3 As 6/2004 — Nejvyšší správní soud

15 A 82/2018- 76 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 13 15 A 82/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: Ing. T.W., narozený „X“ bytem „X“ zastoupený advokátem JUDr. Janem Walterem sídlem Volyňských Čechů 837, 438 01 Žatec proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého nám. 4, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2018, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 13. 4. 2018, č. j. X, a rozhodnutí Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2018, č. j. X, se pro nezákonnost zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 200 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce dne 10. 2. 2018 požádal Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem (dále jen „povinný subjekt“) podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“) o poskytnutí všech dokumentů zachycujících měření hluku vznikajícího při příčném krácení řeziva v provozu pilařského závodu Pila Kovářská společnosti Daben Kovářská, s.r.o. 2. Povinný subjekt rozhodnutím ze dne 5. 4. 2018, č. j. X, žádost žalobce odmítl s odůvodněním, že požadované informace nemá a ani není povinen je mít. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 5. 4. 2018 odvolání, o kterém žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím, kterým odvolání žalobce zamítl a potvrdil rozhodnutí povinného subjektu. Žaloba 3. Žalobce namítl, že výroková část žalobou napadeného rozhodnutí i výroková část rozhodnutí povinného subjektu, stejně jako odůvodnění těchto rozhodnutí, neobsahují uvedení konkrétních právních ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno. Ve výroku jsou označeny jen procesní normy (zakládající pravomoc a působnost), nikoli normy hmotněprávní, upravující věcně podmínky, za kterých se má pravomoc uplatnit, tedy kdy má být vydáno rozhodnutí o odmítnutí. 4. Dále namítl, že žalovaný si nesprávně vyložil předmět žádosti, neboť žalobce žádal o poskytnutí všech dokumentů zachycujících měření hluku vznikajícího při příčném krácení řeziva v provozu pilařského závodu Pila Kovářská společnosti Daben Kovářská, s.r.o. Jeho žádost tedy nebyla omezena na konkrétní kategorii měření hluku, ale žalovaný ji vyřizoval tak, jako by jejím předmětem bylo poskytnutí dokumentů zachycujících měření hluku provedené povinným subjektem v rámci jeho působnosti, přičemž pojem působnosti si v tomto kontextu žalovaný vykládá způsobem, který vylučuje, aby do něj spadalo měření provedené na objednávku společnosti Daben Kovářská, s.r.o. 5. Žalobce dále uvedl, že rozhodnutí žalovaného je založeno na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, neboť se žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval pravdivostí odvolací námitky žalobce, že povinný subjekt prováděl dne 24. 6. 2013 v provozu pilařského závodu Pila Kovářská společnosti Daben Kovářská, s.r.o. měření hluku, při kterém byla v provozu okružní dělící pila sloužící k příčnému krácení řeziva vyrobeného na kmenové pile UH500. Dle žalobce měl žalovaný, pokud dospěl k závěru, že vyžádané informace se nevztahují k jeho působnosti, žádost odložit a nikoli o ní meritorně rozhodnout. 6. Žalobce uvedl, že žalovaný mylně vyložil § 2 odst. 1 InfZ tak, že informační povinnost se týká pouze informací vztahujících se k jeho „hlavní působnosti“ nebo „hlavní“ či „jádrové“ činnosti. Z judikatury správních soudů však naopak vyplývá, že povinný subjekt musí poskytnout v zásadě veškeré informace, jimiž disponuje. Dodal, že působností se rozumí okruh svěřených úkolů, přičemž tyto úkoly mohou být vykonávány prostředky veřejnoprávními nebo soukromoprávními, tedy smlouvou. Žalovaným aplikovaný nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 260/06, označil za nepřiléhavý pro danou věc, neboť žalobcem požadované informace se týkají činnosti povinného subjektu, tedy měření hladiny hluku, prováděného pro soukromý subjekt, které má dopad na veřejný zájem. Předmětné měření hluku totiž probíhalo za účelem zjištění, zda nebyly překročeny povolené limity hluku stanovené právními předpisy, aby bylo možné naplnit právní podmínky pro umožnění provozu pilařského závodu. Povinný subjekt je akreditovanou osobou, která může podle § 32a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“) provádět měření hluku v životním prostředí člověka. Protokol z tohoto měření je pak pro orgán ochrany veřejného zdraví zásadním podkladem při vydání závazného stanoviska podle § 77 zákona o ochraně veřejného zdraví. Akreditací bylo povinnému subjektu propůjčeno postavení vykonavatele státní správy. Tento výkon spočívá v tzv. jiných úkonech, v provádění měření, jehož výstupy mají kvalifikované účinky pro jiné vykonavatele veřejné správy. 