10 Azs 356/2020 — Nejvyšší správní soud

33 A 42/2025- 70 - text  13 33 A 42/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: A. M., narozený X, státní příslušník X, bytem X, zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem, sídlem v Praze 1, Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR-odbor azylové a migrační politiky Praha, IČO 00007064, pošt. schr. 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 za účasti : 1) G. G., nar. X, 2) A. M., nar. X, 3) T. M., nar. X, všichni bytem X, zastoupeni advokátem Mgr. Petrem Václavkem, sídlem v Praze 1, Opletalova 25, Praha 1, o žalobě ze dne 25. 9. 2025 proti rozhodnutí žalované č. j. OAM-48766-22/DP-2024 ze dne 26. 8. 2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalovaný rozhodnutím č. j. OAM-48766-22/DP-2024 ze dne 26. 8. 2025 zamítl žádost žalobce o vydání povolení k dlouhodobému pobytu dle § 46 odst. 3 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. g) a dále je ve spojení s § 9 odst. 1 písm. h) zák.č. 326/1999 Sb. žalobci neudělil s odůvodněním, že je zde důvodné nebezpečí, že by žalobce při svém pobytu na území mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. 2. Rozhodnutí žalovaný odůvodnil tím, že žalobce podal dne 25. 10. 2024 na Velvyslanectví ČR v Moskvě žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území. V průběhu řízení o žádosti byla žalovanému Policií ČR poskytnuta písemná informace vztahující se k osobě žalobce v režimu utajení (stupeň „vyhrazené“) v souladu se zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, jíž bylo správním orgánem přiřazeno č.j. V79/2025-OAM. Tato informace, jež je nejzásadnějším podkladem rozhodnutí, není v souladu s ust. § 169m zák. č. 326/1999 Sb. součástí správního spisu, přičemž dle existující judikatury není správní orgán oprávněn ani povinen zkoumat její pravdivost, ale je povinen zabývat se její věrohodností, přesvědčivostí, relevantností, tím, zda jsou poskytnuté informace dostatečně podrobné. Uvedená utajovaná informace popisuje skutečnosti a obsahuje údaje, na základě nichž nelze než dospět k závěru, že žalobce závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, resp. existuje důvodné nebezpečí, že by tak mohl učinit. Toto nebezpečí je důvodem, pro nějž má být cizinci policií odepřen vstup na území a je také ve smyslu ust. § 46 odst. 3 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. g) zák.č. 326/1999 Sb. důvodem pro zamítnutí žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu. Žalovaný se zabýval věrohodností, přesvědčivostí a relevantností uvedené informace, tato obsahuje popis konkrétních skutkových zjištění učiněných příslušnou policejní složkou ve vztahu ke konkrétním skutečnostem týkajícím se života samotného žalobce či s ním spojených osob, vyplývá z ní žalobcovo osobní aktivní zapojení v prostředí organizovaného zločinu, jeho specifické a jedinečné působení v kriminálním prostředí včetně hodnocení jeho pozice v něm. Z informace jsou zřejmá závadová jednání dalších, s žalobcem spojených osob, na něž má prokazatelné a nenáhodné vazby nasvědčující vědomému zapojení do prostředí ruskojazyčného organizovaného zločinu a vysoká intenzita nežádoucích aktivit žalobce a s ním spojených osob, jež mohou vyústit v zapojení do různorodé trestné činnosti. Jednání žalobce je popsáno do detailu, působí věrohodně, a pokud jde o rozsah poskytnutých informací, též přesvědčivě. Informace vystihuje nenáhodný a dlouhodobý charakter různorodých aktivit žalobce, jež jsou pro ČR nepochybně nežádoucí a mohou být v rozporu s normami, jež se vedle norem právních považují za nevyhnutelné pro fungování demokratického státu a společnosti, přitom je patrné, že se jedná o dlouhodobou až soustavnou aktivitu žalobce s možným přesahem do budoucna a vyplývá z ní nebezpečí, jež žalobce představuje pro veřejný pořádek, je bezpečnostním rizikem. V informaci zachycené poznatky jsou shromažďovány dlouhodobě zejména za doby pobytu žalobce na území ČR, přičemž byly shromážděny i aktuální poznatky o současném působení žalobce. Informace je prostá názorů a domněnek, jejím obsahem je reprodukce konkrétních skutkových zjištění, popis zdrojů získaných informací, případně způsob jejich získání včetně popisu okolností a důvodů, pro něž je má policie za věrohodné. Původce utajovaných informací v souladu s ust. § 26 odst. 3 věta druhá zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů uvedl, že žalobci lze sdělit: “Osoba M. A. představuje svým dosavadním jednáním bezpečnostní riziko a existuje u něho důvodné nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Toto riziko je založeno zejména na zadokumentované míře jeho dosavadního aktivního zapojení v prostředí ruskojazyčného organizovaného zločinu a četných vazbách na osoby blízké či přímo aktivní v kriminálním prostředí a organizovaném zločinu včetně vedoucích autorit takového prostředí.