7 As 292/2018 — Nejvyšší správní soud

57 A 85/2022- 376 - text  59 57 A 85/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: Krajina 2000, spolek pro ochranu přírody dolního Posázaví, sídlem Studené 93, 254 01 Jílové u Prahy, zastoupen JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem, sídlem Klokotská 103/13, 390 01 Tábor, proti žalovanému: za účasti osob zúčastněných na řízení: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha, 1) Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČO 65993390, sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4, zastoupený Mgr. Petrem Kuchařem, advokátem, sídlem Na Pankráci 30a/404, 140 00 Praha 4, 2) Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, sídlem Cejl 866/50a, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 08. 2022, č. j. MZP/2022/520/887, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajský úřad Plzeňského kraje (dále jen „orgán ochrany přírody“ nebo „prvostupňový orgán“) vydal dne 13. 4. 2022 rozhodnutí č. j. PK-ŽP/4706/22 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž rozhodl o žádosti osoby zúčastněné na řízení č. 1 (dále též „žadatel“) o výjimku dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“), ze zákazů stanovených v § 50 odst. 1 a 2 téhož zákona k ochraně zvláště chráněných druhů živočichů (dále též jen „ZCHDŽ“) pro účely realizace a užívání stavby záměru dálnice D3 0304 Václavice – Voračice (dále též jen „předmětná stavba“ nebo „předmětný stavební záměr“). Předmětná stavba je součástí záměru dálnice D3 - Středočeská část, k němuž bylo vydáno stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí ze dne 1. 2. 2012, č. j. 1933/ENV/12, podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon EIA“). 2. Prvostupňový orgán, jakožto příslušný orgán ochrany přírody, v prvostupňovém rozhodnutí rozhodl tak, že ve výroku I. povolil podle § 56 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny výjimku ze zákazů dle § 50 odst. 1 a 2 téhož zákona ve vztahu k tam vyjmenovaným zvláště chráněným druhům živočichů, a ve výroku II. stanovil podmínky pro výkon činností povolených ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí. 3. Prvostupňové rozhodnutí napadl žalobce odvoláním, která žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 08. 2022, č. j. MZP/2022/520/887 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Žaloba 4. Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí je nezákonné a věcně nesprávné a že jím byl zkrácen na svých právech, a to jak přímo, tak porušením svých práv v předcházejícím řízení, a proto proti němu podává v zákonné lhůtě tuto žalobu podle § 65 odst. 1, resp. § 65 odst. 2 s.ř.s. Žalobce tvrdí, že napadeným rozhodnutím byl, a to dále uvedenými procesními i hmotně právními nezákonnostmi, zkrácen na právu na příznivé životní prostředí, jehož je dle mezinárodních závazků ČR a ustálené judikatury Ústavního soudu a správních soudů nositelem, a práva na spravedlivý proces. 5. (Nesoulad rozsahu žádosti a napadeného rozhodnutí) 6. Předmětné správní řízení je řízením návrhovým. Správní orgán nemůže rozhodnout o něčem, co nebylo předmětem žádosti. Předmět (rozsah) rozhodnutí musí odpovídat rozsahu žádosti. V opačném případě je rozhodnutí nezákonné. Napadené rozhodnutí však rozhodlo o něčem, o co žadatel nežádal. Správní orgán tak překročil rozsah žádosti. Podle výrokové části napadeného rozhodnutí je zjevné, že výjimka podle § 56 ZOPK je povolena pro stavbu (realizaci) a též pro provoz této stavby. Viz text výroku č. II napadeného rozhodnutí cit: „po dobu výstavby a následně po celou dobu životnosti dálnice D3“. O to však žadatel nežádal – viz jeho žádosti z 1. 12. 2017 a 10. 10. 2018. V těchto žádostech není uvedeno, že by žadatel žádal o povolení výjimky i pro následné desítky let užívání stavby. Nadto je výroková část rozhodnutí vnitřně rozporná. Zatímco ve výroku č. II. je výjimka časově omezena ukončením provozu stavby (viz výše text výroku č. II napadeného rozhodnutí cit: „a po dobu jejího užívání“.), podmínka č. 14 výroku č. III. omezuje platnost udělené výjimky cit: „po dobu 10 let od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí“. Nesoulad napadeného rozhodnutí s žádostí a celková zmatečnost řízení spočívá i ve výčtu druhů ZCHDŽ, o které je výjimka žádána a je o nich v průběhu řízení rozhodováno. V žádosti žadatele ze dne 1. 12. 