9 Afs 59/2008 — Nejvyšší správní soud

15 Af 17/2023- 46 - text  19 15 Af 17/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: P. P., narozený X, bytem X, zastoupený JUDr. Jiřím Kacafírkem, advokátem, sídlem Pražská 84/15, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2023, č. j. 28593-4/2023-900000-319, takto: 1. Žaloba se zamítá. 2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Generálního ředitelství cel ze dne 21. 8. 2023, č. j. 28593-4/2023-900000-319, jímž byl k jeho odvolání změněn platební výměr Celního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 22. 9. 2022, č. j. 288110/2022-620000-31, na spotřební daň z tabákových výrobků za zdaňovací období listopad 2021, kterým byla žalobci podle § 139 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a dle § 1 odst. 4 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), vyměřena spotřební daň z tabákových výrobků v celkové výši 2 091 584 Kč, tak, že podle § 101 a § 116 odst. 1 písm. a) daňového řádu s přihlédnutím k zákonu o spotřebních daních byl platební výměr celního úřadu ve výrokové části změněn tak, že byl text „podle § 139 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), vyměřuje daňovému subjektu P. P., X, RČ/DIČ: X spotřební daň z moci úřední z tabákových výrobků, za zdaňovací období listopad 2021“, nahrazen textem „v souladu s ustanovením § 101 daňového řádu za použití § 98, § 139, § 145 a § 147 daňového řádu a § 104 zákona o spotřebních daních v rozhodném znění vyměřuje daňovému subjektu P. P., bytem X, RČ/DIČ: X (dále jen „daňový subjekt“), spotřební daň z tabákových výrobků za zdaňovací období listopad 2021 ve výši 2 585 264,- Kč (slovy: dva miliony pět set osmdesát pět tisíc dvě stě šedesát čtyři koruny české) z moci úřední podle pomůcek“, dále byl vypuštěn text na str. 4 prvostupňového rozhodnutí „ve výši 2 091 584,- Kč, slovy dva milióny devadesát jeden tisíc pět set osmdesát čtyři“, a text obsahující výpočet daně z tabáku byl nahrazen textem: „Výpočet daně: Zboží: Tabák ke kouření, Číslo výrobku: 240301, Množství celkem: 912,40 kg, Sazba daně: 2 720 Kč/kg, Daňová povinnost přiznaná: 0 Kč vyměřená: 2 481 728 Kč“. V ostatním zůstal platební výměr celního úřadu nezměněn. Žalobce se současně domáhal toho, aby soud žalovanému uložil povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v žalobě nejprve obsáhle zrekapituloval dosavadní průběh řízení vedeného v daném případě před celními orgány, přičemž s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí též upozornil na skutková zjištění, na základě kterých žalovaný vystavěl závěry učiněné ve věci. 3. Poté žalobce namítl, že žalovaný v posuzovaném případě rozhodl na základě neúplných skutkových zjištění, nevypořádal se důsledně s námitkami žalobce uplatněnými v jeho odvolání ze dne 21. 11. 2022 a ve vyjádření ze dne 11. 7. 2023 a žalobci nezákonně vyměřil daň z tabákových výrobků, když byly právní závěry žalovaného v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními. Postupem žalovaného tak došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces. 4. Následně žalobce odkázal na dikci § 4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních, zmínil též právní hodnocení věci žalovaným a citoval i judikaturu Nejvyššího správního soudu uvedenou v odůvodnění napadeného rozhodnutí. K tomu připomněl, že již v odvolání proti platebnímu výměru celního úřadu uvedl, že není plátcem předmětné daně, neboť nikdy nebyl vlastníkem, skladovatelem ani dopravcem dotčeného zboží. Sklad Světec mu nikdy nepatřil, a proto nemohl být osobou, které by vznikla povinnost plátce spotřební daně z tabákových výrobků. 5. Žalovaný měl také ignorovat důkazní návrhy žalobce uplatněné v odůvodnění jeho odvolání ze dne 21. 11. 2022 a ve vyjádření ze dne 11. 7. 2023. Postavení žalobce jako plátce spotřební daně z tabákových výrobků přitom žalovaný spojoval se vztahem žalobce k dotčeným nebytovým prostorům, v nichž byly tabákové výrobky uskladněny (resp. žalobce měl přístup do skladu a alokoval v něm skladované zboží), nikoliv se vztahem žalobce k předmětným tabákovým výrobkům. Dle názoru žalobce tak žalovaný nereflektoval jeho vyjádření, že celní úřad neobstaral a nezajistil věcně relevantní důkaz, ze kterého by bylo možno dovodit, že žalobce skladoval tabákové výrobky, či s nimi disponoval pro sebe. Žalovaný zároveň opomněl skutečnost, že celní úřad zjistil osobu V. L. jako vlastníka skladu, v němž bylo předmětné zboží skladováno – tj. subjekt odlišný od žalobce, a stejně tak společnost L&K jako dopravce tohoto zboží, přičemž neprovedením žalobcem navrhovaných důkazů celní orgány neprokázaly totožnost osob, pro které byly cigarety ve skladu uloženy a na základě jejichž dispozice byly ze skladu odváženy. 