6 As 108/2019 — Nejvyšší správní soud

16 A 22/2025- 31 - text 16 A 22/2025 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobce: R. K., narozen X bytem X proti žalovaným: 1. Základní škola Teplice IČO: 63788136 sídlem U Nových lázní 1102, 415 01 Teplice 2. Základní škola s rozšířeným vyučováním cizích jazyků, Teplice IČO: 46070877 sídlem Metelkovo nám. 968, 415 01 Teplice zastoupeným advokátkou Mgr. Et Mgr. Lucií Neumannovou sídlem Masarykova třída 2462/55, 415 01 Teplice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaných, který měl spočívat v přijetí nezletilých dětí žalobce E. K., nar. X a A. K., nar. X, ke školní docházce a umožnění jejich účasti na vyučování od 2. 9. 2025, jakož i ve vyslání A. K. na adaptační kurz dne 4. 9. 2025 takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou k podepsanému soudu dne 2. 10. 2025 domáhá za a) určení, že postup žalovaných škol spočívající v přijetí jeho nezletilých dětí (E. a A.) ke školní docházce a v umožnění jejich účasti na vyučování od 2. 9. 2025, jakož i ve vyslání syna žalobce na adaptační kurz dne 4. 9. 2025, byl nezákonným zásahem do veřejných subjektivních práv žalobce; b) uložení zákazu žalovaným pokračovat v tomto nezákonném zásahu; c) uložení povinnosti respektovat výkon rodičovské odpovědnosti obou rodičů a poskytovat informace o vzdělávání nezletilých dětí oběma rodičům rovným, přímým a nediskriminačním způsobem. 2. Podstata žaloby tkví v tom, že Okresní soud v Nymburku rozhodl v opatrovnické věci pravomocným rozsudkem č. j. P 215/2023-349 o návrhu matky dětí E. a A. na změnu školy tak, že jej zamítl. Přestože obě žalované školy byly prokazatelně dne 19. 8. 2025 seznámeny s nesouhlasem žalobce se změnou školy nezletilých, jakož i s existencí uvedeného rozsudku, vydaly dne 2. 9. 2025 rozhodnutí o přijetí dětí a umožnily jejich docházku, přičemž syn Aron byl dne 4. 9. 2025 vyslán na adaptační kurz. Žalobce dále namítal, že školy zahájily školní docházku bez potřebných dokladů (kmenových listů dětí), a že s ním jako otcem omezují komunikaci a dopouští se nerovného zacházení, zatímco s matkou komunikují běžně, čímž dochází k jeho faktickému vyloučení z informací o vzdělávání dětí. Poukázal na to, že se pokusil bezvýsledně vyřešit věc se zřizovatelem obou škol. 3. Žalobce se domáhá soudní ochrany podle dílu 3, hlavy II, části třetí zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s“)., když předmětnou žalobou zahájil řízení o ochraně před nezákonným zásahem. Žalobce v žalobě tvrdí, že pokračování školní docházky je v přímém rozporu s pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Nymburku č. j. P 215/2023-349, který nabyl právní moci dne 19. 7. 2024 (dále jen „opatrovnický rozsudek“). Žalobce žalované seznámil dne 19. 8. 2025 s jeho nesouhlasem se změnou škol nezletilých dětí, jakož i s existencí uvedeného opatrovnického rozsudku. Žalobce dále uvedl, že se „pokusil“ věc řešit se Statutárním městem Teplice jakožto zřizovatelem žalovaných, avšak bezvýsledně. Žalobce dále tvrdí, že žalované vydaly dne 2. 9. 2025 rozhodnutí o přijetí dětí do škol a umožnily jejich docházku. 4. Z předložených dokladů vyplývá, že opatrovnickým rozsudkem byly zamítnuty návrhy matky dětí, kterými se domáhala toho, aby soud za otce dětí (žalobce v tomto řízení) udělil souhlas jednak s přestěhováním nezletilých dětí a s tím související změnou trvalého bydliště na adresu X a jednak se změnou základní školy nezletilých a s jejich nástupem na základní školu v místě nového bydliště. Přesto matka nezletilých dětí, I. K., podala u 1. žalovaného dne 16. 6. 2025 žádost o přestup syna A. ze základní školy v Nymburku a u 2. žalovaného dne 30. 6. 2025 žádost o přestup dcery E. ze stejné základní školy, v obou případech s termínem nástupu 1. 9. 2025. Ředitel 2. žalovaného Mgr. Michal Chalupný rozhodl dne 16. 6. 2025 pod č. j. ZŠMET-P-08/2025-06 tak, že přestup synovi A. do 6. ročníku povolil. Stejně rozhodla i ředitelka 1. žalovaného Mgr. Bc. Simona Salačová, která povolila přestup dceři žalobce E. (rozhodnutí ze dne 30. 6. 2025, č. j. 119/UNL/2025-2). Nebylo tedy řediteli škol vydáno rozhodnutí o přijetí děti dne 2. 9. 2025, jak tvrdil žalobce. Žalobce přípisy adresovanými ředitelům žalovaných škol dal najevo svůj nesouhlas s přestupem dětí, odkázal na opatrovnický rozsudek a následně podal dne 29. 