17 A 54/2025 – Krajský soud v Plzni

17 A 54/2025- 55 - text  8 17 A 54/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: M. L. T. toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, adresa Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty, zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky Praha, sídlem pošt. schr. 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2025, č. j. OAM-1002/BA-BA07-BA03-Z-2025 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2025 čj. OAM-1002/BA-BA07-BA03-Z-2025 se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18.404,-Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka do 1 měsíce od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž byl žalobce zajištěn podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu (dále jen zákon o azylu) v zařízení pro zajištění cizinců (dále jen ZZC); ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 26. 12. 2025. II. Žaloba 2. Žalobce v žalobě poukázal na to, že žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 8. 9. 2025. Žalobce však namítal, že svou žádost podal již v pátek 5. 9. 2025. Dne 4. 9. 2025 se právní zástupce žalobce telefonicky za přítomnosti vietnamsky hovořící zaměstnankyně právního zástupce spojil se žalobcem, který byl toho času zajištěn v ZZC Balková. Žalobce vylíčil právnímu zástupci svou situaci a projevil úmysl požádat o mezinárodní ochranu. Jelikož žalobce byl v zajištění a nehovoří česky, a jelikož nevěděl, vůči komu svou žádost o mezinárodní ochranu směřovat, právní zástupce žalobce se následující den, tedy 5. 9. 2025, dostavil do ZZC Balková, aby žalobci mohl pomoci s podáním žádosti o mezinárodní ochranu. Dle § 46a odst. 4 byl žalovaný povinen vydat rozhodnutí o zajištění do 5 pracovních dnů ode dne podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Posledním dnem lhůty pro vydání rozhodnutí tak byl den 12. 9. 2025. Žalovaný nesprávně určil jako den podání žádosti den 8. 9. 2025 a rozhodnutí vydané 15. 9. 2025 bylo vydáno po uplynutí zákonné lhůty. 3. Dále žalobce v žalobě namítal, že protokol o podaném vysvětlení byl sepsán s ohledem na potřeby policejního orgánu, který rozhoduje o zajištění za účelem správního vyhoštění, proto nemá vypovídací hodnotu, pokud jde o otázku možnosti užití zvláštního opatření dle § 47 zákona o azylu. Právní zástupce žalobce z praxe ví, že cizinci při výpovědi na policii špatně chápou, že otázky vyslýchajícího policisty směřují pouze k politickým azylovým důvodům či obavám přímo ze státu původu. Tyto otázky však nevyčerpávají rozsah azylového zákona a výčet azylově relevantních důvodů. Žalobce přitom u výslechu vysloveně uvedl, že má na území Vietnamské socialistické republiky dluhy, a proto se nemůže vrátit zpět. To však žalovaný ve svém rozhodnutí nijak nereflektoval, pouze tuto skutečnost zmínil, aniž by z toho vyvozoval jakékoliv důsledky pro návrat žalobce do Vietnamské socialistické republiky. Žalovaný měl před vydáním rozhodnutí žalobce podle jeho názoru vyslechnout ohledně okolností jeho výskytu v České republice a jeho ubytování. Tím mu mohl a měl dát prostor pro zmírnění obav z účelovosti žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný rovněž zcela rezignoval na zjištění žalobcovy ochoty dodržovat zvláštní opatření dle § 47 zákona o azylu. V případě, že správní orgán sám aktivně nezjišťuje možnost nahrazení zajištění zvláštními opatřeními dle § 47 zákona o azylu, nemůže dojít k adekvátnímu posouzení otázky, zdali je vůbec zajištění jako takové možné. Od žalobce pak jde stěží očekávat, že by jakožto zajištěný cizinec nějakým způsobem skutková zjištění správního orgánu korigoval či doplňoval. Takovou možnost zajištěný cizinec prakticky nemá. Žalobce si je vědom, že dle ust. § 46a odst. 6 zákona o azylu je rozhodnutí o zajištění prvním úkonem v řízení. Toto ustanovení však podle jeho názoru nelze vykládat tak, že správnímu orgánu umožňuje rozhodnout o zajištění na základě neúplných či nesprávných skutkových zjištění. Uvedené sice znamená, že se před vydáním rozhodnutí nevede formalizované správní řízení, a tím pádem ani není prováděno dokazování, to však nemůže znamenat, že je možné vydat rozhodnutí bez dostatečných důvodů. 