3 Azs 6/2011 — Nejvyšší správní soud

63 Az 8/2025- 44 - text  6 63 Az 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci žalobce: S. T. N., nar. X, st. příslušnost X, v ČR bytem X zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem, se sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2025, č. j. OAM-1572/ZA-ZA11-HA15-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2025, č. j. OAM-1572/ZA-ZA11-HA15-2024 (dále též jen: „napadené rozhodnutí“). Jím žalovaný rozhodl, že žalobcova žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále též jen: „ZoA“), pročež se řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) ZoA zastavuje. Žalobce je přesvědčen, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť se žalovaný nevyjádřil k důvodům hodným zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu. V napadeném rozhodnutí také podle něj byly zcela nedostatečně posouzeny jednotlivé důvody pro udělení azylu a jeho odůvodnění nerespektuje požadavky § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též jen: „správní řád“). Obsah žaloby 2. Podle žalobce není napadené rozhodnutí náležitě odůvodněné, je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný zcela nedostatečně posoudil jednotlivé důvody pro udělení azylu a své závěry neodůvodnil, napadené rozhodnutí tak nerespektuje požadavky § 63 odst. 3 správního řádu. Dále došlo k porušení § 2 odst. 1 a 4, § 3, § 50 a § 52 správní řádu a § 10a a § 11a ZoA. Napadené rozhodnutí je také v rozporu s mezinárodními závazky ČR. 3. Žalovaný nesprávně argumentoval tím, že nová skutečnost, tj. dluhy žalobce v ČR, které musí uhradit, a dvě dcery žalobce, o které se musí postarat, je nutné brát za novou skutečnost. Žalovaný dále pochybil, jestliže žalobci neudělil humanitární azyl podle § 14 ZoA. Žalobce nerozporuje, že v případě humanitárního azylu se plně uplatňuje správní uvážení. Dále obsáhle citoval judikaturu týkající se správního uvážení. Podle rozsudku NSS ze dne 22. 1. 2004. č. j. 5 Azs 47/2003-48, podléhá rozhodnutí, které se zakládá na správním uvážení, přezkumu soudu pouze v tom směru, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Žalobce se domnívá, že žalovaný nereflektoval judikatorní závěry NSS, neboť z napadeného rozhodnutí nelze dobře vysledovat úvahy a hodnocení žalovaného ve vztahu k důvodům hodného zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný s žalobními námitkami nesouhlasil, neboť neprokazují, že by porušil některé ustanovení správního řádu či ZoA. Žalovaný zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech, zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce v průběhu správního řízení uvedl, opatřil si potřebné podklady a objektivní informace pro rozhodnutí. Po jejich posouzení dospěl k závěru, že se v případě žalobce jedná o opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany dle § 2 odst. 1 písm. f) ZoA. 5. Žalobce žádá o mezinárodní ochranu z důvodu legalizace svého pobytu v ČR, neboť pozbyl pobytové oprávnění kvůli výkonu trestu odnětí svobody za spáchání trestného činu. V případě žalobce nejsou naplněny důvody pro udělení azylu. 6. Po posouzení důvodů uvedených při podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalovaný zjistil, že žalobce uvedl pouze jednu novou skutečnost, že v současné době má velký dluh na sociálním a zdravotním pojištění a za právníka, a tak by chtěl na území ČR zůstat, aby mohl tyto dluhy splatit. Tato nová skutečnost neprokázala žádnou podstatnou změnu okolností žalobcova případu ani ji žalovaný neshledal za pádný důvod, na základě kterého by změnil své rozhodnutí či měl jen důvod správní řízení opakovat. Další novou skutečností je fakt, že žalobce má na území ČR dvě dcery, o které se musí postarat. Tato skutečnost však byla žalobci známa již při podání jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Hlavní důvody žalobcovy žádosti jsou, že se nechce vrátit do vlasti a chce si na území ČR legalizovat pobyt a vydělat finanční prostředky na splacení svých dluhů. 7. K námitce žalobce, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, žalovaný uvedl, že je to právě žalobce, kdo má v řízení o mezinárodní ochranu povinnost tvrzení. Žalovaný uzavřel, že v případě žalobce došlo k jednoznačnému naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti jako nepřípustné podle § 10a odst. 1 písm. e) ZoA. Současně má za to, že napadené rozhodnutí vychází z řádně zjištěného stavu věci. V podrobnostech pak žalovaný odkázal na obsah správního spisu. Posouzení věci 8. Soud ve věci rozhodl bez jednání, s čímž výslovně souhlasil žalovaný; souhlas žalobce se v souladu s § 51 odst. 1 správního řádu presumuje, neboť se ve stanovené lhůtě ani až do dne vyhlášení tohoto rozsudku nevyjádřil k výzvě, zda s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. 9. Žaloba není důvodná. 10. Ze správního spisu soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. 11. Dne 21. 11. 2024 žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany. 12. V poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 3. 12. 2024 žalobce uvedl, že do ČR přicestoval již v roce 2002, od té doby byl ve Vietnamu jen dvakrát, v letech 2013 a 2014. V ČR měl dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny, posléze i trvalý pobyt, o který ale přišel kvůli odsouzení za drogovou trestnou činnost, ve výkonu trestu strávil 4,5 let. O mezinárodní ochranu v ČR již žádal v roce 2024. Ohledně důvodu podání nynější žádosti uvedl: „Důvody mám stejné, jako jsem měl v předchozím řízení. Mám dcery, které jsou nezletilé a sama matka není schopna se o ně finančně postarat. Chtěl bych být s dcerami a mojí družkou (matkou mých dcer), chtěl bych jim pomáhat. V současné době mám také velký dluh na sociálním a zdravotním pojištění a za právníka. Chtěl bych tu zůstat, abych mohl dluhy postupně zaplatit.“ 13. Z opisu evidence rejstříku trestů fyzických osob soud zjistil, že žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 8. 2020, sp. zn. 5 T 11/2019, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2020, sp. zn. 15 To 62/2020, odsouzen za trestný čin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. c) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v délce 96 měsíců. Podmíněně propuštěn z výkonu trestu byl usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 12. 2023, sp. zn. 2 PP 217/2023, a to při stanovení zkušební doby v délce 5 let. 14. Žalovaný rovněž opatřil Informaci OAMP nazvanou Bezpečnostní a politická situace ve Vietnamu z června 2024. Nevyplývá z ní žádná relevantní změna poměrů, která by měla dopad na postavení žalobce coby žadatele o mezinárodní ochranu. 15. Podle § 10a odst. 1 písm. e) ZoA platí: „Žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.“ 16. Dle § 11a odst. 1 ZoA: „Podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.“ 17. Podle § 25 písm. i) ZoA: „Řízení se dále zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.“ 18. K opakovaným žádostem o mezinárodní ochranu se již mnohokrát ve své judikatuře vyjadřoval NSS. Podle závěrů jeho rozhodovací praxe platí, že odůvodnění rozhodnutí o opakované žádosti musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr žalovaného, „1) že žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany“ (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96, č. 2642/2012 Sb. NSS, odst. [19], obdobně rozsudek NSS ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Azs 185/2017-38, odst. [23] a [24]). 19. Z judikatury NSS (srov. rozsudky ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-65 či ze dne 27. 3. 2020, č. j. 5 Azs 325/2019-16, č. 4012/2020 Sb. NSS nebo usnesení téhož soudu ze dne 23. 11.