9 As 66/2009 — Nejvyšší správní soud

42 Ad 4/2019- 20 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 6 42 Ad 4/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem, ve věci žalobkyně: E. Č., narozená X, bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. SZ/MPSV2018/249819916, č. j. MPSV-2018/256175-916, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. SZ/MPSV2018/249819916, č. j. MPSV-2018/256175-916, a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem ze dne 9. 11. 2018, č. j. 457162/18/MO, se pro vady řízení zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 55 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se svou žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. SZ/MPSV2018/249819916, č. j. MPSV-2018/256175-916, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 9. 11. 2018, č. j. 457162/18/MO, kterým bylo rozhodnuto o odejmutí dávky pěstounské péče odměna pěstouna žalobkyni ode dne 1. 9. 2018. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně poukazovala na skutečnost, že původně jí byla předmětná dávka pěstounské péče přiznána a poprvé byla vyplacena dne 12. 4. 2018. Dne 13. 8. 2018 správní orgán prvního stupně rozhodl o odnětí této dávky, a to na základě přehodnocení stanoviska orgánu sociálně právní ochrany dítěte Městského úřadu Litvínov (dále jen „OSPOD“), ve kterém je uvedeno, že s hledem na finanční situaci rodiny žalobkyně se již v daném případě nejedná o případ hodný zvláštního zřetele. S tímto závěrem žalobkyně nesouhlasí, neboť trvá na tom, že finanční poměry rodiny se od původního přiznání dávky nikterak nezměnily. Proto považuje odnětí dávky za neopodstatněné. Žalobkyně trvala na tom, že v důsledku odnětí předmětné dávky se životní úroveň rodiny velmi snížila. Domnívala se, že žalovaný nevěnoval dostatečnou pozornost jejímu odvolání a řádně neprošetřil celou situaci a v důsledku toho není rozhodnutí založeno na skutečných a pravdivých informacích. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný popsal průběh správního řízení. Zdůraznil, že z vyjádření OSPOD vyplývá, že své stanovisko vydal na základě zjištění nových skutečností, zejména nižšího stupně závislosti u syna pěstounů, kdy při předcházejícím šetření v rodině v souvislosti s posuzováním nároku na dávku byl uveden vyšší stupeň závislosti u syna pěstounů, ačkoli měl přiznán nižší stupeň. Dle žalovaného jsou v daném případě potřeby dítěte plně pokryty příspěvkem na úhradu potřeb dítě a přídavkem na dítě, rodina je zabezpečena svými příjmy i příspěvkem na bydlení, ostatní běžné náklady rodiny jsou trvalé bez ohledu na to, zda manželé Č. o svou vnučku pečují či nikoliv. Nezletilá nemá zvýšené výdaje spojené se svým zdravotním stavem. Nepřiznání odměny pěstouna tak dle žalovaného rodinu existenčně neohrozí. 4. Dále žalovaný poukázal na skutečnost, že v případě pěstounů, kteří jsou prarodiči dítěte, je právně zakotven odlišný režim než u běžných pěstounů. S ohledem na zákonnou vyživovací povinnost prarodičů k vnukům vzniká nárok na dávku pěstounské péče odměna pěstouna pouze v případech hodných zvláštního zřetele. S ohledem na sociální a majetkové poměry osoby pečující se v daném případě dle žalovaného nejedná o případ hodný zvláštního zřetele. Žalovaný trval na tom, že předmětné rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy a správní řízení netrpí žádnými vadami. Posouzení věci soudem 5. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobkyně ani žalovaný se po řádném poučení, že můžou vyslovit nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřili. 6. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 7. Dle § 47i odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, (dále jen „zákon o sociálně právní ochraně dětí“) má nárok na odměnu pěstouna osoba pečující a osoba v evidenci. 8. Dle § 47j odst. 3 zákona o sociálně právní ochraně dětí odměna pěstouna pečujícího o jedno až dvě děti náleží osobě pečující nebo osobě v evidenci, která je rodičem nebo prarodičem otce nebo matky svěřeného dítěte, pouze v případech hodných zvláštního zřetele, zejména s ohledem na sociální a majetkové poměry osoby pečující nebo osoby v evidenci a jejich rodiny a s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu dítěte. Pro účely rozhodnutí o přiznání odměny pěstouna je krajská pobočka Úřadu práce povinna si vyžádat vyjádření příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. 9. V § 47q odst. 3 zákona o sociálně právní ochraně dětí je mimo jiné uvedeno, že změní-li se v období, na něž byla dávka pěstounské péče přiznána, skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku pěstounské péče nebo její výši, posoudí se nově nárok na dávku pěstounské péče nebo její výši ke dni, ke kterému k takové změně došlo, a dávka pěstounské péče se dejme nebo se její výplata zastaví od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byla dávka pěstounské péče vyplacena. 10. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně je prarodičem nezletilé E. P., která jí byla svěřena do pěstounské péče. OSPOD v přípise ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. OP 1/18, a následně v přípise ze dne 16. 3. 2018, sp. zn. Om 299/17, č. j. 57181/18/MO, konstatoval bez dalšího, že shledává žalobkyni v souladu s § 47j odst. 3 zákona o sociálně právní ochraně dětí s ohledem na majetkové a sociální poměry pěstounů za případ zvláštního zřetele hodný. Na základě výše uvedených potvrzení bylo správním orgánem prvního stupně vydáno rozhodnutí ze dne 19. 3. 2018, sp. zn. 1822-18-OM, č. j. 119210/18/MO, kterým byla žalobkyni přiznána dávka pěstounské péče odměna pěstouna. Přípisem ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. Om 299/17 OSVŠ, č. j. MELT/43913/2018, sdělil OSPOD správnímu orgánu prvního stupně, že na základě aktuálního prošetření poměrů došlo k přehodnocení finančního zajištění rodiny a nadále již daný případ neshledává OSPOD za hodný zvláštního zřetele. V dalším přípise ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. Om 299/17 OSVŠ, č. j. MELT/61302/2018, OSPOD shrnul aktuální majetkové poměry pěstounské rodiny a uzavřel, že daný případ není vhodný zvláštního zřetele. V následném přípise ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. Om 299/17 OSVŠ, č. j. MELT/67643/2018, OSPOD uvedl, že nebyly majetkové poměry zjištěny správně a bylo upřesněno, že syn žalobkyně pobíral příspěvek na péči ve výši 880 Kč a nikoli ve výši původně uvedené 4 000 Kč. Bylo tam rovněž uvedeno, že svěřením nezletilé E. P. do péče pěstounů nedošlo k podstatnému snížení životní úrovně rodiny. Na základě výše uvedených skutečností bylo vydáno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 9. 11. 2018, č. j. 457162/18/MO, kterým bylo rozhodnuto o odejmutí dávky pěstounské péče odměna pěstouna žalobkyni ode dne 1. 9. 2018, které bylo potvrzeno žalobou napadeným rozhodnutím. 11. Na tomto místě musí soud zdůraznit, že dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu platí, že „[z] odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2010, č. j. 9 As 66/2009-46, ze dne 4. 2. 2010, č. j. 7 Afs 1/2010-53, nebo ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008-109, všechny dostupné na www.nssoud). Za situace, kdy se účastníkovi řízení sp