1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

59 A 7/2020- 144 - text  59 A 7/2020 - 144 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY [OBRÁZEK]Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce : X místo podnikání X zastoupen advokátkou Mgr. Annou Dolejskou sídlem Senovážné náměstí 1464/6, Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 11. 2019, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15. 11. 2019, č. j. X, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám Mgr. Anny Dolejské, advokátky, na náhradě nákladů řízení částku 9 800 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. I. Předmět řízení 1. Včasnou žalobou se žalobce domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný k odvolání žalobce v části změnil rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj (dále jen „správní orgán“) ze dne 12. 2. 2019, č. j. X. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným za přestupek podle § 28 odst. 2 zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, kterého se měl dopustit tím, že nejméně v období od prosince 2016 do dne vydání rozhodnutí o přestupku neplnil v provozovně Troskovice 18 povinnosti, které mu ukládá zákon o evidenci tržeb, ve znění účinném v době vydání rozhodnutí, konkrétně povinnost podat žádost o autentizační údaje před přijetím první evidované tržby dle § 13 uvedeného zákona, zaslat datovou zprávou údaje o evidované tržbě správci daně dle § 18 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona a vystavit účtenku tomu od koho evidovaná tržba plyne dle § 18 odst. 1 písm. b) uvedeného zákona, a povinnost umístit provozovně, v níž dochází k přijímání evidovaných tržeb, informační oznámení dle § 25 odst. 1 uvedeného zákona, přičemž vzhledem k dlouhodobosti a intenzitě dosáhlo porušování povinností takové míry závažnosti, že došlo k zmaření účelu evidence tržeb. Za přestupek byla žalobci podle § 28 odst. 3 zákona o evidenci tržeb uložena pokuta ve výši 250 000 Kč a dále povinnost nahradit náklady řízení podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). 3. Žalovaný změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že část výroku „že nejméně v období od prosince 2016 do dne vydání tohoto rozhodnutí o přestupku“ nahradil textem „že nejméně v období od 1. 12. 2016 do dne 28. 6. 2018“, tedy upravil časové vymezení přestupku, v ostatním zůstalo prvostupňové rozhodnutí nezměněno. II. Žaloba 4. V prvé řadě žalobce nesouhlasil s výší uložené pokuty, která je nepřiměřeně vysoká. Správní orgán i žalovaný neodůvodnili výši pokuty, souvislosti řádně nezhodnotily. Žalovaný sám v rozhodnutí připouští, že pokutu neuložil ve výši, která by odpovídala obvyklé rozhodovací praxi. Žalovaný uvedl, že zohlednil rozsahu, přičemž není jasné, jaký konkrétní rozsah, i dobu, po kterou mělo k porušování zákona docházet. Žalobce upozornil na neodůvodněné průtahy v samotném řízení a časový rozestup mezi kontrolními nákupy v provozovně, který byl sto u žalobce navodit dojmu, že jeho jednání je v pořádku. Správní orgány neprokázaly, že k porušení zákona došlo již počátkem jeho účinnosti. Vymezení doby, kdy se měl skutek stát, je vadné, žalobce přijal první platbu do pokladny později, než uvádí žalovaný, k prokázání svého tvrzení žalobce navrhoval provést účastnickou výpověď. Žalovaný sám připustil, že pokuta byla uložena v likvidační výši. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133, na který žalovaný odkazoval, není pro daný případ přiléhavý. Ačkoli žalovaný argumentuje vysokou mírou závažnosti žalobcova jednání, neuvedl, jakým způsobem konkrétně měl žalobce poškodit společnost, když veškeré tržby, které v rámci podnikání přijímá, eviduje v rámci svého dostatečného technického zázemí. 5. Žalovaný nepodložil, že celkové hospodaření žalobce je takové, že pokuta není uložena v likvidační výši. Je nepřípustné, aby výši uložené pokuty odůvodňoval žalovaný svými domněnkami, že situace, kdy žalobce dosáhl v roce 2017 výsledku hospodaření - 316 775 Kč, vznikla nezanesením všech tržeb do základu daně, tedy že příjmy byly ze strany žalobce kráceny. Pokud žalovaný argumentuje celkovým hospodařením žalobce, měl vzít v potaz, že velká část hospodaření žalobce je financována úvěrově a žalobce nese i vysoké výdaje. V katastru nemovitostí je uvedeno zatížení pozemků zástavními právy ve prospěch úvěrujících bank, žalobce dokládá listiny o výši úvěru v součtu 70 mil. Kč. Pokud správní orgán uvedl, že majetkem žalobce je dlouhodobý majetek ve výši 77 755 000 Kč, opomněl, že jde o majetek úvěrovaný. Rovněž stav peněžních prostředků na účtu ke dni 31. 