1 Afs 87/2016 — Nejvyšší správní soud

15 Af 4/2017- 51 - text  11 15 Af 4/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců JUDr. Jakuba Kroupy a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: JUDr. J. T., narozený „X“ bytem „X“ proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2016, č. j. 54221/16/5200-10422-711473 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, ze dne 6. 12. 2016, č. j. 54221/16/5200-10422-711473, se pro vadu řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2016, č. j. 54221/16/5200-10422-711473, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“), a to platební výměr ze dne 15. 12. 2015, č. j. 2325714/15/2501-50521-507438, jímž byla žalobci podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a dále podle § 147 ve spojení s § 139, § 98 a § 145 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), vyměřena za zdaňovací období kalendářního roku 2011 daň z příjmů fyzických osob ve výši 4 768 860 Kč. Žaloba 2. Žalobce v úvodu žaloby shrnul podstatu projednávané věci, jež má spočívat v tvrzení správce daně, že žalobce za zdaňovací období kalendářního roku 2011 nesplnil svou povinnost podat daňové přiznání z příjmu fyzických osob v důsledku prodeje 8 kusů akcií společnosti ROTEKO Invest a. s., IČO 24779369, sídlem Eliášova 922/21, 160 00Praha 6 (dále jen „společnost ROTEKO Invest“), v hodnotě 15 000 000 Kč. Podle žalobce však v řízení nebyly předloženy žádné důkazy, které by o vlastnictví akcií jeho osobou svědčily, když realizaci jejich odprodeje ve skutečnosti učinila společnost PROVECHO Limited ev. č. 6924414, sídlem 6 Bexley Square, M36BZ Salford, Manchester, Spojené království Velké Británie a Severního Irska (dále jen „společnost PROVECHO Limited“). 3. Dle názoru žalobce se daňové orgány dopustily pochybení zejména tím, že si zjištění z provedených důkazů listinami a výslechy svědků vyložily v rozporu s jejich obsahem, v jiných případech je pak ignorovaly zcela. Žalobce tak např. správci daně předložil smlouvu o převodu zmíněných cenných papírů uzavřenou mezi K. K., narozeným „X“, jako převodcem a společností PROVECHO Limited jako nabyvatelem dne 10. 5. 2011, k níž byla přiložena plná moc vystavená dne 4. 7. 2009, na základě které byl žalobce pověřen za společnost v těchto záležitostech jednat. Smlouva o převodu cenných papírů tak dle žalobce jednoznačně prokazuje, že akcie společnosti ROTEKO Invest obdržela společnost PROVECHO Limited. Ta pak část uvedených cenných papírů odprodala prostřednictvím žalobce na základě smlouvy o obstarání věci ze dne 11. 5. 2011 Ing. I. B., narozenému „X“. Z uvedených skutečností není proto žalobci zřejmé, na základě čeho správce daně dospěl k závěru, že akcie měly být ve skutečnosti převedeny ze společnosti ROTEKO Invest do vlastnictví žalobce. 4. Dalšího pochybení se správce daně podle názoru žalobce dopustil tím, když z předloženého notářského zápisu NZ 107/2011 ze dne 21. 7. 2011 dovodil, že žalobce byl vlastníkem předmětných cenných papírů jen proto, že v něm bylo uvedeno, že notáři byly jeho osobou předloženy akcie znějící na majitele. Ve skutečnosti však dle žalobce notářský zápis pouze prokazuje, že s ohledem na typ akcií nemusel na valné hromadě dokládat plnou moc zmocňující jej jednat za skutečného vlastníka. Teprve po 1. 1. 2014, kdy došlo ke změně typu cenných papírů na akcie na jméno, se na jejich rubu musel vlastník, tedy v daném případě společnost PROVECHO Limited, zapsat. Konstrukce daňových orgánů, že žalobce nejprve převedl akcie z K. K. na společnost PROVECHO Limited dne 10. 5. 2011 a obratem jejich část převedl na svoji osobu, aby je odprodal Ing. I. B. a získal tak kupní cenu ve výši 15 000 000 Kč, proto podle něj postrádá jakýkoliv smysl, jelikož žalobce společnost PROVECHO Limited od roku 2009 vlastní a od 24. 6. 2011 zde i osobně vykonává funkci ředitele. Nadto lze vlastnictví této společnost prokázat pouze držením jediné akcie. 