1 As 34/2010 — Nejvyšší správní soud

16 A 135/2020- 45 - text  9 16 A 135/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobce: P. Š., narozený X, bytem X, zastoupený Mgr. Markétou Zázvorkovou Malou, advokátkou, sídlem Jaroslava Průchy 1915, 434 01 Most, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2020, č. j. KUUK/125278/2020/ZPZ, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 11. 11. 2020, č. j. KUUK/125278/2020/ZPZ, a rozhodnutí Městského úřadu Podbořany ze dne 15. 7. 2020, č. j. OŽP/4447/2019/Bla/34, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím své právní zástupkyně domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2020, č. j. KUUK/125278/2020/ZPZ, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Podbořany (dále jen „městský úřad“) ze dne 15. 7. 2020, č. j. OŽP/4447/2019/Bla/34. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným tím, že se dne 17. 10. 2019 mezi 11. a 12. hodinou rozjel osobním automobilem od svého domu a na úrovni domu č. p. 3 při průjezdu kolem koně vedeného vodičem a nesoucího na hřbetě dvouleté dítě přidržované jeho matkou začal dlouze troubit klaksonem, čímž podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění účinném do 31. 1. 2021 (dále jen „zákon na ochranu zvířat”) vyvolával ve zvířatech bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy, čímž se dopustil přestupku dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat, a za to mu byla uložena pokuta ve výši 25 000 Kč podle § 27 odst. 12 písm. a) téhož zákona a zároveň mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč dle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Žalobce se současně v žalobě domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit náklady řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že přestupkové řízení bylo zahájeno pro jiný skutek, než pro který byl uznán vinným prvostupňovým rozhodnutím. Dále konstatoval, že v napadeném rozhodnutí byl skutek popsán jinak než v prvostupňovém rozhodnutí. Žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí je nezákonné, protože žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav, neboť nebylo prokázáno, že by se žalobce dopustil týrání ve smyslu zákona na ochranu zvířat. Městský úřad rozhodl pouze na základě nepřezkoumatelného odborného vyjádření Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Ústecký kraj (dále jen „KVS“) ze dne 11. 11. 2019, obsahu listin a výslechů několika osob, aniž by však své rozhodnutí dostatečně odůvodnil. Dále nebylo prokázáno, že se v době mezi 11. a 12. hodinou daného dne žalobce nacházel v obci Chmelištná. Žalobce sdělil, že žalovaný při hodnocení důkazů opomenul vyhodnotit obsah výpovědi svědka P., výpověď žalobce a obsah potvrzení společnosti GAVEN s.r.o. 3. Žalobce konstatoval, že napadené rozhodnutí není řádné odůvodněno, jelikož žalovaný v něm neuvedl, na základě jakých důkazů a úvah založil své rozhodnutí, a proto je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Stejnými vadami trpí dle žalobce i prvostupňové rozhodnutí. Dále žalobce namítal, že se žalovaný nezbýval odvolacími námitkami spočívajícími v absenci odůvodnění formy zavinění, absenci odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Dále namítal, že nebylo zahájeno správní řízení pro daný skutek, že nebyla prokázána přítomnost žalobce v předmětné době v obci, neexistenci jakéhokoliv pravomocného odsouzení žalobce za podobný skutek v době rozhodování městského úřadu o přestupku, neupřesnění rozhodnutí o vině o podobném přestupku, které je součástí výroku, neprůkaznost a nedostatečnost odborného vyjádření KVS, neumožnění realizace práv žalobce v řízení, nevypořádání se s jednotlivými důkazy, nezákonný postup, neprovedení žalobcem navržených důkazů a absenci odůvodnění výše pokuty. Žalobce dále namítal, že žalovaný se nezabýval jeho argumentem, že městský úřad neodůvodnil svůj závěr o tom, že se žalobce měl troubení dopustit mezi 11. a 12. hodinou. Svědkyně J. uvedla, že po incidentu volala policii a z policejního záznamu vyplývá, že volání proběhlo v čase 11:09 hodin. Dále uvedená svědkyně vypověděla, že po incidentu žalobce z obce odjel. Žalobce zdůraznil, že tudíž nebylo možné, aby se skutek odehrál mezi 11. a 12. hodinou. Žalobce zpochybnil objektivitu úvahy o dojezdovém čase, z níž není zřejmé, jak byla městským úřadem vytvořena. 