40 A 2/2012

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci navrhovatelů: a) M. F., bytem „X“, b) Mgr. J. K., Ph.D., bytem „X“, c) MVDr. J. K., bytem „X“, d) V. K., bytem „X“, zastoupených Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem Advokátní kanceláře Šikola a partneři, s r.o., se sídlem v Brně, Dvořákova 13, proti odpůrci: Statutárnímu městu Ústí nad Labem, Velká Hradební 2336/8, Ústí nad Labem, zastoupeného JUDr. Pavlem Klimešem, advokátem, se sídlem v Praze, Dukelských hrdinů 14, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Saller Eta Estate CZ s.r.o., se sídlem v Otvicích, Obchodní zóna 266, IČ 28692641, v řízení o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – územního plánu Ústí nad Labem ze dne 15.12.2011, č.j. MM/OUPSM/NUP/986/2011,

t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelé se společně podaným návrhem domáhali zrušení čtyř částí opatření obecné povahy – územního plánu Ústí nad Labem ze dne 15.12.2011, č.j. MM/OUPSM/NUP/986/2011, vydaného usnesením č. 94/11zastupitelstva odpůrce podle § 6 odst. 5 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon“).

Konkrétně svůj návrhový petit vymezili navrhovatelé takto: „Opatření obecné povahy - územní plán města Ústí nad Labem, vydaný Zastupitelstvem města Ústí nad Labem usnesením č. 94/11 ze dne 15.12.2011, se ruší dnem vyhlášení rozsudku, a to v následujících částech:

1) V textové části se v kapitole i) „Vymezení ploch a koridorů územních rezerv a stanovení možného budoucího využití, včetně podmínek pro jeho prověření“ zrušuje vymezení koridoru územní rezervy R111 (Polokružní systém – úsek Bukov – Žižkova ul.), R112 (Polokružní systém – úsek Žižkova ul. – ul. Pražská) a R113 (Polokružní systém – úsek ul. Pražská – Opletalova ul.), v grafické části se v grafické příloze č. 1 – „Výkres základního členění území“, v grafické příloze č. 2 – „Hlavní výkres“, včetně přílohy 2.1 „Výkres koncepce dopravní infrastruktury“, zrušuje vymezení koridoru územní rezervy R111 (Polokružní systém – úsek Bukov – Žižkova ul.), R112 (Polokružní systém – úsek Žižkova ul. – ul. Pražská) a R113 (Polokružní systém – úsek ul. Pražská – Opletalova ul.).

2) V textové části se v kapitole g) „Vymezení veřejně prospěšných staveb, veřejně prospěšných opatření, staveb a opatření k zajišťování obrany a bezpečnosti státu a ploch pro asanaci, pro které lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit“ zrušuje vymezení veřejně prospěšné stavby „Přeložka silnice II/528 západně od obce Strážky“ vymezené pod identifikačním indexem D10, v grafické části se v grafické příloze č. 3 – „Výkres veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací“, a dále v grafické příloze č. 1 – „Výkres základního členění území“, v grafické příloze č. 2 – „Hlavní výkres“, včetně přílohy 2.1 „Výkres koncepce dopravní infrastruktury“, zrušuje vymezení veřejně prospěšné stavby „Přeložka silnice II/528 západně od obce Strážky“ vymezené pod identifikačním indexem D10.

3) V textové části se v kapitole c) „Urbanistická koncepce včetně vymezení zastavitelných ploch, ploch přestavby a systému sídelní zeleně“, zrušuje podkapitola c2) „Vymezení zastavitelných ploch a ploch přestavby“, v grafické části se v grafické příloze č. 1 – „Výkres základního členění území“ a v grafické příloze č. 2 – „Hlavní výkres“ zrušuje zobrazení odpovídající všem nově vymezovaným zastavitelným plochám stanoveným v kapitole c) „Urbanistická koncepce včetně vymezení zastavitelných ploch, ploch přestavby a systému sídelní zeleně“ a v podkapitole c2) „Vymezení zastavitelných ploch a ploch přestavby“.

4) V textové části se v kapitole c) „Urbanistická koncepce včetně vymezení zastavitelných ploch, ploch přestavby a systému sídelní zeleně“ podkapitole c2) „Vymezení zastavitelných ploch a ploch přestavby“, zrušuje vymezení ploch P 18-1 (pozemek parc.č. 2747 v k.ú. Střekov), P 18-4 (pozemek parc.č. 2779/1 v k.ú. Střekov) a ploch P 18-5 (pozemek parc.č. 2884/1 v k.ú. Střekov), v grafické části se v grafické příloze č. 1 – „Výkres základního členění území“ a v grafické příloze č. 2 - „Hlavní výkres“ zrušuje vymezení ploch P – 18-1 pozemek parc.č. 2747 v k.ú. Střekov), P 18-4 (pozemek parc.č. 2779/1 v k.ú. Střekov) a ploch P 18-5 (pozemek parc.č. 2884/1 v k.ú. Střekov).“

Navrhovatelé rozdělili svůj návrh do sedmi bodů, které náležitě rozvedli, přičemž konkrétně směřovaly proti:

1) vymezení územní rezervy týkající se „dopravního radiálně okružního skeletu“,

2) vymezení veřejně prospěšné stavby Přeložka silnice II/528 západně od obce Strážky,

3) vymezování nových zastavitelných ploch v rozporu s požadavky stavebního zákona a v rozporu s požadavky na ochranu zemědělského půdního fondu,

4) provedení podstatné změny návrhu územního plánu po veřejném projednání (změna funkčního vymezení ploch), aniž by bylo následně konáno opakované veřejné projednání,

5) nedodržení návrhového horizontu stanoveného zadáním územního plánu Ústí nad Labem,

6) neodůvodnění výběru variant prověřovaných konceptem územního plánu Ústí nad Labem,

7) nedostatečné zvážení stávajících limitů území, nesprávné vypořádání stanoviska Krajské hygienické stanice Ústeckého kraje.

Navrhovatelka a) opřela svoji aktivní legitimaci o to, že je vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. 299 pro obec Ústí nad Labem a k.ú. Habrovice u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrálního pracoviště Ústí nad Labem, a to pozemků parc.č. 323/2, 323/4, 323/5, 324/1, 324/4 a 324/5 a stavby bez č.p., která se nachází na pozemku parc.č. 323/5. Tyto nemovitosti se nacházejí přímo v trase vymezené veřejně prospěšné stavby D10 – Přeložka silnice II/528 západně od obce Strážky – obchvatu obce Strážky, případně v její těsné blízkosti. V současné době jsou tyto nemovitosti užívány navrhovatelkou a) k zemědělství a chovu koní.

Navrhovatel b) dovodil svoji aktivní legitimaci z toho, že je spoluvlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. 835 pro obec Ústí nad Labem a k.ú. Bukov u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrálního pracoviště Ústí nad Labem, a to pozemků parc.č. 1106 a 1108 a rodinného domu č.p. 278, který se nachází na pozemku parc.č. 1106 a dále nemovitostí zapsaných na LV č. 3974 pro obec Ústí nad Labem a Katastrální území Bukov u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrálního pracoviště Ústí nad Labem, a to pozemků parc.č. 1368/6, 1105/3 a 1356/2. Tyto nemovitosti se nacházejí přímo v trase pozemní komunikace, která je částí plánovaného dopravního radiálně okružního skeletu města Ústí nad Labem, plánované ve formě tunelu v platném územním plánu zaneseném ve formě územní rezervy R111 (Polokružní systém – úsek Bukov – Žižkova ulice). V důsledku realizace této stavby by došlo k vyvlastnění nemovitostí navrhovatele b) a k demolici rodinného domu v jeho vlastnictví.

