2 As 74/2013 — Nejvyšší správní soud

15 A 44/2015- 78 - text Pokračování 9 15A 44/2015 15A 44/2015-78 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D., a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse v právní věci žalobce: JUDr. Ing. F. H., DSc., MBA, narozeného dne „X“, bytem „X“, zastoupeného JUDr. Janem Hájkem, advokátem, se sídlem Masarykova 1120/43, 400 01, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvu zemědělství, odboru státní správy lesů, myslivosti a rybářství, se sídlem Těšnov 65/17, 110 00, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Město Dubí, IČ: 00266281, se sídlem Ruská 264, 417 01, Dubí, 2) Honební společenstvo Tetřívek Fojtovice, IČ: 01570986, se sídlem Fojtovice 173, 417 41, Krupka, adresa pro doručování: k rukám JUDr. F. H., „X“, 3) Česká republika – Ministerstvo obrany, IČ: 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00, Praha 6, adresa pro doručování: náměstí Svobody 471/4, 160 00, Praha 6, 4) Lesy České republiky, s. p., IČ: 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, 500 08, Hradec Králové, adresa pro doručování: Dr. Vrbenského 2874/1, 415 01, Teplice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2015, č. j. 85765/2014-MZE-16231, sp. zn. 1RM443/2015-16231, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství, odboru státní správy lesů, myslivosti a rybářství, ze dne 13. 1. 2015, č. j. 85765/2014-MZE-16231, sp. zn. 1RM443/2015-16231, a rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 10. 10. 2014, č. j. 3746/ZPZ/2014-3, JID: 140530/2014/KUUK, s e pro nezákonnost z r u š u j í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15.342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva zemědělství, odboru státní správy lesů, myslivosti a rybářství, ze dne 13. 1. 2015, č. j. 85765/2014-MZE-16231, sp. zn. 1RM443/2015-16231, jímž byla zamítnuta odvolání žalobce, M. K., společnosti TEP – AGRO, spol. s r. o., Honebního společenstva Tetřívek Fojtovice, města Krupky, Ing. M. Z. a Mysliveckého sdružení Ždírnice a současně bylo potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství (dále jen „krajský úřad“), ze dne 10. 10. 2014, č. j. 3746/ZPZ/2014-3, JID: 140530/2014/KUUK. Tímto rozhodnutím krajský úřad podle § 97 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), ve zkráceném přezkumném řízení z moci úřední zrušil rozhodnutí Magistrátu města Teplice, odboru dopravy a životního prostředí (dále jen „magistrát“), ze dne 9. 7. 2013, č. j. MGMT-ODŽP/019225/2013/Mel/206/M/ro13, jímž byla uznána společenstevní honitba Tetřívek Fojtovice, a věc vrátil magistrátu k novému projednání a rozhodnutí. Žalobce současně v žalobě požadoval, aby soud zrušil také zmíněné rozhodnutí krajského úřadu. V žalobě žalobce předeslal, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů vycházejí z toho, že v rozhodnutí magistrátu nejsou uvedeny přičleněné pozemky, dohody s vlastníky pozemků nejsou podepsány a z rozhodnutí magistrátu není patrné, zda normovaný stav srnce obecného činí pro danou honitbu 44, nebo 18 kusů a u kamzíka není uvedeno žádné rozdělení, a není zřejmé ani to, zda byla skutečně splněna podmínka 500 ha souvislých pozemků. Žalobce namítal, že magistrátu předal podklady na nosiči CD, které obsahovaly údaje o pozemcích, vlastnících pozemků a hranicích honitby. Předání podkladů mohou potvrdit JUDr. F. H. a Ing. J. M., pracovnice magistrátu. Tyto podklady však krajský úřad, ani žalovaný neměli v době svého rozhodování k dispozici. Na tom podle žalobce nic nemění skutečnost, že žalovaný ověřoval, zda mu byl postoupen celý spis, a dostalo se mu ujištění, že se tak stalo. Žalobce zdůraznil, že v době rozhodování správních orgánů jim chyběla část spisu podstatná pro rozhodnutí. K podpisům na smlouvách žalobce uvedl, že nikdy nebylo tvrzeno, že předmětné smlouvy byly podepsány, resp. že byly podepsány všechny. Tato skutečnost však podle žalobce nemá pro posouzení věci význam, neboť se jedná o pozemky, ohledně kterých platí, že neuzavření smluv nemá pro posouzení vzniku honitby význam v tom smyslu a v té míře, že by bylo překážkou vzniku honitby. Žalobce dále konstatoval, že nechce snižovat význam normovaných a minimálních stavů zvěře, nicméně se podle něj v rozhodnutí magistrátu jedná o písařskou chybu. Kamzík horský se v dané lokalitě vůbec nevyskytuje, a proto ani není a nemůže být uvedeno jeho rozlišení. Splnění podmínky 500 ha souvislých pozemků je podle žalobce zřejmé z přílohy spisu v podobě CD nosiče a dále k tomu lze odkázat na dohodu s Lesy České republiky ze dne 6. 