulová hotovost“ představuje možnost vhodné kombinace hypotéky a překlenovacího úvěru pro stavbu rodinného domu i bez úspor. 4. Žalobkyně zdůraznila, že ani citované/neúplné pasáže obsažené v rozhodnutí správního orgánu I. stupně nelze právně podřadit pod klamavou obchodní praktiku, jelikož v provedeném dokazování absentuje časově přiléhavý kontrolovaný případ spotřebitele, který by takovou praktiku dokazoval. Žalovaná k obchodní praktice žalobkyně vztáhla konkrétní kontrolovaný případ spotřebitele ze dne 22. 5. 2015. Žalobkyně má za to, že tento kontrolovaný případ je absolutně časově nepřiléhavý. Správní orgány tak na podkladě jednání spotřebitele z roku 2015 dovozují nepravdivost a klamavost reklamy z roku 2018. Samotný závěr, že žalobkyně uvedla ve své internetové prezentaci nepravdivé údaje, je důkazně nepodložený. Sám správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí vyslovil závěr, že odpovědnost žalobkyně za uvedení nepravdivých informací na internetových stránkách dne 26. 10. 2015 zanikla dne 26. 10. 2020, tj. k zániku již došlo. Tuto skutečnost žalovaná v napadeném rozhodnutí opomenula. 5. Jestliže kontrolovaný případ spotřebitele z roku 2015 byl již promlčen, tedy zanikla trestnost takového skutku, a žalovaná současně nezjistila žádný jiný případ spotřebitele z roku 2018, nelze závěry žalované ani správního orgánu I. stupně považovat za důkazně opodstatněné a přiléhavé. Zjištěný skutkový stav je tak absolutně nedostatečný a neprůkazný. Správním orgánům chybí důkazy podporující tvrzené porušení zákona, resp. důkazy prokazující nepravdivost informací, natožpak jakékoli porovnání internetové prezentace žalobkyně s obchodním případem ze shodného období, tj. března 2018. Zjištěný skutkový stav považuje žalobkyně za absolutně nedostatečný a neprůkazný k závěru o nepravdivých informacích, a tedy i k závěru o naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 24 odst. 1 písm. a) ZOS. Přitom žalovaná sama v rámci svého předchozího rozhodnutí ze dne 19. 6. 2020 výslovně dovodila, že verze internetových stránek žalobkyně z roku 2018 nemohla mít pro případ spotřebitele z roku 2015 žádný dopad. Z logiky věci tak lze dle žalobkyně dovodit, že ani případ spotřebitele z roku 2015 nemůže mít žádný dopad na hodnocení pravdivosti internetové prezentace z roku 2018, což ale správní orgán I. stupně učinil, a zatížil tak své rozhodnutí vadou. Tou je i nerespektování závazného názoru nadřízeného správního orgánu. Jelikož tyto vady neodstranil ani žalovaný, je těmito vadami stiženo i žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení. 6. Žalobkyně dále vytkla napadenému rozhodnutí nepřiměřené a nedůvodné zjednodušení a účelový výklad smyslu a principu programu „Nulová hotovost“. I podprůměrnému, natož průměrnému spotřebiteli totiž musí být jasné, že pořízení nemovitosti není možné bez vlastních finančních prostředků. Ve správním řízení provedené důkazy neodpovídají závěrům, které správní orgány přijaly, totiž že z informací na jejích internetových stránkách mohli spotřebitelé dospět k závěru, že pořízení nemovitosti je dostupné i bez vlastních finančních prostředků. 7. Za nesprávné a současně i nedostatečné považuje žalobkyně vypořádání se s námitkou, že obsah internetových stránek, tedy včetně prezentace žalobkyně, nemůže být nabídkou na uzavření smlouvy, na což ostatně žalobkyně na svých stránkách výslovně upozorňuje. Podřazení internetové prezentace pod obchodní praktiku/nabídku služby považuje žalobkyně za zcela nedůvodné. V této souvislosti také žalobkyně akcentovala judikatorní výklad pojmu průměrného spotřebitele a reklamy v rozhodovací praxi Nejvyššího a Vrchního soudu. Z judikatury jmenovaných soudů se podává, že průměrný spotřebitel si před uzavřením smlouvy pečlivě ověří její podmínky, vezme v úvahu i nabídky dalších soutěžitelů a nevychází jen z reklamních sloganů. smyslem reklamy je přitom zaujetí co největšího množství adresátů, proto je pro ni typická určitá míra přehánění, přičemž pokud reklama obsahuje odkaz na podrobné informace a způsob, jak je získat, nemůže se jednat o klamavou praktiku. To potvrzuje i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2016, č. j. 3 A 14/2014-39. V případě posouzení obsahu internetových stránek žalobkyně ve stavu ke dni 15. 3. 2018 jako reklamy je napadené rozhodnutí zcela nicotné, neboť v takovém případě nebyla žalovaná ani správní orgán I. stupně, věcně příslušná k projednání věci. 8. Nicotnost napadeného rozhodnutí spatřuje žalobkyně také v tom, že bylo vydáno správním orgánem, který nemá pravomoc ke kontrole reklamy, když těžiště kontroly ze strany ČOI směřuje právě do reklamy (internetové prezentace). Správnost daného závěru potvrzuje podnět ČOI k realizaci kontroly ze strany živnostenského úřadu, k jejíž realizaci také došlo. Výsledkem pak byl závěr, že nebylo zjištěno porušení zákona o regulaci reklamy. 9. Žalobkyně se neztotožňuje ani se závěrem žalované, že k navrženému výslechu odborníků na trhu hypoték neupřesnila důvod jejich výslechu. Žalobkyně ve svých podáních ze dnů 26. 9. 2018, 11. 12. 2018, 2. 1. 2019, 1. 4. 2019, 31. 10. 2019, 12. 2. 2020, 14. 8. 2020, 13. 11. 2020, zejména ve třech posledně jmenovaných, důvod navrženého výslechu specifikovala. Pokud měl správní orgán o důvodnosti takového návrhu pochybnosti, mohl žalobkyni vyzvat k jeho specifikaci. Stejné výhrady má žalobkyně i k neprovedení výslechu pana D. M. Neprovedení výslechů má žalobkyně za procesní vadu a další důvod nezákonnosti napadeného rozhodnutí. 10. Správní orgány porušily § 2 odst. 1 správního řádu, dále postupovaly v rozporu s § 3 správního řádu. Napadené rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu I. stupně jsou nicotná ve smyslu § 77 správního řádu. Navrhla proto, aby soud zrušil jak napadené rozhodnutí, tak rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Vyjádření žalované 11. Žalovaná má za to, že se v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádala s odvolacími námitkami žalobkyně a řádně zdůvodnila své skutkové a právní závěry. Napadené rozhodnutí tak netrpí vadami, které by měly za následek jeho nepřezkoumatelnost. 12. Žalovaná setrvává na názoru, že informace uvedené na internetových stránkách žalobkyně ke dni 15. 3. 2018 vztahující se k možnosti pořízení nemovitosti bez vlastní investice byly nepravdivé, přičemž žalovaná v napadeném rozhodnutí jednoznačně vysvětlila, v če