5 Ads 22/2003 — Nejvyšší správní soud

42 Ad 38/2017- 139 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 15 42 Ad 38/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobkyně: N. R., narozená X, bytem X, zastoupená JUDr. Liborem Čihákem, advokátem, se sídlem T. G. Masaryka 57, 360 01 Karlovy Vary proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 7. 2017, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 21. 7. 2017, č. j. X, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 20. 3. 2017, č. j. X, jímž žalovaná zamítla žalobkyni žádost o plný invalidní důchod s požadovaným datem přiznání od 15. 9. 1972 pro nesplnění podmínek ustanovení § 20 odst. 3 zákona č. 101/1964 Sb., o sociálním pojištění, ve znění platném do 31. 12. 1975 (dále jen „zákon o sociálním pojištění“), neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 5. 9. 2016 nebyla ke dni 15. 9. 1972 žalobkyně invalidní, jelikož byla schopna přes dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav učebního oboru a dále byla schopna pokračovat v dosavadním pracovním zaměření, a to bez podstatného poklesu výdělku. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně uvedla, že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí, neboť žalovaná žalobkyni nepřiznala invalidní důchod již dříve ode dne 5. 3. 2008, přestože podle znalce neurologický nález zjištěný u žalobkyně v roce 2013 odpovídá 100 % nálezu, který existoval již v roce 2008, a pro období předcházející roku 2008 je podle znalce potřeba vyvodit shodné posudkové závěry, což žalovaná neučinila. 3. Primárně žalobkyně namítala, že se žalovaná nevypořádala s námitkami žalobkyně proti rozhodnutí žalované v prvním stupni, když zcela pominula námitky žalobkyně týkající se neúplnosti znaleckého posudku MUDr. F. I. ze dne 5. 9. 2016, ze kterého správní orgán prvního stupně při vydání prvostupňového rozhodnutí vycházel. Nevypořádáním všech námitek žalobkyně tak došlo ke zkrácení žalobkyně na jejích právech a řízení tak bylo zatíženo vadou, jež měla za následek nezákonné rozhodnutí ve věci a v důsledku nevypořádání se s námitkami chybějících lékařských zpráv považuje žalobkyně napadené rozhodnutí a jemu předcházející posudky o invaliditě za neúplné. 4. Co se týká odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalobkyně uvedla, že zcela postrádá podklady a úvahy, kterými se správní orgán při rozhodování řídil, navíc z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, na základě jakých skutečností žalovaný ke svému závěru dospěl, když není stanovena hlavní příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, což činí žalobou napadené rozhodnutí neúplným, nepřesvědčivým a nepřezkoumatelným. 5. Žalobkyně dále namítala, že správní orgán prvního stupně nezohlednil závěry znalce MUDr. M. R., CSc., ze dne 6. 1. 2014, na základě kterého byl žalobkyni přiznán invalidní důchod prvního stupně od roku 2008, navíc, ačkoliv žalobkyně opakovaně navrhla provedení tohoto posudku jako důkazního prostředku, žalovaná tak neučinila, což odůvodnila tak, že ze znaleckého posudku nelze vycházet. Žalobkyně trvala na tom, že tímto postupem byla zkrácena na svém právu na spravedlivý proces. 6. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že žalovaná je povinna postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, když žalovaná měla i pro období předcházející roku 2008 zkoumat zdravotní stav žalobkyně z hlediska existence neurologického onemocnění existujícího ve stejné výši, jako při jeho zjištění v roce 2013, což však žalovaná neučinila a skutkový stav věci tedy patřičně nezjistila. 7. Žalobkyně dále označila žalobou napadené rozhodnutí za nepřesvědčivé, vnitřně rozporné a nesprávné, neboť z něj není zřejmé, na základě jakých důvodů došel správní orgán k závěru, že dopad zdravotního postižení nenaplňuje kritéria pro přiznání plné invalidity, a že ze zdravotní i pracovní anamnézy vyplývá, že zmíněná kritéria invalidního důchodu nebyla u žalobkyně naplněna. Žalovaná navíc bez bližšího odůvodnění dospěla k závěru, že dopad zdravotního postižení žalobkyně nenaplňuje kritéria pro přiznání plné invalidity. 