1 Afs 212/2024 — Nejvyšší správní soud

57 Af 3/2024- 51 - text  23 57 Af 3/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobce: J. M. bytem X, zastoupený JUDr. Pavlem Roubalem, advokátem se sídlem náměstí Otýlie Beníškové 1664/14, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2023, č. j. 38526/23/5300-21441-712906 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Plzeňský kraj (dále jen „správce daně“) vydal dne 21. 11. 2022 dodatečné platební výměry č. j. 1911709/22/2302-50522-400895, č. j. 1911763/22/2302-50522-400895 a č. j. 1918868/22/2302-50522-400895, kterými byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“ nebo „daň“) za zdaňovací období leden, duben a srpen 2017 v celkové výši 336 347 Kč včetně penále (dále jen „dodatečné platební výměry“). 2. Rozhodnutím ze dne 20. 11. 2023, č. j. 38526/23/5300-21441-712906 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl odvolání žalobce a dodatečné platební výměry potvrdil. 3. Žalovaný napadené rozhodnutí odůvodnil tím, že podle § 92 odst. 3 daňového řádu nebylo prokázáno, že nárok žalobce na odpočet daně deklarovaný na daňových dokladech od společností Savstav s.r.o. (dále jen „Savstav“), Catanato, s.r.o. (dále jen „Catanato“) a WA LINE s.r.o. (dále jen „Waline“) byl uplatněn v souladu s § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“). Žalobce totiž podle žalovaného neprokázal přijetí zdanitelného plnění od plátců daně - ani těch žalobcem deklarovaných, ani jiných, byť neidentifikovaných. Žalovaný uzavřel, že žalobce nenaplnil ve vztahu k uplatněným nárokům na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění formální a hmotněprávní podmínky dle § 72 a § 73 ZDPH a nároky na odpočet daně proto byly správcem daně vyloučeny oprávněně. II. Žaloba 4. Žalobce žádal, aby soud zrušil napadené rozhodnutí i dodatečné platební výměry. 5. V prvním žalobním bodě žalobce namítl, že podle § 148 daňového řádu uplynula zákonná lhůta pro stanovení daně, neboť doručením dodatečných platebních výměrů nedošlo k prodloužení lhůty pro stanovení daně, jelikož nebyla splněna zákonná podmínka pro vydání dodatečných platebních výměrů. Žalobci totiž nebyl před stanovením daně dodatečnými platebními výměry v rozporu s § 88 odst. 1, 2 daňového řádu doručen výsledek kontrolního zjištění a nebyla mu stanovena přiměřená lhůta k uplatnění jeho práv. Správce daně netvrdil ani neprokázal, že by dne 3. 11. 2022 proběhlo jednání mezi zástupkyní žalobce a zaměstnanci správce daně, při němž by zástupkyně odmítla převzít písemnosti. I kdyby k tomu však došlo, byl by tím porušen § 44 daňového řádu o doručování na adresu bydliště fyzické osoby, které je ustanovením zvláštním k obecnému § 43 daňového řádu. 6. V druhém žalobní bodě ve vztahu ke zdaňovacímu období ledna 2017 a plnění od Savstavu žalobce namítl, že zdanitelné plnění přijal, zaplatil za něj cenu včetně DPH, následně zboží prodal firmě Paletový servis s.r.o., výtěžek přiznal a zaplatil DPH. Jednorázové přijetí a prodej plnění prokázaly listinné důkazy, které nebylo lze zpochybnit ústním prohlášením jednatele Savstavu. Po 7 letech bylo obtížné označit osobu, s níž žalobce tehdy jednal. Správce daně měl vzhledem k odvolacím námitkám žalobce a vzniklým pochybnostem ověřit pravdivost a důvěryhodnost tvrzení I. G. ohledně nepravosti podpisu, nesprávnosti číselného označení dokladu, nesprávnosti počítačového programu pro zpracovávání faktur, absence razítka navzdory pravidlu jeho umisťování a údajný záměr prodat společnost a vyžádat si dokumenty od Savstavu za účelem potvrzení nebo vyvrácení tvrzení svědka. Pokud Savstav plnění nepřiznal na výstupu a neuvedl jej v kontrolním hlášení ani daňovém přiznání, bylo na místě se zabývat důvody, proč tak neučinil, jakožto motivem popření plnění. I. G. byl jako jediný jednatel a společník společnosti vymazán až dne 13. 6. 2017, a proto nepovažoval žalobce za důvěryhodné tvrzení o tom, že prodej společnosti připravoval již v lednu 2017. Výpověď I. G. nemohla dostatečně a přesvědčivě zpochybnit tvrzení žalobce o obdržení zdanitelného plnění od Savstavu prokázané listinami. 