1 Afs 172/2024 — Nejvyšší správní soud

68 A 1/2025- 44 - text  17 68 A 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Smetankou ve věci žalobce: V. D. N., narozen dne X státní příslušník X zastoupen Mgr. Markem Eichlerem, advokátem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí sídlem Loretánské náměstí 5, 118 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2025, č. j. 300472-2/2025-MZV/VO, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2025, č. j. 300472-2/2025-MZV/VO, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 556 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Marka Eichlera, advokáta do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí a vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 5. 4. 2025, podanou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „soud“) dne 7. 4. 2025, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2025, č. j. 300472-2/2025-MZV/VO (dále jen „napadené rozhodnutí“). Žalovaný rozhodl tak, že rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Hanoji (dále jen „prvostupňový orgán”) ze dne 5. 12. 2024 o zamítnutí žádosti o krátkodobé vízum č. HANO 2024 10 21 0019 podané žalobcem dne 21. 10. 2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) je v souladu s § 20 odst. 5 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 2. Žalobce u prvostupňového orgánu požádal o krátkodobé vízum z titulu rodinného příslušníka občana Evropské unie (dále jen „EU“), kterým je jeho manželka, paní N. N. Q., občanka České republiky (dále jen „ČR“), trvale bytem O. (dále jen „manželka“), s níž uzavřel manželství dne 21. 6. 2024 ve Vietnamu. Podle prvostupňového orgánu úvodní pohovor s žalobcem ukázal, že se manželský pár před uzavřením sňatku viděl jen jednou, a to pouze krátkodobě, a že pár nemá jasnou představu o plánech do budoucnosti, a proto provedl další šetření. Shromážděné informace prvostupňový orgán vyhodnotil tak, že manželství žalobce s jeho manželkou bylo uzavřeno za jediným účelem, kterým byl záměr žalobce požívat právo volného pohybu a pobytu, jež by mu jinak nepříslušelo. Proto prvostupňový orgán žalobcovu žádost zamítl z důvodu, že se tento dopustil obcházení zákona o pobytu cizinců s cílem získat vízum k pobytu na území. 3. Žalobce v návaznosti na vydání prvostupňového rozhodnutí podal podle § 180e odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců žádost o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza (dále jen „žádost o nové posouzení“). Prvostupňový orgán neshledal důvod pro udělení krátkodobého víza, tedy nevyužil možnosti vyhovět žalobci v rámci autoremedury, a žádost o nové posouzení postoupil žalovanému, který o této žádosti rozhodl napadeným rozhodnutím. II. Žaloba 4. Žalobce ve své žalobě namítal, že byl v řízení o udělení krátkodobého víza jako účastník správního řízení zkrácen na svých právech. V úvodu své žaloby provedl výčet porušení právních předpisů, kterých se žalovaný měl dopustil. Podle žalobce žalovaný řádně nezjistil stav věci ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), přijaté řešení není v souladu s veřejným zájmem a rozhodnutí neodpovídá okolnostem daného případu (§ 2 odst. 4 správního řádu), odůvodnění napadeného rozhodnutí neobsahuje zákonem požadované náležitosti (§ 68 odst. 3 správního řádu), žalovaný nezohlednil skutečnosti hovořící ve prospěch žalobce a nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo (§ 50 odst. 3 a odst. 4 správního řádu), žalovaný neprovedl všechny potřebné důkazy (§ 52 správního řádu) a konečně žalovaný podle žalobce porušil § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců a čl. 35 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „směrnice 2004/38/ES“). 5. Žalobce označil za zásadní žalobní námitku to, že napadené rozhodnutí neodpovídá skutečnému skutkovému stavu, neboť žalobce nevstupoval do manželského svazku z účelových důvodů. Skutkový a právní závěr správních orgánů nemá oporu ve správním spise a v realitě. Žalobce upozornil, že unijní dokumenty souhrnně označené jako Příručka pro účelové sňatky, ze kterých žalovaný dle napadeného rozhodnutí vycházel, nejsou právním předpisem v pravém slova smyslu. Jedná se o dokumenty mající spíše popisný a doporučující charakter, rozhodně se však nejedná o prameny práva, z nichž by měly správní orgány vyvozovat závazné právní důsledky pro žadatele. 