2017 je uvedeno 20 druhů, o které žadatel žádal. V žádosti ze dne 10. 10. 2018 pak šest druhů. Dne 10. 2. 2020 bylo vydáno usnesení o zastavení řízení pro druhy krahujce obecného, veverku obecnou a vlaštovku obecnou usnesením č. j. PK-ŽP/3620/20. Povolení výjimky bylo vydáno na druhy, uvedené ve výroku č. I. napadeného rozhodnutí. Pro druhy rorýs obecný a moták pochop, pro které žadatel také žádal o povolení výjimky (rorýs žádost z 10. 10. 2018, moták žádost z 1. 12. 2017) však žádné rozhodnutí vydáno nebylo. Tuto nezákonnost potvrzuje žalovaný na str. 4 napadeného rozhodnutí. To účastník považuje za rozpor s § 45 správního řádu. Správní orgán nerozhodl o celém předmětu řízení, jak jej vymezil žadatel svou žádostí, resp. žádostmi, které správní orgán spojil do jednoho řízení. Tvrzení správního orgánu o tzv. „deštníkové ochraně“ považuje účastník řízení za věcně nesprávné a v rozporu s § 50 a § 56 ZOPK. Pro všechny vyhláškou zakotvené zvláště chráněné druhy živočichů a rostlin, do jejichž ochrany by mohlo být škodlivě zasahováno, musí být udělena výjimka dle § 56 ZOPK. V zákoně, prováděcí vyhlášce, ale ani v metodických pokynech MŽP se pojem deštníkový druh nevyskytuje, jeho definice je zcela nejasná a proto ji nelze ve správním rozhodnutí použít. Napadené rozhodnutí se týká těchto ZCHDŽ (obratlovci): čolka obecného (Lissotriton vulgaris/Triturus vulgaris), ropuchy obecné (Bufo bufo), skokana zeleného (Pelophylax esculentus), užovky obojkové (Natrix natrix), slepýše křehkého (Anguis fragilis), kuňky obecné (Bombina bombina), rosničky zelené (Hyla arborea), ještěrky obecné (Lacerta agilis), lejska šedého (Muscicapa striata), koroptve polní (Perdix perdix) a ťuhýka obecného (Lanius collurio). Tedy celkem jedenácti ZCHDŽ, kde ovšem druhy krahujec obecný (Accipiter nisus) a rorýs obecný (Apus apus) už chybí. Celé řízení je tedy značně zmatečné a podle názoru účastníka řízení není jednota návrhu a rozhodnutí, ve smyslu povinnosti naplnění dispoziční zásady správního řízení. Z textu na str. 7 prvostupňového rozhodnutí cit. „Orgán ochrany přírody vyhodnotil, že jsou stavbou dálnice dotčeny zákazy (ust. § 50 odst. 1 a 2 ZOPK) stanovené k ochraně zjištěných ZCHDŽ, resp. že předmětný záměr představuje škodlivý zásah ve smyslu § 50 odst. 2 ZOPK. Na základě podkladů řízení, Národní databáze ochrany přírody (dále jen „NDOP“) a po zhodnocení biologie jednotlivých v žádosti uvedených ZCHDŽ orgán ochrany přírody došel k závěru, že stavbou budou dotčeny a předmětem žádosti o povolení výjimky § 56 odst. 1 a odst. 2 písm. c) ZOPK v části týkající se ZCHDŽ mravenec (rod Formica sp.), prskavec menší (Brachinus explodens), čmeláky (ssp. Bombus), svižník polní (Cicindela campestris), zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta), čolek obecný (Lissotriton vulgaris/Triturus vulgaris), ropucha obecná (Bufo bufo), skokan zelený (Pelophylax esculentus), užovka obojková (Natrix natrix), slepýš křehký (Anguis fragilis), kuňka obecná (Bombina bombina), rosnička zelená (Hyla arborea), ještěrka obecná (Lacerta agilis), lejsek šedý (Muscicapa striata), koroptev polní (Perdix perdix) a ťuhýk obecný (Lanius collurio).“ je zjevné, že v rozporu se zásadu dispozice předmětem řízení a skutečností, že se jedná o návrhové řízení, konkrétní rozsah předmětu žádosti si určil správní orgán. Prvostupňové rozhodnutí tyto okolnosti nijak nezdůvodňuje, je nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění a tedy rozporné s § 68 odst. 3 správního řádu. Celý postup správního řízení je zmatečný a nezákonný. Pokud žalovaný tvrdí, že žadatel (ŘSD ČR) v pozdější fázi řízení cit: „V rámci dalšího řízení, které navazovalo na předchozí zrušující rozhodnutí ministerstva, žadatel podáním ze dne 3. 6. 2021, č. j. RSD-329183/2021-1 (položka 165 správního spisu), konkretizoval požadovanou platnost výjimky, a to na dobu „výstavby a následně na celou dobu životnosti stavby D3 0304 Václavice - Voračice“, což odvolatelé zjevně přehlížejí.“, žalobce je přesvědčen, že se jedná právě o rozšíření obsahu původní žádosti (časový rozsah žádosti), na který dopadá § 41 odst. 8 správního řádu. Žadatel o rozšíření žádosti nepožádal, prvostupňový orgán takové rozšíření nepovolil (muselo by mít formu samostatného usnesení), účastníci řízení včetně žalobce neměli možnost se takovému případnému usnesení bránit. Žalovaný zde pomíjí dispoziční zásadu, když