33 Ad 31/2025 – Krajský soud v Plzni

33 Ad 31/2025- 55 - text  6 33 Ad 31/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: Š. K., nar. X, bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále i ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 20. 8. 2025 proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 8. 2025, č. j. Xa o invalidní důchod takto: I. Rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 8. 2025, č. j. Xa se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalované. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadená rozhodnutí 1. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 20. 5. 2025 č.j. Xb byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť dle posudku o invaliditě Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 15. 5. 2025 není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %. 2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, o nichž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím žalované ze dne 19. 8. 2025, kterým žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila výše uvedené rozhodnutí s tím, že žalobce není invalidní, neboť podle posudku IPZS ze dne 8. 8. 2025 není invalidní. Jedná se u něj o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který neomezuje fyzické, smyslové ani duševní schopnosti v takovém rozsahu, aby měly podstatný vliv na pokles pracovní schopnosti žalobce. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V (Duševní poruchy a poruchy chování), položce 5b (Poruchy neurotické, vyvolané stresem a psychosomatické poruchy, úzkostné a fobické poruchy, generalizovaná úzkostná porucha, sociální fobie, specifické fobie, smíšené úzkostně-fobické poruchy, generalizovaná úzkostná porucha, sociální fobie, specifické fobie, smíšené úzkostně-depresivní poruchy, obsedantně kompulzivní porucha, reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení, posttraumatická stresová porucha, disociativní porucha, porucha somatoformní, neurastenie – lehké postižení, narušení sociálních kontaktů a vazeb, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 15-20 %. Lékař IPZS zvolil horní hranici uvedeného rozmezí, tj. 20 %, a nebyla dále měněna vše smyslu ust. § 3 odst. 1 a 2 citované vyhlášky II. Žaloba 3. Včasnou žalobou ze dne 20. 8. 2025 doručenou zdejšímu soudu téhož dne se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované, přičemž žalobu odůvodnil tím, že se s ním neztotožňuje, neboť jeho zdravotní omezení jej limitují natolik, že nemůže vykonávat pracovní zařazení vč. funkční problematiky v běžném životě, což jej přivádí dlouhodobě na pokraj sociálního vyloučení a přiznání invalidity trvale shledává jako vhodné řešení stavu věci. III. Vyjádření žalované k žalobě 4. Žalovaná dne 15. 9. 2025 ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že ve věci nebyly prokázány skutečnosti indikující invalidizaci. Podřazení dominantního postižení žalobce posudková lékařka IPZS dostatečně osvětlila včetně zkonstatované závažnosti, potažmo zvolené taxace. Klíčovou roli tu sehrály poruchy, jež byly zdokladovány. Pokud jde o samotný účel institutu invalidního důchodu, pak žalovaná odkázala např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2015 č.j. 4 Ads 188/2015-31. Nepříznivá finanční (osobní) situace žalobce nepředstavuje v žádném případě aprobované posudkové hledisko, a tudíž je namístě obrátit se spíše na jiná odvětví systému sociálního zabezpečení. Zdokumentovaná funkční omezení nesplňovala kritéria invalidizace, žaloba proto není důvodná. Žalobce na podporu svých prohlášení nenabízí ani sebemenší konkurenční argumentaci a setrvává u velmi obecné polemiky a jeho nesouhlas očividně pramení z holého faktu nevyhovění žádosti. IV. Vyjádření účastníků k posudku 5. Žalobce k posudku vypracovanému Posudkovou komisí MPSV neměl výhrady a s jeho závěry souhlasil. 6. Žalovaná ve svém vyjádření z 12. 12. 2025 připomněla, že z každého posouzení, notabene na dané úrovní řízení, musí být bezpodmínečně zřejmé, z jakých (zákonem, popř. vyhláškou normovaných) důvodů dospěla komise právě k určitému závěru, tedy vyložit, jaký zdravotní stav lze v oblasti, do níž je zařazeno žalobcovo zdravotní postižení, hodnotit jako normální, uvést, jakým způsobem se žalobcův zdravotní stav od této normy odlišuje, jaký odklon od normy lze v projednávaném případě hodnotit jako lehké postižení, a jaký již přestavuje středně těžké, resp. je nutné, aby posudková komise dostatečně zdůvodnila, na základě jakých okolností dospěla k závěru o naplnění kritérií zvolené diagnózy a zároveň, proč kritéria jiné položky, resp. bodu, naplněny nebyly. Nesmí tudíž jít o pouhou sumarizaci shromážděné medicínské dokumentace doprovázenou strohou finální konstatací výše uvedeného charakteru a rozsahu, notabene v podobě doslovně a paušálně převzatého textu prováděcího předpisu, jenž má patrně reprezentovat ono nezbytné zdůvodnění přijaté kvalifikace. Z posudku není bez dalšího jasné, čím komise u žalobce k rozhodnému datu dokladuje „značně sníženou úroveň sociálního fungování“ ve světle rekapitulovaných nálezů a relevantní úpravy, tzn. na základě jakých vlastně okolností dospěla k závěru o naplnění kritérií zvolené diagnózy. V. Posouzení věci soudem 7. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.). 8. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 9. Soud ve věci rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 2 s.ř.s. a § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. poté, co se účastníků výslovně dotázal, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž žalovaný ke svým výhradám k posudku neuvedl, že trvá na nařízení jednání poté, co byl poučen, že v případě, že se k tomuto nevyjádří, soud rozhodne bez nařízení jednání. 10. V souladu s § 75 odst. 1,2 s.ř.s. soud vycházel při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. VI. Rozhodnutí soudu 11. Žaloba je důvodná. 12. K námitkám žalobce týkajícím se posouzení jeho zdravotního stavu není soud oprávněný se vyjadřovat, protože v této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. 13. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS). 14. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů [§ 77 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS). 15. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 25. 11. 2025 za účasti odborné lékařky z oboru psychiatrie, jemuž žalobce nebyl přítomen. Z obsahu tohoto posudku soud mimo jiné zjistil, že k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní dle § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, šlo o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona, neboť šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodob