1 Afs 4/2017 — Nejvyšší správní soud

59 Af 1/2017- 46 - text Pokračování 13 59Af 1/2017 59 Af 1/2017-46 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL. M. a Mgr. Zdeňka Macháčka v právní věci žalobkyně: XX s.r.o., se sídlem na XX, zastoupena JUDr. Irenou Pražanovou, advokátkou se sídlem V Dolině 1516/1a, 101 00 Praha 4, proti žalovanému: Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem 1. máje 97, 460 02 Liberec 3, v řízení o žalobách proti exekučním příkazům žalovaného ze dne 30. 11. 2016, č. j. 1452619/16/2609-00540-507160, č. j. 1452698/16/ 2609-00540-507160, č. j. 1450843/16/2609-00540-507160, č. j. 1450857/16/2609-00540-507160, č. j. 1450862/16/2609-00540-507160, č. j. 1452293/16/2609-00540-507160, č. j. 1452360/16/2609-00540-507160, č. j. 1451080/16/2609-00540-507160, č. j. 1452523/16/2609-00540-507160; ze dne 2. 12. 2016, č. j. 1453446/16/ 2609-00540-507160; a ze dne 30. 11. 2016, č. j. 1452453/16/2609-00540-507160, takto: I. Žaloby proti rozhodnutím Finančního úřadu pro Liberecký kraj ze dne 30. 11. 2016, č. j. 1452619/16/2609-00540-507160, č. j. 1452698/16/ 2609-00540-507160, č. j. 1450843/16/2609-00540-507160, č. j. 1450857/16/2609-00540-507160, č. j. 1450862/16/2609-00540-507160, č. j. 1452293/16/2609-00540-507160, č. j. 1452360/16/2609-00540-507160, č. j. 1451080/16/2609-00540-507160, č. j. 1452523/16/2609-00540-507160; ze dne 2. 12. 2016, č. j. 1453446/16/ 2609-00540-507160; a ze dne 30. 11. 2016, č. j. 1452453/16/2609-00540-507160, se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení Žalobkyně napadla ve včas podaných žalobách shora označená rozhodnutí – exekuční příkazy žalovaného Finančního úřadu pro Liberecký kraj, územní pracoviště v Turnově (dále také jen „správce daně“). Usnesením ze dne 8. 3. 2017, č. j. 59 Af 1/2017 – 22, spojil soud žaloby podané proti jednotlivým exekučním příkazům ke společnému projednání a rozhodnutí. Napadeny byly 2 exekuční příkazy na přikázání z pohledávky z účtu, 3 exekuční příkazy na prodej movitých věcí, 3 exekuční příkazy na prodej nemovitých věcí v k. ú. Dolní Chrastava a 3 exekuční příkazy na prodej nemovitých věcí v k. ú. Bělá u Turnova, a to k vymožení jednotlivých částek stanovených v 17 zajišťovacích příkazech ze dne 30. 11. 2016, č. j. 1430542/16/2609-00540-507160, č. j. 1430554/16/2609-00540-507160, č. j.1430563/16/2609-00540-507160, č. j. 1430573/16/2609-00540-507160, č. j. 1430590/16/2609-00540-507160, č. j. 1430593/16/2609-00540-507160, č. j. 1430600/16/2609-00540-507160, č. j. 1430604/16/2609-00540-507160, č. j. 1430609/16/2609-00540-507160, č. j. 1430618/16/2609-00540-507160, č. j. 1430621/16/2609-00540-507160, č. j. 1430681/16/2609-00540-507160, č. j. 1430684/16/2609-00540-507160, č. j. 1430685/16/2609-00540-507160, č. j. 1430689/16/2609-00540-507160, č. j. 1430691/16/2609-00540-507160 a č. j. 1430694/16/2609-00540-507160. Zajišťovací příkazy byly vydány podle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve spojení s § 103 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a správce daně v nich žalobkyni uložil, aby okamžikem vydání zajišťovacích příkazů zajistila úhradu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2014, červen až srpen 2014, říjen až prosinec 2014, leden až červen 2015, srpen až září 2015 a listopad až prosinec 2015, která dosud nebyla stanovena, složením jistoty v celkové výši 43 783 274,79 Kč na depozitní účet správce daně. Vydání zajišťovacích příkazů správce daně odůvodnil především podezřením, že žalobkyně byla zapojena v řetězci obchodů s technologiemi a materiálem, který byl stižen podvodem na dani z přidané hodnoty. Současně správce daně rozebral, jaké skutečnosti jej vedou k závěru, že skutečná hodnota dlouhodobého majetku žalobkyně je podstatně nižší než v kartách majetku či v inventárním soupisu. Odůvodnil, že žalobkyně účetním zvýšením základního kapitálu vklady v hotovosti do pokladny, o jejichž skutečné realizaci panují pochybnosti, zakrývá faktické předlužení. Protože žalobkyně disponovala zůstatky na bankovních účtech 4 939 839,57 Kč a 255 118,78 EUR, její movitý majetek (technologie), stejně jako nemovitosti v k. ú. Chrastava II, je zatížen zástavním právem a u ostatního nemovitého majetku s přihlédnutím k podílovému vlastnictví nelze předpokládat uhrazení předpokládané vyměřené daně z přidané hodnoty, dovodil správce daně, že je zde odůvodněná obava, že daň bude v budoucnu nedobytná či její vybrání bude spojeno se značnými obtížemi. Správce daně rovněž dovodil nebezpečí z prodlení, proto vyslovil, že zajišťovací příkazy jsou vykonatelné jejich vydáním. Proti výše uvedeným zajišťovacím příkazům podala žalobkyně odvolání, které Odvolací finanční ředitelství zamítlo rozhodnutím ze dne 13. 