5 As 194/2014 — Nejvyšší správní soud

57 A 80/2022- 94 - text  20 57 A 80/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce (navrhovatele): J. K., narozený dne X, bytem D., proti žalovanému: a proti Krajský úřad Plzeňského kraje, sídlem Škroupova 1760/18, 301 00 Plzeň, odpůrci: za účasti osob zúčastněných na řízení: město Domažlice, sídlem Náměstí Míru 1, 344 20 Domažlice, zastoupený Mgr. Jiřinou Endrštovou, advokátkou, sídlem Poštovní 18, 269 01 Rakovník, 1. P. W., bytem D., 2. J. K. ml., bytem D., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2022, č. j. PK-RR/2925/22, a o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy - Územního plánu města Domažlice, resp. změny č. 1 Územního plánu města Domažlice takto: I. Návrh na zrušení opatření obecné povahy – územního plánu města Domažlice schváleného usnesením Zastupitelstva odpůrce č. 1184 ze dne 19. 10. 2016, který nabyl účinnosti dne 7. 11. 2016, a to v rozsahu části vymezující plochy Z-Z – plochy zemědělské – zahrady a sady na pozemcích parc. č. Xa a parc. č. Xb v k. ú. X, se odmítá. II. Návrh na zrušení opatření obecné povahy – změny č. 1 územního plánu města Domažlice schválené usnesením Zastupitelstva odpůrce č. 649 ze dne 24. 6. 2020, která nabyla účinnosti dne 15. 7. 2020, a to v rozsahu části vymezující plochy BI – plochy bydlení v rodinných domech na pozemcích parc. č. Xa a parc. č. Xb v k. ú. X, se odmítá. III. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2022, č. j. PK-RR/2925/22, se zamítá. IV. Žalobce a odpůrce nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení. V. Žalobce vůči žalovanému nemá právo na náhradu nákladů řízení. VI. Žalovanému se vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. VII. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) bylo dne 3. 10. 2022 doručeno nedatované podání označené jako „Návrh na zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu Domažlice, a to v části vymezující plochy Z-Z a BI na pozemcích parc. č. Xa a Xb v k. ú. X v souladu s ust. § 101a odst. 1 věty druhé s.ř.s.“. Soud toto podání podle obsahu posoudil jako správní žalobu směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2022, č. j. PK-RR/2925/22 (dále jen „napadené rozhodnutí“) spojenou s návrhem na zrušení části opatření obecné povahy - Územního plánu Domažlice, jenž nabyl účinnosti dne 7. 11. 2016, a části opatření obecné povahy – změny č. 1 Územního plánu Domažlice, jež nabyla účinnosti dne 15. 7. 2020 (předmětné podání dále též jen „žaloba“). Důvodem takového posouzení bylo to, že součástí předmětného podání bylo úplné znění správní žaloby, prostřednictvím které se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného, jakož i jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí, a rovněž i formulace žalobního návrhu v čl. VIII. předmětného podání, kde se žalobce domáhal zrušení nejen tam označených částí uvedených opatření obecné povahy, ale rovněž napadeného rozhodnutí, jakož i jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí. 2. Napadeným rozhodnutím žalovaného bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Domažlice, odboru výstavby a územního plánování (dále jen „stavební úřad“) ze dne 11. 5. 2022, č. j. MeDO-33543/2022-Sd (dále též jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo žalobci nařízeno odstranění nepovolené stavby nazvané „Přístřešek pro zemědělskou techniku, sklad a kotce pro psy, X“ na pozemku parc. č. Xa v katastrálním území X (uvedené stavby dále společně jen „předmětná stavba“). 3. Prvostupňové rozhodnutí o odstranění předmětné stavby bylo vydáno na podkladě rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 10. 3. 2021, č. j. MeDO-8757/2021-Sd o dodatečném nepovolení předmětné stavby, které bylo potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 7. 2021, č. j. PK-RR/1868/21 (dále společně jen „rozhodnutí o dodatečném nepovolení předmětné stavby“) a které nabylo právní moci dne 16. 7. 2021. Důvod, pro který stavební úřad předmětnou stavbu dodatečně nepovolil, byl její rozpor s platným zněním Územního plánu odpůrce. 4. Jak již bylo uvedeno výše, žalobce v rámci žaloby učinil návrh na zrušení částí dvou opatření obecné povahy, a to (i) v případě Územního plánu odpůrce schváleného usnesením Zastupitelstva odpůrce č. 1184 ze dne 19. 10. 2016, jenž nabyl účinnosti dne 7. 11. 