40 A 1/2014

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci navrhovatelů: a) Českého veslařského svazu, občanské sdružení, IČ: 481 36 794, se sídlem v Praze 6, ul. Zátopkova č. p. 100/2, PSČ 169 00, b) Českého svazu kanoistů, občanské sdružení, IČ: 005 37 730, se sídlem v Praze 6, ul. Zátopkova č. p. 100/2, PSČ 169 00, oba zastoupeni Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem AK KŠD LEGAL advokátní kancelář, s. r. o., IČ: 257 11 229, se sídlem v Praze 4, ul. Hvězdova č. p. 1716/2b, PSČ 140 78, proti odpůrkyni: Obci Račice, se sídlem v Račicích č. p. 117, PSČ 411 01, zastoupené JUDr. Zuzanou Navrátilovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, ul. Jeseniova č. p. 1151/55, PSČ 130 00, v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – územní plán Račice ze dne 30. 10. 2013, č. j. 0069487/13/ROZ/DVa,

takto:

Navrhovatelé se společným návrhem podaným v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhali zrušení opatření obecné povahy ze dne 30. 10. 2013, č. j. 0069487/13/ROZ/Dva (pozn. soudu: na tomto místě soud poznamenává, že opatření územní povahy bylo vydáno dne 30. 10. 2013, a nikoliv dne 1. 11. 2013, jak bylo uvedeno v návrhu), kterým byl v souladu s ust. § 43 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), vydán územní plán obce Račice, a to na základě usnesení zastupitelstva obce Račice č. 4/2013 ze dne 30. 10. 2013.

In eventum, tj. pro případ, že by zdejší soud neshledal, že jsou dány důvody pro zrušení územního plánu jako celku, navrhovatelé navrhli, aby opatření obecného povahy v části, kterou se vymezují veškeré nové plochy změn - plochy vodní a vodohospodářské „v“, bylo zrušeno.

Navrhovatelé se in eventum dále domáhali, aby opatření obecné povahy v části, kterou je zřízeno předkupní právo k pozemku parcelní číslo 470/23, ostatní plocha, o výměře 17.867 m2, zapsaném na listu vlastnictví č. 644 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrálním pracovištěm Litoměřice, pro k. ú. Račice u Štětí, bylo zrušeno.

Navrhovatelé se konečně in eventum domáhali, aby opatření obecné povahy v části, kterou se vymezuje plocha „P6“, plocha PV pro obslužnou komunikaci jako součást veřejně prospěšné stavby ve vztahu k pozemku parcelní číslo 470/23, ostatní plocha, o výměře 17.867 m2, zapsaném na listu vlastnictví č. 644 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrálním pracovištěm Litoměřice, pro k. ú. Račice u Štětí, bylo zrušeno.

Současně navrhovatelé požadovali, aby soud odpůrci uložil povinnost nahradit jim náklady předmětného soudního řízení.

Navrhovatelé v podaném návrhu předně konstatovali, že zastupitelstvo obce Račice rozhodlo na svém veřejném zasedání konaném dne 7. 3. 2007 o pořízení nového územního plánu obce Račice. Pořizovatelem nového územního plánu obce Račice byl dle ust. § 6 odst. 1 písm. c) stavebního zákona Městský úřad Litoměřice, odbor územního rozvoje, úřad územního plánování (dále jen „pořizovatel“). Zastupitelstvo obce Račice příslušné podle ust. § 6 odst. 5 písm. c) stavebního zákona s odkazem na ust. § 43 odst. 4 stavebního zákona, ust. § 171 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), ust. § 13 a přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů, následně na veřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2013 schválilo návrh územního plánu obce Račice, jenž byl posléze vydán formou opatření obecní povahy s tím, že tento územní plán nabyl účinnosti dne 18. 11. 2013.

Dle navrhovatelů má na základě tohoto územního plánu dojít k významným změnám v daném území, které se dotýkají mimo jiné i nemovitostí ve spoluvlastnictví navrhovatelů zapsaných na LV č. 644 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice, pro k. ú. Račice u Štětí. Tyto nemovitosti mají být totiž dotčeny zejména vymezením nově navrhované vodní plochy označené v územním plánu jako „v“ o rozloze cca 46 ha v katastrálním území Račice a dále též navrhovaným řešením plochy přestavby označené v územním plánu jako „P6“.

Pokud se týká samotného územního plánu, navrhovatelé v obecné rovině předestřeli, že dle jejich názoru územní plán nebyl vydán zákonem stanoveným způsobem a je proto nepřezkoumatelný. Dle navrhovatelů je územní plán předně v rozporu se zákonem, nadřízenou územně plánovací dokumentací a stanovisky dotčených orgánů; územní plán je dle navrhovatelů též v rozporu se zásadou proporcionality, minimalizace zásahů a nesleduje veřejný zájem. Navrhovatelé rovněž zmínili, že vydáním územního plánu byli nezákonně zkráceni na svých právech, zejména pak v právu vlastnickém a právu na příznivé životní prostředí.

Navrhovatelé následně s odkazem na ust. § 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), uvedli, že mají za to, že jsou aktivně legitimováni k podání tohoto návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Své oprávnění navrhovatelé doložili výpisem LV č. 644 z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice, pro k. ú. Račice u Štětí. Pokud se jedná o splnění kritérií aktivní legitimace, navrhovatelé odkázali na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120.

K návrhu řešení nové vodní plochy „v“, jež má být obrovského rozsahu cca 46 ha, navrhovatelé poznamenali, že navrhované řešení je v rámci územního plánu zcela nepřípustně a účelově skryto za součást konceptu směřujícího ke zvětšení rekreačních ploch na území obce Račice. Tato skutečnost dle navrhovatelů ve své podstatě znamená umožnění obnovy těžební činnosti v obci Račice, a to s významným dopadem do majetkové sféry navrhovatelů, jakož i do jejich nezadatelného práva na příznivé životní prostředí. Navrhovatelé mají totiž za to, že zahrnutím nové vodní plochy do územního plánu obce Račice s přihlédnutím ke stavební, resp. těžební, činnosti, která bude vzniku vodní plochy jistě po dobu několika let, ne-li desetiletí, předcházet, dojde k nepřípustnému zásahu do jejich vlastnického práva, když budou zásadně omezeni v užívání jimi vlastněných nemovitostí, tj. pozemků a staveb na nich umístěných.

Územním plánem jsou dle navrhovatelů zejména dotčeny tyto nemovitosti – pozemky parcelní číslo 4701/16 (pozn. soudu: správné označení pozemku je 470/16), 470/17, 470/23, 461/1 zapsané na LV č. 644 pro k. ú. Račice u Štětí, na kterých má být vodní plocha „v“ přímo vybudována. Dle navrhovatelů jsou územním plánem dále dotčeny i jejich další nemovitosti – pozemky parcelní číslo 470/1, 470/2, 470/24, 470/23, 470/16, 470/17, 470/8, 141, 150, 194, 470/18-22, 220, 218, 152, 153, 154, 470/23 a další, zapsané na LV č. 644 pro k. ú. Račice u Štětí, nacházející se v bezprostředním okolí navrhované vodní plochy „v“. Podle navrhovatelů se na zmíněných nemovitostech nachází sportovně-rekreační areál nadmístního významu, a to Sportcentrum Račice - Veslařský a kanoistický kanál Račice (dále jen „veslařský kanál“), kdy v důsledku uvedené stavební, resp. těžební, činnosti, má dojít ke snížení hodnoty ceny těchto nemovitostí nebo dokonce v případě poklesu vodní hladiny v kanálu vodních sportů k jejich úplnému znehodnocení a znemožnění využívání nemovitostí za účelem rozvoje českého sportu v tom nejširším slova smyslu. K tomuto navrhovatelé ještě doplnili, že veslařský kanál splňuje svými parametry podmínky pro pořádání světových soutěží, které se tam pravidelně pořádají pro širokou škálu sportů, mezi které patří veslování, rychlostní kanoistika, dračí lodě, sportovní rybaření, dálkové plavání, plavání pod vodou, ale i triatlon či cyklistika.