Navrhovatel c) opřel svoji aktivní legitimaci o to, že je spoluvlastníkem ideální poloviny nemovitostí zapsaných na LV č. 3914 pro obec Ústí nad Labem a k.ú. Bukov u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrálního pracoviště Ústí nad Labem, a to pozemků parc.č. 1077/4, 1078/1, 1078/3, 1078/4 a 1079/3 a stavby občanské vybavenosti č.p. 813, která se nachází na pozemcích parc.č. 1078/4, 1078/3, 1077/4. Uvedená stavba č.p. 813 je veterinární ordinací, kterou vlastní navrhovatel c) s manželkou a svým kolegou veterinářem MVDr. V. T.. Tyto nemovitosti se nacházejí přímo v trase pozemní komunikace, která je částí plánovaného dopravního radiálně okružního skeletu města Ústí nad Labem, plánované ve formě tunelu v platném územním plánu zanesené ve formě časově neohraničené územní rezervy R111.

Navrhovatel d) dovodil svoji aktivní legitimaci z toho, že je spoluvlastníkem ideální 1/5 nemovitostí zapsaných na LV č. 4120 pro obec Ústí nad Labem a k.ú. Střekov u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrálního pracoviště Ústí nad Labem, a to pozemků parc.č. 2721 a 2722 a rodinného domu č.p. 737, který se nachází na pozemku parc.č. 2722. Tyto nemovitosti sousedí pouze přes úzkou jednosměrnou silnici s pozemky, na nichž došlo po veřejném projednání územního plánu ke změně jejich funkčního využití. Tato změna má umožnit realizaci záměru Obchodního centra Střekov, které svou rozlohou a stavebním uspořádáním výrazně přesahuje limity předmětného území.

V návrhu dále uvedli, že navrhovatelé a) až c) podali k návrhu územního plánu ve lhůtách stanovených stavebním zákonem námitky. Do práv navrhovatele d) bylo zasaženo změnou návrhu územního plánu po veřejném projednání, aniž by měl navrhovatel d) možnost podat k uvedené změně námitky v rámci opakovaného veřejného projednání.

Bod 1) Neurčité vymezení územní rezervy – nezákonný zásah do práv dotčených vlastníků.

Jedním z požadavků zadání územního plánu Ústí nad Labem bylo vytvořit koncepci dopravy ve městě. V rámci konceptu bylo mimo jiné navrženo řešení formou „Objízdné polokružní komunikace propojující významné městské radiály“. Toto řešení by svou realizací významně negativně zasáhlo výrazné množství občanů a vlastníků. Uvedené řešení bylo nicméně po velikém množství námitek ze strany dotčených vlastníků, zástupce veřejnosti a připomínek ze stran veřejnosti převedeno do územní rezervy, jak vyplývá z usnesení zastupitelstva města Ústí nad Labem č. 81/11 ze dne 22.9.2011.

Stavby komunikací okružního skeletu tak byly vyňaty z kategorie veřejně prospěšných staveb a byly následně ve schváleném územním plánu Ústí nad Labem vymezeny v kapitole i) textové části jako koridory územní rezervy pod indexy R111, R112 a R113. Byť bylo dotčeným vlastníkům, včetně navrhovatelů b) a c), zdánlivě částečně vyhověno převedením celého okružního skeletu z koridoru návrhového do koridoru v územní rezervě, jsou navrhovatelé přesvědčeni, že vymezenou územní rezervou R111, R112 a R113 je nadále nezákonným a nepřiměřeným způsobem zasahováno do práv dotčených vlastníků. V této souvislosti odkázali na ustanovení § 36 a § 43 stavebního zákona. Po dobu trvání územní rezervy dotčeným vlastníkům neustále hrozí skutečná změna územního plánu a následná realizace prověřovaného využití. Svou povahou se územní rezerva velice podobá stavební uzávěře, u které není pochyb, že do práv dotčených vlastníků zasahuje.

Navrhovatelé b) a c) se nacházejí po dobu trvání územní rezervy v enormní nejistotě, co se s jejich vlastnictvím stane, jestli do něj mají nadále investovat nebo nemají. Již zařazením pozemků do územní rezervy je navíc zjevně i snížena kupní cena nemovitostí. Na územní rezervy R111, R112 a R113 je pak třeba nahlížet v jejich vzájemné spojitosti, neboť se jedná o plánovanou stavbu, která tvoří jeden funkční celek. Realizace této stavby dává smysl pouze za předpokladu, že bude realizována ve všech úsecích, tedy celá. V této souvislosti navrhovatelé odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 88/2008-301. Předmětné stavby byly do územní rezervy přeřazeny zjevně v důsledku velkého množství námitek, avšak nebylo dotčeným vlastníkům umožněno, aby se vyjádřili k novému stavu – zařazení svých pozemků do územní rezervy, která rovněž zasahuje vážným způsobem do jejich práv. Tímto odpůrce fakticky obešel zákon, neboť namísto toho, aby řádně a odůvodněně vypořádal námitky, dotčeným vlastníkům zdánlivě vyhověl a v odůvodnění námitek se spokojil s konstatováním, že námitce se vyhovuje částečně. Ze samotného usnesení zastupitelstva č. 81/11 ze dne 22.9.2011 pak vyplývá, že územní rezerva nesplňuje požadavky stavebního zákona, podle něhož mají být jako územní rezerva vymezovány plochy a koridory, u nichž má dojít k prověření možnosti budoucího využití. Přitom odpůrce již před schválením územního plánu, ve chvíli, kdy se usnesl, že předmětné stavby mají být přeřazeny do územní rezervy, počítá s tím, že dojde ke změně územního plánu, která má stavby v územní rezervě zrušit. Odpůrce tedy rozhodl současně o tom, že 1) stavby mají být zařazeny do územní rezervy a za 2) má být zahájen proces změny teprve přijímaného územního plánu, která územní rezervu opět zruší. Je patrné, že zatížení navrhovatelů a dalších dotčených vlastníků územní rezervou je zcela zbytečné a nepřiměřené a územní rezerva je v rozporu se zákonem. Odpůrce mohl dát pořizovateli v souladu se zákonem pokyn, aby předmětný polokružní dopravní skelet z návrhu vypustil namísto toho, aby vydával pokyn k převedení do územní rezervy, a po vydání územního plánu k jejímu zrušení.

Územní rezerva sice byla vymezena, nicméně nebyly řádně stanoveny bližší podmínky pro prověření budoucího využití do ní zařazeného území. Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti (dále jen „vyhl. č. 500/2006 Sb.“), která v příloze č. 7 stanovuje náležitosti obsahu územního plánu, v ustanovení čl. I odst. 2 písm. a) stanoví, že pokud je to účelné, textová část územního plánu dále obsahuje vymezení ploch a koridorů územních rezerv a stanovení možného budoucího využití, včetně podmínek pro jeho prověření. Tomu je třeba rozumět tak, že pokud je územní rezerva stanovena, musí být současně stanoveny podmínky pro prověření možného budoucího využití. Pouhé podmínění změny územního plánu provedením územní studie je nedostatečnou podmínkou. Jednou z těchto podmínek by měla být minimálně lhůta, ve které dojde ke zpracování prověřovacích územních studií. Žádná taková lhůta však stanovena nebyla, což zakládá neúměrnou a nepřípustnou právní nejistotu dotčených vlastníků a neurčitost územního plánu v rozsahu, v jakém jsou územní rezervy vymezeny. Územní rezerva R111, R112 a R113 je dle navrhovatelů zanesena v územním plánu nedostatečným způsobem. Z ničeho nevyplývá, jaká je skutečná šíře koridoru územní rezervy a které pozemky a v jakém rozsahu jsou do územní rezervy zařazeny. Aby byl územní plán dostatečně určitý a srozumitelný, musí nepochybně vymezovat koridory pro stavby nebo územní rezervy takovým způsobem, aby bylo z územního plánu zjistitelné, kudy je koridor přesně trasován a jaké jsou jeho parametry, zejména šíře.

