1 As 12/2008 — Nejvyšší správní soud

58 A 10/2016- 16 - text Pokračování 5 58A 10/2016 58 A 10/2016-16 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou LL.M. v právní věci žalobce F.Č., bytem XX, zastoupeného JUDr. Martinem Síglerem, advokátem se sídlem U Prašné brány 3, Praha 1, proti žalovanému Krajskému úřadu Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 4. 2016, č. j. OD 356/16-2/67.1/16107/St, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 19. 4. 2016, č. j. OD 356/16-2/67.1/16107/St, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Nový Bor, správního odboru (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 9. 2. 2016, č. j. MUNO 6970/2016. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), pro porušení povinnosti podle § 18 odst. 4 uvedeného zákona, kterého se měl dopustit tím, že dne 17. 7. 2015 ve 14:00 hodin v obci Nový Bor, část obce Pihel, na silnici III. třídy č. 26845 (radar na odbočce č. p. 71 – vzdálený od místa měření 49 m ve směru na obec Sloup v Čechách) při řízení vozidla tovární značky XX, registrační značky XX, z nedbalosti překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km/hod. a více, když mu byla příslušníky Městské policie Nový Bor naměřena silničním laserovým rychloměrem Pro Laser III PL-DOK I, výrobní číslo PL 23075, rychlost 76 km/hod. v místě, kde je obecnou úpravou stanovena nejvyšší povolená rychlost 50 km/hod. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení +/- 3 km/hod. byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 73 km/hod. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 4 000 Kč, zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 3 měsíců a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobce v žalobě namítal, že se žalovaný nezabýval jeho argumenty vznesenými v odvolání. Tvrdil, že k získání důkazního materiálu, na základě kterého byl uznán vinným z předmětného přestupku, bylo použito zařízení, jehož výstup nemohl být použit k provedení zákonného dokazování. Zařízení nebylo použito na základě předložené smlouvy mezi nájemcem Městem Nový Bor a společností LK- DOS s.r.o., jednalo se o zařízení třetí osoby, odlišné od subjektů smlouvy. Smlouva o podnájmu předložená následně se žalobci jeví jako účelová, mající nahradit chyby v původně předloženém dokumentu, smlouvy navíc vzájemně nekorespondují. Žalobce proto namítal neplatnost smlouvy o nájmu radarového zařízení z důvodu vážných pochybení při jejím uzavírání (rozpor mezi datem platnosti a datem uzavření smlouvy). I kdyby byla smlouva vyhodnocena jako platná, použití radarového zařízení třetí osoby vlastní smlouva vůbec nepřipouští. Žalovaný tyto dokumenty neposuzoval ve vzájemných souvislostech, ale pouze aproboval vysvětlení správního orgánu I. stupně. Žalobce proto použité důkazy považuje za nezákonné a namítá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. II. Vyjádření žalovaného V písemném vyjádření k žalobě žalovaný plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť žalobní námitky jsou shodné s argumenty, které žalobce uvedl v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a žalovaný se s nimi v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádal. III. Zjištění ze správního spisu V odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně je ke smlouvě o pronájmu zařízení na měření rychlosti silničních vozidel uvedeno, že byla uzavřena platná smlouva o pronájmu zařízení na měření rychlosti silničních vozidel mezi pronajímatelem LK – DOS s.r.o. a nájemcem Městem Nový Bor, předmětem pronájmu je silniční rychloměr typu Pro LASER III. Smlouva je platná s účinností od 4. 5. 2015, kdy byla podepsána oběma stranami, tj. LK – DOS s.r.o. a Městem Nový Bor. Na ověřovacím listu č. 8012-OL-70144-15 je jako vlastník rychloměru Pro LASER III uvedena společnost LK Systém s.r.o. Pronájem zařízení je zhojen smlouvou o pronájmu zařízení na měření rychlosti silničních vozidel mezi pronajímatelem LK Systém s.r.o. a nájemcem LK – DOS s.r.o. Tato smlouva byla uzavřena s účinností od 4. 1. 