1 As 33/2011 — Nejvyšší správní soud

60 A 1/2023- 67 - text 8 60 A 1/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobce: X sídlem X proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2022, č. j. OSH 256/22-2/67.1/22104/NL KULK 80519/2022 takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 27. 10. 2022, č. j. OSH 256/22-2/67.1/22104/NL KULK 80519/2022, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhal přezkumu shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Liberec, odboru dopravy (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 18. 2. 2022, č. j. MML 249277/21/7071/OD/LAB CJ MML 041078/22. 2. Uvedeným prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupků podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), když porušil § 10 odst. 3 uvedeného zákona, neboť jako provozovatel motorového vozidla X uvedené registrační značky nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodrženy povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovených zákonem o silničním provozu, neboť došlo ke spáchání přestupků tím, že nezjištěný řidič s uvedeným vozidlem ve dnech 26. 6. 2021, 29. 6. 2021, 3. 7. 2021, 7. 7. 2021, 12. 7. 2021, 15. 7. 2021 a 24. 7. 2021, vždy minimálně v uvedenou dobu, z nedbalosti stál na vyhrazeném parkovišti s parkovacím automatem bez viditelně umístěného platného parkovacího lístku, čímž došlo vždy k porušení povinnosti podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, a toto jednání má znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) uvedeného zákona. 3. Za přestupky byla žalobci podle § 35 písm. b) a § 6 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), a § 125f odst. 4 ve spojení s § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu uložena pokutu ve výši 2 500 Kč a dále povinnost nahradit náklady řízení v paušální částce 1 000 Kč. 4. V napadeném rozhodnutí žalovaný konstatoval, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu se zákonem o silničním provozu, když po oznámení podezření ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu vždy poučil žalobce o možnosti sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla X, se kterým byly přestupky spáchány. Žalobce nereagoval na výzvy, správní orgán I. stupně neměl žádné další indicie, které by mohly vést k určení totožnosti pachatele přestupků. Správní orgán I. stupně proto nepochybil, pokud věci odložil a následně vedl s žalobcem provozu jako s provozovatelem předmětného vozidla řízení o přestupcích podle § 125f odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 3 zákona o silničním. Zákonné podmínky pro přestupek spáchaný provozovatelem vozidla byly splněny, jednalo se o neoprávněné zastavení nebo stání ve smyslu § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Byla splněna i další podmínka podle § 125f odst. 2 písm. b) uvedeného zákona, když porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích neměla za následek dopravní nehodu. Žalovaný konstatoval, že žalobci byl v souladu s § 125f odst. 1 a 4 zákona o silničním provozu uložen správní trest pokuty, nejvýše do výše 10 000 Kč. Ve všech sedmi případech šlo o přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, za který se dle § 125c odst. 5 písm. k) uvedeného zákona uloží pokuta v rozmezí od 1 500 Kč do 2 500 Kč. V projednávaném případě uložil správní orgán I. stupně pokutu ve výši 2 500 Kč, což odůvodnil tím, že se jednalo o opakované porušení stejného ustanovení zákona o silničním provozu. Žalovaný se s uloženou výší pokuty ztotožnil, v neprospěch žalobce vzal v úvahu počet sedmi přestupků provozovatele vozidla řešených ve společném řízení. Dodal, že mu je z úřední činnosti známo, že se žalobce stejného porušení zákona o silničním provozu již dopustil opakovaně. K odvolacím námitkám dodal, že se žalobce k podmínkám společného řízení a k vedení samostatných řízení vyjadřoval obecně a neuvedl žádné další konkrétní řízení, které by proti němu měl správní orgán I. stupně vést. Dále uvedl, že řízení o přestupcích bylo zahájeno dne 10. 12. 