7 Azs 79/2009 — Nejvyšší správní soud

57 A 14/2025- 71 - text  24 57 A 14/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Burianové a soudců Mgr. Aleše Smetanky a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobce: Ing. J. Š. bytem X zastoupen Mgr. Tomášem Reicheltem, advokátem sídlem Jáchymovská 27/114, 360 04 Karlovy Vary proti žalovanému: za účasti osoby zúčastněné na řízení: Krajský úřad Karlovarského kraje sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary obec Otovice sídlem Hroznětínská 130, 360 01 Otovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2025, č. j. KK/4136/LP/24-5, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí a vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 14. 3. 2025, doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2025, č. j. KK/4136/LP/24-5 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary (dále jen „stavební úřad“) ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4112/SÚ/24 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Stavební úřad prvoinstančním rozhodnutím vyhověl žádosti osoby zúčastněné na řízení a podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý stavební zákon“), schválil stavební záměr na stavbu označenou jako „Tělocvična Otovice“ na pozemcích parc. č. st. Xa, parc. č. Xb a parc. č. Xc, vše v k. ú. X (dále též jen „předmětný stavební záměr“), a stanovil podmínky pro umístění, provedení a užívání této stavby. II. Žaloba 2. Žalobce tvrdil, že je vlastníkem pozemků bezprostředně sousedících s pozemky, na nichž má být proveden předmětný stavební záměr. Žalobce namítal, že shodný stavební záměr v minulosti již byl předmětem řízení před stavebním úřadem. Dřívější rozhodnutí o jeho umístění a na něj navazující rozhodnutí žalovaného o zamítnutí žalobcova odvolání byla zrušena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 31. 1. 2019, č. j. 30 A 124/2017-62. Následně bylo řízení před stavebním úřadem zastaveno pro nedoložení požadovaných podkladů. Řízení týkající se stavebního záměru bylo opětovně zahájeno bez požadovaných podkladů, čímž dle žalobce došlo k obcházení zákona a závazného právního názoru zdejšího soudu. 3. Dále žalobce namítl, že jej stavební úřad neseznámil s aktualizovanými stanovisky správců sítí vyžádanými z důvodu uplynutí doby platnosti dřívějších stanovisek. Žalobce vycházel z toho, že žádosti osoby zúčastněné na řízení nelze z důvodu uplynutí doby platnosti stanovisek správců sítí vyhovět. Pokud stavební úřad neseznámil žalobce s aktualizovanými stanovisky správců sítí, porušil žalobcova procesní práva a rozhodl pro žalobce nepředvídatelně. Stavební úřad ani nevyzval správce sítí, aby do svých stanovisek zahrnuli reakci na žalobcovy námitky. Proto jsou stanoviska správců sítí neúplná. 4. Podle žalobce stavební úřad zahájil řízení o žádosti osoby zúčastněné na řízení dne 28. 6. 2022. Pokud přípisem ze dne 12. 2. 2024 oznámil zahájení nového společného řízení, postupoval v rozporu se zákazem vést o téže žádosti více řízení z důvodu překážky věci zahájené. Žalobce byl stavebním úřadem uveden v omyl, neboť nebylo zřejmé, kolik řízení bylo o žádosti osoby zúčastněné na řízení vedeno a v jakém řízení bylo vydáno prvoinstanční a napadené rozhodnutí. Argumentaci žalovaného, že se jednalo o záměnu formulace „nové projednání“ a „pokračování v řízení“ žalobce považoval za chybnou a účelovou, neboť v případě, že by se jednalo o chybu v psaní, mělo v souladu se zákonem dojít k opravě dotčené listiny. 5. Správní orgány se dle žalobce řádně nevypořádaly s jeho důkazním návrhem na provedení místního šetření. Provedení místního šetření přitom bylo nezbytné pro řádné posouzení přístupu ke stavebnímu záměru, pro posouzení dopravního zatížení lokality, poměru zastavění a ozelenění pozemků zastavěných stavebním záměrem a zatížení stávajících domů v lokalitě. Podle žalobce nebyly v této věci splněny podmínky pro upuštění od provedení místního šetření, neboť stavebnímu úřadu, žalovanému ani dotčeným orgánům územního plánování nejsou podmínky v lokalitě dostatečně známy. S ohledem na obsah žalobcových námitek bylo zřejmé, že poměry v lokalitě jsou sporné, a proto mělo být provedeno místní šetření. Místním šetřením mohlo být prokázáno, že stanoviska dopravního inspektorátu, projektanta a obecního úřadu jsou nesprávná. V důsledku provedení stavebního záměru bude žalobce fakticky nucen porušovat pravidla silničního provozu pokaždé, když zastaví před brankou vedoucí na jedinou zpevněnou přístupovou cestu ke vchodu na jeho nemovité věci. S obdobnou odvolací námitkou se žalovaný v napadeném rozhodnutí vypořádal pouze odkazem na své dřívější rozhodnutí, což je dle žalobce nezákonné. 