Pokud se jedná o těžbu, která bude vytvoření plánované vodní plochy řadu let či dokonce desetiletí předcházet, tak navrhovatelé jsou přesvědčeni, že tato těžba významně zasáhne do práva navrhovatelů na příznivé životní prostředí, které je zaručeno čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V této souvislosti navrhovatelé ještě doplnili, že dle zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o životním prostředí“), nesmí být území zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení, neboť zatížení (znečištění) životního prostředí nesmí ohrožovat zdraví lidí a dalších živých organismů a nesmí nad stanovené limity zatěžovat ostatní složky životního prostředí.

Dle navrhovatelů je krajina v okolí Račič již nyní negativně dotčena těžební činností. Kromě toho na území obce Záluží, která bezprostředně navazuje na obec Račice, jež se nachází v těsné blízkosti veslařského kanálu, je rozhodnutím Obvodního báňského úřadu pro území Ústeckého kraje ze dne 19. 4. 2013, sp. zn. SBS/06834/2013/OBÚ-04/2, o povolení hornické činnosti podle Plánu otvírky, přípravy a dobývání výhradního ložiska štěrkopísku v dobývacím prostoru Dobříň, z února 2013 (dále jen „rozhodnutí báňského úřadu“), povolena další etapa těžby štěrkopísku. Pokud by tedy došlo i k zahájení prací na vytvoření vodní plochy „v“ dle územního plánu, byl by dle navrhovatelů veslařský kanál doslova „obklíčen“ těžbou se všemi jejími negativními důsledky, jako je zejména zvýšení provozu, zvýšení hladiny hluku a v neposlední řadě nadměrným výskytem prachu. Tyto imise mohou dle navrhovatelů vážně ohrozit výkon jejich práv, jakož i dalších osob v dané lokalitě, nad míru přiměřenou poměrům, a to v rozporu s předpisy o životním prostředí. Dle navrhovatelů je veslařský kanál jedním z nejvýznamnějších sportovišť svého druhu na území České republiky, kde se pravidelně pořádají podniky mezinárodního významu. Z tohoto důvodu je zde dle navrhovatelů dán veřejný zájem na vytvoření, resp. zachování, příznivých podmínek pro provozování sportovních aktivit, a to nejen na vrcholové úrovni. Masová těžba totiž dle navrhovatelů může ve svém důsledku zapříčinit, že veslařskému kanálu bude odejmuto pořadatelství plánovaných mezinárodních podniků.

V další části návrhu navrhovatelé odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. 2 Ao 4/2008. V této souvislosti navrhovatelé zdůraznili, že tímto územním plánem je značně omezen zásadní komponent jejich vlastnického práva, a to právo s věcí nakládat. Dle navrhovatelů totiž obec Račice v rozporu se zákonem založila k pozemku parcelní číslo 470/23 v k. ú. Račice u Štětí, na kterém se nachází liniová stavba, a jež je ve vlastnictví navrhovatelů, předkupní právo v její prospěch. Předmětný pozemek byl územním plánem vymezen jako součást veřejně prospěšné stavby. Dle navrhovatelů se však obec Račice v tomto případě dopustila pochybení, když nezohlednila novelu stavebního zákona, a to konkrétně zákon č. 350/2012 Sb. - dále jen „zákon č. 350/2012 Sb.“, jež vylučuje automatické zřízení předkupního práva k pozemkům vymezeným pro veřejně prospěšnou stavbu a předkupní právo k (části) pozemku. Takovýto zásah do vlastnického práva nemá dle navrhovatelů legitimní a o zákonné cíle opřený důvod, a jednání obce Račice při vydávání územního plánu proto nelze považovat jinak, než za projev libovůle, což je zcela v rozporu se zásadou subsidiarity a minimalizace zásahů.

S ohledem na tyto skutečnosti mají navrhovatelé za to, že právě tyto skutečnosti zcela jednoznačně prokazují, že byli (a i v budoucnu mohou být) opatřením obecné povahy zkráceni na svých právech a jsou proto aktivně legitimováni k podání návrhu dle ust. § 101a s. ř. s. Ohledně pasivní legitimace obce Račice navrhovatelé odkázali na znění ust. § 101a odst. 3 s. ř. s. a rovněž na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120.

V další části návrhu, jež se týká vlastního meritorního přezkumu napadeného opatření obecné povahy, poukázali na to, že judikatura Nejvyššího správního soudu ve věcech přezkumu opatření obecné povahy (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. 2 Ao 4/2008, ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 1 Ao 1/2005) vychází z pětistupňového algoritmu, kdy: „Algoritmus soudního přezkumu opatření obecné povahy (§ 101d odst. 1 a 2 s. ř. s.) spočívá v pěti krocích; za prvé, v přezkumu pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; za druhé, v přezkumu otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (jednání uitra vires); za třetí, v přezkumu otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem; za čtvrté, v přezkumu obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu opatření obecné povahy (nebo jeho části) se zákonem (materiální kritérium); za páté, v přezkumu obsahu vydaného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality.“

Následně navrhovatelé v návrhu blíže rozvedli jednotlivé důvody, pro které dle jejich názoru územní plán nemůže v rámci soudního přezkumu obstát, a pro něž by měl být zrušen.

První z těchto uplatněných důvodů, pro něž by dle navrhovatelů měl být územní plán zrušen, se týká nové vodní plochy označené v územním plánu jako „v“, kdy navrhovatelé v prvé řadě poukázali na to, že dle jejich názoru územní plán nebyl vydán zákonem stanoveným postupem.

Navrhovatelé, jakožto spoluvlastníci územním plánem dotčených pozemků parcelní číslo 4701/16, 470/17, 470/23, 461/1 v k. ú. Račice u Štětí, podali v souladu s ust. § 52 odst. 2 a 3 stavebního zákona ve vztahu k těmto pozemkům (a dalším dotčeným pozemkům) námitky, jež byly obsahem podání ze dne 16. 8. 2013 označeného jako Námitky navrhovatelů proti územnímu plánu Račice (dále jen „námitky ze dne 16. 8. 2013). Navrhovatelé v tomto podání poukazovali na to, že ačkoliv z grafické části územního plánu jednoznačně vyplývá, že na částech zmíněných pozemků ve spoluvlastnictví navrhovatelů jsou vymezeny plochy změn, tj. že v grafické části územního plánu jsou tyto plochy změn vedeny jako nové vodní plochy, tak v textové části územního plánu v odůvodnění návrhu rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení připomínek k návrhu územního plánu ze dne 11. 9. 2013, č. j 0060556/13/ROZ/Dva (dále jen „návrh rozhodnutí o námitkách“) je zase naopak uvedeno, že „...na žádném z těchto pozemků není navržena nová vodní plocha „v“... Pozemky parc. č. 470/16, 470/17 a 470/23 jsou řazeny do ploch občanského vybavení - tělovýchovných a sportovních zařízení (OV-S) a jedná se o plochy stabilizované. Pozemek parc. č. 461/1 je řazen do ploch přírodních (ZP) a také se jedná o již stabilizovanou plochu“. Dle navrhovatelů je v tomto ohledu zejména významná skutečnost, že s odkazem na toto tvrzení, že na žádných pozemcích navrhovatelů se vodní plocha „v“ nenachází, pořizovatel, a nad rámec kompetence dle textu odůvodnění i „projektant“, námitku navrhovatelů odmítl s tím, že jí „z tohoto důvodu považuje za bezpředmětnou“. Dle navrhovatelů pořizovatel postupoval tímto způsobem i přesto, že z grafické části územního plánu jednoznačně vyplývá, že pozemky ve spoluvlastnictví navrhovatelů jsou územním plánem přímo dotčeny. Navrhovatelé v této souvislosti rovněž podotkli, že se pořizovatel v rozporu s právními předpisy a judikaturou jejich námitkou vůbec nezabýval, resp. námitce nevyhověl, a to i přes skutečnost, že dle navrhovatelů uplatněné námitky obsahovaly zcela zásadní a konkrétní výhrady k navrženému řešení nové vodní plochy „v“.

K tomuto bodu navrhovatelé pro úplnost ještě doplnili, že i pokud by snad skutečně na žádném z pozemků, jež jsou v jejich vlastnictví, nebyla přímo navržena vodní plocha „v“, dle jejich názoru by i tak bylo nutné tyto pozemky, jakož i další nemovitosti ve vlastnictví navrhovatelů, jež se nacházejí v daném území, považovat za dotčené pozemky. Realizací navržených změn, tj. zřízením nové vodní plochy „v“, totiž dojde k významnému zásahu do vlastnických práv navrhovatelů. Proto i s přihlédnutím k těmto skutečnostem bylo dle navrhovatelů nezbytné jejich námitky posoudit jako námitky ve smyslu ust. § 52 odst. 2 a 3 stavebního zákona. Na podporu tohoto názoru navrhovatelé poukázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73.

Navrhovatelé v tomto kontextu rovněž poznamenali, že v uplatněných námitkách ve vztahu k řešení nové vodní plochy „v“ uvedli zcela konkrétní výhrady a argumenty, a to zejména, že:

i) plánovaná vodní plocha je účelově skryta za součást konceptu směřujícího ke zvětšení ploch pro rekreaci, kdy ve své podstatě umožňuje nežádoucí těžbu štěrkopísku na plochách, které již byly v minulosti těžbou dotčeny;

ii) řešení vodní plochy „v“ je v rozporu se Zásadami územního rozvoje Ústeckého kraje ze dne 7. 9. 2011, č. j. 168286/2011/KUUK, JID: UPS/412/2010-451 (dále jen „ZÚR“), jež nabyly účinnosti dne 20. 10. 2011;

iii) řešení vodní plochy „v“ je v rozporu se Zadáním územního plánu;

iv) řešením vodní plochy „v“ dojde k nepřípustnému zásahu do vlastnického práva navrhovatelů (omezení vlastnictví, resp. celkové znehodnocení sportovně-rekreačního areálu nadmístního významu);

v) vyhodnocení vlivů územního plánu Račice na životní prostředí (SEA) je zcela nedostatečné, když není prokázána, ani jinak prověřována reálnost vytvoření vodní plochy dle územního plánu a nejsou známy dopady na okolní prostředí (hrozící snížení hladiny vody ve veslařském a kanoistickém areálu Račice i v důsledku zvýšeného odparu z vodní hladiny), SEA se dle navrhovatelů žádným způsobem nezabývá faktem, že vzniku vodní plochy bude předcházet několik let těžby štěrkopísku.

S ohledem na shora předestřené argumenty mají navrhovatelé za to, že se pořizovatel s jejich námitkami nevypořádal, resp. že jeho rozhodnutí nebylo řádně odůvodněno, jak jednoznačně vyžadují právní předpisy a související aktuální judikatura, na níž navrhovatelé v tomto návrhu poukazovali. Navrhovatelé jsou v tomto ohledu rovněž přesvědčeni, že takovýto postup pořizovatele představuje zcela flagrantní porušení jejich práv, jakož i porušení zákonnosti celého procesu vydávání územního plánu.

Navrhovatelé dále uvedli, že dle jejich názoru územní plán postrádá „způsobilé rozhodovací důvody“, jak byly popsány Nejvyšším správním soudem v jeho rozhodnutí ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 1 Ao 3/2008. Určité odůvodnění k problematice zřízení nové vodní plochy „v“ lze dle navrhovatelů dohledat v textové části územního plánu – Vyhodnocení připomínek. Dle navrhovatelů pořizovatel totiž chybně vyhodnotil část námitky navrhovatelů týkající se dalších pozemků dotčených novou vodní plochou „v“ jako připomínku (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 185).

Pokud se jedná o nesoulad územního plánu se ZÚR, tak dle navrhovatelů se obec Račice v tomto „odůvodnění“ rozhodnutí o připomínce omezila toliko na konstatování, že návrh územního plánu rozhodně není v rozporu se ZÚR, neboť soulad s tímto dokumentem je doložen souhlasným stanoviskem Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 7. 5. 2013, č. j. 279/UPS/2011 (dále jen „souhlasné stanovisko“). Dle navrhovatelů je třeba takovýto odkaz na souhlasné stanovisko považovat za zcela nedostatečný, neboť odůvodnění má přímo obsahovat územní plán. Nadto ani uvedené souhlasné stanovisko danou problematiku dostatečně věcně neřeší. Dle navrhovatelů se stejně stručně vyjádřil pořizovatel i k jejich námitce týkající se posouzení vyhodnocení vlivů územního plánu Račice na životní prostředí (SEA). Navrhovatelé toto vyhodnocení považují za nedostatečné a neúplné, když v něm pořizovatel toliko konstatoval, že stanovisko je úplné a dostatečné, když tuto skutečnost dle pořizovatele potvrzuje souhlasné Stanovisko Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, k Vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí k návrhu územního plánu Račice, ze dne 31. 10. 2012, č. j. 1671/ZPZ/2011/SEA (dále jen „souhlasné stanovisko SEA“). Dle navrhovatelů však i souhlasné stanovisko SEA postrádá věcnou argumentaci a v textu se pouze konstatuje, že „vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí k návrhu územního plánu Račice bylo zpracováno přiměřeně v rozsahu přílohy zákona č. 183/2006 Sb...., v rozsahu přílohy č. 5 vyhlášky č. 500/2006 Sb....“.

Dle navrhovatelů je takový postup vypořádání námitky, ale ani připomínky, pokud by se o připomínku jednalo, nepřípustný. Navrhovatelé ohledně tohoto závěru jednak poukázali na odbornou literaturu, a to na: Roztočil, A., Hrušová, K., Lachmann, M., Potěšil, L. Stavební zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 213 s.), a jednak i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 2/2008 – 62, kde bylo mj. uvedeno, že: „pokud se v uplatněných námitkách objeví konkrétní věcné či procesní výhrady k navrženému řešení, které vyplývá ze stanoviska dotčeného orgánu, avšak obsah stanoviska neumožňuje obci, aby se uplatněnými řádným způsobem věcně vypořádala, nelze o námitce bez dalšího věcně rozhodnout. V žádném případě nelze námitku zamítnout s lakonickým odkazem na stanovisko dotčeného orgánu. Naopak, v takovém případě je pořizovatel povinen námitky postoupit zainteresovanému dotčenému orgánu státní správy, aby své stanovisko buď přehodnotil, nebo doplnil o argumentaci obsahující věcné vypořádání uplatněné námitky. Teprve takovéto doplněné stanovisko může být dostatečným podkladem pro rozhodnutí o námitce a jeho odůvodnění“. Dle navrhovatelů však tento postup nebyl v daném případě uplatněn.

Nadto navrhovatelé poukázali na skutečnost, že vypořádání jejich námitky jako „připomínky“ představuje zkrácení jejich práv, neboť vypořádání připomínek není rozhodnutím ve smyslu správního řádu a jako takové nemůže být předmětem správní žaloby ve smyslu ust. § 65 s. ř. s., jakož ani předmětem přezkumného řízení.

I přes tyto veškeré závažné nedostatky zastupitelstvo obce Račice návrh rozhodnutí o námitkách a jejich „odůvodnění“ schválilo na 17. zasedání konaném dne 30. 10. 2013, když současně také schválilo Pokyny pořizovatele k drobné úpravě územního plánu. Tyto Pokyny však dle navrhovatelů nebyly vůbec zveřejněny, a proto se s nimi nemohli seznámit, resp. s obsahem tohoto pokynu. Dle navrhovatelů tato skutečnost jen dokresluje, že v procesu vydávání územního plánu došlo k řadě pochybení, v jejichž důsledku byli navrhovatelé zkráceni na svých právech. Navrhovatelé v tomto kontextu rovněž odkázali na judikaturu Nejvyššího správního soudu - rozsudek ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 9 Ao 2/2008, v němž bylo vysloveno, že nutnou vlastností, bez níž nelze hovořit o dodržení zákonem stanoveného postupu vydání opatření obecné povahy, je jeho srozumitelnost. Navrhovatelé se proto domnívají, že odůvodnění rozhodnutí o námitce, že na žádném z pozemků navrhovatelů není navržena nová vodní plocha „v“, zakládá rozpor mezi grafickou a textovou částí územního plánu a činí jej tak nesrozumitelným, neboť není jednoznačně vymezeno, v čem tedy vlastně změna spočívá, a jaké konkrétní skutečnosti se mění oproti původnímu stavu, resp. není jednoznačně vymezen předmět územního plánu. Z tohoto důvodu mají navrhovatelé za to, územní plán nebyl vydán zákonem stanoveným postupem, postrádá způsobilé rozhodovací důvody a je s ohledem na shora uvedené nepřezkoumatelný, a to i z důvodu jeho částečné nesrozumitelnosti.