Uvedený dopravní radiálně okružní skelet byl navíc do územního plánu zanesen jako veřejně prospěšná stavba a následně jako územní rezerva pro tuto veřejně prospěšnou stavbu na základě dopravní prognózy, která je jednak v rozporu se zadáním územního plánu a jednak je neodůvodněná, a tedy nepřezkoumatelná. Dopravní prognóza se totiž zakládá na výpočtech intenzit dopravy, které ovšem nejsou součástí odůvodnění územního plánu. Územní plán obsahuje pouze mapy předpokládaného zatížení komunikační sítě k roku 2040. Zcela zde chybí odůvodnění toho, z jakých podkladů tyto výpočty vycházely a jaká metodologie byla k výpočtům použita. Dopravní prognóza činěná na 30 let dopředu kalkuluje se zcela přesnými hodnotami intenzit dopravy na jednotlivých komunikacích ve městě, aniž by byla uvedena pravděpodobnost předpokládaného scénáře či určitá tolerance výsledků. Z tohoto důvodu považují navrhovatelé takovou prognózu za nevěrohodnou.

Dalším pochybením odpůrce při vymezení uvedené územní rezervy byla skutečnost, že k němu došlo po veřejném projednání, aniž by odpůrce zajistil, že se následně bude konat opakované veřejné projednání ve smyslu ust. § 53 odst. 2 stavebního zákona. Navrhovatelé b) a c) podali k návrhu územního plánu řadu námitek, které se týkaly veřejně prospěšných staveb následně zařazených do územní rezervy. S těmi se ovšem odpůrce vypořádal dle jejich mínění jen povrchně, případně se k nim v rozhodnutí o námitkách vůbec nevyjádřil. V odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelů b) a c) odpůrce pouze uvedl, že se jejich námitkám částečně vyhovuje, neboť stavby byly přeřazeny do územní rezervy, která vlastnická práva navrhovatelů nijak neomezuje, aniž by se vypořádal s tím, z jakých důvodů tak usuzuje. Odpůrce se pak s několika námitkami vůbec nevypořádal, když zejména nereagoval na námitku navrhovatele b), že dojde k omezení vlastnických práv, že nemovitosti budou neprodejné nebo výrazně poklesne jejich kupní cena. Obě námitky mají stejnou platnost i po převedení předmětných staveb do územní rezervy.

Bod 2) Přeložka silnice II/528 západně od obce Strážky.

Územní plán vymezil v kapitole g) textové části pod názvem „Vymezení veřejně prospěšných staveb, veřejně prospěšných opatření, staveb a opatření k zajišťování obrany a bezpečnosti státu a ploch pro asanaci, pro které lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit“ jako jednu z veřejně prospěšných staveb pod identifikačním indexem D10 stavbu „Přeložka silnice II/528 západně od obce Strážky.“ Trasa přeložky silnice II/528 zanesené v platném územním plánu je trasou tzv. západní, a to vzhledem k ostatním reálně existujícím variantám v rámci konceptu územního plánu. Ani přes požadavky na posouzení nulové varianty nebyly žádné varianty posuzovány a od počátku byla odpůrcem prosazována dnes již výsledná varianta. Se zřízením této veřejně prospěšné stavby, jakož i s odůvodněním, o něž se zřízení této veřejně prospěšné stavby opírá, navrhovatelé nesouhlasí. Předmětná přeložka byla již předmětem posuzování vlivu na životní prostředí (EIA) ve smyslu zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen „z.č. 100/2001 Sb.“), zakončeném vydáním stanoviska ze dne 16.2.2012. Přitom výsledkem procesu posuzování bylo vydání nesouhlasného stanoviska Krajského úřadu Ústeckého kraje k záměru stavby „D8 Výstavba obchvatu Strážky – Ústí nad Labem, silnice II/528“. Za nejlepší variantu byla zpracovatelem posudku a následně krajským úřadem označena varianta nulová, oproti třem aktivním variantám, a to západní, superzápadní a východní. Nyní je tak již na základě výsledku odborného procesu EIA zřejmé, že námitky navrhovatelky a) ke konceptu i návrhu územního plánu byly oprávněné a že odpůrce pochybil, když neposuzoval varianty řešení přeložky silnice II/528, ale pouze odkázal na jejich posouzení, které proběhlo v minulosti v rámci pořizování změny územního plánu Ústí nad Labem. Při realizaci v územním plánu zanesené západní varianty by vedl obchvat v blízkosti části stávajících domů ve Strážkách, v blízkosti plánovaného obchvatu byla povolena i výstavba řady nových rodinných domů. V některých případech by dokonce muselo dojít k demolicím a i v jiných případech bude nezbytné vyvlastňování. Z odborného hlediska jsou dalšími negativy zanesené západní varianty: vliv na populaci bledule jarní, nežádoucí rozdělení lesního komplexu na dvě izolované části, ovlivnění pramenné oblasti v lesním komplexu, negativní vliv na celou řadu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. K nutným demolicím a náhradám za pozemky přistupují i požadavky na výstavbu rozsáhlých protihlukových stěn. Navrhovatelka a) se na svých pozemcích spolu se svým partnerem věnuje chovu koní a zanesená varianta obchvatu oddělující hospodářské budovy od pozemků, které jsou využívány jako pastviny, je pro ni naprosto likvidační. Navrhovatelé zdůrazňují, že západní varianta obchvatu byla v procesu EIA vyhodnocena jako nejméně vhodná ze 4 posuzovaných variant. Navrhovatelka a) vznesla již ke konceptu územního plánu celou řadu věcných námitek proti prosazované variantě vedené pod indexem D10, poukázala na nekonfliktní realizaci nulové varianty. Následně poukázala na vypořádání její námitky odpůrcem a uvádí, že je nejen nepravdivé, tedy že zásah do vlastnických práv byl činěn v nezbytně nutné míře, nejšetrnějším ze způsobů vedoucím ještě k zamýšlenému cílu a nediskriminačním způsobem s vyloučením libovůle, ale toto odůvodnění je rovněž nedostatečné, neboť vůbec nereaguje na věcné námitky navrhovatelky. Ani v rozhodnutí o námitce, ani v rámci části odůvodnění územního plánu, které pojednává o nových komunikacích, se odpůrce nijak nevypořádává s faktickou existencí jiných variant realizace přeložky II/528. V této souvislosti odkázala navrhovatelka na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.12.2008, č.j. 1 Ao 3/2008-136. S ohledem na shora uvedené považují navrhovatelé rozhodnutí o námitkách navrhovatelky, jakož i územní plán v části týkající přeložky II/528 za nedostatečné, a tedy nepřezkoumatelné.

Bod 3) Nezákonné vymezování nových zastavitelných ploch a rozpor s požadavky na ochranu zemědělského půdního fondu.

