63 A 4/2023 – Krajský soud v Plzni

63 A 4/2023- 119 - text  18 63 A 4/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci žalobce: D. S. D., nar. X, státní příslušnost X, bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Loretánské náměstí 101/5, 118 00 Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2023, č. j. 121313-6/2023-MZV/OPL, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2023, datovaného dnem 12. 10. 2023, č. j. 121313-6/2023-MZV/OPL (dále též jen: „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno usnesení Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 30. 6. 2023, č. j. 1459-8/2023-MZV/HANOKO (dále též jen: „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Jím správní orgán I. stupně jednak zamítl žalobcovu žádost o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o dlouhodobý pobyt podle § 169d odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále též jen: „ZPC“), jednak zastavil řízení o žalobcově žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem společného soužití rodiny. Obsah žaloby 2. V úvodu žaloby zrekapituloval žalobce skutkový stav věci. Dne 5. 4. 2023 podal žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny spojenou s žádostí o upuštění od povinnosti osobního podání. Správní orgán I. stupně jej dne 25. 4. 2023 vyzval k odstranění vad jeho žádosti ve lhůtě 30 dnů. Žalobce na výzvu správního orgánu I. stupně reagoval dne 18. 5. 2023 a požádal o prodloužení lhůty do 26. 6. 2023, přičemž správní orgán I. stupně jeho žádosti vyhověl. Dne 26. 6. 2023 pak správnímu orgánu I. stupně doložil jemu dostupné náležitosti žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu a požádal o další prodloužení lhůty k doložení dokladů do 26. 7. 2023, alternativně o přerušení řízení na tuto dobu. Žalobci bylo dne 4. 7. 2023 doručeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně, proti němuž žalobce podal odvolání. K doplnění odvolání připojil protokol o výslechu jeho manželky provedeném v řízení o povinnosti opustit území členských států Evropské unie a platební výměr na daň z příjmů fyzických osob vystavený manželce žalobce za rok 2022. Žalovaný ale napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. 3. Žalobce má za to, že správní orgány neurčitě a restriktivně interpretovaly pojem odůvodněný případ. Tento pojem ZPC nevymezuje a ani judikatura NSS neposkytuje vyčerpávající výčet případů, které lze pod jeho rozsah podřadit. Obsah a rozsah pojmu odůvodněný případ tak bude do značné míry záviset na čase a místě aplikace právní normy a individuálních skutkových okolnostech daného případu. Žalobce tvrdil a dle svého přesvědčení osvědčil, že trvat v jeho případě na osobním podání žádosti by bylo nepřiměřeně přísné, tvrdé a nerozumné. Žalobce konkrétně žádal o subsumpci nepřiměřeného zásahu do práva na respektování soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodinných příslušníků pod pojem odůvodněný případ a posouzení pojmu odůvodněný případ skrze účel, pro který žalobce žádá o pobytové oprávnění, jak vyžaduje rozsudek NSS ze dne 9. 8. 2018, č. j. 9 Azs 213/2018-22. 4. Nepřiměřenost zásahu do práva žalobce i jeho rodinných příslušníků na respektování soukromého a rodinného života dovozoval žalobce ze své více než 15leté délky pobytu na území ČR, existence rodinného a sociálního zázemí na území, přítomnosti nezletilého školou povinného syna závislého na péči a výchově žalobce a nepředvídanosti doby odloučení od jeho rodinných příslušníků. 5. Správní orgány ale značnou část námitek žalobce v podané žádosti i doplnění odvolání opominuly, zlehčily či vyvrátily pomocí paušální a obecné argumentace. Svou pozornost soustředily správní orgány výlučně na závažnost žalobcem spáchané trestné činnosti, vlastní zavinění žalobce ve vztahu k nastalé pobytové situaci a dobu výkonu trestu odnětí svobody a s ním související odloučení členů žalobcovy rodiny. Přitom nevymezily dva protichůdné zájmy vstupující věci do kolize a nepřistoupily k provedení testu proporcionality zásahu do základního práva žalobce a jeho rodinných příslušníků vznikajícího v návaznosti na zamítnutí žádosti o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti na úřadu a lpění na osobní přítomnosti žalobce při podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. 