“ Na základě uvedené utajované informace žalobci opakovaně nebyla udělována, resp. prodlužována pobytová oprávnění na území, v té souvislosti žalovaný konstatoval průběh jednotlivých správních a na ně navazujících soudních řízení a rozhodnutí. V reakci na námitky žalobce týkající se rozsahu, v němž byl s obsahem uvedené informace seznámen v rámci seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí, žalovaný uvedl, že v řízení nebyla žádným způsobem porušena jeho procesní práva, neboť za situace, kdy žalobci byla sdělena její podstata alespoň v obecné rovině dostačujícím způsobem tak, aby nebyl zmařen účel utajení uvedené informace. K námitkám žalobce žalovaný dále uvedl, že s obsahem na obsah uvedené informace není ani žalobcova dosavadní trestní a přestupková bezúhonnost způsobilá bez dalšího potlačit existenci důvodného nebezpečí narušení veřejného pořádku. Obsah dříve poskytnutých informací koncipovaných obdobně jako nyní poskytnutá informace opakovaně obstály i v soudních přezkumech žalovaným vydaných rozhodnutí, a to i před Nejvyšším správním soudem. Aktuální informace byla poskytnuta v roce 2025, je tedy aktualizovaná a přesvědčivým způsobem zachycuje, že se osobní přístup žalobce nezměnil, a stále je přinejmenším hrozbou pro veřejný pořádek. 3. K žalobcem namítané nepřiměřenosti zásahu do práva na respektování soukromého a rodinného života zaručeného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a téhož práva jeho manželky a dětí žalovaný uvedl, že zákon o pobytu cizinců správnímu orgánu neukládá v případě, že žádost zamítá z důvodu uvedeného v § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. g) a v návaznosti na to v § 9 odst. 1 písm. h) povinnost se v rozhodnutí zabývat jeho dopadem do soukromého a rodinného života žadatele ve smyslu kritérií uvedených v § 174a zák.č. 326/1999 Sb. Ve smyslu § 174a odst. 3 uvedeného zákona se tedy takové posouzení v rámci svého rozhodnutí nemá provádět. Žalovaný dále odkázal na čl. 8 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách z roku 1950 upravující podmínky, za nichž může veřejná moc zasáhnout do osobní sféry jednotlivce s tím, že pokud zákonodárce u vybraných důvodů pro neudělení dlouhodobého víza či povolení k dlouhodobému pobytu nestanovil správnímu orgánu povinnost posoudit přiměřenost dopadu rozhodnutí do soukromé sféry cizince, poměřil závažnost těchto důvodů ve vztahu k dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince a naznal, že tyto důvody jsou závažnější, než právo cizince na ochranu jeho soukromého a rodinného života. V případě žalobce představuje jeho pobyt na území ohrožení veřejného pořádku, což odůvodňuje veřejný zájem, aby se na území ČR nezdržovali cizinci, kteří takové ohrožení představují, s tím, že zásah do práva jednotlivce na rodinný a soukromý život je za těchto okolností přípustný. Stejně tak zákon o pobytu cizinců zájem na zajištění bezpečnosti státu a jeho obyvatel na ochranu veřejného pořádku staví nad zájmy takového jednotlivce, v důsledku čehož takové chování považuje za důvod pro neudělení dlouhodobého víza či povolení k dlouhodobému pobytu. Žalovaný dále poukázal na to, že čl. 8 Úmluvy neukládá státu všeobecný závazek respektovat volbu dotčených osob ohledně země jejich společného pobytu, přičemž při stanovení rozsahu povinností státu je nutno zvážit okolnosti konkrétního případu a vzít v úvahu i to, do jaké míry je cizinci znemožněn jeho rodinný a soukromý život v jeho zemi původu, je nutno hodnotit závažnost jeho jednání na straně jedné a intenzitu zásahu do rodinného a soukromého života na straně druhé. V té souvislosti se žalovaný zabýval různými aspekty rodinného života žalobce s tím, že nemá poznatky, že by jeho rodina neplnila svoji základní funkci, má zato, že rodinu žalobce společně spojuje citové i materiální pouto. Po nevyhovění žádosti žalobce o přechodný pobyt se žalobce od druhé polovi