5 Afs 40/2005 — Nejvyšší správní soud

15 Ca 67/2009- 39 - text Pokračování 7 15Ca 67/2009 15Ca 67/2009-39 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobce: L. M., zastoupeného JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 43, proti žalovanému: Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem, ul. Velká Hradební 61, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.3.2009, č.j. 3080/09-1100-505275, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9.3.2009, č.j. 3080/09-1100-505275, jímž bylo zamítnuto odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Ústí nad Labem (dále jen „správce daně“) ze dne 11.2.2005, č.j. 34667/05/214911/0237, kterým byla žalobci dodatečně doměřena daň za rok 2000 ve výši 22 813,- Kč. V žalobě konstatoval, že na základě smlouvy o dílo provedla společnost Fasko spol. s r.o. v likvidaci pro žalobce určité práce. Žalobce uhradil cenu díla na platební místo určené společností Fasko spol. s r.o. v likvidaci. Je nesporné, že šlo o účet, který je účtem společnosti Fasko spol. s r.o. v likvidaci a bylo žalobcem požadováno doložení tohoto účtu a případné úvěrové smlouvy a doložení potvrzení banky o tom, že účet na který došla platba, byl účtem společnosti Fasko spol. s r.o. v likvidaci. Tento důkaz proveden dle žalobce nebyl. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že nebyl prokázán žádný vztah mezi žalobcem a společností Fasko spol. s r.o. v likvidaci, na základě něhož by byl žalobce povinen zaručit zaplacení závazků společnosti Fasko spol. s r.o. v likvidaci. Žalobce jako ručitel jednou platbou uhradil zároveň závazek ze smlouvy o dílo i svůj závazek ručitele za úvěr tím, že uhradil cenu díla na úvěrový účet banky. Žalobce dále v žalobě zrekapituloval, že zakoupil od státního podniku Boviga Chuděrov hnojné a silážní plato Lipová na základě kupní smlouvy ze dne 16.1.1996. Na tomto platu byly zjištěny ekologické závady. Společnost Fasko spol. s r.o. v likvidaci byla ze smlouvy o dílo zavázána provést na tomto platu sondy, vyčistění potřebných částí pozemku, zprovoznění jímky a kanalizace pro odtok vody a další nutné práce. V podání ze dne 17.12.2008 byly navrhovány důkazy týkající se úvěrové smlouvy, výzvy k zaplacení úvěru ručitelem a potvrzení banky o charakteru platby. Ve vyjádření ze dne 6.3.2009 je konkretizována souvislost mezi úvěrovou smlouvou, smlouvou o dílo a provedenými pracemi na něž žalobce odkazuje. Správce daně zcela vynechal vyhodnocení závazku provozní jednotky z hlediska vlivu na životní prostředí z roku 1996 a z roku 1999, které potvrzuje, co je třeba s uvedeným platem provést. Žalobce jednoznačně určil plnění závazku za smlouvu o dílo, protože i ručitelský závazek se vztahuje k povinnosti plnit věřiteli nebo za věřitele, kterým byla společnost Fasko spol. s r.o. v likvidaci. Pokud žalobce postupoval v souladu s ustanovením § 330 odst. 1 obchodního zákoníku, plnil smlouvu o dílo, bylo to jeho právo a tato volba měla být respektována i žalovaným. Žalobce navrhoval jako další důkazní prostředky výslech žalobce k okolnostem uzavírání smlouvy, provádění díla, důvodů pro toto dílo a fakturace, dále navrhoval provést místní šetření a vyslechnout zpracovatele ekologického auditu. Žalovaný porušil ustanovení § 50 odst. 3 věta první a druhá zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, (dále jen „ZSDP“), neboť měl přihlédnout i ke skutečnostem odvolatelem neuplatněným, které vyšly najevo v průběhu odvolacího řízení. Bylo třeba ověřit, zda mezi žalobcem a společností Fasko spol. s r.o. v likvidaci existoval právní vztah podle kterého byl žalobce povinen zaručit uhrazení závazků společnosti Fasko spol. s r.o. v likvidaci, které vznikly provozem společnosti, což je nesporný daňový výdaj. V daném případě žalobce splacení závazku za společnost Fasko spol. s r.o. v likvidaci splnil tím, že zaplatil cenu podle smlouvy o dílo, což je daňově uznatelným výdajem. Žalobce dále odkázal na ustanovení § 16 ZSDP, který neumožňuje žalovanému ani správci daně měnit ekonomickou povahu vztahu. Žalovaný i správce daně svým postupem porušili ustanovení § 2 odst. 3, odst. 7, § 31 odst. 2, odst. 4 a odst. 8 ZSDP, což vedlo ve svém důsledku i k porušení hmotněprávní normy uvedené v § 23 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, (dále jen „ZDP“). Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Po stručné rekapitulaci dosavadního řízení uvedl, že co se týká návrhu žalobce na doplnění dokazování odvolacího řízení o úvěrovou smlouvu, výzvou k zaplacení úvěru ručitelem, potvrzení banky o charakteru platby, tak žalovaný uvádí následující. Dne 4.7.2008, výzvou č.j. 157602/08/214931/1062, byl žalobce vyzván k prokázání daňové účinnosti předmětného výdaje ve výši 71 310,50 Kč. Po opakovaném prodloužení lhůty k žádosti žalobce, tento až dne 27.11.2008 předložil při ústním jednání správci daně kopii smlouvy o dílo ze dne 13.3.1998 a dne 17.12.2008 doplnil odvolání o jiné důkazní prostředky. V rámci doplnění odvolacího řízení byl žalobce vyzván dne 27.1.2009, výzvou č.j. 14353/09/214931/201062, k předložení uvedených důkazních prostředků, tyto však nepředložil ani jiným způsobem neprokázal, že platby na úvěrový účet společnosti Fasko spol. s r.o. v likvidaci byly provedeny v návaznosti na dodavatelsko odběratelský vztah se společností Fasko spol. s r.o. v likvidaci. Absenci důkazů na straně žalobce nelze považovat za pochybení správce daně. Jak dokládá spisový materiál, žalobce měl dostatek času k předložení důkazních prostředků, neboť od doručení výzvy k jejich předložení do vydání žalobou napadeného rozhodnutí uplynulo osm měsíců. Žalovaný poukázal na rozložení důkazního břemene v daňovém řízení a konstatoval, že správce daně prokázal ve smyslu ustanovení § 31 odst. 8 písm. c) ZSDP existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost a úplnost účetnictví. Důkazní břemeno přešlo na žalobce, avšak ten jej neunesl. Žalovaný v rámci odvolacího řízení neshledal žádné pochybení v postupu správce daně. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen „s.ř.s.“) bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce se po řádném poučení, že může vyslovit nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřil. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, včetně prekluze daňové povinnosti, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Soud si vyžádal u žalovaného spis a po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Daňové řízení, které je nyní předmětem soudního přezkumu, bylo vedeno po vydání rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.9.2007, č.j. 15 Ca 249/2005-29, kterým bylo rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 18.10.2005 č.j. 16254/05-1100, pro vady řízení zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalovanému soud vytkl, že neuvedl, která zjištění ho vedou k závěru o neexistenci žalobcem deklarovaného právního vztahu se společností Fasko spol. s r.o. v likvidaci, na základě něhož měl mít žalobce povinnost zaručit zaplacení závazků společnosti Fasko spol. s r.o. v likvidaci vzniklých jejím provozem. V případě existence takového právního vztahu pak žalovaný nevysvětlil, z jakého důvodu nemohly být v jeho rámci uskutečněny úhrady, které žalobce uvedené společnosti poskytl. Při existenci právního vztahu a poskytnutí úhrad v jeho rámci nerozebral, proč tyto skutečnosti nemají pro posouzení uvedené otázky právní význam. Takové úvahy měl přitom žalovaný v rozhodnutí vyjádřit s ohledem na složitost vztahu mezi žalobcem a společností Fasko spol. s r.o. v likvidaci, který byl v podání ze dne 27. 1. 2005 žalobcem nastíněn. Žalovaný na základě tohoto rozsudku uložil správci daně dne 24.6.2008 doplnění odvolacího řízení. K výzvě správc