8 As 203/2020 — Nejvyšší správní soud

68 A 1/2026- 30 - text 5 68 A 1/2026 USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Smetankou ve věci žalobkyně: T. H. L. V. bytem X zastoupená Mgr. Janem Klikem, Ph.D., advokátem sídlem Karlovarská 87/130, 323 00 Plzeň proti žalované: za účasti osoby zúčastněné na řízení: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 P. Č. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 1. 2026, č. j. MV-195719-4/SO-2025, takto: Žalobě se přiznává odkladný účinek. Odůvodnění: 1. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, rozhodnutím ze dne 29. 10. 2025, č. j. OAM-12129-17/PP-2025 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), podle § 87e odst. 1 písm. a) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítlo žádost žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území České republiky (dále jen „žádost“), neboť žalobkyně nepředložila náležitost uvedenou v § 87b odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Odvolání žalobkyně proti prvoinstančnímu rozhodnutí žalovaná zamítla podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, shora specifikovaným napadeným rozhodnutím. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), s níž spojila návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. 2. Žalobkyně návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnila tak, že výkon napadeného rozhodnutí by pro ni znamenal nenahraditelnou újmu. Ztrátou oprávnění k pobytu by byla nucena opustit ČR a čelit vysokým nákladům na cestu do Vietnamu, ačkoli ve Vietnamu nemá žádné zázemí, sociální jistoty ani možnost dlouhodobého ubytování. Návrat do Vietnamu i případný opětovný příjezd do ČR by představoval značné finanční, časové a praktické překážky. Žalobkyně v ČR řádně pracuje, vede bezúhonný život a již téměř dva roky žije se svým druhem, s nímž plánuje uzavřít manželství [tím je pan P. Č., tj. osoba zúčastněná na řízení – pozn. soudu]. Odloučení by pro oba znamenalo významnou psychickou a osobní újmu. Žalobkyně dále argumentovala, že podle ustálené judikatury je nezbytné umožnit jí v řízení osobně vystupovat a chránit její právo na spravedlivý proces. Přiznání odkladného účinku podle ní nezasahuje do práv třetích osob ani do veřejného zájmu, zatímco jeho nepřiznání by pro ni znamenalo nepřiměřenou újmu. Z těchto důvodů žalobkyně navrhuje, aby soud žalobě odkladný účinek přiznal. 3. Žalovaná ve svém vyjádření k návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku uvedla, že nejsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku, protože jde o mimořádné opatření prolamující účinky pravomocného rozhodnutí. Poukázala na to, že řízení o přechodném pobytu bylo pravomocně ukončeno a žalobkyně neprokázala existenci závažné a reálné nenahraditelné újmy. Podle žalované žalobkyně v současné době pobývá a pracuje v ČR nelegálně, nemá zde hlubší rodinné vazby ani majetek a její tvrzení o materiální a sociální situaci nejsou doložena. Žalovaná odkázala na judikaturu NSS, podle níž musí být hrozící újma konkrétně individualizována, což podle žalované žalobkyně nesplnila. Závěrem žalovaná uvedla, že přiznání odkladného účinku by bylo v rozporu s podmínkami § 73 odst. 2 s. ř. s., a proto navrhla, aby odkladný účinek žalobě přiznán nebyl. 4. Podáním ze dne 18. 2. 2026 pan P. Č. k výzvě soudu včas sdělil, že uplatňuje práva osoby zúčastněné na řízení. Dotčení svých práv napadeným rozhodnutím spatřuje v tom, že žalobkyně je jeho družkou a žijí spolu delší dobu (dva roky) v rodinné domácnosti, vzájemně se podporují a společně uspokojují své životní potřeby. Naplnění napadeného rozhodnutí by pro ně znamenalo rozdělení a odloučení, což by přineslo zásadní změnu jejich života a s tím spojenou psychickou újmu, neboť jsou na sebe velmi silně citově vázáni a chtějí v nejbližší době uzavřít manželství. Potvrdil, že tvrzení žalobkyně v návrhu na přiznání odkladného účinku jsou v souladu se skutečností. 5. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. 6. Ustanovení § 73 odst. 3 s. ř. s. stanoví, že přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí. 7. Soud konstatuje, že smyslem přiznání odkladného účinku žaloby není oddálení účinku pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Jedná se o zvláštní nástroj, který má zabránit situaci, kdy by v důsledku okamžitého výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu došlo ke zcela konkrétní, závažné a nevratné újmě. Poskytnutí odkladného účinku se tedy vyznačuje svým mimořádným charakterem. Soud jeho přiznáním ještě před rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí správního orgánu, a proto je třeba tento institut užívat velmi zdrženlivě (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2018, č. j. 1 Afs 261/2018-28). 8. Zákon v § 73 odst. 2 s. ř. s. stanovuje dvě hmotněprávní podmínky přiznání odkladného účinku žalobě, a sice (i) že právní následky napadeného rozhodnutí by znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (ii) že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. 9. Ve vztahu k prvé podmínce v obecné rovině platí, že je na žalobci (resp. žalobkyni), aby ve svém návrhu na přiznání odkladného účinku specifikoval, v čem má jemu hrozící újma spočívat, a aby tvrzené skutečnosti náležitě doložil, příp. alespoň věrohodně osvědčil. Jen tak může soud posoudit, zda neprodleným výkonem nebo jinými právními následky správního rozhodnutí může žalobci (resp. žalobkyni) skutečně vzniknout nepoměrně větší újma, resp. újma těžko nahraditelná či kompenzovatelná (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2020, č. j. 8 As 203/2020-78). Relevantní je pouze újma, která je v příčinné souvislosti s právními účinky napadeného rozhodnutí. Na druhou stranu tvrdit a osvědčovat rozpor přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem, popř. i újmu, jež by měla vzniknout jiným osobám (tj. otázka naplnění druhé podmínky), je úkolem žalovaného správního orgánu. Soud tedy není oprávněn zjišťovat splnění uvedených podmínek z úřední povinnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2017, č. j. 2 Azs 163/2017-20). K závažnosti hrozící újmy pak v usnesení ze dne 23. 2. 2012, č. j. 1 As 17/2012-30, Nejvyšší správní soud uvedl, že „[d]ůvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel. Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.“ 10. V usnesení ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS, rozšířený senát Nejvyššího správního soud vyložil, že § 73 odst. 2 s. ř. s. zavazuje soud v každém řešeném případě vzít v úvahu všechny pro věc významné okolnosti, neboť „[z]ákonodárce záměrně koncipoval odkladný účinek jako normu, při jejíž aplikaci musí soud vždy zvážit všechny individuální okolnosti sporné věci.“ Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu dodal, že „[…] i zájem na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti nepochybně může být (dle okolností) důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nemělo by tomu tak být ovšem automaticky bez dalšího, ale obvykle jen ve spojení s dalšími důvody (např. týkajícími se rodinného či soukromého života stěžovatele), nebo v návaznosti na individuální okolnosti a specifika soudního řízení v dané věci. Všechny tyto individuální okolnosti by však měly jasně a konkrétně plynout ze stěžovatelem osvědčených tvrzení. Soud zde vždy poměřuje újmu, která hrozí stěžovateli, a újmu, která přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, stejně jako možný rozpor přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem (…)“. 11. K citované judikatuře soud doplňuje, že byť byly uvedené závěry vysloveny Nejvyšším správním soudem v souvislosti s posouzením návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, dozajista se mutatis mutandis uplatní i pro případy posuzování návrhů na přiznání odkladného účinku žalobě. 12. Soud v nyní projednávané věci při posouzení otázky, zda přiznat o