Druhý důvod, v němž navrhovatelé spatřují odůvodněnost zrušení územního plánu, představuje skutečnost, že dle navrhovatelů je územní plán a jeho obsah v rozporu se zákonem (materiální kritérium), když řešení nové vodní plochy „v“, která se má dle územního plánu nacházet na pozemcích parcelní číslo 470/16, 470/17, 470/23, 461/1 zapsaných na LV č. 644, jež jsou ve spoluvlastnictví navrhovatelů, a dále na pozemcích v k. ú. Račice u Štětí parcelní číslo 480/1-20, 487/1, 487/2, 588/1, 529, 523, 521, 517, 514, 511, 508, 505, 502, 499,495, 493/1 a dalších pozemcích ve vlastnictví jiných osob je dle navrhovatelů v rozporu se zákonem. Dle navrhovatelů byl totiž územní plán vydán účelově a pouze s jediným záměrem, a to vytvořit v lokalitě novou vodní plochu, neboť převážná část ostatních změn v územním plánu (zejména vymezení zastavitelných ploch) prakticky jen představuje potvrzení záměrů z dosud platné územně plánovací dokumentace. Plánovaná vodní plocha obrovského rozsahu cca 46 ha je v rámci územního plánu zcela nepřípustně a účelově skryta za součást konceptu směřujícího ke zvětšení rekreačních ploch na území obce Račice, což dle navrhovatelů ve své podstatě znamená umožnění obnovy těžební činnosti v obci Račice. Navrhovatelé tento závěr vyvozují ze zápisu schůzky, které se účastnil zástupce těžařské společnosti, starosta obce Račice a odpovědný projektant územního plánu Ing. Arch. Vávra, jenž se v tomto smyslu jasně vyjádřil (viz zápis ze schůzky konané dne 31. 3. 2008).

Podle navrhovatelů je takovýto záměr v rozporu se zákonem, když se jej fakticky snaží obejít, jakož i je v jednoznačném rozporu se ZÚR, a tedy i v rozporu se stavebním zákonem, když dle ust. § 43 odst. 3 stavebního zákona platí, že: „územní plán v souvislostech a podrobnostech území obce zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje kraje a s politikou územního rozvoje...“. Záměr na zřízení nové vodní plochy „v“, resp. na obnovení těžební činnosti, je dle navrhovatelů zejména v rozporu s textovou částí ZÚR, a to konkrétně kapitolou Hospodářský rozvoj, a dále též i s částí 2.2. Rozvojové oblasti - NOB1 - Litoměřicko, Lovosicko, Roudnicko. Navrhovatel v této souvislosti rovněž poznamenal, že pro unikátní krajinný celek Severočeské nížiny a pánve, do kterého obec Račice náleží, pak ZÚR stanoví tyto zásady, „...napravovat či zmírňovat narušení krajiny lokálně postižené zejména velkoplošnou těžbou štěrkopísků..., těžbu nerostných surovin koordinovat s rekultivacemi tak, aby se snižovalo zatížení území těžebními aktivitami, individuálně posuzovat navrhované změny vyžití území a zamezovat takovým změnám, které by krajinný ráz mohly poškozovat“.

Jelikož dle navrhovatelů nová vodní plocha „v“ může vzniknout pouze odtěžením štěrkopísku je nutné zahrnutí nové vodní plochy do územního plánu posuzovat jako řešení, které zcela popírá uvedené zásady ZÚR a je tedy řešením zcela nepřípustným. Toto řešení totiž dle navrhovatelů de facto předurčuje další rozsáhlé území k tomu, aby na něm byla zahájena činnost, která je dle ZÚR v této oblasti již nežádoucí. Pro úplnost navrhovatelé na tomto místě doplnili, že ani žádná grafická součást ZÚR s novou vodní plochou nepočítá, natož pak s jakoukoliv činností, která by směřovala k vytěžení štěrkopísku v této oblasti.

Pokud ZÚR stanoví jako jeden ze svých cílů „kultivovat a rozvíjet rekreační lokalitu nadmístního významu sportovní kanál Račice“, pak je dle navrhovatelů zcela jasné, že tím není myšlen vznik, tj. vytěžení, nové vodní plochy v území, kde se již v důsledku mohutné těžby štěrkopísku nachází několik vodních ploch, které by po rozumné a důsledně provedené rekultivaci mohly k rekreaci sloužit, pokud by zde zájem o naplnění jistě ušlechtilých záměrů směřujících k rozvoji rekreace skutečně byl. Navrhovatelé se proto navíc domnívají, že územní plán je v části řešení nové vodní plochy nejen v rozporu s ZÚR, ale i se samotným zadáním územního plánu. Navrhovatelé na podporu této argumentace odkázali jednak na ust. § 47 odst. 1 stavebního zákona, jednak na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2008, č. j. 9 Ao 2/2008 - 62, jakož i na odbornou literaturu - Roztočil, A., Hrušová, K., Lachmann, M., Potěšil, L. Stavební zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 194 s.

Navrhovatelé v tomto kontextu zmínili, že zadání územního plánu o následně navržené nové vodní ploše pojednává v části d) Požadavky na rozvoj území, v oddílu Zastavitelné plochy, kde je pod bodem 9 uvedeno: „Rozšíření stávajícího sportovního areálu (SM-SR) a vodních ploch (v) s cílem doplnění výkonnostních zařízení o plochy a zařízení sportovně rekreační, v souladu s UP VUC a ZUR UK.“ Dle navrhovatelů zadání žádné další podrobnosti nastiňující rozsah či konkrétní řešení ploch neuvádí. K tomu navrhovatelé dodali, že rozsah nově navržené vodní plochy cca 46 ha v územním plánu pro území z hlediska dalšího rozvoje obce i z hlediska péče o životní prostředí a ochrany hodnot je natolik zásadní, a proto nelze obecnou formulaci v zadání územního plánu považovat za dostatečnou k ospravedlnění záměru takového rozsahu, jenž je navíc v přímém rozporu se ZÚR, na něž se zadání územního plánu odvolává.

Navrhovatelé se rovněž domnívají, že návrh zadání územního plánu neodpovídá podstatě regulace ve výsledném územním plánu. Lakonickým vymezením zadání územního plánu ve vztahu k „rozšíření“ sportovního areálu a vodních ploch tak dle navrhovatelů pořizovatel v rozporu se zákonem ponechal určení všech parametrů územního plánu v rukou projektanta územního plánu Ing. Arch. V., který je dle navrhovatelů celému záměru velmi nakloněn. Tento závěr dle navrhovatelů jasně dokladuje zápis ze schůze konané dne 31. 3. 2008. Dle navrhovatelů je totiž tento projektant tím, kdo navrhl skrýt skutečný záměr obnovení těžby štěrkopísku pod záměr Rozšíření a rekonstrukce areálu Sportcentra Račice, resp. rozšíření rekreace v daném území. Pro úplnost navrhovatelé v této souvislosti dodali, že bod 9) v rámci specifikovaných zastavitelných ploch v zadání územního plánu je jediným bodem, kdy se jedná o nový návrh. V rámci bodů 1) až 8) jsou totiž dle navrhovatelů specifikovány toliko zastavitelné plochy jako potvrzení záměrů z dosud platné územně plánovací dokumentace.