2013 a předmětem pronájmu je silniční rychloměr typu Pro LASER III. V odvolání podaném proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce namítal, že měření bylo prováděno zařízením ve vlastnictví jiné osoby, než se kterou má nájemce Město Nový Bor uzavřenou smlouvu o pronájmu zařízení na měření rychlosti silničních vozidel. Smlouva je uzavřena se společností LK – DOS s.r.o., radarové zařízení však patří společnosti LK Systém s.r.o., tedy třetí osobě, která nemá žádný právní vztah k Městu Nový Bor. Navíc sama smlouva o pronájmu radarového zařízení vykazuje závažné právní vady, které zpochybňují její platnost. Ačkoliv byla uzavřena na dobu určitou od 23. 4. 2015 do 31. 12. 2015, podepsána byla až 4. 5. 2015. Dle žalobce tak není možné použít výsledky měření uvedeným přístrojem. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že nemá pochybnosti o tom, že měření rychlosti vozidla žalobce prováděla Městská policie, která je k takovému měření oprávněna v souladu s § 79a zákona o silničním provozu. To, že vlastní měřící zařízení není v jejím vlastnictví, není v rozporu se zákonem. Žalovaný v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2014, č. j. 9 As 185/2014-27, kde je uvedeno: „Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že není rozhodné, zda je zařízení pro měření rychlosti ve vlastnictví obce nebo zda je pronajato od soukromého subjektu. S tímto závěrem lze souhlasit, v projednávané věci však nejde o pouhý pronájem měřícího zařízení, ale o širokou míru participace na výkonu státní moci subjektem, jehož zájmem je, aby byly uloženy a vymoženy co nejvyšší pokuty. Takto nastavený systém nepochybně vede k obcházení zákona a k nepřípustnému přenosu výkonu veřejné správy na soukromý subjekt“. V daném případě však pronajímatel na výkonu státní správy žádným způsobem neparticipoval. Městská policie Nový Bor oznámila přestupek správnímu orgánu I. stupně, který vedl správní řízení. Z předložené smlouvy o nájmu jednoznačně vyplývá, že výše nájemného se neodvíjí od počtu zjištěných přestupků, ani od částky vybrané na pokutách za přestupky zjištěné pronajatým měřícím zařízením. Protokol o dopravním přestupku proto žalovaný považoval za jednoznačný důkaz, že vozidlo řízené žalobcem překročilo nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v daném místě. Důkazní prostředky zajištěné Městskou policií Nový Bor tedy žalovaný vyhodnotil jako zákonné podklady, na základě kterých bylo možno žalobce uznat vinným ze spáchání přestupku. Smlouvu mezi Městem Nový Bor a pronajímatelem zařízení společnosti LK – DOS s.r.o. považoval žalovaný za platnou, protože spisová dokumentace žádný důkaz o tom, že by smlouva platná být neměla, neobsahuje, a ani žalobce takový důkaz nepředložil. IV. Posouzení soudem Krajský soud napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních námitek dle § 75 odst. 2 s. ř. s., kterými je soud v duchu dispoziční zásady vázán, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. Po provedeném přezkumu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Otázkou platnosti smlouvy o pronájmu zařízení na měření rychlosti silničních vozidel – silničního rychloměru typu Pro Laser III mezi Městem Nový Bor a společností LK – DOS s.r.o. se zabýval již správní orgán I. stupně na str. 3 a 5 svého rozhodnutí. S tímto hodnocením se žalovaný plně ztotožnil. Za zásadní však považoval to, že měření rychlosti vozidla prováděla Městská policie, která je k takovému měření oprávněna. Skutečnost, že vlastní měřící zařízení nebylo v jejím vlastnictví, žalovaný nepovažoval za rozpornou se zákonem, odkazoval v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2014, č. j. 9 As 185/2014-27. Žalobci tedy nelze přisvědčit v tom, že se žalovaný s jeho odvolacími námitkami nevypořádal. Krajský soud se s právním posouzením věci provedené žalovaným plně ztotožňuje. Zásadní v projednávané věci je skutečně fakt, že měření rychlosti vozidla žalobce prováděla Městská policie, která je k takovému měření oprávněna dle § 79a zákona o silničním provozu. Jak potvrdil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 12. 2014, č. j. 9 As 185/2014-27, citovaném žalovaným, není přitom rozhodné, zda je zařízení pro měření rychlosti ve vlastnictví města nebo zda je pronajato od soukromého subj