3 Ads 108/2011 — Nejvyšší správní soud

78 Ad 27/2011- 97 - text Pokračování 8 78Ad 27/2011 78Ad 27/2011-97 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D. v právní věci žalobce: J. Č., bytem „X“, zastoupeného JUDr. Petrem Práglem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, ul. Dlouhá č. p. 5, PSČ 400 02, proti žalovanému: M i n i s t e r s t v o p r á c e a s o c i á l n í ch v ě c í, se sídlem v Praze 2, ul. Na Poříčním právu č. p. 376/1, PSČ 120 00, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 21. 12. 2006, č. j. 4642/SZ/2006, ev. č. 171330/2006, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 21. 12. 2006, č. j. 4642/SZ/2006, ev. č. 171330/2006, se pro vady řízení z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. V řízení o žalobě a kasačních stížnostech proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 3. 2007, č. j. 42 Cad 56/2007 – 12, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2011, č. j. 16 Cad 62/2008 – 59, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Petru Práglovi se p ř i z n á v á odměna za zastupování žalobce a náhrada hotových výdajů ve výši 3.200,-Kč. Tato částka mu bude proplacena ve výši, která mu dosud nebyla vyplacena, z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení napadeného rozhodnutí původního žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 21. 12. 2006, č. j. 4642/SZ/2006, ev. č. 171330/2006, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Mostu ze dne 8. 11. 2006, č. j. OSV/555/Nv/11679/06, kterým byla zamítnuta žalobcova žádost o měsíčně se opakující dávku sociální péče. Na tomto místě soud podotýká, že v průběhu soudního řízení vedeného dle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), počínaje dnem 1. 1. 2012 podle čl. VIII. bod 10 zák. č. 366/2011 Sb. přešla pravomoc z původního žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje na Ministerstvo práce a sociálních věcí k rozhodování o dávkách státní sociální podpory a dávek pomoci v hmotné nouzi. V dalším řízení počínaje dnem 1. 1. 2012 je tak nově v projednávané věci podle ust. § 69 s. ř. s. bez dalšího žalovaným Ministerstvo práce a sociálních věcí. V žalobě žalobce uvedl, že rozhodnutí původního žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodu, čehož důsledkem je upření práva žalobce na spravedlivé řízení zaručené čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a následně upření práva na pomoc v nouzi zaručeného čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 32 odst. 1 téže Listiny. Žalobce tím byl v oblasti sociálního zabezpečení diskriminován ve smyslu čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a původní žalovaný své pravomoci vůči němu uplatnil způsobem odporujícím čl. 2 odst. 2 Listiny. Proto žalobce napadá rozhodnutí původního žalovaného v celém rozsahu. Dále žalobce uvedl, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie a je v České republice hlášen k přechodnému pobytu dle zvláštního právního předpisu. Tímto zvláštním právním předpisem je zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v platném znění (dále jen „zákon o azylu“), a před 1. 1. 2000 to byl zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících. Podle ust. § 103 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soc. zabezpečení“), rodinní příslušníci občanů Evropské unie mají nárok na dávky a služby sociální péče, pokud jsou hlášeni na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu po dobu delší než 3 měsíce. Dne 16. 10. 2006 podal žalobce u prvoinstančního správního orgánu žádost o přiznání opakovaných peněžních dávek sociální péče a správní orgán zahájil správní řízení. Rozhodnutím ze dne 8. 11. 2006 prvoinstanční správní orgán žádost žalobce zamítl. Na základě odvolání žalobce vydal původní žalovaný dne 21. 12. 