2. 2013. Žalobce také namítal, že správní orgány musí při rozhodování dodržovat zákonem stanovené postupy a lhůty pro vydání rozhodnutí, tj. v případě zkráceného přezkumného řízení dvouměsíční subjektivní a roční objektivní lhůtu. Podle žalobce krajský úřad takto nepostupoval. Rozhodnutí magistrátu bylo vydáno dne 9. 7. 2013 a nabylo právní moci dne 28. 8. 2013. Rozhodnutí krajského úřadu v přezkumném řízení však bylo vydáno až po uplynutí zákonem stanovené lhůty dne 10. 10. 2014, tudíž vůbec nemělo být vydáno. Toto pochybení nebylo odstraněno ani v odvolacím řízení. Podle žalobce nebyla zachována ani subjektivní lhůta, neboť krajský úřad měl informace o řešení honitby Tetřívek Fojtovice a o řešení změn výměr honiteb Jelenář a Habartice (rozhodnutí magistrátu ze dne 18. 11. 2013), jakož i o změně rozhodnutí magistrátu ze dne 9. 7. 2013 (rozhodnutí magistrátu ze dne 4. 3. 2014) již v průběhu řízení, resp. v době vydání rozhodnutí, když všechna řízení mají vzájemnou návaznost. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Nesouhlasil s tvrzením žalobce, že krajský úřad rozhodoval ve zkráceném přezkumném řízení, aniž dodržel lhůty stanovené správním řádem. Podle žalovaného bylo rozhodnutí krajského úřadu vydáno ve lhůtě stanovené v § 97 odst. 2 správního řádu. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 8/2011 a dodal, že pro vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení je třeba dodržet lhůtu patnácti měsíců od právní moci přezkoumávaného rozhodnutí, přičemž tato lhůta byla splněna. Žalovaný dále uvedl, že rozhodnutí ve správním řízení musí obsahovat zákonem stanovené náležitosti včetně řádného odůvodnění, které má být přezkoumatelné samo o sobě. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 161/2013. Zdůraznil, že přezkoumávané rozhodnutí trpělo vadami, které byly zjevné bez toho, aby měl žalovaný k dispozici kompletní správní spis. Náležitosti rozhodnutí o uznání honitby stanoví zejména § 29 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“). Žalovaný připomněl, že v rozhodnutí magistrátu o uznání honitby je sice odkaz na pozemky přičleněné, ovšem není v něm uveden důvod jejich přičlenění, když nepodepsané dohody o přičlenění honebních pozemků k neurčité honitbě, které jsou součástí rozhodnutí, nelze považovat za důvod přičlenění. Dále je v předmětném rozhodnutí uveden popis hranic honitby, ovšem vyznačení obvodu hranice honitby součástí rozhodnutí není. Další nedostatek uvedeného rozhodnutí spatřoval žalovaný ve stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře, kdy z rozhodnutí není patrné, zda normovaný stav srnce obecného pro honitbu Tetřívek Fojtovice činí 18, nebo 44 kusů, a nesprávné je také uvedení minimálních a normovaných stavů kamzíka horského. V rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu není v odůvodnění předmětného rozhodnutí magistrátu vůbec uvedeno, jak se vypořádal s námitkami účastníků řízení, které byly v řízení uplatněny. Určité nedostatky shledal žalovaný také v doručování přezkoumávaného rozhodnutí spoluvlastníkům některých honebních pozemků, neboť v případě manželů P., J. a M. V. a dalších spoluvlastníků pozemků nedoručil magistrát své rozhodnutí každému zvlášť. Žalovaný shrnul, že přezkoumávané rozhodnutí magistrátu trpělo takovými vadami, že nebylo možno postupovat jinak než toto rozhodnutí zrušit a věc vrátit magistrátu k novému řízení. Dále žalovaný upozornil na to, že právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 74/2013, podle kterého rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení lze vydat jen ve dvouměsíční subjektivní a roční objektivní lhůtě vyplývajících z § 96 odst. 1 správního řádu, je zcela překvapivým způsobem řešení dané věci. Tento právní názor byl vysloven až po osmi letech od účinnosti správního řádu, kdy do té doby byla daná problematika interpretována opačně (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 68/2010 a 8 As 57/2010), tedy že lhůty uvedené v