6. Správní orgán I. stupně interpretoval neurčitý právní pojem odůvodněný případ s odkazem na jiný neurčitý právní pojem – důvody zvláštního zřetele, který ZPC užívá ve zcela jiném kontextu. Žalovaný shledal definici neurčitého právního pojmu správního orgánu I. stupně vyčerpávající a všeobjímající splňující požadavky zákona i judikatury NSS, a to vše s poukazem na výjimečnost institutu upuštění od osobního podání žádosti. Žalobce názor žalovaného nesdílí a odkázal na již citovanou judikaturu NSS, dle níž jsou správní orgány v případě aplikace neurčitého právního pojmu povinny v každém jednotlivém případě jej nejdříve řádně definovat a vymezit a teprve následně posuzovat možnost podřazení individuálních okolností konkrétní věci pod jeho rozsah. Ačkoliv se tak jedná o výjimečný institut, na jehož uplatnění není právní nárok, postup správního orgánu I. stupně v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí o zamítnutí žádostí o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti nesmí být výsledkem libovůle a veškeré úvahy, jimiž je správní úřad I. stupně veden, musí nalézat odraz v odůvodnění rozhodnutí, což se v projednávané věci nestalo. 7. Žalobce má za to, že správní orgány odůvodňují přiměřenost zásahu do práva žalobce i jeho rodinných příslušníků bez přihlédnutí k dalším individuálním okolnostem v dané věci a v rozporu s přístupem NSS k podobným věcem, přičemž žalobce odkázal na rozsudek NSS ze dne 18. 10. 2022, č. j. 5 Azs 33/2022-39. 8. Žalobce nezpochybňuje, že jeho trestná činnost na území ČR mu jde k tíži. Nicméně za trestnou činnost byl nejen potrestán, ale rovněž byl v jejím důsledku připraven o pobytové oprávnění na území ČR. Od spáchání této trestné činnosti uplynula doba více než 5 let, žalobce si v mezidobí uvědomil závažnost a společenskou škodlivost svého protiprávního jednání, upřímně jej lituje a jeho chování svědčí o nápravě. Žalobce nebude pravděpodobně splňovat podmínku trestní zachovalosti do doby dosažení zletilosti jeho syna. Nesplnění podmínky trestní zachovalosti, která je standardně překážkou vydání pobytového oprávnění, způsobuje, že lze jen stěží předvídat dobu, po kterou bude muset být žalobce po nuceném vycestování za účelem osobního podání žádosti na zastupitelském úřadu odloučen od rodiny plně integrované do české společnosti. V této souvislosti hrozí újma nejen žalobci a jeho rodinným příslušníkům ale zejména nezletilému synovi. 9. Správní orgány měly v kontextu nesplnění podmínky trestní zachovalosti posuzovat důsledky svého rozhodnutí. Žalobce odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2023, č. j. 19 A 12/2022-45, dle nějž nelze hovořit o mírnosti uloženého správního opatření v podobě povinnosti opustit území členských států EU a související nízké intenzitě zásahu do základního práva žalobce, cizince, pokud mu bezprostředně hrozí, že vycestuje-li do země původu, bude mu znemožněn návrat do ČR na předem stěží předvídatelnou dobu. Při vymezení intenzity zásahu do základního práva jednotlivce je třeba brát v potaz to, že se uložená povinnost opustit území členských států EU svými důsledky rovná rozhodnutí o správním vyhoštění za současného stanovení doby zákazu vstupu na území. Pokud správní orgány nereflektovaly žalobcovy námitky týkající se zásahu do základního práva žalobce a jeho rodinných příslušníků, nemohly je poměřit s protichůdným veřejným zájmem na vycestování žalobce za účelem osobního podání žádosti. 10. Žalovaný zcela pomíjí nepředvídatelnost doby odloučení žalobce od rodiny, velkou vzdálenost země původu a související finanční a časovou náročnost cesty do země původu, která může tvořit nepřekonatelnou překážku mezi rodinnými příslušníky a omezit osobní kontakt žalobce s nezletilým synem v době nejbližších pěti let na naprosté minimum. 11. Správní orgány nevěnovaly v rámci posouzení přiměřenosti dopadu napadeného rozhodnutí dostatečnou pozornost nejlepšímu zájmu nezletilého syna. Syn žalobce se narodil v ČR a zde také plní povinnou školní docházku. Správní orgány byly povinny činit středobodem všech svých úvah o přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí právě nejlepší zájem syna žalobce. Napadené rozhodnutí má přitom do jeho života nezpochybnitelný faktický a právní dopad. Žalovaný na straně 4-5 napadeného rozhodnutí vymezil nejlepší zájem nezletilého dítěte v teoretické rovině, nezabýval se ale faktickými důsledky napadeného rozhodnutí na další život, psychický vývoj, výchovu a výživu syna žalobce. Žalobce ve správním řízení tvrdil a doloženým protokol