2006 žalobou napadené rozhodnutí. Dále žalobce zmínil, že jeho rodina se v posuzovaném období skládala ze 7 společně posuzovaných osob, kterými jsou žalobce s manželkou (státní příslušnicí České republiky) a 5 nezletilých nezaopatřených dětí. Všechny tyto osoby měly nárok na dávky a služby sociální péče dle výslovného znění ust. § 103 odst. 1 zákona o soc. zabezpečení. Manželka žalobce s dětmi předmětný nárok měly, protože jsou státními občany České republiky hlášenými k trvalému pobytu na jejím území a žalobce měl dle jeho názoru tento nárok jako rodinný příslušník občana členského státu Evropské unie, když je zde hlášený k pobytu na území České republiky dle zvláštního předpisu po dobu delší než 3 měsíce. Prvoinstanční správní orgán však žalobce neposuzoval společně s rodinou. Dle žalobce však není jasné, z jakého právního důvodu správní orgány odmítly přihlížet k jeho osobě, který žije ve společné domácnosti s manželkou – státní příslušnicí České republiky a s jejich pěti nezletilými dětmi. Původní žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu pro nedůvodnost. K věci uvedl, že dne 16. 10. 2006 požádal žalobce o přiznání a výplatu opakovaných peněžitých dávek sociální péče. Dne 8. 11. 2006 vydal prvoinstanční správní orgán rozhodnutí, kterým žádost žalobce zamítl a podrobně uvedl důvody, proč žalobce nemá nárok na dávky a služby sociální péče. Na základě odvolání žalobce se původní žalovaný věcí podrobně zabýval. Manželce žalobce a jejich společným dětem jsou poskytovány dávky podle § 1 a § 4 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soc. potřebnosti“). Manželka žalobce má trvalý pobyt na území České republiky, je tedy hlášena na území České republiky podle zákona č. 133/2000 Sb. o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a proto se na ni nevztahuje úprava trvalého pobytu podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalobci nebyl udělen azyl nebo doplňková ochrana a proto, aby jeho manželce a společným dětem mohla být poskytována dávka sociální péče, není žalobce zahrnut při rozhodování o výši dávky mezi osoby společně posuzované, třebaže dle § 4 odst. 1 zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o živ. minimu“), společně posuzovanou osobou je. Nemá však nárok na poskytování dávky dle § 103 zákona o soc. zabezpečení. Při jednání před soudem konaném dne 30. 5. 2011 právní zástupce žalobce odkázal na obsah žaloby a zdůraznil, že žalobce měl být započítán do okruhu společně posuzovaných osob. Při tomtéž jednání pověřený pracovník původního žalovaného odkázal na písemné vyjádření původního žalovaného k žalobě a na obsah správního spisu. Na tomto místě soud podotýká, že v dané věci již dvakráte Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodoval. Poprvé ve věci soud rozhodoval usnesením ze dne 12. 3. 2007, č. j. 42 Cad 56/2007 - 12, kterým byla žaloba dle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s odkazem na ust. § 68 písm. e) v návaznosti na ust. § 70 písm. f) s. ř. s. odmítnuta, když soud tehdy shledal, že žalobou napadené rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu. Toto usnesení soudu ovšem bylo ke kasační stížnosti žalobce rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2008, č. j. 3 Ads 117/2008 - 39, zrušeno a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení s tím, že žalobou napadené rozhodnutí není vyloučeno ze soudního přezkumu, neboť je zcela nepochybné, že se nejedná o rozhodnutí, které by bylo možno podřadit po některou z kompetenčních výluk uvedených v § ust. 70 písm. a) až f) s. ř. s. Podruhé ve věci soud rozhodoval rozsudkem ze dne 30. 5. 2011, č. j. 16 Cad 62/2008 – 59, kterým zrušil rozhodnutí původního žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 21. 12. 2006, č. j. 4642/SZ/2006, ev. č. 171330/2006, a rozhodnutí Magistrátu města Mostu ze dne 8. 11. 2006, č. j. OSV/555/Nv/11679/06, a věc byla původnímu žalovanému vrácena k dalšímu řízení. Krajský úřad Ústeckého kraje žalobou napadeným rozhodnutím zamítl odvolání proti uvedenému prvoinstančnímu rozhodnutí Magistrátu města Mostu o zvýšení měsíčně se opakující dávky a toto rozhodnutí potvrdil. Původní žalovaný dovodil, že žalobce je třeba vyloučit z okruhu společně posuzovaných osob pro nesplnění podmínky trvalého pobytu pro vznik nároku na dávku sociální péče podle ust. § 103 odst. 1 zákona o soc. zabezpečení. Krajský soud při posouzení žalobních námitek ve zrušujícím rozsudku ze dne 30. 5. 2011 předně konstatoval, že rozhodnutí správních orgánů