10 As 206/2018 — Nejvyšší správní soud

15 A 7/2021- 34 - text  6 15 A 7/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobce: D. P., narozený X, bytem X, proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, sídlem Strojnická 935/27, 170 89 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2020, č. j. PPR-35172-3/ČJ-2020-990450, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2020, č. j. PPR-35172-3/ČJ-2020-990450, kterým bylo změněno rozhodnutí Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, oddělení správního řízení – pracoviště Chomutov (dále jen „krajské ředitelství“), ze dne 7. 9. 2020, č. j. KRPU-122507-8/ČJ-2020-0400IZ-CV, tak, že ve výrokové části rozhodnutí krajského ředitelství byl zrušen text „účastník řízení je dle § 29 odst. 1 písm. j) bod 2 zákona o zbraních povinen zbrojní průkaz, průkaz zbraně, zbraň (pokud je na účastníka řízení registrována) a střelivo neprodleně odevzdat příslušnému útvaru Policie ČR, který o odnětí rozhodl“; ve zbytku žalovaný rozhodnutí krajského ředitelství potvrdil. Krajské ředitelství rozhodnutím dle § 27 odst. 1 písm. c) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zbraních“), odňal žalobci zbrojní průkaz č. X pro skupinu oprávnění E s dobou platnosti do 27. 5. 2029, neboť na základě usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 20. 3. 2020, č. j. 20 T 40/2017-661, který nabyl právní moci dne 2. 6. 2020, bylo podmíněně zastaveno trestní stíhání žalobce pro přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), kdy dosud neuplynula zkušební doba stanovená tímto soudem v trvání šesti měsíců. Žaloba 2. Žalobce poukázal na to, že v jeho případě uplynula zkušební doba dnem 2. 12. 2020. Uvedl, že napadené rozhodnutí mu bylo doručeno dne 7. 12. 2020, kdy se s rozhodnutím seznámil. Zdůraznil, že ke dni doručení napadeného rozhodnutí již uplynula zkušební doba a byl tímto okamžikem z pohledu zákona o zbraních spolehlivou osobou. Napadené rozhodnutí je tedy ve vztahu k němu neúčinné, protože jeho závěry vyplývají právě ze skutečnosti, že je ve smyslu zákona o zbraních nespolehlivý. Dodal, že se ve zkušební době osvědčil, což doložil usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 18. 1. 2021, č. j. 20 T 40/2017-679, přičemž nebylo v jeho možnostech, aby usnesení o osvědčení doložil ihned den následující po uplynutí zkušební doby. 3. Poukázal na to, že jeho dřívějšímu právnímu zástupci bylo dne 25. 8. 2020 doručeno sdělení, že do spisu je možné nahlédnout do pěti pracovních dnů od jeho doručení, a to v pondělí a ve středu od 8 do 12 hodin a od 13 do 17 hodin. Tuto písemnost jeho tehdejší právní zástupce předal žalobci ve středu 26. 8. 2020. Pokud krajské ředitelství umožnilo do spisu nahlížet pouze v pondělí a ve středu, jsou pracovními dny pouze pondělí a středa. Posledním dnem lhůty proto byla středa 9. 9. 2020. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí krajského ředitelství bylo vydáno již 7. 9. 2020, nebyla poskytnuta krajským ředitelstvím deklarovaná lhůta pěti pracovních dnů pro nahlížení do spisu, čímž byl žalobce zkrácen na právech. 4. Namítal, že dostatečně jasně nebyla prokázána existence nespolehlivosti jeho osoby podle § 23 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních. Poznamenal, že z textu zákona je zřejmé, že smysl tzv. nespolehlivosti spočívá v neschopnosti řádně, bezproblémově nebo bez náznaku jakéhokoliv nebezpečí pro společnost používat střelnou zbraň. Jedná se tedy zejména o osoby, které svým jednáním představují pro společnost nebezpečí a je vážná obava z toho, že by mohly zbraň použít pro nějaké protiprávní jednání, protože k němu mají sklony. Zdůraznil, že skutečnost, v čem by jako nejistý pachatel daňového deliktu mohl být rizikem pro společnost, nebylo řádně odůvodněno. Rozhodnutím správních orgánů se žalobce ocitl v „hezké“ společnosti alkoholiků, feťáků a násilníků. Byl toho názoru, že pouhé konstatování toho, že v jeho případě došlo k pravomocnému podmíněnému zastavení trestního stíhání, což má být důvodem pro jeho nespolehlivost, je nedostatečné. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí. Žalovaný poukázal na § 308 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), z něhož je seznatelné, že soud, který o podmíněném zastavení trestního stíhání rozhodl, posoudí, zda v průběhu zkušební doby splnil obžalovaný stanovené povinnosti, zda vedl řádný život atd., tedy že se osvědčil, jinak se v trestním řízení pokračuje. Správní orgány nebyly oprávněny učinit závěr, že se žalobce během lhůty stanovené usnesením Okresního soudu v Chomutově č. j. 20 T 40/2017-661 osvědčil. Trval na tom, že prostý běh času, kdy dojde k uplynutí lhůty stanovené soudem, není dokladem toho, že se takový držitel zbrojního průkazu osvědčil. V posuzovaném případě takové osvědčení vydal Okresní soud v Chomutově až dne 18. 1. 2021, v době vydání napadeného rozhodnutí tak žalobce nesplňoval podmínku spolehlivosti, jak je vymezena v § 23 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních. Poznamenal, že žalobce se na základě usnesení okresního soudu osvědčil, a má tedy možnost požádat po předložení podkladů uvedených v § 17 odst. 2 zákona o zbraních o vydání zbrojního průkazu. 6. Dále uvedl, že tehdejšímu právnímu zástupci žalobce bylo ve sdělení krajského ředitelství oznámeno, že lze dohodnout jiný termín nahlédnutí do spisu, než jsou úřední dny, a to na tel. č. 974 433 300-303, přičemž lhůta byla stanovena na pět pracovních dnů, tedy do 1. 9. 2020. Zdůraznil, že žalobce ani jeho tehdejší právní zástupce další zájem o nahlédnutí do spisu neprojevili. Krajské ředitelství vydalo rozhodnutí dne 7. 9. 2020. Žalovaný konstatoval, že krajské ředitelství poskytlo žalobci možnost, aby kdykoliv v úřední dny nahlédl do spisu a v případě potřeby si domluvil jiný termín na uvedeném telefonním čísle. 7. Žalovaný obecně konstatoval, že ztráta spolehlivosti není vázána pouze na používání zbraně, ale na přístup držitele zbrojního průkazu k dodržování právních předpisů, a to jak v oblasti trestního zákoníku, tak i na úseku přestupků. V posuzovaném řízení bylo prokázáno, že trestní řízení proti žalobci bylo usnesením Okresního soudu v Chomutově podmíněně zastaveno a v době vydání napadeného rozhodnutí neuplynula lhůta, k níž mělo být rozhodnuto, zda se žalobce osvědčil. Zdůraznil, že předmětem řízení podle § 23 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních není prokázání toho, zda držitel zbrojního průkazu je, či není rizikem pro společnost, ale zda došlo k pravomocnému podmíněnému zastavení trestního řízení pro úmyslný trestný čin a dosud neuplynula lhůta, kdy má být rozhodnuto, zda se osvědčil. Dodal, že žalobce jako držitel zbrojního průkazu osvědčil složením zkoušky odborné způsobilosti podle § 21 zákona o zbraních znalost tohoto zákona. Bylo mu tedy známo, že pokud dojde k trestnímu stíhání pro úmyslný trestný čin a následně k jeho podmíněnému zastavení, není po lhůtu, ve které soud rozhodne, že se osvědčil, spolehlivým ve smyslu § 23 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních. Replika žalobce 8. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného trval na tom, že napadené rozhodnutí je vůči němu neúčinné. Usnesení soudu podle § 308 trestního řádu pouze potvrzovalo to, co už nastalo, tedy že se dnem 3. 12. 2020 osvědčil. Jedná se o tzv. deklaratorní rozhodnutí, které deklaruje nastalou skutečnost, a není tudíž podstatné, kdy takové rozhodnutí bylo vydáno, protože osvědčuje skutečnost nastalou v minulosti. Pokud by měl být podle názoru žalovaného považován za „neosvědčeného“ až do okamžiku vydání usnesení podle § 308 trestního řádu, jednalo by se dle žalobce o rozšíření působnosti negativních dopadů zkušební doby mimo tuto dobu, které nemá oporu v zákoně. Konstatoval, že si je vědom toho, že s jeho tehdejším právním zástupcem měli krajskému ředitelství dát vědět, že se chystá nahlédnout do spisu. Přesto považoval vydání rozhodnutí krajského ředitelství s ohledem na jeho poučení za ukvapené. Zdůraznil, že zákon o zbraních nespolehlivost podmiňuje trváním zkušební doby nebo lhůty, v níž má být rozhodnuto, zda se osoba osvědčila. Byl toho názoru, že správní orgán nemůže zákon aplikovat mechanicky, ale musí určit alespoň elementární úvahu o naplnění jeho účelu. Posouzení věci soudem 9. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobce ani žal