Navrhovatelé odkázali na ustanovení § 18 odst. 4 stavebního zákona, které dle jejich názoru zakotvuje jednak zásadu vyvažování všech zájmů při plánování v území, jednak zdůrazňuje potřebnou ochranu dosud nezastavěného území. Dále odkázali i na ustanovení § 53 odst. 5 písm. d) stavebního zákona, který požaduje, aby součástí odůvodnění územního plánu zpracovaného pořizovatelem bylo vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch. Ve smyslu § 3 z.č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) musí být dle navrhovatelů při vydání územního plánu prokázáno, že všechno v současnosti zastavěné území je efektivně využito a je tady výrazná potřeba vymezit nové zastavitelné plochy, a to nejen obecně, ale v konkrétním navrhovaném rozsahu. Musí být zdůvodněno, proč je potřeba vymezit nové zastavitelné plochy, právě v takovém rozsahu, v jakém jsou navrhovány. K podpoře svých závěrů odkázali i na požadavek ustanovení § 55 odst. 3 stavebního zákona. Citované ustanovení zakazuje vymezování dalších zastavitelných ploch změnou územního plánu, pokud není prokázána potřeba vymezení nových zastavitelných ploch. Odůvodnění územního plánu v kapitole 9 nazvané „Vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch“ se vůbec nezabývá tím, jestli a do jaké míry jsou využity dosud vymezené zastavitelné plochy. Nejsou tak naplněny požadavky § 53 odst. 5 písm. d) stavebního zákona na odůvodnění návrhu územního plánu. Vedle toho ani vyhodnocení potřeby vymezení nových zastavitelných ploch v územním plánu není dle názoru navrhovatelů vůbec dostatečné. Zvolená velikost rezervy 60 % přitom není ničím odůvodněna. V kapitole odůvodnění 7.1.3. Demografie se pouze uvádí, že metodický pokyn Ministerstva pro místní rozvoj v příkladném výpočtu operuje s 20 % rezervy, že někteří odborníci, ovšem bez bližšího upřesnění, doporučují 50 až 100 % a že v případě Ústí nad Labem lze doporučit rezervu ve výši cca 60 %.

Jako ze směrodatného mělo být přitom dle navrhovatelů v tomto ohledu vycházeno právě z metodického pokynu Ministerstva pro místní rozvoj/Ústavu územního rozvoje ze srpna 2008 – „Vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch“, respektive mělo být náležitě odůvodněno, proč není metodický pokyn respektován a proč byla v tomto případě dána přednost názoru odborníků a kterých. Podle citovaného metodického pokynu musí nabídka být vždy o něco vyšší než poptávka, avšak je nutno se vyvarovat v tomto případě i nežádoucích extrémů. V příkladu vyhodnocení obsaženém v metodickém pokynu je počítáno s rezervou 20 %. K závaznosti metodických pokynů odkázali navrhovatelé na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Ao 2/2010-185. Dále navrhovatelé poukázali na to, že z prováděných statistik počtu obyvatel České republiky vyplývá, že počet obyvatel Ústí nad Labem v průběhu let stabilně klesá. I samotná kapitola odůvodnění územního plánu 7.1.3 „Demografie“ obsahuje prognózy, dle kterých bude počet obyvatel Ústí nad Labem klesat. Jak již bylo uvedeno, kapitola 9 odůvodnění územního plánu odkazuje, pokud jde o potřebu vymezení nových zastavitelných ploch, na demografický rozbor uvedený v kapitole odůvodnění 7.1.3 „Demografie“. V ní je proveden výpočet potřeby nových bytů pro roky 2020 až 2030, ze kterého vyplývá, že je třeba vymezit včetně rezervy cca 226,4 ha nových rozvojových ploch určených k bydlení. Celkově má přitom dojít pro účely vymezení nového zastavitelného území k záboru zemědělské půdy o rozloze cca 382,5 ha. K potřebě vymezení zbylých 156 ha půdy se kapitola 6 vůbec nevyjadřuje. Přitom z výše citovaného metodického pokynu Ministerstva pro místní rozvoj a Ústavu územního rozvoje musí být prováděn výpočet ve vztahu k potřebě zvláště pro každý specifický účel. V návrhu územního plánu, který byl předložen veřejnosti k námitkám a připomínkám před veřejným projednáním, zcela chyběly údaje o výměře parcel nově vymezovaných jako zastavitelné území. Dotčení vlastníci a veřejnost tak byli zkráceni ve svém právu podávat námitky a připomínky, protože jim nebyly předloženy relevantní informace.

Ve městě Ústí nad Labem je také řada zanedbaných a nevyužitých ploch, tzv. brownfields. Brownfieldy identifikované nedávným průzkumem představují 11,7% ze zastavěného území města. Vymezovat nové zastavitelné plochy by tedy odpůrce měl s obzvláštním rozmyslem, neboť nesporně budou konkurovat brownfieldům, na jejichž opětovné využití má odpůrce dle svých strategických dokumentů mimořádný zájem. Prakticky nezjistitelný rozsah nově zastavitelných ploch je dále důsledkem tzv. agregace (seskupování různých funkčních ploch na základě podobných charakteristik), nicméně zcela nezákonně provedené. Při pořizování územního plánu došlo k tomu, že tam, kde vlastníci v těsném sousedství zastavených ploch žádali o změnu funkčního využití svých pozemků na pozemky zastavitelné, bylo jim u menších pozemků vyhověno, aniž by nově zastavitelné plochy byly v územním plánu rozeznatelným způsobem uvedeny v textové nebo grafické části. Tyto plochy byly v návrhu územního plánu a následně v územním plánu vyznačeny přímo jako zastavitelné, tj. nebyly vyznačeny jako plochy návrhového (šrafovaně), ale hned jako plochy stabilizované, zdánlivě již dříve zastavitelné (plnou barvou). Tyto změny jsou fakticky nezjistitelné a nemohli se k nim tak relevantně vyjádřit dotčení vlastníci, veřejnost, ani dotčené orgány státní správy. Na odboru územního plánování odpůrce jim bylo sděleno, že se jedná o tzv. agregaci a jde podle zpracovatele územního plánu o běžný postup. Tento postup demonstrovali navrhovatelé na konkrétním příkladě uvedeném v návrhu. Většina vymezovaných zastavitelných ploch je navíc součástí zemědělského půdního fondu, zábor ploch pro zastavitelné území představuje 82% ploch z celkového záboru zemědělského půdního fondu. Ustanovení § 4 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (dále jen „zákona o ochraně zemědělského půdního fondu“), které stanoví zásady ochrany zemědělského fondu, umožňuje odnětí pozemků ze zemědělského půdního fondu jen v nezbytných případech. Navrhovatelé dále odkázali i na společné metodické doporučení odboru územního plánování Ministerstva pro místní rozvoj a odboru ochrany horninového a půdního prostředí Ministerstva životního prostředí z července 2011 s názvem „Vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond v územním plánu“, ve kterém se uvádí, že v souladu s ust. § 5 odst. 1 zákona o ochraně půdního fondu je nezbytné, aby v textové části odůvodnění byly uvedeny případné varianty, jejich srovnání s výsledným řešením a náležité zdůvodnění navrženého řešení. Územní plán se v odůvodnění v kapitole 10. nazvané „Vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkce lesa“ k otázce nezbytnosti odnětí zemědělských ploch, navíc v tak velkém rozsahu, vůbec nijak nevyjadřuje. Územní plán je z výše rozebraných důvodů v částech všech nově vymezovaných zastavitelných ploch a ploch odnímaných ze zemědělského půdního fondu nezákonný. Jedná se o nezákonnosti natolik rozsáhlé a závažné, že jsou samy o sobě důvodem, aby byl v těchto částech územní plán Ústí nad Labem zrušen. Rozsáhle vymezované nové zastavitelné plochy a plochy odnímané ze zemědělského půdního fondu mají přímé i nepřímé vlivy na celé město, včetně nemovitostí navrhovatelů. Přebujelé vymezení nově zastavitelných ploch totiž muselo být jedním z důvodů zpracování nových tunelů a mostů, stejně jako přeložky silnice II/528, neboť v odůvodnění odmítnutí námitky navrhovatelky a) odpůrce uvedl, že na obchvat Strážek je navázána i obslužnost nově navrhovaných ploch bydlení.

Bod 4) Podstatná změna návrhu územního plánu po veřejném projednání, způsobující zásah do práv dotčených vlastníků – změna funkčního vymezení ploch.