Navrhovatelé mají dále za to, že územní plán je v části řešení nové vodní plochy „v“ v rozporu se stanoviskem dotčeného orgánu, a to konkrétně stanoviskem Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, ze dne 13. 8. 2013, č. j. 2318/ZPZ/2013/UP-927, JID: 93070/2013/KUUK (dále jen „stanovisko Krajského úřadu ze dne 13. 8. 2013“). Toto stanovisko dle navrhovatelů obsahuje vyjádření, že „z hlediska ochrany ZPF lze konstatovat, že tato plocha (tj. navrhovaná nová vodní plocha „v“) neodporuje zásadám ochrany ZPF... S návrhem této plochy souhlasíme za podmínky, že připravované nové využití území nebude v kolizi s platnými rozhodnutími správních orgánů, vydanými v minulosti v souvislosti s těžbou štěrkopísku.“ V návaznosti na toto stanovisko navrhovatelé poukázali na to, že předmětná plocha představuje již jednou vytěžené území, které bylo rekultivováno a v současné době se na něm nachází pole. Nová těžba štěrkopísku, k níž řešení nové vodní plochy ve skutečnosti směřuje, a která prakticky představuje otevření dobývacího prostoru, je dle názoru navrhovatelů v kolizi s rozhodnutími příslušných správních orgánů, když povolení báňského úřadu pro tuto plochu již bylo „vyčerpáno“ v minulosti provedenou a dnes již ukončenou těžbou.

Na tomto místě a v této souvislosti navrhovatelé rovněž požádali Krajský soud v Ústí nad Labem o přezkum zákonnosti a správnosti souhlasného stanoviska SEA. Dle navrhovatelů toto stanovisko pouze konstatuje, že: „vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí k návrhu územního plánu Račice bylo zpracováno přiměřeně v rozsahu přílohy zákona č. 183/2006 Sb...., v rozsahu přílohy č. 5 vyhlášky č. 500/2006 Sb....“, a tedy, že bez jakýchkoliv výhrad vyhodnocení vlivů územního plánu Račice na životní prostředí schvaluje. Dle navrhovatelů se tak stalo, ačkoliv dle jejich názoru je evidentní, že se tak nikdy nemělo stát a příslušný orgán státní správy měl požadovat, aby mimo jiné došlo k posouzení vlivu stavební - těžební činnost na životní prostředí, o kterém předložené vyhodnocení vlivů územního plánu Račice na životní prostředí (SEA), jež bylo vypracováno v květnu 2012 odpovědným řešitelem Ing. J. D., pomlčuje a vytváří tak domněnku, že snad vodní plocha vznikne samovolně. Celkový výsledek vyhodnocení SEA byl dle navrhovatelů velmi hraniční, kdy tzv. nulová varianta (tedy varianta, kdy zůstane účinný původní územní plán) téměř v učiněném bodovém hodnocení svou pozitivitou předčila variantu aktivní, tj. variantu, kdy bude územní plán vydán. Navrhovatelé jsou jednoznačně přesvědčeni, že pokud by vyhodnocení SEA zahrnovala také posouzení procesu, který bude po několik let či desetiletí vzniku vodní plochy předcházet, nikdy by jeho závěr nemohl vydání územního plánu doporučit. Vyhodnocení SEA ve svém bodě 2.6 uvádí, že dotčené zájmové území je nadprůměrně využívané se zřetelným narušením přírodních struktur, v bodě 2.12 je pak zase konstatováno, že jde o území zatěžované intenzivní těžbou štěrkopísku na sousedním katastrálním území Záluží a Předonín. Následně je lakonicky uvedeno, že „nelze říci, že by bylo území zatěžováno nad míru únosného zatížení“. Navrhovatelé v této souvislosti uvádějí, že pokud by předmětem posuzování vyhodnocení SEA byla i stavební, resp. těžební, činnost, která vzniku jezera, tj. nové vodní plochy musí předcházet, zcela jistě by i kolektiv Ing. Dřevíkovského musel konstatovat, že pak už se jedná o zatížení, které míru únosného zatížení překračuje. Dle navrhovatelů však vyhodnocení SEA proces těžby zcela ignoruje.

Podle navrhovatelů nelze též nechat bez povšimnutí ani bod 2.15 vyhodnocení SEA, kde je uvedeno, že pokud by území nebylo územním plánem regulováno, došlo by zřejmě k nekoncepčnímu řešení problémů rozvoje obce, včetně záboru ZPF. V této souvislosti navrhovatelé připomněli, že v důsledku realizace nové vodní plochy musí dojít k obrovskému cca 46,9 ha a nežádoucímu záboru půdy náležející do zemědělského půdního fondu, což vyhodnocení SEA na jiném místě (bod 5.5) prezentuje jako jeden z negativních dopadů navrhovaného územního plánu. Dle navrhovatelů je u bodu 2.15 bez jakéhokoliv odůvodnění konstatováno, že: „...klimatické, hydrogeologické poměry v řešeném území nebudou významně ovlivněny provedením či neprovedením koncepce“.

Navrhovatelé rovněž uvedli, že záměr situovat v obci Račice rekreační oblast s jezerem, kam se mají sjíždět rekreanti z širokého okolí, je ve skutečnosti pouhou fikcí. Navrhovatelé tento odůvodnili tím, že v bodě 3.2.1 vyhodnocení SEA uvádí, že „oblast krajinného rázu je intenzivně exploatována ...těžbou“, když v bodě 3.2.4 je dále konstatováno, že dotčená oblast krajinného prostoru působí dojmem krajiny velmi intenzivně industriálně využívané díky blízkému průmyslovému Štětí a nedaleké pískovně Dobříni. K tomu navrhovatelé ještě doplnili, že nedaleko je i elektrárna Mělník a v bezprostřední blízkosti bude v nejbližší době zahájena další těžební činnost (viz zmíněné rozhodnutí báňského úřadu). Navrhovatelé též poukázali na to, že v bodě 5.10 vyhodnocení SEA je uvedeno, že „území plán nenavrhuje žádné plochy těžby nerostů“, přičemž dle navrhovatelů je de facto jediným důvodem nového územního plánu znovuobnovení těžby štěrkopísku na území obce Račice.

Dle navrhovatelů bod 6 vyhodnocení SEA obsahuje porovnání zjištěných nebo předpokládaných kladných a záporných vlivů podle jednotlivých variant řešení (nulové varianty, tedy ponechání původního územního plánu, a varianty návrhu územního plánu) a jejich zhodnocení. Jelikož však vyhodnocení SEA v žádném bodě neposuzuje proces předcházející vzniku nové vodní plochy, je výsledek tohoto porovnání dle navrhovatelů zavádějící a bez reálného významu. Dle navrhovatelů navíc v bodě „Závěrečné vyhodnocení variant“ na straně 50 vyhodnocení SEA došlo k záměně výsledných vyhodnocení, neboť vyhodnocení, které se týká nulové varianty, je připojeno k variantě aktivní a naopak. Tato zjevná neprávnost a nepřesnost, která nebyla zaznamenána ani orgánem státní správy, který vyhodnocení SEA schvaloval, svědčí o zájmu a pečlivosti, které jí příslušné orgány státní správy a samosprávy věnovaly.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem mají navrhovatelé za to, že územní plán vymezuje v rozporu se zákonem, nadřízenou územně plánovací dokumentací, na základě nesprávných a nezákonných stanovisek dotčených orgánů státní správy a v rozporu s některými stanovisky dotčených orgánů státní správy nové vodní plochy „v“, a z tohoto důvodu proto navrhovatelé navrhli, aby byl územní plán jako celek, nejméně však v části týkající se zřízení nových ploch „v“, zrušen.