6. Podle žalobce nebylo ve správním řízení provedeno dokazování. Podle § 51 správního řádu se dokazování provádí při ústním jednání. Je-li dokazování provedeno mimo ústní jednání, je povinností správního orgánu o tom účastníky řízení vyrozumět. Navzdory opakovaným žádostem žalobce nebylo dokazování ve správním řízení provedeno. 7. Žalobce dále namítal, že žalovaný v průběhu odvolacího řízení neopatřil závazné stanovisko nadřízeného dotčeného orgánu územního plánování a ve věci rozhodl, aniž by došlo k přezkoumání žalobcových odvolacích námitek směřujících proti závaznému stanovisku dotčeného orgánu územního plánování. Závazné stanovisko nadřízeného dotčeného orgánu územního plánování bylo opatřeno v rámci dřívějšího odvolacího řízení, avšak z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že podklad pro posouzení souladu stavebního záměru s územně plánovací dokumentací v podobě aktualizované projektové dokumentace byl do správního spisu zařazen až po zpracování závazného stanoviska nadřízeného dotčeného orgánu územního plánování. Dotčené orgány územního plánování tak neposuzovaly soulad stavebního záměru dle relevantní projektové dokumentace s územně plánovací dokumentací. Podle žalobce závazné stanovisko dotčených orgánů územního plánování nezohledňuje aktuální poměry na místě ani změnu územního plánu. 8. K otázce posouzení souladu předmětného stavebního záměru s územně plánovací dokumentací žalobce předně tvrdil, že stavební záměr je velikostí zastavěné plochy (580 m2) a svou výškou (zhruba 8,5 m) rozsáhlou stavební činností, která je na dotčených pozemcích nacházejících se ve stabilizované ploše nepřípustná. Dotčený pozemek parc. č. Xb je účelově určen jako pozemek občanské vybavenosti. Bezprostředně sousedící lokalita je účelově určena jako OS tělovýchovné a sportovní zařízení. Stavební záměr tak má být proveden v lokalitě, která není pro tento způsob využití primárně určena, ačkoliv plochy pro jeho provedení jsou v bezprostřední blízkosti. Podle žalobce tvoří dotčené pozemky parc. č. Xb a parc. č. st. Xa funkční celek a jejich současná zastavěnost činí zhruba 40 %. Tuto skutečnost žalobce dokládal leteckým snímkem a za účelem jejího ověření navrhoval provedení místního šetření. Realizací stavebního záměru by došlo ke zvýšení poměru zastavěnosti nad 60 % a snížení míry ozelenění pod 40 %. Došlo by tak k překročení limitů zastavěnosti a ozelenění dle územního plánu, který stanovuje regulativ ozelenění na 45 %. Ze závazných stanovisek dotčených orgánů územního plánování není zřejmé, jak dospěly ke konečnému poměru zastavěnosti a ozelenění v podobě 36 % ku 64 %. Ani ze závazného stanoviska, ani z napadeného rozhodnutí nelze zjistit, které stavby a plochy byly do výpočtu zařazeny a které nikoliv. Podle žalobce nelze vycházet z toho, že všechny plochy, které nejsou zastavěné, jsou ozeleněné. Dle žalobce z napadeného rozhodnutí ani z podkladů pro jeho vydání nevyplývá, zda s ohledem na výškové poměry terénu a výšku stavebního záměru nedojde k překročení nejvyšší přípustné výšky ve vztahu k okolní zástavbě. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že provedením stavebního záměru dojde k překročení výškového regulativu. 9. Dále podle žalobce není z napadeného rozhodnutí zřejmé, proč má být likvidace srážkových vod řešena jejich svedením ze střechy novou dešťovou kanalizací do akumulační nádrže namísto jejich vsakováním na pozemku, což je podle § 21 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. primární způsob řešení jejich likvidace a podmínky v lokalitě tomuto řešení nebrání. Sváděním srážkových vod do akumulační nádrže dojde k úbytku podzemních vod a vysychání podzemních vodních zdrojů. Změna odtokových poměrů a ovlivnění hospodaření s vodou žalobce přímo ovlivňují, a proto se žalovaný měl s jeho námitkami vypořádat. 10. Žalobce rovněž namítal, že není pravdou, že vybudování fotovoltaické elektrárny na střeše stavebního záměru bude řešeno až následně, neboť insta