Dalším z vážných pochybení odpůrce, jímž bylo zasaženo do práv navrhovatele d) byla změna funkčního využití pozemků parc.č. 2747, 2779/1 a 2884/1, vše v k.ú. Střekov (v textové části územního plánu označené indexem P18-1, P18-4, P18-5 – pozn. soudu) po provedení veřejného projednání návrhu územního plánu. Vlastník těchto tří pozemků podal k návrhu územního plánu námitku v tom znění, že požaduje opravy funkčního využití na uvedených pozemcích, tak, aby mohl realizovat svůj záměr. Tak, jak je území vymezeno nyní znemožňuje realizaci jeho záměru, a to výstavby obchodně administrativního centra s odbytovou plochou nad 800 m². Námitce bylo vyhověno s tím, že funkční využití ploch bylo účelově změněno na BM a BM1, kde výše zmíněné omezení odbytových ploch do 800 m² není.

Vlastníci sousedních nemovitostí, včetně navrhovatele d), nicméně neměli vůbec možnost se k této úpravě vyjádřit. Změna funkčního využití předmětných pozemků z plochy SM-C, respektive SM-C1 na BM a BM1 proběhla totiž až po veřejném projednání, aniž by bylo následně nařízeno konání opakovaného veřejného projednání ve smyslu ust. § 53 odst. 2 stavebního zákona. Navrhovatelé zásadně nesouhlasí s tvrzením odpůrce, že vzhledem k povaze navrhované úpravy nejsou krácena práva ostatních účastníků, a proto není nutné opětovné projednání. Občany je vnímán tento záměr výstavby obchodního centra Střekov jako vysoce problémový a kontroverzní, proti stavbě se zvedla vlna odporu a vznikla i petice. Shora uvedeným postupem odpůrce tak byl zasaženo do práv sousedů vlastníků, kteří měli mít v souladu s § 53 odst. 2 stavebního zákona právo se k takto podstatné změně vyjádřit při opakovaném veřejném projednání. Ničím neodůvodněný závěr odpůrce, že nejsou krácena práva ostatních účastníků, je navíc i nepřezkoumatelný. Předchozí územní plán v dané oblasti výrazně preferoval bydlení a ostatní funkce omezoval na menší zařízení. Nelze tedy tvrdit, že funkční využití BM nebo BM1 více odpovídá dřívějšímu funkčnímu vymezení K-1. Navíc, do funkčního vymezení K-1 byly v územním plánu zahrnuty i okolní pozemky, u nichž odpůrce v novém územním plánu ponechal převažující zařazení do ploch SM-C a SM-M, u kterých platí výše zmíněný limit 800 m² pro odbytové plochy maloobchodních zařízení. Postup odpůrce se tak jeví jako čistě účelový s prvky libovůle.

Bod 5) Nedodržení návrhového horizontu stanoveného v zadání územního plánu.

Dle navrhovatelů s výše uvedenými návrhovými body 1), 2) a 3) souvisí další pochybení odpůrce, které mělo za následek zásah do práv navrhovatelů. Usnesením č. 393/09 zastupitelstva města Ústí nad Labem ze dne 25.6.2009 byl stanoven návrhový horizont pro prognostické bilance k roku 2025. V rozporu s tím je však územní plán Ústí nad Labem co do návrhového horizontu nejednotný a nekonzistentní. Kalkulace územních nároků potřebné nové bytové výstavby v kapitole 7.1.3. Demografie je vztažena k rokům 2020 až 2030, přičemž za rozhodný se v územním plánu považuje úhrn územních nároků pro novou bytovou výstavbu k roku 2030. Nedodržení závazného pokynu zadání územního plánu vztahujícího se k návrhovému horizontu bylo jedním z důvodů nezákonného vymezování rozsáhlých zastavitelných ploch, na něž odkazují navrhovatelé v bodu 3) návrhu. Dopravní prognóza odůvodňující dopravní koncepci územního plánu je podložena výpočty, které jsou provedeny pro návrhové období roku 2040. Přestože navrhovatel b) ve své námitce k návrhu územního plánu na nedodržení návrhového horizontu u dopravní prognózy upozornil, odpůrce se k tomuto bodu jeho námitky v rozhodnutí o námitkách vůbec nevyjádřil.

Nicméně před vydáním územního plánu odpůrce do územního plánu vložil odstavec, v němž je mimo jiné uvedeno, že dopravní prognóza je provedena na rok 2040, což vychází z normových požadavků na posuzování kapacit křižovatek a dopravní infrastruktury. Dle článku 6.2.1. normy ČSN 736101 Projektování silnic a dálnic je návrhové období dopravní infrastruktury z hlediska kapacity 20 let po uvedení do provozu. Předpokláda-li se optimisticky, že by dopravní systém byl uveden v roce 2020 do provozu, jsme s výhledem dopravního zatížení v roce 2040.

Toto odůvodnění považují navrhovatelé za nedostatečné, neboť odpůrcem zmiňovaná norma 734101 se nevztahuje k územnímu plánování ba ani k projektování silnic ve městech. Podle názoru navrhovatelů je čirou spekulací vycházet z předpokladu, že tyto mimořádně složité stavby budou dokončeny v roce 2020. Odpůrce neměl svévolně odhadovat výhledový horizont, nýbrž měl dodržet návrhový horizont stanovený v zadání územního plánu. Nedodržení závazného pokynu zadání územního plánu vztahující se k návrhovému horizontu tak bylo dále jedním z důvodů nezákonného vymezování územních rezerv a nezákonného vymezení veřejně prospěšné stavby přeložky silnice II/528, na něž odkazují navrhovatelé v bodech 1) a 2) návrhu. V této souvislosti odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 9 Ao 2/2008-62, z něhož vyplývá, že návrh územního plánu i schválený územní plán musí respektovat zadání a nesmí z něj nepřiměřeným způsobem vybočit.

Bod 6) Neodůvodnění výběru variant prověřovaných konceptem územního plánu.

Navrhovatelé dále namítají, že výběr variant prověřovaných konceptem územního plánu byl proveden zcela neodůvodněným a tedy nepřezkoumatelným způsobem. Tato nezákonnost přitom měla přímou souvislost se zásahem do práv navrhovatelů b) a c). O výběru varianty dle předloženého návrhu pořizovatele rozhodlo usnesením č. 535/10 ze dne 17.6.2010 zastupitelstvo města Ústí nad Labem v návaznosti na doporučení pořizovatele, když současně schválilo návrh pokynů pro zpracování návrhu územního plánu. Odůvodnění návrhu pokynů pro zpracování návrhu územního plánu předložené pořizovatelem územního plánu se zabývá výběrem variant prověřovaných konceptem územního plánu na straně 38 až 42. V zásadě je zde pouze doslovně překopírována jedna z kapitol vyhodnocení vlivů konceptu územního plánu na životní prostředí (SEA: Porovnání zjištěných nebo předpokládaných kladných a záporných vlivů podle jednotlivých variant řešení konceptu územního plánu a jejich zhodnocení; srozumitelný opis použitých metod vyhodnocení včetně jejich omezení). Není zde však žádné zdůvodnění vhodnosti použití té či oné varianty, které by nějakým způsobem odůvodňovalo konečný výběr variant. Pouze v případě stavby „Komunikační propojení silnice II/613 (Žižkova s ulicí Jateční)“ je jakési porovnání provedeno. Na tento text navazuje ničím neodůvodněný závěr, dle kterého byla zvolena varianta A). Odůvodnění výběru zvolené varianty konceptu územního plánu je tak příliš stručné, formální a zcela nepřezkoumatelné, prakticky lze říci, že zde odůvodnění zcela chybí. Přitom výběr variant vážně zasahuje do práv navrhovatelů b) a c), kterých se výběr mezi variantou A a B zásadně dotýkal. Ve čtvrti Bukov byly totiž navrženy dvě varianty zaústění tunelu a vybrána byla ta varianta (varianta B), která byla trasována přes několik obytných domů, včetně rodinného domu navrhovatele b) a několik podnikatelských objektů, včetně veterinární ordinace navrhovatele c), přestože druhá varianta byla trasována přes dosud nezastavěné pozemky. Bez jakéhokoliv odůvodnění tak nebyla zvolena varianta, která by zasahovala do vlastnických práv výrazně menším způsobem než varianta druhá, když na jedné straně se mělo jednat o zbourání několika domů a vystěhování několika rodin a na druhé straně o uskutečnění zatím pouze plánovaného záměru na dosud nezastavěných pozemcích. Odpůrce tak výše uvedeným postupem učinil opatření obecné povahy – územního plánu v tomto rozsahu nepřezkoumatelným a současně porušil princip proporcionality zásahu do práv, když jeho postup nebyl legitimně odůvodněný a rozhodně nesplňoval požadavky maximálního ohledu na ochranu práv dotčených osob.