2021 a správní orgán I. stupně neměl a ani žalovaný nemá informaci o dalším přestupku žalobce, který by měl být zohledněn ve společném řízení. II. Žaloba 5. Ve včas podané žalobě žalobce namítal, že správní orgán I. stupně neprovedl jím navržený důkaz výpisem z úřední evidence ohledně řízení vedených proti žalobci, řízení nesloučil a správní trest neabsorboval. Rovněž žalovanému žalobce vytýkal, že navržený důkaz neprovedl, což představuje zásadní procesní vadu, neboť nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav. Žádný ze správních orgánů nevysvětlil, proč navržený důkaz neprovedl, jednalo se přitom o důkaz relevantní, neboť umožňoval řádně posoudit potřebu uložení trestu na základě aplikace zásady absorpce. 6. Žalobce rovněž poukázal na § 6 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a žalovanému vytýkal, že chtěl po žalobci, aby předložil podklady pro rozhodnutí. Byly to správní orgány, které byly povinny opatřit podklady z úřední evidence důležité pro rozhodnutí o absorpci správního trestu a pro povinnost vést společné řízení. Přitom v projednávané věci žalobce opakovaně navrhoval a upozorňoval na existenci dalších proti němu vedených řízení. 7. Podle žalobce je rozhodnutí nezákonné, neboť správní orgány porušily zásadu absorpce správního trestu a nákladů řízení. Žalobce odkázal na řízení vedené správním orgánem I. stupně pod sp. zn. MML 174092/21/4761/OD/LAB a žalovaným pod sp. zn. OSH 1073/21-2/67.1/21283/LI KULK 14320/2022. Jednalo se o řízení pro přestupky v rozmezí od 22. 5. 2021 do 23. 6. 2021, pro něž bylo řízení zahájeno doručením příkazu dne 27. 8. 2021 a pravomocně skončené dne 25. 2. 2022, v němž byla žalobci uložena pokuta 2 500 Kč a povinnost k náhradě nákladů řízení 1 000 Kč. V nyní projednávané věci bylo řízení zahájeno dne 10. 12. 2021, přičemž všechny skutky pojaté do výroku napadeného rozhodnutí byly spáchány před datem 27. 8. 2021, kdy bylo zahájeno řízení v druhé označené věci. Žalobce měl právo na projednání všech přestupků ve společném řízení ve smyslu § 88 odst. 1 a 3 zákona o odpovědnosti za přestupky, a tedy na uložení souhrnného trestu na základě absorpce. Protože rozhodnutí v druhém řízení nabylo právní moci dříve dne 25. 2. 2022, byl namístě postup podle § 43 odst. 1 zákona o přestupcích. 8. Doplnil, že ani v jednom z případů přestupky neoznamoval řidiče vozidla, doba postupu před zahájením řízení byla ryze v dispozici správního orgánu, k jednotlivým jednáním přitom došlo v rozmezí jednoho měsíce. 9. Žalobce uzavřel, že napadené rozhodnutí je nezákonné z důvodu porušení zásady absorpce správního trestu a z důvodu dvojího účtování nákladů řízení. Proto bylo důležité obstarání jím navrženého podkladu rozhodnutí. Žalobce tvrdil existenci dalších řízení a upozornil správní orgán na povinnost vést společné řízení hned na začátku řízení, opakovaně pak v odvolání. Rozhodnutí správních orgánů jsou podle žalobce nepřezkoumatelná, neboť v nich byly činěny závěry, aniž bylo zřejmé, o jaké podklady či důkazy se opírají. 10. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby bylo rozhodnutí žalovaného i prvostupňové rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení a žalovanému uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 11. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný pouze odkázal na napadené rozhodnutí, v němž se s žalobními námitkami vypořádal. 12. V replice žalobce namítal, že vyjádření žalovaného nebylo způsobilé vyvrátit jeho žalobní argumenty, neboť v žalobě žalobce polemizoval s argumentací žalovaného, kterou žalovaný zaujal vůči navrženým důkazům a odvolacím námitkám. Žalovaný podle žalobce nevyvrátil žádný z bodů, dle kterých je rozhodnutí nepřezkoumatelné, zatíženo procesní vadou spočívající v neprovedení navrženého důkazu a nezákonné z důvodu porušení zásady absorpce, neboť v minimálně jednom případě byl žalobci uložen samostatný trest, ač byly splněny podmínky pro projednání ve společném řízení. IV. Posouzení věci krajským soudem 13. Napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal krajský soud v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích žalobních bodů, kterými je soud vázán podle § 75 odst. 2 s. ř. s., vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. 14. Pro posouzení věci jsou podstatné následujíc