4. Dále žalobce namítal, že žalovaný ignoroval obsah žalobcem doloženého písemného potvrzení o tom, že dne 17. 10. 2019 v čase mezi 10:00 a 11:00 hodin byl v areálu společnosti GAVEN s.r.o. v Dalovicích, a tudíž nebyl v čase přestupku v obci. Městský úřad nechal vyslechnout osobu, která potvrzení vydala, prostřednictvím policie, které sám připravil otázky, přičemž některé z nich byly velmi návodné, aniž by stejnou možnost dal žalobci. Městský úřad se s tímto potvrzením vypořádal tak, že jej pominul s argumentem, že u společnosti není kniha návštěv, čímž porušil zásadu přímosti. Uvedený postup zvolil městský úřad dle žalobce účelově, aby mu znemožnil jeho obranu. 5. Žalobce zdůraznil, že žalovaný se nezabýval jeho argumentací, že městský úřad dospěl k závěru, že se žalobce dopustil týrání s odkazem na odborné vyjádření KVS, které je ve věci nepoužitelné, neboť neobsahuje žádné odborné závěry ani soudy, pouze nezákonně hodnotí důkazy a činí závěry o skutkovém stavu. Z vyjádření tedy vyplývá jen to, že troubení je týrání, aniž by bylo vysvětleno proč. Dodal, že jelikož obsah vyjádření je závazný pro výrokovou část napadeného rozhodnutí, trpí v důsledku toho nepřezkoumatelností rovněž i napadené rozhodnutí. 6. Žalobce dále namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné, jelikož popis skutku obsahuje subjektivní soudy městského úřadu, tedy hodnocení oprávněnosti použití klaksonu, k čemuž není městský úřad příslušný. Rovněž konstatování městského úřadu, k němuž nebylo vedeno žádné dokazování, že v minulosti byl žalobce za podobný čin uznán vinným, je nepravdivé, neboť předchozí rozhodnutí o přestupku bylo Krajským soudem v Ústí nad Labem zrušeno v řízení vedeném pod sp. zn. 54 A 4/2019. 7. Žalobce podotkl, že žalovaný nevysvětlil, proč je troubení na veřejné komunikaci bezdůvodné a nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy, a to právě za situace a na místě, kde k němu došlo. Žalobce popřel, že by předmětného dne troubil, avšak uvedl, že způsob pohybu koně s vodičem, dítětem a jeho matkou po komunikaci, jak jej popisovali svědci S. a J., je nepravdivý. Ve skutečnosti se kůň s popsanou skupinou lidí pohybuje uprostřed pozemní komunikace, nikoliv při jejím okraji, k čemuž si pořídil fotografie. Podotkl, že koně svědka S. se dlouhodobě pasou bezprostředně u pozemní komunikace, a tudíž pro ně troubení není překvapivým zvukem, což nebylo zohledněno v napadeném rozhodnutí, stejně jako skutečnost, že svědek S. vodí koně přes hořící prkno a v jejich blízkosti dříve pohyboval např. i hořící pochodní. 8. Žalobce namítal, že nebylo řádně rozhodnuto o jeho námitce podjatosti oprávněné úřední osoby, neboť nemohl namítnout podjatost v březnu, jelikož řízení bylo zahájeno až oznámením ze dne 28. 11. 2019. Dále uvedl, že nezákonně nebyly vydány jeho zmocněnci kopie shromážděných podkladů, přičemž účelově byly zaslány zástupkyni žalobce den před koncem lhůty určené pro vyjádření se k podkladům, která nebyla prodloužena. Žalobce spatřoval nezákonnost postupu žalovaného a podjatost správních orgánů v tom, že mu byla uložena pořádková pokuta za to, že se nedostavil na předvolání správního orgánu. 9. Žalobce namítal, že žalovaný vycházel z podání vysvětlení shromážděných před zahájením řízení, což je ve správním řízení nepřípustné, pokud jsou dané osoby vyslechnuty. Dodal, že nesrovnalosti v jednotlivých výpovědích svědkyně J. a nesrovnalosti mezi její výpovědí a výpovědí svědka S. žalovaný omlouvá rozrušením svědkyně, přičemž veškeré použitelné výpovědi však svědkyně J. učinila až s velkým odstupem od údajného incidentu, kdy již její rozrušení muselo pominout. Její popis skutku se od popisu skutku svědka S. podstatně odlišuje, a to v čase, počtu troubení a v reakci koně. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě s tím, že navrhl, aby soud žalobu zamítl. Dále žalovaný konstatoval, že městský úřad řádně odůvodnil, proč považoval výpovědi svědků J. a S. za věrohodné a dostatečné k prokáz