Bod 7) Nedostatečné zvážení stávajících limitů území, nesprávné vypořádání stanoviska Krajské hygienické stanice Ústeckého kraje.

Krajská hygienická stanice Ústeckého kraje vydala ke konceptu územního plánu stanovisko ze dne 17.3.2010, č.j. KHSÚL1785/2010, ve kterém požadovala vyřešení problematiky hluku a imisí z dopravy, v případě variantních řešení nových komunikací volit varianty co nejšetrnější z hlediska vlivů na zdraví obyvatel a vytvořit reálný předpoklad pro realizaci hlukových opatření.

Uvedené stanovisko bylo odpůrcem vypořádáno tak, že ke konceptu územního plánu byla zpracována dokumentace o vyhodnocení vlivů na životní prostředí (SEA) a dále bylo provedeno vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj území, kde byla doporučena k řešení nejvhodnější dopravní varianta. Problematika hluku a emisí související s realizací stavby není ve fázi územního plánování řešitelná. Bude v souladu s platnými právními předpisy posouzena v následně zpracovaných dokumentacích a řízeních, případě v rámci procesu zpracování a projednávání dokumentace posuzování vlivu stavby na životní prostředí (EIA).

Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že již ve fázi územního plánování je třeba důkladně zvažovat limity území, pro které je územní plán zpracováván. V tomto ohledu odkázali na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 135/2011-246 a č.j. 1 Ao 1/2006-74. Vzhledem k výše uvedenému se odpůrce vypořádal se stanoviskem krajské hygienické stanice nedostatečným způsobem, když k jí stanoveným podmínkám pouze odkázal na navazující řízení. Nezabýváním se stávající zátěží území a jeho limity, a to zejména z hlediska hluku a emisí, zatížil odpůrce územní plán další vadou, způsobující jeho nezákonnost. Toto pochybení se dotýká výše namítaných žalobních bodů a zasahuje tak do práv navrhovatelů, kteří jsou přímo dotčeni plánovanými dopravními stavbami uvedenými v návrhových bodech 1) a 2) i enormním rozvojem obce, který potřebu nových dopravních staveb vyvolal (návrhový bod 3). Přímo je dále provázáno i s nedostatečným odůvodněním výběru zvolených variant konceptu územního plánu (návrhový bod 5), neboť v rámci něj mělo být právě posouzení stávajícího zatížení území hlukem provedeno a vybrána varianta nejvhodnější.

Odpůrce ve svém vyjádření k návrhu navrhl jeho zamítnutí v celém rozsahu. Své stanovisko odůvodnil následujícím způsobem.

K bodu 1) Vymezení územní rezervy týkající se „dopravního radiálně okružního skeletu“ návrhu odpůrce uvedl, že je skutečností, že v původním návrhu územního plánu bylo řešení koncepce dopravy ve městě zvoleno formou „Objízdné polokružní komunikace propojující významné městské radiály“. Tyto stavby byly označeny jako veřejně prospěšné stavby. Po zhodnocení námitek uplatněných ve fázi veřejného projednání návrhu územního plánu, došlo ke změně územního plánu v tom směru, že dotčené pozemky byly přeřazeny do ploch územních rezerv s tím, že podmínkou pro využití ploch a vybraných koridorů je zpracování územních studií, které „prověří urbanisticko – architektonické řešení celých rozsáhlých lokalit v závislosti na řešení koncepce dopravní a technické infrastruktury“. Zařazení ploch do územní rezervy žádným zásadním způsobem neomezuje vlastníky dotčených pozemků. Toto omezení se vztahuje pouze na tu skutečnost, že není možné měnit využití území oproti stávajícímu stavu. Takové omezení je však minimální. Odpůrce odkázal na znalecký posudek Ing. V. Š., z nějž vyplývá, že v rámci vytvoření územní rezervy nedojde ke snížení tržních hodnot pozemků a objektu.

Přeřazení dotčených pozemků do územní rezervy vytváří podmínky pro to, aby mohlo dojít k detailnímu přezkoumání veřejného zájmu na zlepšení dopravní infrastruktury ve městě a na druhou stranu i případného omezení vlastnických práv některých dotčených vlastníků. V této souvislosti odkázal odpůrce na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 2 As 49/2007, 2 Ao 3/2011 a 4 Ao 3/2011. Odpůrce dále odmítl, že byly účelově vytvořeny 3 územní rezervy z důvodu použití strategie tzv. „salámové metody“. Je zjevné, že předmětné územní rezervy byly vytvořeny jednoznačně za účelem prozkoumání možnosti dopravního řešení celého města. O převodu dotčených pozemků do územní rezervy rozhodlo zastupitelstvo po veřejném projednání návrhu územního plánu, a to s ohledem na uplatněné námitky dotčených vlastníků. O všech těchto námitkách vydal odpůrce rozhodnutí s podrobným odůvodněním, ve kterém bylo současně uvedeno, že dopravní radiálně okružní skelet byl vyjmut z veřejně prospěšných staveb. S rozhodnutím o námitkách byly osoby, které tyto námitky uplatnily vyrozuměny zákonem stanovým způsobem a měly tedy možnost se s ním seznámit. Součástí rozhodnutí o námitkách bylo i sdělení, že s ohledem na skutečnost, že navrhovaná úprava nebyla vyhodnocena jako podstatná úprava návrhu územního plánu, nebude nutné ji znovu posuzovat a projednávat podle § 50 až 52 stavebního zákona. Nad rámec výše uvedeného upozorňuje odpůrce na znění námitky č. 211, ve které bylo mimo jiné navrženo, aby byla dotčená území vymezena jako koridory a plochy územních rezerv. Takto formulovaný územní plán byl řádně schválen usnesením zastupitelstva města Ústí nad Labem ze dne 15.12.2011. Na této skutečnosti nic nemění ani citované usnesení ze dne 22.9.2011. Není pravdou, že při vymezení územních rezerv nedošlo ke stanovení podmínek pro prověření budoucího využití do ní zařazeného území. Z celého procesu, konceptu a návrhu územního plánu jednoznačně vyplývá účel zařazení dotčených pozemků do územních rezerv. Zákon neobsahuje žádné bližší podrobnosti ke stanovení podmínek prověření využití územních rezerv, včetně časových lhůt. Co se týká námitek směřujících na neurčitost vymezení rozsahu jak v popisné, tak v grafické části, je tato námitka nedůvodná. Územní plán byl vydán v měřítku 1:10 000, a to v souladu s platnými předpisy, a je zpracován nad mapami katastru nemovitostí, které jsou vedeny v měřítku 1:1000, případně 1:2000 a v této podrobnosti je i zobrazitelný. Při zpracování návrhu dopravního radiálně okružního skeletu se skutečně mimo jiné vycházelo z dopravní prognózy vypracované zpracovatelem územního plánu. Jedná se o standardní metodiku zpracování, kde model dopravy na 30 let dopředu od doby zpracování posudku je prováděn zejména při návrhu strategických dokumentací pro městské aglomerace a zásadní stavby infrastruktury. Jak z normy ČSN 736101 pro silnice a dálnice, tak i z normy ČSN 736110 (projektování místních komunikací) vyplývá stejná metodologie pro výpočty intenzit dopravy. K tomu odkázal odpůrce konkrétně na článek 17.1.1 normy ČSN 736110. S ohledem na předpoklad výstavby komunikace do deseti let (optimistický výhled) byla proto prognóza zpracována ve smyslu citované normy k roku 2040. Nelze tedy dojít k závěru, že předmětná dopravní prognóza je neurčitá a neodůvodněná. Dále s ohledem na skutečnost, že ve schváleném územním plánu jsou předmětné plochy zařazeny pouze do územní rezervy, jejíž využití bude teprve zkoumáno v rámci územních studií, je tato námitka zcela irelevantní. Odpůrce zpochybnil aktivní legitimaci navrhovatelů a) a d) s ohledem na skutečnost, že předmětná problematika zpracovaná touto částí územního plánu se jich netýká a že rovněž neuplatnili v průběhu procesu zpracování a projednání územního plánu žádné námitky v předmětné věci.