Třetí důvod, v němž navrhovatelé spatřují odůvodněnost zrušení územního plánu, představuje skutečnost, že navrhovatelé mají za to, územní plán nemůže obstát při přezkumu z hlediska jeho proporcionality. Vzhledem k této skutečnosti navrhovatelé předně poukázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 1 Ao 1/2005. V návaznosti na uvedený judikát jsou navrhovatelé přesvědčeni, že zahrnutí nové vodní plochy do územního plánu je zcela v rozporu s kritériem vhodnosti. Pokud ZÚR stanovila cíle „napravovat či zmírňovat narušení krajiny lokálně postižené zejména velkoplošnou těžbou štěrkopísků..., těžbu nerostných surovin koordinovat s rekultivacemi tak, aby se snižovalo zatížení území těžebními aktivitami, individuálně posuzovat navrhované změny vyžití území a zamezovat takovým změnám, které by krajinný ráz mohly poškozovat“, je dle navrhovatelů zřejmé, že umožněním vzniku nové vodní plochy nemůžou být tyto sledované cíle dosaženy, když vybudování nové vodní plochy bude logicky předcházet několikaletá nežádoucí těžba štěrkopísku, a to na území, které je již po realizované těžbě, plochou naprosto rekultivovanou, na níž se nacházejí chráněné pozemky náležející do zemědělského půdního fondu. Stejně tak územní plán neumožňuje dosáhnout v ZÚR sledovaný cíl „Kultivovat a rozvíjet rekreační lokality nadmístního významu zahrnuté v rozvojové oblasti v koridoru Labe: jezero Píšťany a sportovní kanál Račice“, když je zde reálná hrozba úplného znehodnocení Sportcentra Račice. K dané věci navrhovatelé ještě dodali, že s ohledem k tomu, že v bezprostřední blízkosti Sportcentra Račice se nachází průmyslové objekty Elektrárna Mělník a Papírny Štětí, jejichž provoz způsobuje v dotčené oblasti zvýšenou prašnost, stejně tak jako další negativní vlivy, a že již nyní je schválena další etapa těžby štěrkopísku, která bude logicky doprovázena zvýšenými imisemi (nadměrný provoz, hluk a zejména zvýšený výskyt prachu), by se jako vhodné řešení dotčené plochy v souladu s kritériem vhodnosti dle navrhovatelů spíše jevilo např. její zalesnění.

Z uvedeného tak dle navrhovatelů vyplývá, že územní plán a sledovaný cíl spolu logicky nesouvisí, neboť jediným skutečným cílem není rozvoj rekreační lokality (rozšíření a rekonstrukce areálu Sportcentra Račice), ale právě těžba štěrkopísku, jež má být pod jinak jistě ušlechtilý cíl rekultivace lokality účelově a v rozporu se zákonem skryta.

Podle navrhovatelů zveřejněnými materiály a podklady k územnímu plánu, a to včetně vyhodnocení SEA, není prokázána a ani jinak prověřována reálnost vytvoření vodní plochy dle územního plánu; dopad stavební, tj. těžební, činnosti na životní prostředí, nebyl ve vyhodnocení SEA totiž vůbec posuzován. Dle navrhovatelů k vytvoření nové vodní plochy o rozloze cca 46 ha proto nemůže dojít jinak než odtěžením a odvezením přibližně 2.000.000 m3 materiálu - štěrkopísku, čímž může dojít k výraznému poklesu, ne-li k úplnému vypuštění, veslařského a kanoistického kanálu, který s plánovanou vodní plochou bezprostředně sousedí. Již v současné době je kanál doplňován uměle vodovodním přivaděčem z Labe a náklady na doplnění vody v kanále dle navrhovatelů jen v předminulém roce dosáhly výše téměř půl milionu korun. Hladina kanálu je totiž cca o 4 m výše než hladina Labe a kanál proto není napájen spodní vodou toku Labe, ale jiným přítokem. Těžbou směrem k obci Račice může být dle navrhovatelů narušena stávající geologická stavba území, konkrétně jílový val, který vodu v území drží, čímž může dojít k výraznému poklesu hladiny kanálu. Navrhovatelé v této souvislosti navíc upozornili, že stav hladiny veslařského a kanoistického kanálu byl již v minulosti těžbou významně dotčen, když v důsledku těžebních činností v oblasti Předonína došlo ke zrušení přirozeného přítoku vody do kanálu.

Dle navrhovatelů se záměrem realizace nové vodní plochy nelze též souhlasit bez provedení hydrologického průzkumu území a doložení komplexně provedené SEA, když konstatování SEA o tom, že: „územní plán navrhuje také plochu vodní a vodohospodářskou (V), jejíž rozloha je významná. Nepředpokládá se však, že by tato vodní plocha měla negativní vliv na bilanci vod v území. Vzhledem k ploché krajině s propustným podložím, která sama přirozeně akumuluje značné množství vod, nebude mít vodní plocha ani významnější vliv na retenční schopnosti krajiny, či na povrchový nebo podzemní odtok.“ je zcela nedostatečné. Navrhovatelé mají dále za to, že vyhodnocení SEA nelze považovat za dostatečné, a to i s přihlédnutím ke stanovisku Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, ze dne 21. 6. 2011, č. j. 1671/ZPZ/2011/SEA, JID: 1671/ZPZ/2011/SEA, kde je výslovně uvedeno, že: „...byla shledána nezbytnost komplexního posouzení vlivů na životní prostředí (SEA), návrh zadání ÚP předpokládá umístění záměrů, které mohou způsobit výrazně negativní zásah do životního prostředí, ovlivnění krajinného rázu, ekologické stability území a udržitelného rozvoje území... Musí být podrobně popsány vlivy záměrů na poměry dotčené oblasti s ohledem na možnost celkového negativního ovlivnění složek životního prostředí a možné ovlivnění zdraví obyvatelstva.“

Dle navrhovatelů dalším závažným problémem, jenž vyplývá z realizace nové vodní plochy, je odpar z vodní hladiny. Kanál a přilehlé vodní plochy jsou stále napájeny stejným podzemním přítokem, a nikoliv vodou z Labe. Odpar z vodní hladiny by se realizací nové vodní plochy pouze v rámci rozsahu ploch v katastru obce Račice zvýšila o více než 200 %, když navrhovaná nová vodní plocha „v“ má výměru 46 ha, přičemž stávající kanál v katastru obce Račice má výměru toliko 19 ha. Dle navrhovatelů vyhodnocení SEA tuto možnost pouze obecně poukazuje, avšak bez jakýchkoliv výpočtů či odborných posouzení. Není doložena a porovnána vydatnost přítoku vzhledem k odparu z vodní hladiny. Dle navrhovatelů navíc v územním plánu není ani respektována připomínka Městského Úřadu Litoměřice, odbor životního prostředí, ze dne 17. 10. 2012, č. j. 0056081/12/ŽP, poukazující na vliv odparu na lokální mikroklima, kde: „Do předloženého územního plánu požadujeme doplnit vypracování studie, která ověří vliv navrhované vodní plochy na mikroklima v daném území“.

Pro dokreslení situace ohledně možných dopadů řešení nové vodní plochy „v“ na životní prostředí v dané lokalitě navrhovatelé opětovně odkázali na stanovisko Krajského úřadu ze dne 13. 8. 2013, v němž je upozorňováno, že na území, kde je navržena vodní plocha „v“ se „nachází chráněný druh sasanka lesní a významný druh černýš rolní. Směrem k přilehlému lesu se pak vyskytuje len tenkolistý“. V následujícím stanovisku Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, ze dne 7. 10. 2013, č. j. 3435/ZPZ/2013-UP-964, JID: 125508/2013/KUUK, v němž zástupci příslušného odboru „upozorňují na předchozí stanovisko, v němž bylo upozorňováno na výskyt zvláště chráněných druhů rostlin v řešeném území. Případné konkrétní záměry nelze na plochách výskytu chráněných druhů realizovat bez předchozího získání výjimek z ochranných podmínek těchto druhů....“. Navrhovatelé se proto domnívají, že ochrana přírody a chráněných druhů rostlin by neměla být opomíjena, zvláště v krajině již tolik devastované těžbou a okolním průmyslem (Papírny Štětí, Elektrárna Mělník apod.).

Dle navrhovatelů při hodnocení vhodnosti a legitimity cílů řešení měl být rovněž brána v potaz skutečnost, že v důsledku vzniku nové vodní plochy by muselo dojít k významnému záboru půdy zemědělského půdního fondu.