7. Žalobce dále ve vztahu ke zdaňovacímu období duben a srpen 2017 namítl, že prokázal listinnými důkazy přijetí plnění od Catanata. Správce daně a žalovaný dezinterpretovali výpověď L. M. v neprospěch žalobce: Žádné nejasnosti v měně úhrad nevznikly, v květnu 2017 byly faktury hrazené v korunách, ale v dalších obdobích již v EUR. Daňové orgány nezpochybnily poskytnutí zdanitelného plnění žalobci, ale měly za neprokázané, že takové plnění poskytla žalobci osoba povinná k DPH vzhledem k různorodému charakteru plnění a objemu jednotlivých druhů plnění. Daňové orgány však přitom pominuly dalších 12 zdaňovacích období, přitom jen plnění za měsíc květen 2017 podmínku nutnosti plátcovství DPH na straně neidentifikovaného dodavatele splňovalo. S ohledem na objem a cenu dodaného zboží musel být dodavatelem překročen roční obrat 1 000 000 Kč, který je podmínkou pro povinnou registraci k DPH, již dne 8. 5. 2017. Catanato se stalo plátcem DPH dne 1. 5. 2014 a následně dodalo žalobci zdanitelné plnění druhově shodného zboží za dobu duben 2017 až srpen 2017 v hodnotě celkem 2 808 551 Kč bez DPH (bez řeziva a palet). Není důvodu pochybovat o tom, že žalobci toto plnění bylo poskytnuto osobou, která byla plátcem DPH. Je nutno zohlednit souvislé dodávání druhově shodných zdanitelných plnění i za období následující po dubnu 2017 jako časovou a věcnou souvislost daných plnění. Žalovaný neprokázal své zjištění, že zboží pořízené od Catanata si žalobce vyrobil sám, jelikož neprokázal, že by žalobce disponoval k tomu potřebnými zařízeními. Správce daně dostatečně nezpochybnil, že by plnění bylo poskytnuto od jednoho dodavatele, tvrzením, že se položky liší. 8. Žalobce v rámci čtvrtého žalobního bodu ve vztahu ke zdaňovacímu období srpna 2017 a dodavatele Waline namítl, že žalovaný na rozdíl od správce daně neargumentoval podvodem na dani, nýbrž nesplněním formálních a hmotněprávních podmínek pro odpočet daně. Žalobci nelze klást k tíži to, že policejní lustrací bylo zjištěno, že osoba S. M., zapsaná jako jednatel společnosti Waline, neexistuje. Pokud neexistenci takové osoby nezjistil veřejný rejstřík, nemohl ji zjistit žalobce. Žalobce trval na tom, že osoba, s níž jednal, byla skutečně osobou oprávněnou zastupovat Waline. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. Žalovaný shrnul průběh daňového řízení, předmět sporu a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 11. K prvnímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že pro prodloužení prekluzivní lhůty pro stanovení daně není relevantní, zda byly žalobci doručené dodatečné platební výměry zákonné. Rozhodující bylo pouze to, zda žalobci byla tato rozhodnutí doručena v období dle § 148 odst. 2 daňového řádu. I pokud by žalobci skutečně nebyl doručen výsledek kontrolního zjištění, nešlo o vadu, která by představovala neodstranitelný zásah do práv žalobce a nezákonnost napadeného rozhodnutí. 12. K druhému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že zjištěné skutečnosti byly natolik určité, vzájemně provázané a nerozporné, že bylo možno uzavřít, že žalobce neprokázal, že sporná zdanitelná plnění přijal od Savstavu, nebo od jiného plátce DPH. 13. K třetímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že s ohledem na objem dodaných zdanitelných plnění za zdaňovací období duben 2017 není rozhodné, zda žalobci byla dodána sporná zdanitelná plnění jediným dodavatelem či více dodavateli, jelikož judikatura požaduje, aby v případě neznámého dodavatele byla najisto postavena skutečnost, že tento neznámý dodavatel má nutně postavení plátce DPH. 14. K čtvrtému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že žalobce byl v průběhu odvolacího řízení řádně seznámen se změnou právního názoru, na toto seznámení žalobce nijak nereagoval a žalovaný dostál veškerým svým zákonným povinnostem. IV. Rozhodnutí bez nařízení jednání 15. Vzhledem k tomu, že oba účastníci vyjádřili výslovný souhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání (žalobce v podání ze dne 31. 1. 2024 a žalovaný ve vyjádření k žalobě), rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. V. Posouzení věci soudem 16. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po