12. 2017 ve výši 3 260 000 Kč jsou prostředky z poskytnutého úvěru. Pokud správní orgán uvedl majetek ve spoluvlastnictví, měl uvést, jaký podíl z celkové hodnoty majetku náleží žalobci. Žalobce uvedl, že průměrná měsíční splátka úvěru v součtu činí více než 1 000 000 Kč, úroky činí více než 3 000 000 Kč za rok, což lze dovodit z výše úvěru a úrokových sazeb, a dal soudu na zvážení toto prokázat výpisy z bankovních účtů. Řadu let se žalobce pohybuje „ve ztrátě“, což dokládají přiložená daňová přiznání za roky 2016 až 2018. Správní orgány se dopustily pochybení při stanovení výše pokuty, když rozhodovaly na základě zcela zkreslených skutečností. Dalším důkazem o tom, že výše pokuty nebyla stanovena v souladu se zjištěnými majetkovými poměry, je výčet motorových vozidel, která má žalobce údajně provozovat. Žalobce namítal, že v současné době provozuje pouze některé z uvedených vozidel, ostatní vozidla uvedená v rozhodnutí žalovaného žalobce nevlastní, tudíž na něj nemohou být registrována. Pokuta ve výši 250 000 Kč za přestupek, kterého se měl žalobce dopustit jako podnikající fyzická osoba v jedné provozovně, je nepřiměřená i ve srovnání např. s právnickou osobou hospodařící v nepoměrně větším rozsahu. Rozhodnutí je ve vztahu k uložení pokuty nezákonné, resp. dokonce nepřezkoumatelné. 6. Dále žalobce namítal, že byl zasažen na svém právu na spravedlivý proces, a to nepřiměřenou délkou řízení. Po předání spisu odvolacímu orgánu nebyla dodržena lhůta pro vydání rozhodnutí o odvolání dle § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. O nečinnosti žalovaného svědčí usnesení Generálního finančního ředitelství ze dne 28. 8. 2019, jímž bylo žalovanému nařízeno, aby bez zbytečného odkladu učinilo opatření a vydalo konečné rozhodnutí ve věci. I po urgenci bylo napadené rozhodnutí vydáno po dvou a půl měsících. Průtahy byly způsobeny i tím, že žalovaný vydal nezákonné usnesení, kterému se žalobce musel bránit odvoláním. S průtahy v postupu správních orgánů souvisí i to, že jako přitěžující skutečnost byla hodnocená doba páchání přestupku. Kromě toho, že nebyl řádně prokázán počátek konání žalobce, tj. přijetí první hotovostní platby, od první kontroly dne 28. 7. 2017 do zahájení řízení o přestupku dne 28. 6. 2018 uběhl téměř rok, aniž byl žalobce o výsledku kontroly spraven. Žalobce nabyl dojmu, že jeho jednání nebylo vyhodnoceno jako protizákonné. Teprve dne 15. 11. 2018, tedy déle než 2 roky po prvním kontrolním nákupu, došlo k pravomocnému rozhodnutí. Ačkoli správní orgány přikládají délku porušování zákona k tíži žalobce, nekonaly tak, aby šetřily jeho práva nabytá v dobré víře. Mimo jiné i tato okolnost způsobila nezákonné uložení pokuty za přestupek. 7. Žalobce namítal vady dokazování. Trval na tom, že správní orgán překročil svou pravomoc, když si např. vyžádal i znění smluv, které žalobce uzavřel s jednotlivými subjekty. Pro zjištění toho, zda žalobce podniká, nebylo třeba shromažďovat údaje od dodavatelů, včetně smluvní dokumentace. Neodůvodněné je jednání žalovaného, který pořídil informace o konkrétních osobách žalobci více či méně blízkých a shromažďoval jejich citlivé údaje. Tyto důkazy nebyly hodnoceny, s předmětem řízení nesouvisí. 8. Správní orgán nehodnotil žalobcem předložené důkazy o tom, že systém, ve kterém funguje elektronická evidence tržeb, je nevyhovující natolik, že nelze po podnikajícím subjektu požadovat, aby do něj zasílal data představující obchodní tajemství. Žalovaný se nevypořádal s námitkami, že informace do systému poskytované se dostávají do dispozice konkurenci prostřednictvím premiéra X, který se nachází ve střetu zájmů a má zájem na prosperitě koncernu X. Tyto skutečnosti žalobce navrhoval prokázat závěry auditu Evropské komise o střetu zájmů X a důkazy žalobcem uplatněnými v řízení o přestupku. Žalobce se důvodně obával o únik informací o jeho podnikání do nepovolaných rukou a jejich následného zneužití neoprávněnými osobami. 9. Další výtky se vztahovaly k materiálnímu znaku přestupku a míře společenské škodlivosti. Žalovaný svoje závěry založil na neprokázaných dedukcích ve smyslu krácení daní a hospodaření