1. 2017, č. j. 1932/17/5100-41458-711539. Označené rozhodnutí a jemu předcházející zajišťovací příkazy jsou předmětem přezkumu ze strany zdejšího soudu ve věci sp. zn. 59 Af 9/2017. II. Žalobní námitky Žalobkyně ve svých žalobách proti exekučním příkazům shodně namítala, že jí žalovaný nedal fakticky žádnou možnost v adekvátní časové lhůtě splnit vymáhanou povinnost dobrovolně a bez dalšího přistoupil k daňové exekuci. Podle žalobkyně musí správce daně vycházet ze základních zásad správy daní stanovených daňovým řádem - zejména zásady procesní rovnosti (§ 6 odst. 1), vstřícnosti (§ 6 odst. 4), spolupráce (§ 6 odst. 2) a legitimního očekávání (§ 8 odst. 2), čemuž žalovaný nedostál. Žalovaný bezprostředním nařízením daňové exekuce znemožnil žalobkyni zajištění financování a svévolně jí odňal možnost dobrovolně nedoplatek uhradit a možnost předejít dalším nákladům spojeným s exekucí. Žalobkyně zdůrazňovala, že správci daně vždy poskytla součinnost a spolupracovala. Má majetek v násobně vyšší hodnotě, než nakolik zněla částka stanovená exekučními tituly. K dostatečnému zajištění došlo již zřízením zajišťovacího zástavního práva k movitému i nemovitému majetku. V žalobě původně vedené pod sp. zn. 59 Af 6/2017 proti exekučnímu příkazu ze dne 2. 12. 2016, kterým byla nařízena daňová exekuce prodejem nemovitých věcí v k. ú. XX, žalobkyně uvedla, že tento exekuční příkaz je nepřezkoumatelný. Důvodem je rozpor ve výroku, v němž žalovaný na str. 1 nařizuje exekuci k vymožení nedoplatku 10 702 367 Kč, zatímco na str. 3 je výše nedoplatku vyčíslena částkou 8 719 917 Kč. Pro rozpor výroku a odůvodnění nelze seznat skutečnou výši nedoplatku, pro jehož vymožení byla exekuce nařízena. V žalobě původně vedené pod sp. zn. 59 Af 3/2017 proti exekučním příkazům na prodej movitých věcí žalobkyně namítala, že nebyla k úhradě nedoplatku vyzvána, o vykonatelné povinnosti se dozvěděla až s nařízením exekuce. Podstatou ostatních žalobních námitek byla nepřiměřenost nařízené daňové exekuce. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že k vymožení té samé pohledávky bylo nařízeno více způsobů daňové exekuce, aniž by k takovému jednání byl důvod. Žalovaný pro vymožení nedoplatku dle zajišťovacích příkazů uvedených v napadených rozhodnutích nařídil současně daňovou exekuci prodejem nemovitých věcí nacházejících se v k. ú. XX, prodejem nemovitých věcí nacházejících se v k. ú. XX, prodejem movitých věcí, přikázáním pohledávky z účtu a zároveň zřídil zástavní právo k movitým i nemovitým věcem. Žalobkyně uvedla, že hodnota zástavním právem postižené nemovité věci v k. ú. XX mnohonásobně převyšuje částku nedoplatku. Dle znaleckého posudku por. č. XX vypracovaného dne 20. 4. 2016 Ing. XX, znalcem pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, jehož předmětem je ocenění výrobního a skladového areálu žalobce v XX é, obec XX, resp. nemovitých věcí zapsaných v k. ú. XX na listech vlastnictví č. XX, XX, XX a XX, je výsledná cena nemovitých věcí 119 985 800 Kč, přičemž ke dni zahájení exekučního řízení neměly tyto nemovitosti žádné právní ani jiné vady a byly zastaveny pouze ve prospěch správce daně. Podle žalobkyně je zřejmé, že by k vymožení nedoplatku postačil způsob pouze jeden. Žalovaný měl tyto skutečnosti zkoumat již před nařízením exekuce. Za situace, kdy žalovaný rozhodl o zřízení zástavního práva k movitému a nemovitému majetku, který mnohonásobně převyšuje částku stanovenou zajišťovacími příkazy, představuje současné nařízení daňové exekuce vydáním exekučních příkazů vztažených na veškerý movitý i nemovitý majetek a rovněž postižení bankovních účtů excesivní nerespektování zásady přiměřenosti a zdrženlivosti a je v rozporu s § 5 odst. 3 daňového řádu, která je zdůrazněna též požadavky stanovenými v § 175 odst. 2 daňového řádu. Dále žalobkyně namítala, že žalovaný v exekučních příkazech k provedení exekuce na movitých věcech uvedl, že se vztahují na všechny movité předměty daňového dlužníka včetně peněžní hotovosti. Takový postup je nezákonný, neboť žalovaný mobiliární exekuci bez dalšího vztáhl na všechny movité předměty žalobkyně. Z věcí, které jsou v jejím vlastnictví, se daňová mobiliární exekuce nemůže ve sm