3 Ads 108/2011 — Nejvyšší správní soud

78 Ad 22/2011- 95 - text Pokračování 9 78Ad 22/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D. v právní věci žalobkyně: R. Č., bytem „X“, proti žalovanému: M i n i s t e r s t v o p r á c e a s o c i á l n í ch v ě c í, se sídlem v Praze 2, ul. Na Poříčním právu č. p. 376/1, PSČ 120 00, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 28. 5. 2007, č. j. 1954/SZ/2007, ev. č.: 97650/2007, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 28. 5. 2007, č. j. 1954/SZ/2007, ev. č.: 97650/2007, se pro vady řízení z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. V řízení o žalobě a kasačních stížnostech proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 8. 2007, č. j. 42 Cad 154/2007 - 15, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 12. 2010, č. j. 42 Cad 154/2007 - 58, žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí původního žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 28. 5. 2007, č. j. 1954/SZ/2007, ev. č.: 97650/2007, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Mostu ze dne 2. 4. 2007, č. j. 38724/2007/MOS, kterým jí byla dle ust. § 61 a § 35 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, v platném znění (dále jen „zákon o pomoci v hm. nouzi“), odňata od 1. 3. 2007 dávka pomoci v hmotné nouzi - doplatek na bydlení [pozn. soudu: původní žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí v jeho záhlaví zjevně v důsledku prosté písařské chyby nesprávně uvedl, že se jedná o příspěvek na bydlení, ale z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, stejně tak jako z rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu jednoznačně vyplývá, že předmětem řízení bylo odejmutí doplatku na bydlení, a to od 1. 3. 2007]. Na tomto místě soud podotýká, že v průběhu soudního řízení vedeného dle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), počínaje dnem 1. 1. 2012 podle čl. VIII. bod 10 zákona č. 366/2011 Sb. přešla pravomoc z původního žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje na Ministerstvo práce a sociálních věcí k rozhodování o dávkách státní sociální podpory a dávek pomoci v hmotné nouzi. V dalším řízení počínaje dnem 1. 1. 2012 je tak nově v projednávané věci podle ust. § 69 s. ř. s. bez dalšího žalovaným Ministerstvo práce a sociálních věcí. V žalobě žalobkyně uvedla, že se napadeným rozhodnutím původního žalovaného nesouhlasí a napadá jej v plném rozsahu. Předně žalobkyni není jasné, na základě čeho dospěl původní žalovaný k závěru, že za období od 1. 3. 2007 do 28. 3. 2007 činily odůvodněné náklady na bydlení v její rodině částku 3.729,-Kč a odůvodněné náklady na energie částku 593,20 Kč. Navíc toto tvrzení je zcela nepravdivé, neboť ve skutečnosti za toto období odůvodněné náklady na bydlení v rodině žalobkyně na 7 osob činily částku 4.452,-Kč a odůvodněné náklady na energie 1.570,-Kč, když žalobkyně 240,-Kč platila za plyn a 1.330,-Kč za elektrickou energii. Dle žalobkyně původní žalovaný zcela překroutil dikci ust. § 5 zákona o pomoci v hm. nouzi, když dospěl k závěru, že její manžel nemá nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení – ve smyslu ust. § 5 zákona o pomoci v hm. nouzi, jelikož prý podmínku trvalého pobytu nesplňuje, a proto se v dotyčném období rodina žalobkyně skládala toliko ze 6 posuzovaných osob. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že dle dikce ust. § 5 zákona o pomoci v hm. nouzi nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi mají nejen osoby s trvalým pobytem na území České republiky [§ 5 odst. 1 písm. a)], nýbrž rodinní příslušníci občanů členských států Evropské unie, od kterých povolení k trvalému pobytu pro účely vzniku nároku na předmětné dávky požadováno není a postačuje pouze hlášení k pobytu na území České republiky po dobu delší než 3 měsíce [§ 5 odst. 1 písm. e)].její manžel sice nemá v České republice povolení k trvalému pobytu, avšak je rodinným příslušníkem několika občanů členského státu Evropské unie a je hlášen na území České republiky k pobytu dle zvláštního právního předpisu po dobu delší než 3 měsíce, a tudíž nepochybně má nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi a rovněž i na všechny ostatní dávky a služby sociální péče dle výslovného znění ust. § 103 odst. 1 věta druhá zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v platném znění (dále jen „zákon o soc. zabezpečení“). Žalobkyni není zřejmé, proč původní žalovaný posuzoval nárok jejího manžela na dotyčnou dávku pouze z hlediska ust. § 5 odst. 1 písm. a) a proč odmítl přihlédnout k písmenům b), c) d) a e) téhož paragrafu a odstavce zákona o pomoci v hm. nouzi. Původní žalovaný si přitom protiřečí, pokud uvádí, že rodina žalobkyně se skládá ze 7 společně posuzovaných osob a že všechny tyto osoby jsou shodně hlášeny na její adrese k trvalému pobytu, a následně uvádí, že dotyčná dávka je poskytována pouze 6 osobám, protože manžel žalobkyně prý podmínku trvalého pobytu nesplňuje. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že je možné vycházet pouze z toho, že její rodina se buď skládá ze 7 společně posuzovaných osob a tudíž předmětná dávka musí být poskytnuta všem 7 osobám, nebo se skládá ze 6 společně posuzovaných osob a za tohoto stavu pak nesmí být přihlíženo k příjmům manžela žalobkyně. Dále žalobkyně uvedla, že není pravdou, že by do spisu nezaložila plnou moc svého manžela, když toto učinila dne 28. 2. 2007. Z toho žalobkyně dovozuje, že jak rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu ze dne 2. 4. 2007, č.j. 38724/2007/MOS, tak rovněž žalobou napadené rozhodnutí, trpí nedostatkem doručení. Dále žalobkyně namítla, že původní žalovaný v rámci odvolacího řízení ačkoliv připustil, že prvoinstanční rozhodnutí neodpovídá ust. § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen „správní řád“), a současně konstatoval, že toto pochybení souvisí s programovým zpracováním dat, a proto nemůže ovlivnit správnost přezkoumávaného rozhodnutí. Původní žalovaný v rámci odvolacího řízení sice mohl odstraňovat vady řízení vzniklé před prvoinstančním správním orgánem, ovšem není oprávněn nahrazovat zcela neexistující odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí svým odůvodněním. Původní žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu pro nedůvodnost. V něm uvedl, že ak vyplývá z kalkulačního listu pro doplatek na bydlení, částka živobytí všech společně posuzovaných osob (7) pro účely doplatku na bydlení (všechny osoby, které jsou v bytě na adrese trvalého pobytu žadatele společně s ním hlášeny k trvalému pobytu) činí 14.724,-Kč. Příjem pro nárok vypočtený i použití představoval 12.894,-Kč. Součet teoretických výší dávek (příspěvek na živobytí) byl stanoven ve výši 506,-Kč. Na příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení nemá nárok ve smyslu § 5 zákona o pomoci v hm. nouzi manžel žalobkyně, protože podmínku trvalého pobytu plní pouze 6 osob. Příspěvek na bydlení ze systému státní sociální podpory v posuzovaném období od 1. 3. 2007 do 31. 3. 2007 činil 1.723,-Kč, odůvodněné náklady na bydlení 3.729,-Kč, odůvodněné náklady na energie 593,20Kč. Do nákladů na bydlení se pro účely doplatku na bydlení dle metodiky Ministerstva práce a sociálních věcí nezapočítávají prostředky plynoucí do Fondu oprav ani prostředky použité v rámci pravidelných splátek (anuity). Kalkulační list může být kdykoliv na požádání prvoinstančním správním orgánem předložen žalobkyni. Do odůvodněných nákladů na bydlení se započítává nájemné až do výše cílového nájemného a pravidelné úhrady za služby bezprostředně spojené s užíváním bytu, popřípadě obdobné náklady spojené s družstevní a vlastnickou formou bydlení; úhradou služeb bezprostředně spojených s užíváním bytu, případně obdobnou vlastnickou formou bydlení, se rozumí úhrada za ústřední (dálkové) vytápění a za dodávku teplé vody, za úklid společných prostor v domě, za užívání výtahu, za dodávku vody z vodovodů a vodáren, za odvádění odpadních vod kanalizacemi, za osvětlení společných prostor v domě, za odvoz tuhého komunálního odpadu, za vybavení bytu společnou televizní a rozhlasovou anténou, popřípadě další prokazatelné a nezbytné služby související s bydlením, a úhrada prokazatelné nezbytné spotřeby energií; úhradou prokazatelné nezbytné spotřeby energií se rozumí úhrada dodávky a spotřeby elektrické energie, plynu, případně výdaje na další druhy paliv, a to ve výši, která je v místě obvyklá. Výše cílového nájemného se stanoví jako součin cílové hodnoty měsíčního nájemného platné pro daný kalendářní rok, stanovené podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) a pod