6. Žalobce nesouhlasil s konstatováním, že by nezískal právo pobytu sám. Žalobce neměl před tím, než se seznámil se svojí manželkou, ambici vstupovat do ČR a taky do prostoru schengenských států, a proto ani potřebu usilovat o získání pobytového oprávnění v ČR a nikdy o toto nežádal. Žalovaný zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností konstatováním, že žalobce by takovouto možnost neměl, protože jde o prostou spekulaci. Žalobce je v mladém, produktivním věku, je zcela zdravý a soběstačný, má řadu zkušeností ze své profese obchodního zástupce a daná profese by mohla být podřazena i pod modrou kartu. To, zda by získal pobytové oprávnění, nemůže správní orgán bezpečně hodnotit, nakolik jeho socioekonomické poměry jen stěží mohou představovat překážku při žádosti o udělení pobytového oprávnění. Žalobce má plat (v přepočtu) 460 USD měsíčně, kdy průměrný plat ve Vietnamu je 148 USD a velmi dobře placení lidé mají kolem 500 USD. Žalobce dále vytýkal žalovanému, že mu přičetl k tíži, že žije v podnájmu spolu s dalšími spolubydlícími, což žalobce považuje za absurdní, neboť je normální, že se lidé dělí o náklady na bydlení. 7. Žalobce dále konstatoval, že žalovaný správně vyhodnotil, že pár se seznámil na sociální síti Facebook v lednu 2023, kdy je propojil bratr manžela. Pár však spolu komunikuje a taky komunikoval denně. Oba manželé tak strávili doslova hodiny denně v rámci společných videohovorů a psaní. Žalobce doložil v odvolacím řízení komunikaci z ledna 2023, ale žalovaný se k tomu nevyjádřil. Pár se setkal osobně jednou v červnu 2024 a následně již uzavřel sňatek, avšak žalobce uváděl, že se s manželkou znají již z dětství, navíc se i potkávali, když ona jezdila se svým otcem do Vietnamu. Žádný právní předpis neupravuje zákonným způsobem „minimální délku vztahu“ či jiné v napadeném rozhodnutí uváděné parametry. Přístup žalovaného je velmi paušalizující. Realita v životě však bývá častokrát jiná a bylo tak tomu i v případě žalobce. Kvalitativní měřítko vztahu mezi žalobcem a jeho manželkou nebylo absolutně hodnoceno. I kratší, zato intenzivnější a kvalitně prožitý vztah, může být vztahem skutečným a láskyplným. Takto je tomu i v případě žalobce a jeho manželky. 8. Žalobce dále namítal, že cestování mezi Vietnamem a ČR je velmi nákladné a manželka žalobce provozuje se svým otcem restauraci, kdy se o ni musí starat a nemůže dlouhodobě pobývat ve Vietnamu. Manželé spolu po většinu času, kdy byla manželka ve Vietnamu, bydleli, resp. i cestovali po výletech a tam spolu bydleli. Podle žalobce je pochopitelné, že manželé nemají hypotéku ve Vietnamu, když manželka pobývá v ČR, žalobce má bydlení zajištěno a není jediný důvod si hypotéku, či jinou společnou půjčku brát, neboť každý disponuje dostatkem financí. Komunikaci prostřednictvím sociálních sítí sice nelze považovat za totožnou s osobním setkáním, nicméně v současné době je poznání druhého díky sociálním sítím mnohem intenzivnější a rychlejší. Neznalost některých údajů žalobce vysvětlil v žádosti o nové posouzení. 9. Za poměrně zásadní pochybení žalobce označil skutečnost, že žalovaný absolutně nereflektoval doplnění žádosti o nové posouzení. V rámci doplnění žalobce vyvrátil důvody, pro které byla jeho žádost zamítnuta, doložil řadu listinných důkazů, se kterými se žalovaný vůbec nevypořádal. Žalovaný porušil § 180e zákona o pobytu cizinců a § 68 odst. 3 správního řádu tím, že nevysvětlil, proč nepovažuje odůvodnění a podklady doložené žalobcem za relevantní. Žalovaný se dostatečně určitě nevypořádal se všemi návrhy a předloženými důkazy. 10. Závěrem žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k novému projednání, popř. aby zrušil i prvostupňové rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 5. 5. 2025 navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 12. Námitku, že skutkový a právní závěr správních orgánů obou stupňů nemá oporu ve správním spise, žalovaný označil za účelovou a lichou, což by sám žalobce naznal, nahlédl-li by do správního spisu. Podle žalovaného se na předmětné řízení neaplikuje část druhá a třetí správního řádu. Navíc obě rozhodnutí byla řádně odůvodněna a rovněž skutkový stav byl zjištěn řádně, dokazování bylo provedeno dostatečně důkladně. Z hlediska námitky neprovedení všech potřebných důkazů žalovaný odkázal na rozs