8. 2025 žádost o obnovu řízení. Současně učinil u zřizovatele žalovaných Statutárního města Teplice podání, označené jako stížnost na nezákonný postup základních škol při přestupu nezletilých dětí. V této stížnosti popsal skutkový stav věci a vyslovil požadavek, aby děti zůstaly žáky ZŠ a MŠ Nymburk Letců RAF 1989. Náměstek primátora Statutárního města Teplice se podáním ze dne 30. 9. 2025, č. j. MgMT/106450/2025, ke stížnosti žalobce vyjádřil. Vysvětlil mu, že děti byly žalovanými přijaty na základě přihlášky jejich matky a poté, co se dozvěděly o existenci sporů mezi rodiči, povolily z podnětu žalobce obnovu řízení. Zdůraznil však, že byla vydána pravomocná rozhodnutí o volbě školy a žalované jsou „prozatím“ těmito rozhodnutími vázány a nemohou děti ze studia vyloučit. Ředitelé obou žalovaných škol rozhodli usneseními ze dne 29. 8. 2025 o povolení obnovy řízení a její zahájení oznámili rodičům dětí (usnesení č. j. ZS/UNL/312-3/2025 a usnesení č. j. ZŠMET-P-08/2025-06-05). Následně oba ředitelé řízení o obnově přerušili, a to dne 7. 10. 2025 usneseními č. j. ZSUNL/312-5/2025 a č. j. ZŠMET-P-08/2025-06-07 s odůvodněním, že matka dětí podala dne 13. 8. 2025 u Okresního soudu v Nymburce návrh na rozhodnutí o významné záležitosti dle § 877 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (určení školy, ve které bude plněna povinná školní docházka nezletilých), přičemž řízení dosud nebylo skončeno. 5. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 6. Podle § 85 s. ř. s. je nepřípustná žaloba, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. V posuzovaném případě nelze aplikovat větu za středníkem citovaného zákonného ustanovení, neboť žalobce nepožaduje svou žalobou „pouhé“ určení nezákonnosti zásahu základních škol, ale domáhá se mj. i uložení zákazu těmto školám pokračovat v žalovaném nezákonném zásahu. Soud proto při zkoumání splnění podmínek řízení řešil, zda se mohl žalobce domáhat ochrany jinými právními prostředky. 7. Přestup dítěte z jedné základní školy na jinou základní školu, stejně jako přijetí dítěte do základní školy, probíhá v režimu zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Tato skutečnost je dána jak povahou vedeného řízení, týkajícího se rozhodování o ústavně zaručeném právu na vzdělání (k tomu srov. čl. 33 Listiny základních práv a svobod), tak výslovnou dikcí zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), dle něhož ředitel školy rozhoduje o právech a povinnostech v oblasti státní správy jak v případě přijetí k základnímu vzdělávání podle § 46, tak v případě přestupu žáka podle § 49 odst. 1 [k tomu srov. § 165 odst. 2 písm. e) a § 183 odst. 1 školského zákona]. 8. Přestože právo na vzdělání je výlučným právem daného dítěte, resp. žáka, školský zákon zakotvuje v § 36 odst. 5 rovněž právo rodiče na volbu základní školy („žák plní povinnou školní docházku ve spádové škole, pokud zákonný zástupce nezvolí pro žáka jinou základní školu“). Rovněž Všeobecná deklarace lidských práv zakotvuje ve svém článku 26 nejen právo na vzdělání, ale výslovně přednostní právo rodičů volit druh vzdělání pro své děti. Žalobce tedy jako jeden z rodičů nezletilých dětí byl (resp. měl být) účastníkem řízení o přestupu dětí ze základní školy v Nymburce do základních škol v Teplicích. Proto mu také svědčilo právo podat proti rozhodnutím žalovaných o přestupu odvolání, a pokud by mu nebylo vyhověno, vyjádřit svůj nesouhlas prostřednictvím žaloby, ovšem nikoli prostřednictvím žaloby zásahové podle dílu 3, hlavy II, části třetí s. ř. s., ale podle § 65 s. ř. s., zařazeném do dílu 1 téže hlavy a části s. ř. s., upravujícího řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. 9. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že projednání předmětné žaloby brání jedna ze základních podmínek, která je projevem zásady subsidiarity zásahové žaloby. Jak vyplývá z citovaného § 85 s. ř. s. pro přípustnost zásahové žaloby totiž nesmí existovat žádné jiné správní řízení ani žádný jiný moment, kdy osoba v minulosti mohla nebo teprve v budoucnu bude moci chránit své subjektivní hmotné právo v rámci veřejné správy nebo žalobou před správním soudem (buď ja