2 As 48/2025 — Nejvyšší správní soud

57 A 5/2025- 241 - text  15 57 A 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců Mgr. Aleše Smetanky a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobkyně: FIXNET s.r.o., IČO 26357739 sídlem Pravdova 1274, 342 01 Sušice zastoupená Mgr. Jiřím Chejnem, advokátem sídlem K Vinici 987, 280 02 Kolín proti žalovanému: za účasti osoby zúčastněné na řízení: Krajský úřad Plzeňského kraje sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň Zemědělské zásobování a nákup Strakonice a.s., IČO 46678379 sídlem Radošovice 83, 386 01 Strakonice zastoupená Mgr. Luďkem Vránou, advokátem sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2024, č. j. PK-RR/7608/24 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně jakožto poskytovatel služeb elektronických komunikací podala Městskému úřadu Sušice (dále jen „vyvlastňovací úřad“) dne 8. 4. 2024 návrh na omezení vlastnického práva osoby zúčastněné na řízení (dále jen „OZNŘ“) k pozemku parc. č. st. Xa v k. ú. S. n. O., jehož součástí je stavba sila bez čp. (dále jen „stavba sila“), zřízením věcného břemene na dobu neurčitou ve prospěch žalobkyně za náhradu podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (dále jen „zákon o vyvlastnění“). Obsahem věcného břemene měla být služebnost komunikačního vedení, která by žalobkyni opravňovala v určených prostorách stavby sila zřizovat, provozovat, vykonávat údržbu, opravy a modernizovat zařízení pro provoz veřejné komunikační sítě. 2. Po provedení vyvlastňovacího řízení vydal vyvlastňovací úřad dne 19. 8. 2024 rozhodnutí č. j. 1790/24/zamít. (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), kterým podle § 24 odst. 1 zákona o vyvlastnění žádost žalobkyně zamítl. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti prvoinstančnímu rozhodnutí a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil rozhodnutím ze dne 9. 12. 2024, č. j. PK-RR/7608/24 (dále jen „napadené rozhodnutí“). 3. Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí včasnou a přípustnou žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. II. Podání účastníků a OZNŘ 4. Žalobkyně uplatnila v žalobě celkem čtyři okruhy žalobních námitek podle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Žalobkyně namítla nesprávnost závěru správních orgánů, že neprokázala převahu veřejného zájmu nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného podle § 3 odst. 1 věta první zákona o vyvlastnění (dále jen „první žalobní bod“). Žalobkyně namítla nesprávnost závěru správních orgánů o nesplnění podmínky dle § 3 odst. 1 věty druhé zákona o vyvlastnění, tedy že práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění nelze získat dohodou nebo jiným způsobem (dále jen „druhý žalobní bod“). Správní orgány podle žalobkyně nesprávně aplikovaly zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury (dále jen „liniový zákon“), který na případ nedopadá – správní orgány správně postupovaly podle zákona o vyvlastnění a zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „ZEK“; dále jen „třetí žalobní bod“). Dále žalobkyně namítla vadu procesu před vyvlastňovacím úřadem související s námitkami OZNŘ, kdy se tato vada měla významně podílet na vydání nezákonného prvoinstančního rozhodnutí (dále jen „čtvrtý žalobní bod“). Žalobkyně žádala, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, v němž zruší prvoinstanční rozhodnutí. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl k prvnímu žalobnímu bodu, že podaná žádost i všechny skutečnosti zjištěné v průběhu vyvlastňovacího řízení prokazují, že veřejný zájem nepřevážil nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. K třetímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že v napadeném rozhodnutí není žádný odkaz na liniový zákon. Vyvlastňovací úřad sice v preambuli prvoinstančního rozhodnutí odkázal na úpravu postupů v řízení o vyvlastnění liniovým zákonem, nicméně z odůvodnění je zřejmé, že jeho postup v řízení nebyl liniovým zákonem nijak modifikován, jelikož žádost o zřízení věcného břemene vyvlastněním byla zamítnuta pro nesplnění podmínek pro vyvlastnění daných zákonem o vyvlastnění. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu pro nedůvodnost zamítl. 