6. Zjišťování kvalifikovaného vztahu žalobce k uskladněnému zboží, jeho vědomosti o zboží a úmyslu, jímž byl veden při jeho alokaci, jakož i identifikaci detentorů tohoto zboží tedy dle žalobce celní orgány nevěnovaly odpovídající pozornost. K zákonné definici detentora současně žalobce odkázal na § 987 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (díle jen „občanský zákoník“). Žalobce přitom s předmětným zbožím disponoval nikoliv pro sebe, ale pro jiné osoby, jimž v důsledku nedostatečného zjištění skutkového stavu nebyla celními orgány vyměřena spotřební daň z tabákových výrobků. 7. Celní orgány tedy dle žalobce porušily povinnost řádně zjistit skutkový stav, neboť neakceptovaly jeho důkazní návrh, aby byli v daňovém řízení vyslechnuti V. L. a řidič vozidla dopravujícího předmětné zboží. Neobjasněny tak zůstaly základní skutečnosti pro posouzení, kdo je plátcem daně z tabákových výrobků, zejména pro kterou společnost bylo zboží přepravováno, jaké obdržel řidič vozidla vstupní informace, jaké měly být náležitosti průvodních dokladů včetně toho, jaká společnost měla být informována jako odesílatel o doručení dopravovaného zboží. Z provedených důkazů tudíž žalovaný dovodil informace, které z nich podle názoru žalobce nevyplývají. Zcela přehlédnuta poté měla být argumentace žalobce uvedená pod bodem III. odůvodnění odvolání proti platebnímu výměru ze dne 21. 11. 2022. 8. Žalobce ve věci dále uvedl, že manipuloval s paletami, na kterých byly pevně umístěny uzavřené krabice, avšak o jejich obsahu mu nebylo nic známo. Stran přístupu do skladu Světec pak poukázal na skutečnost, že celní orgán v postavení policejního orgánu zřejmě pominul jeho vyjádření, které ohledně existence a vydání klíčů od skladu Světec učinil, přičemž přístup do objektu Světec měl každý, komu ho vlastník této nemovitosti V. L. (či jiná osoba) umožnil. 9. Závěrem žalobce konstatoval, že detentorem je subjekt, který věc fakticky ovládá, ale nenakládá s ní jako se svou vlastní. Věcí v konkrétním případě poté nebyla paleta s krabicemi, ale zboží, které bylo uvnitř takového balení. Jestliže tedy žalobce přemisťoval palety se zbožím v obalech, aniž by věděl, co je v nich uloženo (zabaleno), nebylo možno dovodit, že nakládal s věcí, která byla předmětem spotřební daně. Žalobce tak neměl vůli nakládat s předmětnými tabákovými výrobky, o nichž ani nevěděl, že jsou v obalech umístěny. Odměna žalobce byla dohodnuta pouze za vykládání a nakládání palet s pevně uchycenými krabicemi, popř. jejich převezení z objektu v Růžodolu do objektu Světec či naopak. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby ji soud jako nedůvodnou zamítl. Zároveň uvedl, že na základě zjištěného skutkového stavu tak, jak byl popsán v napadeném rozhodnutí, dospěl k závěru, že žalobce je osobou, které svědčí postavení plátce spotřební daně z tabákových výrobků uvedených ve výroku platebního výměru (modifikovaného žalovaným rozhodnutím) podle § 4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních, s povinností daň přiznat a zaplatit dle § 9 odst. 3 písm. e) téhož zákona. 11. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu poté žalovaný konstatoval, že pojem detentor v řešené věci neodpovídá významu slova držitel ve smyslu § 987 občanského zákoníku. Námitka žalobce, že s předmětným tabákem ke kouření nedisponoval pro sebe, je tedy pro posouzení postavení žalobce jakožto detentora, zcela irelevantní. 12. Podle žalovaného ze shromážděných důkazních prostředků vyplývá, že sklad Světec byl opatřen zámkem znemožňujícím přístup do tohoto prostoru osobám bez dispozice s příslušnými klíči. Těmito klíči disponoval právě žalobce, který je následně i vydal v rámci domovní prohlídky realizované dne 5. 11. 2021. K relevanci tvrzení žalobce, že neměl žádné povědomí o obsahu krabic, s nimiž manipulo