Navrhovatelé jsou dále přesvědčeni o tom, že řešení týkající se nové vodní plochy „v“ je též v přímém rozporu s kritériem potřebnosti. Dle jejich názoru se v dotčeném území v důsledku mohutné těžby štěrkopísku již nachází několik vodních ploch, které by po rozumné a důsledně provedené rekultivaci mohly sloužit k rekreaci, pokud by zde zájem o naplnění těchto záměrů směřujících k rozvoji rekreace skutečně byl (nejen vodní plochy přímo přiléhající ke kanálu vodních sportů, ale např. i vodní plochy vzniklé těžbou v oblasti Vlíněves - Cítov). Dle navrhovatelů zde proto není jediný důvod, proč by měla být vytvořena nová vodní plocha, jež prakticky navazuje na již existující vodní plochy. Kromě toho skutečnost, že lokalita, kde by měla být nová vodní plocha zřízena, se nachází nedaleko papíren Štětí a Elektrárny Mělník, dle navrhovatele vzbuzuje pochybnosti ohledně vhodnosti a potřebnosti ploch k rekreaci v dané lokalitě.

Navrhovatelé mají rovněž za to, že územní plán zásadním způsobem prolamuje princip minimalizace zásahů. Zahrnutím nové vodní plochy do územního plánu s přihlédnutím ke stavební, resp. těžební, činnosti, která bude vzniku vodní plochy po dobu několika let předcházet, totiž dojde k nepřípustnému zásahu do jejich ústavně zaručeného práva na příznivé životní prostředí a vlastnického práva, když budou zásadně omezeni v užívání jimi vlastněných nemovitostí. Dle navrhovatelů se má jednat o pozemky parcelní číslo 470/16, 470/17, 470/23, 461/1 a dále o pozemky parcelní číslo 470/3,470/4, 470/5 zapsané na listu vlastnictví číslo 644 v k. ú. Račice u Štětí. Navrhovatelé v této souvislosti znovu odkázali na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. 2 Ao 4/2008.

Navrhovatelé se zároveň také domnívají, že v důsledku předpokládané stavební, resp. těžební, činnosti, dojde ke snížení hodnoty ceny nemovitostí, jež jsou ve vlastnictví navrhovatelů, resp. alespoň její části, na níž se nachází veslařský kanál, když v případě poklesu vodní hladiny ve veslařském a kanoistickém kanálu dokonce hrozí úplné znehodnocení a znemožnění užívání těchto nemovitostí za účelem rozvoje českého sportu v tom nejširším slova smyslu.

Navrhovatelé dále konstatovali, že si jsou vědomi skutečnosti, že právo vlastnické, ačkoliv je právem absolutním a zaručeným mimo jiné čl. 11 Listiny základních práv a svobod, není neomezitelné. Navrhovatelé i tak mají za to, že navrhované řešení je z hlediska ochrany vlastnického práva zcela nepřípustné. Navrhovatelé v této souvislosti připomněli např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2005/09, který odkazuje i na pojetí vlastnického práva dle judikatury Evropského soudního dvora. Dle navrhovatelů omezení jejich vlastnického práva nelze ospravedlnit existencí legitimních cílů, když skutečným cílem územního plánu je umožnit nad rámec těžebních limitů a v rozporu s ZÚR těžbu štěrkopísku, a nikoliv rozšíření rekreačních možností v lokalitě. V otázce omezení vlastnického práva navrhovatelé opětovně odkázali na rozsudek Nejvyšší správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 185. Dle navrhovatelů je proto omezení jejich vlastnických práv v rozporu se všemi uvedenými principy.

Navrhovatelé jsou rovněž tohoto názoru, že územní plán zasahuje do práva na příznivé životní prostředí, které je zaručeno čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle zákona o životním prostředí nesmí být území zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení. Zatížení (znečištění) životního prostředí nesmí ohrožovat zdraví lidí a dalších živých organismů a nesmí nad stanovené limity zatěžovat ostatní složky životního prostředí.

Ve spojitosti s tímto konstatováním navrhovatelé na tomto místě v návrhu opětovně uvedli, že krajina v okolí Račic je již nyní negativně dotčena těžební činností, a že na území obce Záluží je povolena další etapa těžby štěrkopísku. Pokud by došlo i k zahájení prací na vytvoření vodní plochy „v“ byl by veslařský kanál doslova „obklíčen“ těžbou se všemi jejími negativními důsledky. Tyto negativní jevy by dle navrhovatelů mohly dokonce zapříčinit, že veslařskému kanálu bude odejmuto pořadatelství plánovaných mezinárodních podniků.

Navrhovatelé proto shrnuli, že zásah do jejich vlastnického práva a práva na příznivé životní prostředí představuje následek, který není úměrný sledovanému cíli, a je tedy v rozporu se zásadou proporcionality, když přiměřenost zásahu představuje jednu ze zásadních podmínek, která musí být splněna.

Nadto navrhovatelé poukázali na to, že řešení nové vodní plochy „v“ v územním plánu nesplňuje podmínku rozumného uspořádání společenských vztahů. V kontextu územního plánování lze uspořádání společenských vztahů považovat za rozumné tehdy, když navrhovaná řešení neodporují veřejnému zájmu. Dle navrhovatelů je však navrhované řešení nové vodní plochy „v“, jež je obsaženo v územním plánu, v přímém rozporu s tímto principem, jelikož vytvoření vodní plochy je vedeno čistě zájmy soukromými (obnovení těžby štěrkopísku), kdežto ochrana, resp. zachování, funkčního veslařského a kanoistického areálu, jakožto sportoviště nadmístního významu, je nepochybně vedeno veřejným zájmem. Dle dopisu náměstka Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 21. 5. 2013, č. j. MSMT-20984/2013, veslařský kanál patří do konceptu národních olympijských center. Tento závěr dle navrhovatelů dokládá i skutečnost, že veslařskému kanálu bylo přiděleno pořadatelství několika vrcholných sportovních podniků, jak vyplývá z termínové listiny plánovaných podniků pro rok 2014.

V této souvislosti navrhovatelé též poukázali na to, že na přípravu zmíněných sportovních akcí již byly vynaloženy nemalé prostředky z veřejných zdrojů, a to zejména dotace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Pokud by v důsledku prací na vytvoření nové vodní plochy došlo k poklesu vodní hladiny ve veslařském kanálu, došlo by nejen k významnému zásahu do majetkové sféry navrhovatelů, ale i k znehodnocení investic z veřejných zdrojů. Konečně pak nelze opominout, že pokud by došlo ke změnám v úrovni hladiny veslařského kanálu, zcela reálně zde hrozí zrušení pořadatelství výše uvedených soutěží, čímž by významně utrpělo dobré jméno České republiky nejen na poli sportovním.

Vzhledem k tomu, že dle navrhovatelů územní plán v části tykající se řešení nové vodní plochy „v“ nesplňuje kumulativně vymezené podmínky stanovené judikaturou Nejvyššího správního soudu a tato pochybení jsou zcela zásadního významu, jsou proto dle navrhovatelů dány důvody pro zrušení územního plánu jako celku.

Další část z uplatněných důvodů, pro něž by dle navrhovatelů měl být územní plán zrušen, se týká plochy přestavby „P6“.

Dle navrhovatelů územní plán významně zasahuje do jejich práv i v další své části. Územním plánem byla vymezena plocha přestavby označená jako „P6“, plocha PV pro obslužnou komunikaci, jako součást veřejně prospěšné stavby D3, resp. D4. Plocha P6, jakožto veřejná prospěšná stavba, se má nacházet mimo jiné i na pozemku parcelní číslo 470/23 v k. ú. Račice u Štětí, jenž je ve spoluvlastnictví navrhovatelů.

V návrhu územního plánu byla plocha přestavby „P6“ umístěna doprostřed stávajících rozvojových ploch sportovního areálu - Centra vodních sportů Račice, a to jako veřejně prospěšné opatření, pro které lze uplatnit předkupní právo. Dle navrhovatelů však byl takový návrh v rozporu se zákonem a v rozporu s principem minimalizace zásahů do práv navrhovatelů, a proto navrhovatelé podali proti návrhu územního plánu námitky ze dne 16. 8. 2013. Pořizovatel sice dle navrhovatelů k jejich námitce uznal, že navrhovaným opatřením dochází k zásahu do výlučného vlastnického práva navrhovatelů, nicméně této námitce vyhověl pouze částečně, když část plochy přestavby „P6“ jako součást veřejně prospěšné stavby D3, resp. D4, na pozemku parcelní číslo 470/23 ve spoluvlastnictví navrhovatelů ponechal.