6. OZNŘ k prvnímu žalobnímu bodu uvedla, že nenahraditelnost stavby sila pro umístění zařízení žalobkyně nebyla prokázána. Území, které chce žalobkyně signálem ze svého zařízení pokrýt, je pokryto signálem jiných poskytovatelů, kteří své zařízení na stavbu sila neumístili. OZNŘ ke svému podání k důkazu přiložila mapu pokrytí signálem s uvedením tamních poskytovatelů připojení a uvedla, že ze strany OZNŘ specifikovaní poskytovatelé nepotřebují k šíření svého signálu stavbu sila. Žalobkyně podle OZNŘ rezignovala na prokázání převahy veřejného zájmu nad zájmem na zachování dosavadních práv OZNŘ. Mapu pokrytí předložila žalobkyně až po koncentrační lhůtě. K třetímu žalobnímu bodu OZNŘ uvedla, že pro prvoinstanční rozhodnutí neměla úprava liniového zákona žádný význam. OZNŘ navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. Žalobkyně v replice poukázala na to, že žalovaný ve vyjádření k žalobě tvrdil, že nebyla prokázána převaha veřejného zájmu nad zachováním stávajících práv OZNŘ, a současně, že všechny skutečnosti zjištěné v průběhu vyvlastňovacího řízení prokazují, že veřejný zájem nepřevážil nad zachováním dosavadních práv OZNŘ. K příloze předložené OZNŘ žalobkyně uvedla, že není relevantní, protože (i) pokrytí území více poskytovateli není významné pro posouzení veřejného zájmu, neboť oprávnění podle § 104 ZEK jsou dána všem subjektům splňujícím podmínky, (ii) příloha byla ze strany OZNŘ předložena až po koncentrační lhůtě, (iii) z přílohy není patrné, zda jsou služby poskytované poskytovateli uvedenými v příloze srovnatelné se službami elektronických komunikací poskytovanými žalobkyní. Žalobkyně dále uvedla, že společnost STARNET, s.r.o. provozuje zařízení umístěná na stavbě sila prostřednictvím dceřiné společnosti OtavaNet s.r.o. Tvrzení OZNŘ, že jiní poskytovatelé nemají zařízení na stavbě sila, je tudíž nepravdivé. III. Předchozí soudní řízení 8. Rozsudkem ze dne 20. 2. 2025, č. j. 57 A 5/2025139 (dále jen „první rozsudek“), soud zrušil rozhodnutí žalovaného a vyvlastňovacího úřadu a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. První rozsudek zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 4. 2025, č. j. 2 As 48/202590 (dále jen „první zrušující rozsudek“). Nejvyšší správní soud posoudil názor krajského soudu, že správní orgány neprovedly test proporcionality, jako nesprávný. Krajský soud se totiž zabýval třetím krokem testu proporcionality, zatímco správní orgány dospěly k závěru, že žalobkyně neprokázala naplnění druhého kroku testu proporcionality. Nejvyšší správní soud zavázal krajský soud, aby se zabýval tím, zda bylo na žalobkyni, aby prokázala naplnění předpokladů pro vyvlastnění, či zda musí správní orgány obstarat dostatečné podklady, aby mohly naplnění podmínek pro vyvlastnění samy věcně posoudit. 9. Rozsudkem ze dne 3. 9. 2025, č. j. 57 A 5/2025199 (dále jen „druhý rozsudek“), soud zrušil rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Zdejší soud vyšel z toho, že vyvlastňovací řízení je řízením zahajovaným na žádost podle § 44 správního řádu. I v řízení zahajovaném na žádost však musí správní orgán zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností (zásada materiální pravdy). Na této skutečnosti nic nemění ani to, že vyvlastnitel je povinen ve vyvlastňovacím řízení tvrdit určité skutečnosti a označit důkazy na podporu svých tvrzení. Pokud tedy žalobkyně netvrdila a neprokázala rozhodné skutečnosti, bylo na správních orgánech, aby ji k uplatnění těchto tvrzení a označení důkazů vyzvaly. Správní orgány mohly zjišťovat rozhodné skutečnosti i jinými cestami. Pokud správní orgány žalobkyni k doplnění nezbytných tvrzení a označení důkazů nevyzvaly ani samy potřebné skutečnosti nezjišťovaly, nemá jejich skutkový závěr, že cíle ve veřejném zájmu (zamýšleného rozsahu pokrytí signálem) nelze dosáhnout jiným způsobem než umístěním zařízení žalobkyně do stavby sila, oporu ve správním spisu. 10. Druhý rozsudek byl ke kasační stížnosti OZNŘ zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2026, č. j. 2 As 212/2025-46 (dále jen „druhý zrušující rozsudek“) a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. IV. Závazné právní názory kasačního soudu 11. Nejvyšší správní soud vyslovil v druhém zrušujícím rozsudku následující právní názory, jimiž je zdejší soud při posouzení důvodnosti žaloby podle § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán. Veřejný zájem, k jehož naplnění má vyvlastnění sloužit, ve vyvlastňovacím řízení nechrání vyvlastňovací úřad (vystupující jako nestranný arbitr), ale hájí ho výlučně vyvlastnitel (viz bod 35 druhého zrušujícího rozsudku). Vyvlastnitel je povinen v žádosti dolo