5 As 257/2015 — Nejvyšší správní soud

77 A 43/2023- 58 - text  8 77 A 43/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: Mgr. L. Č., K., proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, IČ 70890366, Škroupova 1760/18, 306 13 Plzeň, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Obec Rybnice, IČ 00572969, Rybnice 105, 331 51 Kaznějov, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2023, č.j. PK-ŽP/10409/23, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Rozhodnutím Obecního úřadu Rybnice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 24. 4. 2023, č.j. 171/2017 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), byla žalobci v souladu s § 3 odst. 8 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů (dále též jako „ZoVK“), uložena povinnost připojit stavbu č.p. X na pozemku parc. č. st. X v k. ú. X na veřejnou kanalizaci Obce Rybnice v termínu nejpozději do 12 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. 2. Rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 6. 2023, č.j. PK-ŽP/10409/23 (dále jen „napadené rozhodnutí“), byla k žalobcovu odvolání podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změněna lhůta, v níž má žalobce uloženou povinnost splnit, a to z 12 měsíců na lhůtu 24 měsíců. Ve zbytku bylo prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno. 3. Žalobce se žalobou ze dne 5. 9. 2023, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 4. Zákon o vodovodech a kanalizacích upravuje některé vztahy vznikající při rozvoji, výstavbě a provozu vodovodů a kanalizací sloužících veřejné potřebě, přípojek na ně, jakož i působnost orgánů územních samosprávných celků a správních úřadů na tomto úseku. 5. Správní řízení je upraveno správním řádem. [II] Žaloba 6. Žalobce namítal tři důvody, pro které měl za to, že by napadené rozhodnutí mělo být zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce byl toho názoru, že žalovaný a) neprovedl dostatečné dokazování, b) své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, čímž jej učinil nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů a c) pochybil při správním uvážení. 7. Žalobce připomněl, že správní orgány rozhodovaly v dané věci dle § 3 odst. 8 ZoVK, které umožňuje obecnímu úřadu (v přenesené působnosti) rozhodnutím uložit vlastníkům stavebního pozemku nebo staveb, na kterých vznikají nebo mohou vznikat odpadní vody, povinnost připojit se na kanalizaci v případech, kdy je to technicky možné. Předmětné zákonné ustanovení tedy umožňuje správním orgánům na základě jejich správního uvážení uložit shora uvedenou povinnost. 8. Jak již žalobce v průběhu správního řízení argumentoval, shora uvedené oprávnění správního orgánu má své limity. Žalobce zejména odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 8. 12. 2016, č.j. 5 As 257/2015-32, z něhož citoval právní větu: „Při posuzování technické možnosti připojení na kanalizaci ve smyslu § 3 odst. 8 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, je nutné zohlednit zásadu proporcionality. Nelze totiž vydat rozhodnutí o povinnosti připojit se na kanalizaci, pokud by takové rozhodnutí bylo zcela zjevně nepřiměřené okolnostem případu.“ Žalobce s odkazem na citovaný rozsudek dále uvedl, že jedním z korektivů zákonného oprávnění dle § 3 odst. 8 ZoVK je i posouzení, zda připojení k obecní kanalizaci není již ze samotné podstaty a okolností konkrétního případu naprosto nepřiměřené a extrémně nákladné. 9. Žalobce měl za to, že správní orgány ekonomický aspekt věci nedostatečně zohlednily. Ekonomická stránka je v zásadě hodnocena pouze povrchně. Důkazní materiál shromážděný ve správním řízení se toliko zaměřuje pouze na technickou stránku napojení nemovité věci k obecní kanalizaci. Dokazování tak není komplexní a vyvážené, přičemž je třeba poukázat na § 50 odst. 3 správního řádu, které v řízeních z moci úřední ukládá správnímu orgánu, aby byly zjištěny všechny rozhodné skutečnosti, které svědčí ve prospěch i neprospěch toho, komu má být uložena povinnost. 