5. Závěrem žalobce shrnul, že daňové orgány vyhodnotily jím předkládané důkazy nesprávně a v rozporu s materiální pravdou. V jejich odůvodnění nadto zcela absentuje i např. závěr šetření učiněný Policií České republiky vedeného na podnět správce daně. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K námitce, podle níž daňové orgány ke svým tvrzením nepředložily žádné důkazy, uvedl, že důkazní břemeno je v daňovém řízení rozloženo nerovnoměrně ve prospěch správce daně. Ten je povinen prokazovat toliko skutečnosti vymezené v § 92 odst. 5 daňového řádu, přičemž prokáže-li existenci skutečností vyvracejících tvrzení daňového subjektu, přechází podle § 92 odst. 3 daňového řádu důkazní břemeno zpět na daňový subjekt. V právě projednávané věci bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce byl skutečným vlastníkem předmětných akcií a v roce 2011 měl příjem z jejich prodeje ve výši 15 000 000 Kč. Podle žalovaného např. ve smlouvě o úplatném převodu cenných papírů ze dne 11. 5. 2011 uzavřené mezi žalobcem a Ing. I. B. žalobce výslovně prohlašuje, že má ve svém výlučném vlastnictví celkem 18 kusů akcií společnosti ROTEKO Invest, přičemž Ing. B. pak navíc na výzvu správce daně potvrdil, že akcie zakoupil přímo od žalobce, který byl jejich vlastníkem. Uvedená skutečnost je i v souladu s notářským zápisem č. NZ 107/2011 ze dne 21. 7. 2011, z něhož podle žalovaného nezpochybnitelně vyplývá, komu cenné papíry patří, neboť i notář osvědčil, že žalobce je akcionářem, tj. vlastníkem akcií. Pokud by totiž akcionářem byla společnost PROVECHO Limited, jak uváděl žalobce, musel by jejím jménem jednat na základě udělené plné moci, což se však v daném případě nestalo. 7. Podle žalovaného tak správce daně řádně v řízení zpochybnil tvrzení žalobce, který naopak po přechodu důkazního břemene pochybnosti ohledně příjmů z prodeje akcií neodstranil a nepředložil žádné důkazy, jež by prokázaly vlastnictví cenných papírů třetí osobou. Na závěr pak žalovaný toliko k námitce absence závěrů šetření Policie České republiky v žalobou napadených rozhodnutích konstatoval, že žalobce v uvedeném žalobním bodu nekonkretizoval, v čem konkrétně tuto skutečnost považuje za relevantní. Kromě toho je podle názoru žalovaného ovládáno trestní řízení jinými zásadami a je vedeno za odlišným účelem než řízení daňové, proto závěry z něj vyplývající nelze bez dalšího daňovými orgány přebírat, primární jsou zjištění zajištěná a následně provedená přímo správcem daně. Pro právě projednávanou věc tak nebylo rozhodné, zda již k ukončení trestního řízení a s jakým výsledkem došlo. Posouzení věci soudem 8. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce ani žalovaný nesdělili do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoliv byli ve výzvě výslovně poučeni, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání udělují. 9. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během lhůty dvou měsíců ode dne, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení, jak stanoví § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení odůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, včetně prekluze daňové povinnosti, nebo které vyvolávají jeho nicotnost podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky v projednávané věci nebyly zjištěny. 10. Z obsahu spisové dokumentace, kterou soudu předložil žalovaný, byly zjištěny následující podstatné skutečnosti. Dne 17. 12. 2014 vyzval správce daně žalobce k podání daňového tvrzení k dani z příjmů fyzických osob, neboť zjistil, že žalobce měl mít ve zdaňovacím období roku 2011 příjmy z prodeje 8 ks akcií společnosti ROTEKO Invest ve výši 15 000 000 Kč. Na uvedenou výzvu reagoval žalobce přípisem ze dne 29. 12. 2014 tak, že vlastnictví a následný převod cenných papírů popřel, když dle něj patřily společnosti PROVECHO Limited