K bodu 2) Přeložka silnice II/528 západně od obce Strážky odpůrce uvedl, že varianty dopravního řešení Strážek byly podrobně posuzovány v rámci vyhledávací studie ze září 2002, která sloužila jako podklad pro pořízení změny území územního plánu sídelního útvaru Ústí nad Labem s tím, že tato změna byla řádně projednána se všemi dotčenými orgány, přičemž Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, neuplatnil žádné připomínky. Tato změna byla vydána zastupitelstvem města obecně závaznou vyhláškou č. 2/2006 ze dne 22.6.2006 a takto byla také zanesena do předcházejícího územního plánu. Ze zadání územního plánu pak vyplývá, že nový územní plán bude navazovat na strategický plán Ústí nad Labem a platný územní plán sídelního útvaru Ústí nad Labem, přičemž budou v rámci návrhu vyhodnoceny pozitivní i negativní zkušenosti z užívání stávajícího územního plánu. Stanovisko vydané po vydání územního plánu v rámci posouzení EIA nemá ve věci žádný význam. Posuzování v rámci EIA se vztahuje k jinému stupni územního plánování, v tomto případně k rozhodnutí o umístění stavby. V rámci procesu pořizování územního plánu byly vyžádány stanoviska všech dotčených orgánů, včetně krajského úřadu, a žádný z těchto orgánů v této části nevydal nesouhlasné stanovisko. Je zjevné, že při jakémkoliv řešení dopravní situace Strážek, dojde k zásahu do práv dotčených osob. I v rámci zmiňované tzv. nulové varianty dochází k omezení dotčených vlastníků sousedních pozemků a budov, a to neúměrným zatížením jak hlukem, tak imisemi, přičemž v rámci tzv. nulové varianty nelze uvažovat o zbudování protihlukových stěn či jiných opatření. Výběr variant obchvatu Strážek byl prováděn a projednáván právě s ohledem na minimalizaci dopadu na soukromé vlastníky a tedy dosažení proporcionality mezi veřejným zájmem a zájmem soukromých vlastníků. Na námitky vznesené navrhovatelkou a) odpůrce reagoval rozhodnutím, kterým námitkám nevyhověl, avšak s tím, že je toto rozhodnutí velmi podrobně odůvodněno. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v rámci zpracování a vydání této části územního plánu došlo k jeho vydání zákonem stanoveným postupem, že není v rozporu se zákonem a že došlo i k dodržení zásady proporcionality z hlediska minimalizace zásahů a úměrnosti opatření obecné povahy ve vztahu ke sledovanému cíli. Dále odpůrce zpochybnil aktivní legitimaci navrhovatelů b) až d) s ohledem na skutečnost, že předmětná problematika zpracovaná touto částí územního plánu se jich netýká a že rovněž neuplatnili v průběhu procesu zpracování a projednání územního plánu žádné námitky k předmětné problematice.

K bodu 3) Nezákonné vymezování nových zastavitelných ploch a rozpor s požadavky na ochranu zemědělského půdního fondu uvedl odpůrce následující.

Vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch je zpracováno v kapitole 9 odůvodnění územního plánu s odkazem na kapitolu 7.1.3 odůvodnění územního plánu. Je zcela logické, že úvaha o nutnosti vymezení nových zastavitelných ploch se musí opírat o určité předpoklady, které v tomto případě vycházejí zejména z demografického rozboru zpracovaného zpracovatelem. Zpracovatel současně prověřil možnost využití všech ploch, včetně tzv. brownfields, a navrhl řešení, které bylo projednáno v konceptu i návrhu územního plánu v souladu s urbanistickou koncepcí, a to např. navržením územní rezervy na větší plochy se stanovením možnosti budoucího využití, včetně podmínek pro jeho prověření, zde odpůrce odkázal na kapitolu i) a kapitolu c2), územního plánu. Součástí odůvodnění územního plánu je jak shora uvedeno i kapitola 7.1.3 „Demografie“, ve které je na základě podkladů zpracovaných odborným pracovníkem Ing. Arch. Mgr. Z. Č. podrobně analyzován sociodemografický vývoj řešeného území. Přestože je tato kapitola nepovinnou součástí územního plánu, byla zpracována s cílem, aby na základě podkladů exaktních a relevantních vstupních dat bylo možné odůvodnit urbanistickou koncepci návrhu územního plánu popsanou v příslušných kapitolách, zejména v kapitolách b), c) a f) územního plánu. Rezerva ve výši 60% je zejména odůvodněna závěry, které vyplývají z podkapitoly „Výhled počtu obyvatel“, která byla zpracována na základě „Zhodnocení populačního vývoje v České republice a očekávané trendy do roku 2030“. Není tedy skutečností, že velikost rezervy 60% není ničím odůvodněna. Metodický pokyn Ministerstva pro místní rozvoj v souvislosti s rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 Ao 2/2010 se nevztahuje na práva a povinnosti třetích osob, a to zejména s ohledem na skutečnost, že je v tomto rozhodnutí konstatováno, že je „vnitřním předpisem“. V kapitole 10 odůvodnění územního plánu je uveden celkový zábor zemědělského půdního fondu, nejen pro zastavitelné, ale i pro nezastavitelné plochy (např. zeleň). Vymezení zastavitelných ploch a ploch přestavby se věnuje celá kapitola c2) územního plánu, kde jsou přehledně tabulkově definovány všechny tyto plochy (každá plocha má svůj jedinečný index dle lokalizace v katastrálním území), spolu se specifikací jejich lokalizace, způsobem využití, podmíněností využití a konečně i její velikostí. Celkový rozsah rozvojových ploch není uveden, neboť příslušné zákonné předpisy toto nepožadují, ale lze jej snadno zjistit prostým součtem ploch výše uvedených.

Pokud jsou tedy v žalobě uváděny souhrnné údaje „záboru ploch“, jedná se o zcela jinou evidenci, a to vyhodnocení záboru zemědělského půdního fondu z kapitoly 10 odůvodnění územního plánu. Na vyhodnocení záborů zemědělského půdního fondu se však vztahuje zcela jiná metodika, která nesouvisí s vymezováním zastavitelných ploch. Vyhodnocení záboru zemědělského půdního fondu vyplývá ze zákona o ochraně zemědělského půdního fondu a dále z vyhl.č. 13/1994 Sb., a to z její přílohy č. 3 a dále se řídí metodickým doporučením odboru územního plánování Ministerstva pro místní rozvoj a odboru ochrany horninového a půdního prostředí Ministerstva životního prostředí: Vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond, červenec 2011. Pokud navrhovatelé poukazují na rozpory v územním plánu a návrhu územního plánu, tyto rozdílné údaje vyplývají ze zapracování změn po veřejném projednání návrhu územního plánu. Celkový zábor zemědělského půdního fondu tvoří 466,293 ha a je uveden v tabulce obsažené v citované kapitole 10 odůvodnění územního plánu. Z toho bude zábor pro zastavitelné území cca 382,5 ha a pro nezastavitelné cca 83,7 ha. Co se týká tzv. brownfields jsou zpracována jako součást urbanistické koncepce územního plánu v kapitole c). V rámci této části urbanistické koncepce byly samozřejmě všechny takovéto plochy zapracovány, a to jako plochy vesměs označené indexem „P“, tedy jako plochy přestavbové a jsou tedy zahrnuty ve výše uváděném vymezení zastavitelných ploch a ploch přestavby.