10. Žalobce před správními orgány předně namítal, že napojení nemovité věci k obecní kanalizaci znamená překonat vzdálenost přibližně 85 metrů a že zbudování takto dlouhé sítě je pro něj již značně finančně náročné. Žalovaný v závěru svého rozhodnutí uzavřel, že s ohledem na místní podmínky není připojení extrémně nákladné. Takové odůvodnění považoval žalobce za velmi vágní a nedostatečné právě vzhledem k § 50 odst. 3 správního řádu. 11. Žalobce měl dále za to, že při posouzení ekonomické stránky věci je nutné hodnotit i poměry žalobce a nákladnost vybudování kanalizace poměřovat i k jeho finanční situaci a jeho možnostem. Bez těchto zjištění nelze mít za prokázané, že rozhodnutí o napojení nemovité věci na kanalizaci je přiměřené okolnostem případu a odpovídá zásadě proporcionality. 12. Žalovaný kromě ekonomické otázky dostatečně nezohlednil a v napadeném rozhodnutí se nedostatečně vypořádal i s dalšími specifickými okolnostmi případu, kdy žalobce uváděl, že se v dané věci jedná o nemovitou věc, kterou žalobce nevyužívá k trvalému bydlení. Oproti dřívějšímu stavu, kdy v uvedené nemovitosti bylo bydleno dvougeneračně, dnes již nemovitost užívají pouze žalobcovy rodiče a produkce odpadních vod je nízká. Rovněž žalobce žádal zohlednit to, že pozemek je již zatížen jiným potrubím vybudovaným obcí (dešťová kanalizace). Vybudováním další sítě tak dochází k dalšímu znehodnocení majetku žalobce. Uvedené argumenty žalovaný nehodnotil. 13. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí argumentoval, že ukládaná povinnost napojit nemovitou věc k obecní kanalizaci je ve veřejném zájmu. Žalovaný však opomenul zdůvodnit, v jakém ohledu veřejný zájem v této konkrétní věci převažuje nad individuálními zájmy žalobce. Žalobce k tomu citoval z nálezu ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 24/04: „Veřejný zájem v konkrétní věci by měl být zjišťován v průběhu správního řízení na základě poměřování nejrůznějších partikulárních zájmů, po zvážení všech rozporů a připomínek. Z odůvodnění správního rozhodnutí pak musí zřetelně vyplynout, proč veřejný zájem převážil nad řadou jiných partikulárních zájmů. Veřejný zájem je třeba nalézt v procesu rozhodování o určité otázce (typicky např. o vyvlastňování) a nelze jej v konkrétní věci a priori stanovit (...).“ Žalovaný uvedenému nedostál, odůvodnění, proč v dané věci převážil veřejný zájem, v jeho rozhodnutí zcela absentuje. Rozhodnutí je i pro tento defekt nepřezkoumatelné. 14. Zcela nedostatečně je odůvodněna rovněž lhůta pro vybudování kanalizační přípojky. Žalovaný lhůtu oproti prvoinstančnímu orgánu prodloužil na 24 měsíců s konstatováním, že tato lhůta je dostatečná k obstarání, jak povolení kanalizační přípojky, tak dostatečné finanční hotovosti na její realizaci. Tento závěr žalovaného však nelze považovat za prokázaný. Žalobce nezpochybnil, že v uvedené lhůtě lze získat všechna povolení pro realizaci přípojky. Žalobci však nebyly známy důvody, jakým způsobem žalovaný dospěl k závěru, že v uvedené lhůtě je možné, aby žalobce obstaral přiměřenou finanční hotovost. K takovému závěru by bylo nezbytné, aby se v rámci dokazování žalovaný zaobíral i poměry žalovaného. 15. Žalobce pro ilustraci přiložil veřejně dostupný zdroj, kde jsou rámcově stanoveny náklady na zbudování běžného metru kanalizační přípojky tzv. „na klíč“, kdy v travnatém terénu byly odhadnuty na 3 500 Kč. Při vzdálenosti asi 85 metrů je v dané věci zřejmé, že vybudování přípojky je i při částečné svépomoci a případnému snížení ceny na polovinu, věcí nákladnou. Pokud by žalovaný provedl i odpovídající dokazovaní, zjistil by, že pro žalobce je obtížné v uvedené lhůtě tyto finance zajistit. Uvedené opět svědčí o povrchním dokazování při posuzování ekonomické stránky věci. 16. Závěrem žalobce rekapituloval, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v souladu se zákonem, když nebylo provedeno dostatečné dokazování a rozhodnutí je nedostatečné odůvodněno. Ustanovení § 3 odst. 8 ZoVK stanovuje správním orgánům oprávnění ukládat povinnost, která není již textem zákona dále limitována. Správní orgán tak má možnost velmi volného správního uvážení. Na druhé straně, takto široké oprávnění klade na správní orgán vysoké nároky na dokazování a kvalitu odůvodnění. V daném případě však žalovaný těmto nárokům nedostál. [III] Vyjádření žalovaného 17. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 26. 9. 2023, když plně odkázal na napadené rozhodnutí. Žalovaný byl toho názoru, že obě správní rozhodnutí jsou srozumitelná a přezkoumatelná a veškeré žalobcovy námitky byly v těchto rozhodnutích vypořádány. Žalovaný byl náz