8. V poslední námitce žalobkyně namítala, že skutkový stav, který vzala žalovaná za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spise, jelikož z napadeného rozhodnutí ani z posudků o invaliditě ze dne 5. 9. 2016 a 20. 6. 2017 není zřejmé, na základě jakých důvodů žalovaná dospěla k závěru, že dopad zdravotního postižení nenaplňuje kritéria přiznání plné invalidity a že ze zdravotní i pracovní anamnézy vyplývá, že zmíněná kritéria přiznání invalidního důchodu nebyla u žalobkyně naplněna. Žalobkyně trvala na tom, že skutečnosti o jejím zdravotním stavu zjištěné posudkem MUDr. M. R. ze dne 6. 1. 2014 napadené rozhodnutí a posudky o invaliditě vypracované žalovanou zcela pomíjí a k tomuto znaleckému posudku není přihlíženo, což vzbuzuje pochybnosti o správnosti a úplnosti posudků a rozhodnutí. Vyjádření žalované k žalobě 9. Žalovaná ve svém písemném vyjádření popsala průběh správního řízení, zejména uvedla, že na základě posudku posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Chomutově ze dne 5. 9. 2016 nebyla žalobkyně v období od 15. 9. 1972 do 4. 3. 2008 uznána plně ani částečně invalidní, neboť pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byla schopna vystudovat učební obor a pokračovat v zaměstnání bez podstatného poklesu výdělku. Dále uvedla, že na základě posudku o invaliditě vypracovaného lékařkou České správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem v rámci námitkového řízení ze dne 19. 6. 2017 nebyla žalobkyně v daném období shledána invalidní a lékařka se ztotožnila s posudkem posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Chomutově, přičemž vycházela ze všech odborných nálezů a výsledků posouzení lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Chomutově. Dále žalovaná odkázala na podrobné odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. S ohledem na námitky žalobkyně navrhla žalovaná provedení důkazu posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“). Ústní jednání soudu 10. Při jednání soudu konaném dne 21. 9. 2020 právní zástupce žalobkyně odkázal na obsah žaloby a zdůraznil, že rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné a navíc nedošlo ke zohlednění veškerých skutečností, týkajících se zdravotního stavu žalobkyně. Zdůraznil, že správní orgány nemohly posuzovat zdravotní stav žalobkyně před rokem 2008, pokud komise neměla k dispozici zdravotní zprávy z tohoto období. S poukazem na obsah posudku znaleckého ústavu – Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví trval právní zástupce žalobkyně na tom, že právní hodnocení věci přísluší výhradně soudu a nikoli znalci. Uvedl, že dle jeho názoru obsahuje posudek znaleckého ústavu vnitřní rozpory. Poukázal rovněž na urážlivá vyjádření vztahující se k posudkům MUDr. R., CSc. K těmto vyjádřením dle jeho názoru nejsou v posudku uvedena žádná zdůvodnění a není tam uvedeno, na základě jakých skutečností k nim znalecký ústav dospěl. Z uvedených důvodů zástupce žalobkyně uvedl, že znalecký posudek znaleckého ústavu odmítá. 11. Pověřená pracovnice žalované při tomtéž jednání odkázala na písemné vyjádření k žalobě. 12. Soud při jednání v souladu s § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) provedl dokazování čtením posudku MUDr. M. R., CSc. ze dne 6. 1. 2014, dále čtením posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2018 a čtením posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze ze dne 30. 5. 2018, dále čtením posudku MUDr. M. R., CSc. ze dne 24. 7. 2018 a čtením posudku znaleckého ústavu - Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví ze dne 8. 1. 2020 a dále čtením zprávy z neurologické kliniky fakultní nemocnice v Praze ze dne 14. 9. 2020, Doc. MUDr. J. S. Posouzení věci soudem 13. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného ro