7. Dle žalobce žalovaný mylně vykládá § 86 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví tak, že měření hluku v mimopracovním prostředí provedené povinným subjektem na základě dohody se soukromým zákazníkem nespadá pod působnost zdravotních ústavů, jak ji vymezuje § 86 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví. Z § 86 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví vyplývá, že do působnosti povinného subjektu spadá mimo jiné také příprava podkladů pro hodnocení a řízení zdravotních rizik, a dále poskytování dalších služeb na úseku ochrany veřejného zdraví. A i pokud by měření hluku provedené zdravotním ústavem na základě dohody se soukromým zákazníkem nespadalo pod kategorii činností, nepochybně spadá pod poskytování dalších služeb na úseku ochrany veřejného zdraví. 8. Žalobce dále namítal, že rozhodnutí je založeno na nesprávné právní úvaze žalovaného, podle které se poskytování informací podle InfZ týká pouze takových informací, které mají být z nějakého důvodu veřejností sdíleny jako věci významné pro společnost jako celek. Dle žalobce nelze žádné takovéto omezení práva na informace z InfZ dovodit. Pokud by to přesto bylo možné, musely by se správní orgány zabývat faktickou rovinou této úvahy, tedy tím, zda a jaký význam pro společnost jako celek mají žalobcem vyžádané informace. Takovou úvahu ovšem nevedl ani povinný subjekt ani žalovaný. Dle žalobce, je rozhodnutí rovněž založeno na nesprávném skutkovém zjištění, že kromě měření, které bylo provedeno dne 6. 11. 2013, byla všechna ostatní měření hluku v pilařském závodu Pila Kovářská společnosti Daben Kovářská, s.r.o. prováděna povinným subjektem bez použití veřejných prostředků, neboť je mu známo, že povinný subjekt používá stejné personální i technické prostředky k měření na objednávku soukromých subjektů i na objednávku orgánů ochrany veřejného zdraví. 9. Žalobce uvedl, že byl zkrácen na svém právu na informace, které je zaručeno čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a to nezákonným rozhodnutím žalovaného, když žalovaný nedostál své povinnosti zjednat nápravu a neochránil žalobce před nesprávným rozhodnutím povinného subjektu. Rozhodnutím žalovaného tak došlo k faktickému odepření informace. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě shrnul dosavadní průběh řízení a uvedl, že až v odvolání ze dne 5. 4. 2018 žalobce uvedl, že se fakticky domáhá měření provedeného povinným subjektem dne 24. 6. 2013, při němž byl podle jeho informací měřen hluk vznikající při příčném krácení řeziva. Dále uvedl, že z jeho spisové dokumentace vyplývá, že JUDr. Jan Walter, Ing. T. W. a Mgr. S. W. střídavě žádají o informace o měření hluku vznikajícím při příčném krácení řeziva nebo přímo o měření hluku z provozu pilařského závodu Pila Kovářská společnosti Daben Kovářská s. r. o. ze dne 24. 6. 2013. Dle názoru žalovaného postup žalobce naplňuje závěr Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2014, č. j. 5 A 199/2013-33, jenž pojednává o vytváření nátlaku na povinný subjekt v rámci podávání žádostí dle InfZ. 11. Žalovaný dále uvedl, že povinný subjekt vycházel z toho, že žalobce žádá o informace týkající se věcné působnosti zdravotního ústavu a zjistil, že takové informace nemá a ani není povinen mít, když v žalobcem upřesněném místě a čase informace o příčném krácení řeziva z provozu pilařského závodu Daben Kovářská s. r. o., při měření nepořídil. Povinný subjekt ve svém stanovisku uvedl, že dne 24. 6. 2013 provedl předmětné měření v rámci soukromoprávního vztahu vzniklého podle § 2652 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 12. Žalovaný se vyjádřil k povaze činnosti zdravotního ústavu jako státní příspěvkové organizace, jak již učinil v obdobných věcech výše uvedených žadatelů. Zopakoval, že předmětné měření hluku se uskutečnilo na objednávku obchodní společnosti Daben Kovářská s. r. o. V dané věci se tak jedná o spor, zda zdravotní ústav jakožto státní příspěvková organizace, jenž je ve věci povinným