Vzhledem k této skutečnosti jsou navrhovatelé přesvědčeni, že vymezení plochy přestavby „P6“, jakožto součásti veřejně prospěšné stavby D3, resp. D4, ke které je obec Račice oprávněna dle územního plánu uplatnit předkupní právo, představuje omezení vlastnického práva v rozporu se zásadou subsidiarity a minimalizace zásahů do vlastnických práv navrhovatelů, když je rovněž i v rozporu se stavebním zákonem. K otázce zákonnosti územního plánu navrhovatelé opět odkázali na rozsudek Nejvyšší správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 185.

V tomto kontextu navrhovatelé konstatovali, že novela stavebního zákona provedená zákonem č. 350/2012 Sb., která nabyla účinnosti ke dni 1. 1. 2013, změnila ust. § 101 stavebního zákona tak, že nově již není pro obec (či kraj) automaticky zřizováno předkupní právo k pozemkům určeným územním plánem (nebo regulačním plánem) pro veřejně prospěšnou stavbu. Věcné břemeno pak není oproti předkupnímu právu zřizováno přímo územním plánem, ale v případě potřeby zřízení věcného břemene je třeba postupovat podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, jak vyplývá z odborné literatury (viz např. Roztočil, A., Hrušová, K., Lachmann, M., Potěšil, L. Stavební zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 419 s.). Navrhovatelé k tomu ještě doplnili, že pokud je již zřizováno předkupní právo, je nepochybné, že takový zásah do vlastnického práva je nezbytné řádně zdůvodnit. To, že si je zákonodárce vědom, že zřízení předkupního práva představuje zásah, který je potřeba činit jen v nejnutnějších případech a v nejnutnější míře, dokládá dle navrhovatelů i skutečnost, že předkupní právo lze za daných podmínek zřídit vždy pouze v rozsahu vymezeném územně plánovací dokumentací, nikoliv k celému pozemku, na kterém se veřejně prospěšná stavba nachází. Navrhovatelé dále upozornili na to, že v čl. II bodu 10. přechodných ustanovení zákona č. 350/2012 Sb. je výslovně stanoveno, že: „obsahuje-li návrh územního plánu nebo regulačního plánu vymezení předkupního práva v rozporu s tímto zákonem, zajistí pořizovatel nejpozději před řízením podle § 52 nebo 67 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, upravení návrhu. Pokud již bylo toto řízení přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno nebo ukončeno a územní plán nebo regulační plán nebyl vydán, pořizovatel zajistí úpravu návrhu a koná se opakované veřejné projednání upraveného návrhu“.

Nadto navrhovatelé dodali, že plocha „P6“, která tvoří součást veřejně prospěšné stavby, je územním plánem na jejich pozemku vymezena na liniové stavbě, a to na účelové komunikaci v areálu veslařského kanálu.

Navrhovatelé dále zdůraznili, že třebaže byl územní plán vydán až po účinnosti uvedené novely stavebního zákona, tj. dne 18. 11. 2013, pořizovatel nepostupoval v souladu s přechodnými ustanoveními novely stavebního zákona a návrh územního plánu neuvedl do souladu s touto novelou, neboť:

i) územním plánem je k pozemku parcelní číslo 470/23 ve spoluvlastnictví navrhovatelů zřízeno v rozporu se zákonem předkupní právo;

ii) územní plán neobsahuje řádné odůvodnění, z něhož by vyplývalo, proč je k pozemku navrhovatelů nutno zřídit předkupní právo, když zřízení účelové komunikace lze zajistit zřízením věcného břemene;

iii) z územního plánu nevyplývá, pro jakou část pozemku navrhovatelů má být předkupní právo zřízeno (ačkoliv stavební zákon připouští zřízení předkupního práva nanejvýš v rozsahu, ve kterém byla na pozemku zřízena veřejně prospěšná stavba) a lze jej tedy vykládat i tak, že předkupní právo je zřizováno k celému pozemku navrhovatelů o výměře 17.867 m2.

Navrhovatelé jsou v této souvislosti přesvědčeni, že zřízením předkupního práva k jejich pozemku je značně omezen zásadní komponent vlastnického práva, a to právo s věcí nakládat (ius disponendi). Obec Račice si totiž v rozporu se zákonem schváleným územním plánem založila k pozemku navrhovatelů předkupní právo. Dle navrhovatelů takovýto zásah do jejich vlastnického práva nemá legitimní a o zákonné cíle opřený důvod. Z tohoto důvodu proto navrhovatelé považují jednání obce Račice při vydávání územního plánu za libovůli, která je zcela v rozporu se zásadou subsidiarity a minimalizace zásahů. Navrhovatelé jsou takovýmto jednáním omezeni ve svobodném nakládání s jejich pozemkem, když je jim uložena povinnost v případě zamýšleného převodu pozemku nabídnout jej přednostně obci Račice, a to za cenu obvyklou, zjištěnou znaleckým posudkem. Dle navrhovatelů navíc ani není zřejmé, zda se předkupní právo zřízené územním plánem vztahuje pouze na dotčenou část jejich pozemku nebo na pozemek celý. Navrhovatelům je tímto odepřeno právo svobodně si zvolit kontrahenta a zejména pak určit cenu pozemku dle svého uvážení a zcizit jej za cenu tržní.

V tomto kontextu navrhovatelé současně upozornili i na nesrozumitelnost územního plánu v části týkající se vymezení veřejně prospěšných staveb. Dle územního plánu je na jejich pozemku parcelní číslo 470/23 vymezena plocha přestavby „P6“, jež je součástí veřejně prospěšné stavby. V textové části územního plánu pod písm. h), kde je stanoveno vymezení veřejně prospěšných staveb a veřejných prostranství, pro které lze uplatnit předkupní právo, je uvedeno, že pozemek parcelní číslo 470/23 spadá pod veřejnou stavbu D3 - nové napojení rozvojových ploch a veslařského areálu místní komunikací. Na jiném místě textové části územního plánu, a to v odůvodnění návrhu rozhodnutí o námitkách navrhovatelů, se však podává, že na části pozemku parcelní číslo 470/23 je navržena část plochy přestavby „P6“, přičemž „Plocha přestavby P6 je navržena pro místní obslužnou komunikaci a je vymezená jako veřejně prospěšná stavba D4 (nikoliv D3 nebo D5)“.

S ohledem na právě uvedené navrhovatelé zdůraznili, že nutnou vlastností, bez níž nelze hovořit o dodržení zákonem stanoveného postupu vydání opatření obecné povahy, je jeho srozumitelnost. Navrhovatelé ve spojitosti s tímto konstatováním znovu odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 9 Ao 2/2008. V návaznosti na předestřené skutečnosti navrhovatelé v tomto případě dovodili, že se pořizovatel dostatečně nevypořádal s jejich uplatněnou námitkou, když dle jejich názoru návrh rozhodnutí o námitkách postrádá způsobilé rozhodovací důvody, pročež takové odůvodnění zakládá nesrozumitelnost příslušné části územního plánu a tím tedy v této části i jeho nepřezkoumatelnost.

Navrhovatelé pak ještě doplnili, že v důsledku zařazení (části) pozemku v jejich vlastnictví pod veřejně prospěšné stavby spadá pozemek parcelní číslo 470/23 pod plochy, které lze vyvlastnit, přičemž dle navrhovatelů není z územního plánu patrné, zda je obci Račice v tomto případě zakládáno právo vyvlastnit předmětný pozemek jako celek nebo jen jeho dotčenou část. Navrhovatelé pro tento závěr odkázali na textovou část územního plánu, a to konkrétně na písm. g), jenž je označeno jako vymezení veřejně prospěšných staveb, veřejně prospěšných opatření, staveb a opatření k zajišťování obrany a bezpečnosti státu a ploch pro asanaci, pro které lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit. Dle navrhovatelů je nepochybné, že vyvlastnění, jakožto nejcitelnější zásah státu do majetkové sféry občanů, resp. samotná hrozba toho, že pozemek může být v důsledku schválení územního plánu praktick