K problematice tzv. agregace, čili sdružování pozemků, uvedl odpůrce, že tato je zpracována zhotovitelem, který postupuje na základě poskytnutých podkladů, provedených průzkumů v terénu a vlastní odbornosti. Jedná se zejména o plochy, které jsou v územním plánu klasifikovány jako stabilizované plochy bydlení, byť zde ještě fyzicky stavby pro bydlení nestojí, ale bylo již vydáno pravomocné územní rozhodnutí či stavební povolení. Dále se jedná o ostatní plochy navazující na zastavěné území, případně o plochy uvnitř zastavěného území. V rámci projednání těchto ploch nedošlo k žádným nesouhlasným stanoviskům, které by nebyly odpůrcem zpracovány. Způsob vyznačení v grafické části územního plánu tak odpovídá požadavkům na zpracování.

K navrhovateli uváděnému konkrétnímu příkladu uvedl odpůrce následující. V původním územním plánu z roku 1996 byly předmětné pozemky vedeny jako zeleň, nicméně nalevo mimo zastavěné území již byla vymezena plocha bydlení, kde je nyní fakticky postaven rodinný dům č.p. 3080. Terénním průzkumem prováděným v rámci doplňujících průzkumů a rozborů jako jedné z etap zhotovení územního plánu byly pozemky parc.č. 3665, 3668/1, 3668/2, 3666/2 identifikovány jako plochy zeleně soukromé, tzn. užívané zpravidla samostatně nebo společně s rodinnými domy a oplocené zahrady. Po ověření v katastru nemovitostí jsou uvedeny jako ostatní plocha – neplodná půda a pozemek parc.č. 3666/2 jako trvalý travní porost. Tyto plochy byly zhotovitelem vzhledem k jejich skutečnému využití a k jejich rozměrům v souladu s ust. § 3 vyhl.č. 501/2006 Sb. zahrnuty do navazujících ploch s převážným účelem využití BI – plochy bydlení v rodinných domech městské a příměstské. Obdobným způsobem bylo postupováno i u zmiňovaných pozemků parc.č. 3658 a 3659.

Vynětí ploch ze zemědělského půdního fondu samozřejmě muselo být a bylo projednáno s příslušným orgánem ochrany zemědělského půdního fondu – Ministerstvem životního prostředí, které v plném rozsahu v konečné fázi odsouhlasilo veškeré zábory ze zemědělského půdního fondu uvedené v územním plánu. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 Ao 6/2006 je pak zjevné, že byla dodržena podmínka jak zákonného postupu, tak zákonnosti tohoto vynětí. V tomto bodu namítá odpůrce nedostatek aktivní legitimace všech navrhovatelů, neboť je zjevné, že tato napadená část územního plánu se nedotýká vlastnických ani jiných práv navrhovatelů a v průběhu procesu zpracování projednání a schválení územního plánu neuplatnili k této části žádné námitky.

K bodu 4) Podstatná změna návrhu územního plánu po veřejném projednání uvedl odpůrce následující.

Rozhodnutím o námitce vznesené vlastníkem předmětných pozemků odpůrce této námitce vyhověl s tím, že uvedl, že tato změna není podstatnou úpravou návrhu územního plánu. Odpůrce vycházel z výkladu pojmu „Podstatná úprava“ na webových stránkách Ústavu územního rozvoje. Bylo přihlédnuto ke skutečnosti, že dle územního plánu sídelního útvaru Ústí nad Labem platného od roku 1996 do roku 2011 byly předmětné plochy vymezeny jako „plochy kolektivního bydlení“, kde bylo v souladu s obecně závaznou vyhláškou Statutárního města Ústí nad Labem č. 45/1996, čl. 15, možné umístit zařízení poskytující služby, zejména obchodní, přičemž plochy určené pro obchodní činnosti, děje, nebo zařízení nesměly překračovat rozsah 2000 m2 hrubé obestavěné plochy. Dále odpůrce odkázal na plochy označené v územním plánu jako SM–C a BM a BM1, jak jsou definovány ve vyhl.č. 501/2006 Sb. Z výše uvedené charakteristiky odpůrce vyvodil, že při funkčním zařazení do ploch SM–C je možné v předmětném území budovat obslužnou sféru nejen místního, ale i nadmístního významu, zatímco zařazením do ploch s funkcí BM a BM1 se jedná o budování obslužných funkcí pouze místního významu, tedy maloobchodu sloužícího výlučně pro obsluhu předmětného území. Využití ploch je přitom podmíněno zpracováním územní studie, která prověří možnosti využití plochy pro danou funkci. Odpůrce vyhodnotil změnu jako nepodstatnou úpravu, ba dokonce jako úpravu, která lépe než původně navržená funkce SM-C splňuje celkovou koncepci předmětného území a zároveň vytváří právní jistotu pro vlastníka pozemku. Otázka případného hlukového či imisního zatížení v důsledku výstavby zařízení pro maloobchod či stravovacího zařízení bude samozřejmě řešena v případném dalším stupni územního řízení. V této souvislosti odkázal odpůrce na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 Ao 6/2006, 2 As 49/2007 a 9 Ao 9/2009.

K bodu 5) Nedodržení návrhového horizontu stanoveného v zadání územního plánu odpůrce uvedl.

Při stanovení časového horizontu zpracovatelé vycházeli zejména z údajů ÚRS Praha, a.s. v materiálu pro Ministerstvo pro místní rozvoj v rámci projektu nazvaného „Zhodnocení populačního vývoje v České republice a očekávané trendy do roku 2030“, který je zpracován v členění pro jednotlivé kraje. Současně vycházeli z dalších podkladů a prognóz, které jsou podrobně rozebrány v kapitole 7.1.3 odůvodnění územního plánu. Z tohoto důvodu bylo také počítáno v horizontu let 2020 a 2030. Otázkou metodologie a použití časového horizontu u dopravní prognózy se odpůrce zabýval výše. V každém případě je nutno konstatovat, že proces projednávání a schvalování územního plánu je procesem dynamickým, jeho obsah se proměňuje v čase, jak tento proces prochází jednotlivými fázemi projednávání územního plánu. Odpůrce byl v průběhu schvalování územního plánu informován o rozdílných časových horizontech i důvodech, pro které byly zvoleny, a zastupitelstvo odpůrce v rámci jednotlivých dílčích fází svými usneseními tento postup zpracovatelů schválil.

K bodu 6) Neodůvodnění výběru variant prověřovaných konceptem územního plánu uvedl odpůrce následující.

Odůvodnění výběru variant bylo velmi podrobně rozpracováno v Odůvodnění návrhu pokynů pro zpracování návrhu územního plánu, včetně vyhodnocení vlivu na životní prostředí (SEA) a včetně srovnání z jakého důvodu byla zvolena ta která varianta. Na toto odůvodnění odpůrce v plném rozsahu odkazuje s tím, že při tomto vyhodnocení byly použity i stanoviska dotčených orgánů. Každá z variant se samozřejmě dotýkala práv některých