4. Žalobce v žalobě dále uváděl, že sama skutečnost, že cizinec o mezinárodní ochranu požádal v zařízení o zajištění cizinců, tak nepostačuje k tomu, aby bylo možné cizince podezřívat, že žádost o mezinárodní ochranu podal účelově. Kdyby tomu tak bylo, ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu by umožňovalo zajistit cizince, který podal žádost o mezinárodní ochranu v zařízení pro zajištění cizinců, bez dalšího. Navíc, jak bylo již řečeno, správní orgán kromě nemá prakticky žádné poznatky stran situace a motivace žalobce, jelikož je nezjišťoval. Žalovaný nevysvětluje, proč právě v případě žalobce má za to, že musí být zajištěn, pouze sděluje, že se na území nacházel neoprávněně a opakovanou žádost o mezinárodní ochranu podal až v ZZC, což je výchozí situace absolutní většiny žádostí o mezinárodní ochranu, které jsou podány v ZZC. III. Vyjádření žalovaného 5. Ve vyjádření k žalobě žalovaný navrhl její zamítnutí s tím, že dne 2.9.2025 byla hlídkou kontrolována osoba v asijské restauraci Asian Wok na adrese Soběslavská 3220, Tábor, která zde připravovala suroviny. Dotyčný se původně prokázal povolením k pobytu a řidičským průkazem, vše na jméno N. H. T., nar. X., st. přísl. V. Vzhledem k důvodnému podezření z použití dokladů jiné osoby kontrolovaný muž toto potvrdil a předložil fotografii svého skutečného cestovního pasu č. X. Následnou lustrací bylo zjištěno, že cizinec není držitelem žádného platného povolení k pobytu na území ČR ani EU a z důvodu zjištěného neoprávněného pobytu byl zadržen, zajištěn a umístěn do ZZC za účelem realizace správního vyhoštění. Žalobce uvedl, že jeho cesta do Evropy začala 5.10.2023 příletem do Maďarska, kde měl povolení k pobytu. Po roce a půl pobytu a práce v Maďarsku přijel 1.3.2025 autobusem do Prahy. Po práci na různých místech v hlavním městě se před týdnem přesunul do Tábora. Všechny doklady, které policii předložil, byly dle jeho slov od kamaráda z Prahy, který mu je dal, aby je použil pro sebe při cestování a hledání práce. Sám měl sice maďarské povolení, ale to mu vypršelo už vloni a pokusy o prodloužení ztroskotaly. Cizinec se přiznal, že si byl plně vědom, že v ČR pobývá nelegálně a používá doklady cizí osoby. Nelegální status neřešil, protože používal jinou identitu a doufal, že pokud najde dobrou práci, zůstane. O azyl nikde nežádal. Dále potvrdil, že se hodlá vrátit zpět do Vietnamu, kde není nijak ohrožen - nehrozí mu mučení ani trest smrti - a kde na něj čekají rodiče a širší rodina. Uvedl, že je svobodný, bezdětný a v ČR nemá příbuzné ani peníze na další pobyt. S ohledem na prokázané jednání (užívání dokladů jiné osoby, neoprávněný pobyt a nelegální zaměstnání) správní orgán Policie ČR shledal, že uložení mírnějších opatření by bylo neúčinné. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno k zajištění cizince a jeho umístění do ZZC za účelem realizace správního vyhoštění. Dne 4.9.2025 bylo žalobci uloženo rozhodnutí o správním vyhoštění z členských států EU na dobu 4 let (č. j. KRPC-115289-44/ČJ-2025-020023). Důvodem rozhodnutí bylo dle ust. § 119 zákona o pobytu cizinců prokázání se dokladem jiné osoby, neoprávněný pobyt a nelegální výkon zaměstnání. Dne 8.9.2025 podal výše jmenovaný žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž neuvedl žádné konkrétní důvody jejího podání. Žalovaný v napadeném rozhodnutí poukázal na skutečnost, že žalobce pobýval v České republice nelegálně, a to zcela vědomě, a jeho pobyt by zjevně pokračoval, pokud by nebyl zadržen policií. Svoji žádost o mezinárodní ochranu až po zadržení policií a umístění do zařízení pro zajištění cizinců. Z jeho předchozí výpovědi nebylo zřejmé, že by mu v dřívějším podání žádosti cokoliv bránilo. Ostatně ani neuvedl žádné důvody jejího podání a žalovaný na základě tohoto tak došel k závěru, že jeho žádost byla podána pouze s cílem oddálit nebo zmařit správní vyhoštění, které se po jeho zajištění stalo reálným. Žalobce měl možnost požádat o ochranu dříve, v Maďarsku, kde pobýval před příjezdem do České republiky. Sám žalobce přitom prohlásil, že nemá s návratem do své vlasti žádný problém. 6. Žalovaný ve svém vyjádření připomněl, že: „V případě podání žádosti o mezinárodní ochranu až ve chvíli, kdy žadateli hrozí vyhoštění, existuje vyvratitelná domněnka, že tato žádost byla účelová.“ (z rozsudku NSS v Brně, č.j. 5 Azs 24/2008 ze dne 15. 8. 2008). Žalovaný dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 02. 06. 2016, č.