2016 (dále jen „Územní plán Domažlice“), se jednalo o část „vymezující plochy Z-Z – plochy zemědělské – zahrady a sady na pozemcích parc. č. Xa a parc. č. Xb v k. ú. X“, a současně (ii) v případě změny č. 1 Územního plánu Domažlice schválené usnesením Zastupitelstva odpůrce č. 649 ze dne 24. 6. 2020, jež nabyla účinnosti dne 15. 7. 2020 (dále jen „změna č. 1 Územního plánu Domažlice“), se jednalo o část „vymezující plochy BI – plochy bydlení v rodinných domech na pozemcích parc. č. Xa a parc. č. Xb v k. ú. X“. II. Žaloba a návrh na zrušení části opatření obecné povahy 5. Žalobce za žalobní body označil rozpory v napadených rozhodnutích. V případě napadeného rozhodnutí vydaného žalovaným žalobce namítal, že celé odůvodnění tohoto rozhodnutí je psáno a odůvodňováno až od konce roku 2016, tedy poté, co od 7. 11. 2016 vstoupil v platnost Územní plán Domažlice. Podle názoru žalobce žalovaný v odůvodnění zcela rezignoval na stav, který byl od 27. 12. 2012, kdy by zde musel konstatovat, že stavba byla v souladu s tehdy platným územním plánem. Tento soulad s územním plánem platným v době podání žádosti o dodatečné povolení stavby dokládá odůvodnění rozhodnutí o dodatečném nepovolení předmětné stavby. Proto také předmětná stavba byla tím samým správním orgánem třikrát po sobě dodatečně povolena (byť nepravomocně). Průtahy v daném řízení způsobené zlovůlí vlastnic sousedních nemovitostí či nečinností správního orgánu nemohou být k tíži žalobce. Podle názoru žalobce se v celém odůvodnění napadeného rozhodnutí prolínají rozpory, které jsou patrné prakticky na každé straně tohoto odůvodnění. Na str. 3 napadeného rozhodnutí pak žalovaný alibisticky odkazuje na to, že Územní plán Domažlice již nelze přezkoumat, což se nezakládá na pravdě. Územní plány jsou archivovány na úřadu územního plánování, jehož působnost rovněž vykonává sám Městský úřad Domažlice, a tedy by zde měly být uloženy všechny územní plány týkající se této obce v archivu. Žalobce napadené rozhodnutí považuje za rozporné, diskriminační vůči jeho osobě a účelově koncipované tak, aby maskovalo zlovůli orgánu státní správy, který jej vydal. 6. Dále žalobce uplatnil námitky proti prvostupňovému rozhodnutí, kde nesouhlasí s konstatováním stavebního úřadu, že vlastník neprokázal, že stavba není v rozporu s § 129 odst. 3 stavebního zákona, neboť tehdy podaná žádost o dodatečné povolení stavby byla v souladu s tehdy platným územím plánem. V období od podání žádosti, tj. od 27. 12. 2012 až do 7. 11. 2016 byly tyto plochy v územním plánu označeny ve stabilizované (stavové) ploše s funkčním využitím SM-V – smíšené území venkovské zástavby (X), tudíž bylo možno takto podané žádosti po dobu téměř čtyř let bez dalšího vyhovět. Tento samotný fakt je natolik závažný, že nemůže být dáváno k tíži žalobce to, že správní orgán byl liknavý a nekonal v souladu se zákonem a tehdy platným územním plánem. 7. Žalobce poté odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž dovozuje, že v případech, na které dopadá § 101a odst. 1 věta druhá s. ř. s., může být nezákonnost napadeného opatření obecné povahy nebo jeho části sama o sobě důvodem pro zrušení navazujícího správního aktu (rozhodnutí), při jehož vydání bylo takovéto opatření obecné povahy užito (a to i za podmínky, že opatření obecné povahy nebo jeho část je soudem zrušeno ke dni, který předchází vydání napadeného rozhodnutí). Prvostupňové i napadené rozhodnutí jsou odůvodněna takřka výlučně odkazem na napadenou část Územního plánu Domažlice, proto se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí i rozhodnutí prvostupňového a současně navrhuje zrušení dotčené části Územního plánu Domažlice ke dni předcházejícímu vydání napadeného rozhodnutí žalovaného a stavebního úřadu. 8. Žalobce poté připojil shrnutí své žalobní argumentace. Předně je žalobce přesvědčen, že se v jeho případě jedná o nepřiměřeně dlouhé řízení, které je v důsledku toho zmatečné, prakticky nepřezkoumatelné a vykazující řadu nejen procesních, ale i faktických chyb a nedostatků. Kromě toho žalobce spatřuje zkrácení svých práv zejména v tom, že původní plochy, v nichž byly začleněny výše specifikované pozemky, ale i na nich postavené stavby žalobce, byly využívány jako pozemky zemědělské a stejně tak tomu bylo i se stavbami, které zde byly postaveny již v roce 1904. Jednalo se o zemědělský statek, kde tyto stavby a pozemky byly předky žalobce využívány k zemědělské činnosti, chovala se zde hospodářská zvířata, která představovala zdroj obživy a výkonu pracovní činnosti žalobcovy rodiny. Rovněž zde byla uskladněna